Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

16 C 357/2022-40

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Pohorelcovou v právní věci žalobce údaje o účastníkovi údaje o zástupci proti žalované údaje o účastníkovi, o zaplacení částky 31.027,39 Kč s příslušenstvím,

takto:

I. Žalovaná celé jméno žalované je povinna zaplatit žalobci částku 4.128,46 Kč s úroky z prodlení ve výši 15% ročně z této částky od 1.2.2023 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se pro částku 26.898,93 Kč, úrok ve výši 6.171,32 Kč, úrok ve výši 11,75% ročně z částky 28.370,03 Kč od 7.6.2022 do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 1.382,85 Kč a ve výši 11,75% ročně z částky 28.370,03 Kč od 7.6.2022 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaná [celé jméno žalované] je povinna zaplatit žalobci částku 4.128,46 Kč s úroky z prodlení ve výši 15% ročně z této částky od 1.2.2023 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se pro částku 26.898,93 Kč, úrok ve výši 6.171,32 Kč, úrok ve výši 11,75% ročně z částky 28.370,03 Kč od 7.6.2022 do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 1.382,85 Kč a ve výši 11,75% ročně z částky 28.370,03 Kč od 7.6.2022 do zaplacení, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Žalobce se domáhal zaplacení částky 31.027,39 Kč s úrokem ve výši 6.171,32 Kč a ve výši 11,75% ročně z částky 28.370,03 Kč od 7.6.2022 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 1.382,85 Kč a ve výši 11,75% ročně z částky 28.370,03 Kč od 7.6.2022 do zaplacení. Svůj nárok opřel o skutečnost, že účastníci uzavřeli dne 29.5.2018 smlouvu o úvěru, na základě které žalobce poskytl žalované úvěr ve výši 41.000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit žalobci poskytnuté peněžní prostředky spolu se smluvenými úroky ve výši 11,75% ročně v pravidelných měsíčních splátkách. Nedílnou součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky, úvěrové podmínky a sazebník poplatků. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou splatných splátek a žalobce úvěr ke dni 2.2.2022 zesplatnil. O zesplatnění byla žalovaná informována výzvou k okamžitému splacení celé úvěrové pohledávky. Dlužná částka k 6.6.2022 činí 38.581,56 Kč a skládá se z jistiny 28.370,03 Kč, poplatků ve výši 2.657,36 Kč, smluvního úroku ve výši 6.171,32 Kč a úroku z prodlení ve výši 1.382,82 Kč. Před podáním žaloby byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky.

V podání ze dne 19.3.2023 žalobce doplnil, že při posouzení úvěruschopnosti vychází zejména z informací, které si sám aktivně zjišťuje a ověřuje ze zdrojů nezávislých na spotřebiteli, dostupných veřejně a především i neveřejných. Žalobce prověřil výši závazků a platební morálku žalované nejdříve z databází a dalších informačních zdrojů nezávislých na žalované. V BRKI a NRKI žalobce zjistil, že žalovaná neměla v době nahlížení do registru poskytnuty žádné úvěry od jiných poskytovatelů úvěru, u žalované nebyl evidován žádný negativní záznam. V registru SOLUS žalobce nezjistil o žalované žádné negativní informace. V interní databázi žalobce žalobce nezjistil o žalované žádné negativní informace. V insolvenčním rejstříku žalobce zjistil, že proti žalované nebylo zahájeno insolvenční řízení, jehož důsledkem by bylo ztížení její schopnosti splácet závazky, omezení nakládání s vlastním majetkem nebo ztráta podstatné části majetku. V CEE žalobce zjistil, že proti žalované nebyla vedena žádná exekuce. Žalovanou předložený průkaz totožnosti nebyl evidován v databázi neplatných dokladů. Následně žalobce přistoupil ke komplexnímu vyhodnocení aktuální finanční situace žalované. Na základě potvrzení o výši příjmu ze dne 3.5.2018 zaměstnavatel žalované uvedl průměrnou výši čistého měsíčního příjmu z pracovního poměru uzavřeného na dobu neurčitou za období od 3.1.2018 do 3.5.2018 ve výši 10.268 Kč. Pokud jde o výdaje žalobce posuzoval nejen výdaje sdělené žalovanou, ale konfrontoval je také s právními instituty z oblasti státní sociální politiky (např. životní minimum) a částkami vycházejícími ze statistických dat. Žalovaná v žádosti o úvěr uvedla náklady na bydlení 2.000 Kč a ostatní výdaje 200 Kč. Žalobce při posuzování úvěruschopnosti žalované vycházel z výdajů žalované v celkové výši 7.700 Kč, která se skládá z ostatních výdajů 200 Kč a z výdajů na bydlení ve výši 4.090 Kč a částky představující životní minimum ve výši 3.410 Kč. Ohledně výdajů na bydlení, žalobce porovnal částku uvedenou žalovanou se statistickými údaji vyplývajícími z analýzy regionálních dat Českého statistického úřadu o výdajích na bydlení a energie v jednotlivých regionech, a to podle typu bydlení. Žalovaná dále uvedla, že je svobodná, bezdětná (bez vyživovacích povinností) a potvrdila, že údaje uvedené v žádosti jsou pravdivé a úplné. Žalobce porovnal částku ověřených příjmů žalované ve výši 10.268 Kč s pravidelnými výdaji žalované 7.770 Kč, přičemž rozdíl činil 2.568 Kč (ve skutečnosti 2.498 Kč), což představovalo 25% pravidelných příjmů žalované ze mzdy. Žalobce zjistil, že po poskytnutí úvěru zůstane žalované 15% pravidelných příjmů, pročež úvěruschopnost žalované byla před uzavřením smlouvy zcela zjevná. Žalovaná na předmětný úvěr uhradila celkem částku 36.871,54 Kč (splátky jistiny a smluvní úrok celkem 32.433,90 Kč a splátky poplatků 4.437,64 Kč). K jednání soudu se právní zástupce žalobce omluvil.

