Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

12 C 416/2022-22

Okresní soud v Novém Jičíně rozhodl samosoudcem Mgr. Michalem Chmelařem ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

pro zaplacení 1 650 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 1 100 Kč do tří dnů

od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1 100 Kč od datum do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 109,40 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 1 968,24 Kč, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 39 Kč a dále částku ve výši 550 Kč.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 1 100 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1 100 Kč od [datum] do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 109,40 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 1 968,24 Kč, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 39 Kč a dále částku ve výši 550 Kč.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>

1. Žalobou, doručenou soudu dne datum, ve znění doplnění ze dne datum, se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 1 100 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od datum do zaplacení, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 109,4 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 1 968,24 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 39 Kč a částky 550 Kč, včetně náhrady nákladů řízení. Žalobu odůvodnila tvrzením, že původní věřitel uzavřel s žalovaným dne datum smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytl žalovanému úvěr ve výši 1 100 Kč a který měl být splacen nejpozději dne

datum. Žalovaný úvěr v poskytnuté výši čerpal, avšak do uvedeného data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátil. Předmětem žalobního návrhu je pohledávka skládající

se z nesplacené jistiny úvěru ve výši 1 100 Kč a dále z nesplaceného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 1 201,31 Kč, smluvních úroků za poskytnutí úvěru ve výši 230,01 Kč, smluvní pokuty

ve výši 550 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 161,45 Kč a nákladů

na vymožení pohledávky ve výši 536,92 Kč. Původní věřitel poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky webová adresa, na které se žalovaný nejprve zaregistroval zadáním osobních údajů a to včetně svého telefonního čísla a emailové adresy. Po dokončení registrace na webových stránkách webová adresa zaslal žalovaný původnímu věřiteli žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. V následující sekci žalovaný vyplnil údaje o kontaktní osobě a v poslední sekci pak i číslo bankovního účtu, na který měly být poskytnuté finanční prostředky žalovanému zaslány. V okamžiku, kdy byly všechny části registračního formuláře ze strany žalovaného vyplněny, byl žalovaný povinen se seznámit s celkovým obsahem smlouvy o spotřebitelském úvěru a na důkaz svého souhlasu s předmětnou smlouvou tuto odsouhlasit zaškrtnutím příslušného čtvercového políčka, čímž potvrdil, že rozuměl a souhlasil se všemi právními součástmi procesu. Po procesu odsouhlasení dokumentů, byla žalovanému na zadané číslo mobilního telefonu odeslána SMS zpráva s unikátním kódem, který žalovaný opsal

do příslušného pole internetového formuláře, čímž dokončil žádost o poskytnutí úvěru. Veškerá smluvní dokumentace pak byla žalovanému zaslána na zadaný e-mail. Samotná smlouva o úvěru

a související dokumenty pak byly žalovaným podepsány pomocí zadání verifikačního SMS kódu. Žádost o poskytnutí úvěru byla žalovanému následně schválena, kdy mu byla na zadaný bankovní účet odeslána požadovaná finanční částka, a to s variabilním symbolem složeným z rodného čísla žalované a dalších symbolů, které společně vytvořili část, popř. celé číslo smlouvy o úvěru. Na základě údajů poskytnutých žalovaným v rámci shora popsaného procesu pak původní věřitel ověřoval schopnost a možnosti žalovaného splácet požadovaný úvěr. Úvěr byl žalovanému prokazatelně poskytnut, jak je patrno z přiloženého výpisu z bankovního účtu původního věřitele, ale přesto nebyl žalovaným do dnešního dne uhrazen v celé výši. Žalovaný byl upomínán k úhradě dluhu upomínkami odeslanými původním věřitelem a následně i formou předžalobní upomínky prostřednictvím právního zástupce žalobkyně dne datum Žalobkyně nabyla pohledávku za žalovaným na základě Rámcové smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne datum mezi společností právnická osoba, IČO, jako původním věřitelem

a postupitelem a právnická osoba obec a právnická osoba, IČO, jako postupníkem a novým věřitelem.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázaný následující skutkový stav: Právní předchůdkyně žalobkyně společnost právnická osoba a žalovaný uzavřeli dne datum Smlouvu o úvěru č. anonymizováno, v níž se právnická osoba (jako úvěrující) zavázala poskytnout žalovanému (úvěrovanému, klientovi) částku 1 100 Kč a žalovaný se zavázal vrátit do datum celkem částku 2 337,47 Kč (Ze smlouvy o úvěru ze dne datum). Částku 1 100 Kč poskytla právnická osoba žalovanému na jeho účet dne datum (Z potvrzení o platbě). Písemnou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum došlo k postoupení pohledávky na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne datum a žalovaný byl vyzván, aby dluh zaplatila do 10 dnů od obdržení dopisu. Dopis byl žalovanému odeslán dne datum (Ze smlouvy o postoupení pohledávek, z oznámení o postoupení pohledávky, z podacího archu). K úhradě dluhu byl žalovaný vyzýván písemnou předžalobní výzvou ze dne datum.

(Z předžalobní výzvy, podacího archu). Žalovaný na úvěr neuhradil ničeho.