Žalovaná se k jednání soudu nedostavila. Dle ust. nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka, vychází přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. Žalované byla žaloba a předvolání k jednání doručeno doručujícím orgánem – provozovatelem poštovních služeb dle ust. na adresu místa trvalého pobytu vedenou podle zvláštního právního předpisu ( ). K jednání soudu se nedostavila a ani svou nepřítomnost neomluvila. Soud proto jednal v souladu s výše uvedeným § v její nepřítomnosti.

Soud má za prokázané tyto skutečnosti:

Z y označené jako„ návrh na rozhodnutí o poskytnutí a generování kreditní informace“ soud zjistil, že podle zkoumání žalobce žalovaná není v defaultu, nemá účty v exekuci, není vedena v insolvenčním řízení, není po splatnosti u KB a její behaviorální rating je RC0, finanční situace 11.

V žádosti o poskytnutí úvěru ze dne 29.5.2018 žalovaná uvedla, že je svobodná, bytové poměry – ostatní. způsob bydlení v pronajatém domě/bytě, datum nastěhování 1.1.2016. Uvedla zaměstnavatele, poslední zaměstnání od 2017, příjem (měsíčně) 10.268 Kč. Počet vyživovaných dětí 0. Měsíční výdaje domácnosti: výdaje spojené s bydlením – 2.000 Kč, ostatní výdaje – 200 Kč.

Podle potvrzení o výši pracovního příjmu ze dne 3.5.2018 činí průměrný čistý měsíční příjem za poslední 4 měsíce 10.268 Kč. Z příjmu nejsou prováděny srážky.

Podle smlouvy o úvěru ze dne 29.5.2018 má soud za prokázané, že žalovaná uzavřela s žalobcem smlouvu o spotřebitelském úvěru ve výši 41.000 Kč, kdy lhůta čerpání končí 15.6.2018. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnuté peněžní prostředky formou měsíčních anuitních splátek (platba se skládá z jistiny a úroku) ve výši 1.002 Kč od 16.7.2018 vždy k 16. dni kalendářního měsíce. Zápůjční úroková sazba činí 20,50%, RPSN činí 22,51%. Celková částka splatná spotřebitelem činí 71.423,39 Kč Cena pojištění činí 41 Kč.

Z interního účetního dokladu a historického výpisu má soud za prokázané, že žalobce poskytl žalované částku 41.000 Kč dne 29.5.2018.

Z tvrzení žalobce a historického výpisu má soud za prokázané, že žalovaná uhradila celkem částku 36.871,54 Kč.

Dopisem ze dne 15.12.2021 má soud za prokázané, že žalobce vzhledem k neplnění podmínek smlouvy o úvěru žalovanou naposledy vyzval k okamžitému splacení všech dlužných částek, které činí k 14.12.2021 11.754,89 Kč. V případě, že dlužná částka nebude uhrazena nejpozději do 2.2.2022, vyzývá žalobce žalovanou ke splacení celé úvěrové pohledávky. Splatnost celé pohledávky nastane dne 2.2.2022 a žalobce přistoupí k vymáhání pohledávky soudní cestou nebo k prodeji pohledávky třetí straně.