4. K výzvě soudu žalobkyně dokládala, že společnost právnická osoba prověřovala úvěruschopnost žalovaného, ve smyslu ust. na základě předložených listin žalovaným, a to tak, že předložila soudu pouze výpis z účtu žalovaného za měsíc 1/ 2021, z něhož vyplývá, že příjem žalovaného byl ve výši 16 983 Kč, avšak ostatní položky na účtu žalovaného (včetně stavu účtu, tj. zda byl žalovaný v debetu či nikoliv) jsou úmyslně zakryty.

5. Podle ustanovení , (dále také o.z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Podle ustanovení , , po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

7. Podle ustanovení , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

8. Podle ustanovení , o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s  větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

9. Podle ustanovení , 2 , , kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

10. Shora uvedený skutkový stav ve věci smlouvy uzavřené mezi společností právnická osoba (jako úvěrující) a žalovaným (jako úvěrovaným) dne datum soud posoudil dle citovaných ustanovení. Při tomto hodnocení dospěl k závěru, že mezi úvěrujícím a úvěrovaným byla uzavřena smlouva o úvěru podle ustanovení , která je podle svého obsahu smlouvou

o spotřebitelském úvěru ve smyslu ust. a násl. V souladu s cit. ust. , proto bylo povinností úvěrující společnosti (věřitele) posoudit úvěruschopnost spotřebitele (úvěrovaného) na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných

a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů s tím, že úvěr mohl být pod sankcí neplatnosti smlouvy poskytnut pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Judikatura Nejvyššího soudu přitom již opakovaně dovodila, že věřitel nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018 spisové značky ).

11. Z výše uvedeného ustanovení lze sice dospět k závěru,

že výše uvedená neplatnost smlouvy je toliko neplatností relativní, nicméně z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne datum ve věci C – číslo (OPR-Finance), jímž rozhodl

o předběžné otázce podané Okresním soudem v Ostravě, vyplývá, že články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být vykládány tak, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které

z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu (sankce spočívající v neplatnosti úvěrové smlouvy ve spojení s povinností spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem) a to bez ohledu na skutečnost, zda spotřebitel ve tříleté promlčecí době namítne tuto neplatnost.

12. V projednávané věci žalobkyně tvrdila, že žalovaný věřiteli poskytl informace, na základě nichž bylo možno posoudit schopnost žalovaného úvěr splácet s odbornou péčí, jak věřiteli ukládalo cit. ust. , a že věřitel tyto poměry prověřoval z listin předložených žalovaným – z výpisu z běžného účtu. K uvedeným tvrzením pak žalobkyně doložila pouze výpis z účtu žalovaného za měsíc leden 2021, podle něhož byl příjem žalovaného ve výši 16 983 Kč, avšak ostatní položky na účtu žalovaného (včetně stavu účtu, tj. zda byl žalovaný v debetu či nikoliv, popř. z nichž by byly zřejmé výdaje žalovaného) jsou úmyslně zakryty. V řízení nebylo žalobkyní ani tvrzeno, že by jakkoliv zkoumala výdaje žalovaného.

Za situace, kdy se věřitel spokojil pouze s prokázáním příjmu žalovaného, ale vůbec nijak

se nezabýval (konkrétními) výdaji žalovaného, nelze než uzavřít, že věřitel neposuzoval podle ust. úvěruschopnost spotřebitele na základě spolehlivých, dostatečných

a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a tedy nemohl dospět k závěru, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

13. S ohledem na shora popsané má soud za to, že úvěrující společnost (věřitel) poskytla spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s  větou druhou, a úvěrová smlouva je proto s odkazem na shora uvedenou judikaturu Nejvyššího soudu a Soudního dvora Evropské unie podle cit. ust. , o spotřebitelském úvěru, neplatná, a proto žalobkyni, nelze plnění z titulu smlouvy o kontokorentu přiznat. Žalobkyně, na kterou byla pohledávka postoupena podle ust. o.z., tak mohla po žalovaném uplatnit toliko nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle ust. zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s ust. a násl. .

14. Předně je přitom třeba zdůraznit, že ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o.z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (viz. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 33 Cdo číslo 2021 dne datum). Nesplacenou výší jistiny úvěru dle výše uvedeného závěru je v projednávané věci částka ve výši 1 100 Kč, představující poskytnutou částku, kterou

je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni.

15. S ohledem na výše uvedené soud žalobě vyhověl co do částky 1 100 Kč a ve zbývající části posuzovaného nároku (tedy včetně úroků z prodlení) žalobu zamítl jako nedůvodnou.

16. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením , („ “), podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně byla v řízení úspěšná co do částky 1 100 Kč a neúspěšná co do částky 2 666,64 Kč (včetně příslušenství kapitalizovaného ke dni jednání). V rámci poměru úspěchu a neúspěchu byl tedy úspěšnější žalovaný, kterému však podle obsahu spisu žádné náklady v rámci tohoto řízení nevznikly, a proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné ( ).

Nebudou-li dobrovolně splněny povinnosti uložené tímto rozhodnutím ve stanovených lhůtách, lze rozhodnutí vykonat.