Předžalobní upomínkou ze dne 15.3.2022 vyzval právní zástupce žalobce žalovanou k úhradě dluhu ve výši 37.062,95 Kč do 22.3.2022.

Po provedeném řízení a dokazování má soud za prokázaný tento skutkový stav:

Účastníci uzavřeli výše uvedenou smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalobce poskytl žalované úvěr ve výši 41.000 Kč, který se žalovaná zavázala splácet. Částku ve výši 41.000 Kč čerpala žalovaná dne 29.5.2018. Protože žalovaná neplnila podmínky uzavřené smlouvy řádně a včas, žalobce v souladu s uzavřenou smlouvou dopisem ze dne 15.12.2021 zesplatnil celý dluh najednou ke dni 2.2.2022.

Podle (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

K výkladu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 (OPR- Finance s.r.o. v. GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je tak nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.

Rovněž Ústavní soud dovodil v nálezu ze dne 26.2.2019 sp.zn. , že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 LSP. Ústavní soud tak dovodil jednoznačnou povinnost poskytovatele úvěru, kdy je dlužník v postavení spotřebitele, prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit.

V projednávané věci uzavíral právní předchůdce žalobce s žalovanou úvěrovou smlouvu jakožto poskytovatel úvěru v rámci své podnikatelské činnosti, měl tedy postavení věřitele ve smyslu § 3 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru. Žalovaný ji uzavíral jako fyzická osoba, která přitom nejednala v rámci své podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu povolání, a tedy jako spotřebitel. Nejedná se o úvěr, který by naplňoval znaky vymezené v § 4 zákona o spotřebitelském úvěru a byl tak vyloučen z působnosti zákona o spotřebitelském úvěru. Předmětný úvěr je proto třeba posuzovat jako úvěr spotřebitelský.

Soud se proto zabýval otázkou platnosti smlouvy ve smyslu výše uvedených § 86, 87 zákona o spotřebitelském úvěru, ve které se ukládá věřiteli povinnost s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele a poskytnout mu úvěr jen tehdy, pokud po takovém posouzení bude zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Zákon o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí (na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů). Posouzení úvěruschopnosti nespočívá jen v prostém formalistickém zjištění příjmů a poměrů dlužníka, ale i v odpovědném posouzení jeho schopnosti případný dluh splácet, a to z důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splacení úvěru. Věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

Schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr žalobce prověřil na základě žádosti žalované a předložení potvrzení zaměstnavatele o výši příjmu. V žádosti žalovaná uvedla příjem ve výši 10.268 Kč (který žalobce ověřil z potvrzení zaměstnavatele). Pokud jde o výdaje žalované žalobce počítal s výdaji na bydlení ve výši 4.090 Kč, částkou životního minima ve výši 3.410 Kč a ostatními výdaji 200 Kč uvedenými žalovanou. Soudu nebyl předložen žádný doklad, obsahující skutečné výdaje žalované. Právní předchůdce žalobce se nezajímal o faktické výdaje žalované (která uvedla výdaje ve výši 2.200 Kč), kdy se v rámci předsmluvního hodnocení klienta omezil na administrativní údaje vyplývající ze statistických dat (které o skutečných výdajích žalovaného nevypovídají), aniž by je porovnal se skutečnými doloženými výdaji žalované. Věřitel nesplní svou povinnost, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. U nákladů žalované se žalobce nezajímal o skutečné výdaje žalovaného (z žádného dokladu nevyplývá, že by žalovaná nějaké doklady o svých výdajích předkládala). K posouzení úvěruschopnosti žadatele o úvěr ve smyslu § 86 z.s.ú. patří získání dostatečných podkladů, přičemž poskytovatel úvěru musí být obezřetný a nespoléhat se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, tyto údaje musí řádně prověřit, tj. musí trvat na jejich doložení (prokázání). U výdajů sice poskytovatel může vycházet z veřejně dostupných informací (státem publikované údaje o životním a existenčním minimu), ale tyto musí porovnat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích (tj. musí např. zjistit a ověřit skutečné náklady na bydlení v podobě dokladů o platbách záloh na služby, popř. platbách nájemného). Žalobce zcela rezignoval na povinnost ověřit výdaje žalované, a při uzavírání smlouvy o úvěru nejednal s odbornou péčí. Žalobce tak poskytl žalované finanční prostředky, aniž by před uzavřením úvěrové smlouvy dostatečně prověřil její schopnost dlužnou částku řádně splácet. Ze strany žalobce tak došlo k porušení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele.

Podle ustanovení § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle ust. § 588 soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Ve spojení s § 588 o.z. je zde pak prostor pro to, aby smlouvy nebo jejich oddělitelné části, které se dobrým mravům příčí, byly neplatné absolutně a to prohlášením soudu i bez návrhu druhé strany. Každý by měl odpovědně zvážit jakou smlouvu, v jaké situaci a s jakým obsahem podepisuje, avšak v režimu spotřebitelských smluv je tento legální požadavek zeslaben tím, že zákonodárce chrání spotřebitele jako stranu slabší. Ústavní soud pak ve své judikatuře (srovnej nález sp.zn. a sp.zn. ) dovodil, že je neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům – tedy zejména nebankovním společnostem poskytujícím úvěry spotřebitelům – které evidentně poškozují práva svých klientů. Soud proto dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobce jako poskytovatel úvěru nedostál odborné péči náležitě zjistit schopnost žalované splácet úvěr, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 o.z., neplatná a k této neplatnosti přihlédl i bez návrhu (§ 588 o.z.).

Podle ustanovení § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

Podle ustanovení § 1958 odst. 2 o.z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

Podle ustanovení § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

Podle ustanovení § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

V řízení bylo prokázáno, že žalobce poskytl žalované částku 41.000 Kč. Vzhledem k tomu, že uzavřená smlouva byla absolutně neplatná, nebyla žalovaná smluvně zavázána ke smluvním povinnostem, zejména k úhradě ve smlouvě uvedených úroků a poplatků. Soud má za prokázané, že žalobce poskytl žalované částku 41.000 Kč, tím žalované vzniklo bezdůvodné obohacení (plněním bez právního důvodu), které byla žalovaná povinna podle § 2991 odst. 1 o.z. vydat. Z předložených listin a tvrzení žalobce vyplývá, že žalovaná zaplatila částku 36.871,54 Kč. Soud proto žalované uložil povinnost vydat zbývající bezdůvodné obohacení ve výši 4.128,46 Kč (částka poskytnutá 41.000 Kč – částka žalovanou zaplacená 36.871,54 Kč) a pro zbývající požadované částky a úroky žalobu zamítl.

Vzhledem k tomu, že u nároku na vydání bezdůvodného obohacení není v  určena doba splnění, je třeba vycházet z toho, že dlužník je povinen plnit bez zbytečného odkladu poté, co byl věřitelem k plnění vyzván ( o.z.). V řízení nebylo prokázáno, kdy žalobce vyzval žalovaného k plnění a proto soud u úroků z prodlení vycházel ze dne, kdy byla žalovanému doručena žaloba. Žaloba byla doručena dne 30.1.2023. Nárok se stal splatným 31.1.2023 a žalovaná se dostala do prodlení od 1.2.2023. Soud proto přiznal žalobci úroky z prodlení od 1.2.2023 v souladu s ust. nařízení vlády 351/2013Sb. a pro zbytek požadovaných úroků z prodlení žalobu zamítl.

O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. , kdy měl-li účastník ve věci jen úspěch částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí. Úspěch účastníka podle v řízení o zaplacení peněžité pohledávky se poměřuje i co do úspěchu ohledně uplatněného příslušenství (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 3.12.2015 sp.zn. ). Nejvyšší soud tento právní názor přijal ve shodě s nálezem Ústavního soudu sp.zn. (pokud je předmětem civilního řízení vedle pohledávky též její příslušenství, je nutno při rozhodování o náhradě nákladů dle míry úspěchu ve věci zvážit míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně pohledávky, ale též stran jejího příslušenství). Žalobce požadoval celkem částku 43.596,76 Kč (částku 31.027,39 Kč + úrok 6.171,32 Kč + 2.657,60 Kč – úrok 11,75% ročně z částky 28.370,03 Kč od 7.6.2022 do 24.3.2023 + úrok z prodlení 1.382,85 Kč + 2.657,60 Kč – úrok z prodlení 11,75% ročně z částky 28.370,03 Kč od 7.6.2022 do 24.3.2023). Žalobci bylo ke dni rozhodnutí soudu přiznáno celkem 4.216,66 Kč (jistina – 4.128,46 Kč + 88,20 Kč – úrok z prodlení ve výši 15% ročně z 4.128,46 Kč od 1.2.2023 do 24.3.2023). Žalobce byl v řízení úspěšný v rozsahu 9,7%, tomu odpovídá úspěšnost žalované ve výši 90,3%. Poměr úspěchu tedy činí 80,6% ve prospěch žalované. Dle obsahu spisu žalované žádné náklady nevznikly, a proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově.

Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí.