Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
5 C 24/2023-29
Okresní soud v Třebíči rozhodl samosoudcem JUDr. Janem Tesařem ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení částky 31 516 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 31 516 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 4 816,86 Kč a úrok z prodlení ve výši 10% ročně z částky 23 063,97 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. V části, ve které se žalobce domáhal, aby byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci kapitalizovaný úrok ve výši 10 794,31 Kč, úrok ve výši 21,27% ročně z částky 16 658,97 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení a úrok ve výši 24,69% ročně z částky 6 405 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení, se žaloba zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 1 396 Kč k rukám JUDr. Ing. jméno příjmení, Ph.D., advokáta se sídlem adresa žalobkyně, do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 31 516 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 4 816,86 Kč a úrok z prodlení ve výši 10% ročně z částky 23 063,97 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. II. V části, ve které se žalobce domáhal, aby byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci kapitalizovaný úrok ve výši 10 794,31 Kč, úrok ve výši 21,27% ročně z částky 16 658,97 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení a úrok ve výši 24,69% ročně z částky 6 405 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení, se žaloba zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 1 396 Kč k rukám JUDr. Ing. [jméno] [příjmení], Ph.D., advokáta se sídlem [adresa žalobkyně], do tří dnů od právní moci rozsudku.
1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 2. 11. 2022 domáhal vydání rozhodnutí, kterým bude žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 31 516 Kč s příslušenstvím z titulu splnění závazků ze smluv o spotřebitelském úvěru uzavřených mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným. Žalobu odůvodnil tím, že mezi právním předchůdcem žalobce právnická osoba a žalovaným byla dne 19. 5. 2018 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru číslo na základě které právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 15 000 Kč. Tuto částku si žalovaný převzal v hotovosti stejného dne, což stvrdil podpisem smlouvy. V předmětné smlouvě o úvěru se žalovaný zavázal vrátit právnímu předchůdci žalobce částku 15 000 Kč a zaplatit mu další částku 12 000 Kč představující smluvní úrok za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 3 000 Kč při úrokové sazbě 24,69% ročně, odměnu za administrativní činnost ve výši 3 000 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnutého úvěru, úroků, odměny a nákladů se žalovaný zavázal právnímu předchůdci žalobce zaplatit v pravidelných týdenních splátkách po 450 Kč, poslední splátka byla splatná 13. 7. 2019. Na úhradu závazků z této smlouvy žalovaný dosud zaplatil právnímu předchůdci žalobce pouze částku 20 015 Kč. Mezi právním předchůdcem žalobce právnická osoba, a žalovaným byla dne 19. 8. 2018 uzavřena další smlouva o spotřebitelském úvěru číslo na základě které právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 23 000 Kč. Tuto částku si žalovaný rovněž převzal v hotovosti stejného dne, což stvrdil podpisem smlouvy. V předmětné smlouvě o úvěru se žalovaný zavázal vrátit právnímu předchůdci žalobce částku 23 000 Kč a zaplatit mu další částku 20 470 Kč představující smluvní úrok za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 3 910 Kč při úrokové sazbě 21,27% ročně, odměnu za administrativní činnost ve výši 4 600 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 11 960 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnutého úvěru, úroků, odměny a nákladů se žalovaný zavázal právnímu předchůdci žalobce zaplatit v pravidelných týdenních splátkách po 546 Kč, poslední splátka byla splatná 16. 2. 2020. Na úhradu závazků z této smlouvy žalovaný dosud zaplatil právnímu předchůdci žalobce pouze částku 20 985 Kč. Schopnost žalovaného splnit závazky z obou smluv byla právním předchůdcem žalobce ověřena z údajů o majetkových, rodinných, pracovních a jiných poměrech žalovaného zaznamenaných v kartě zákazníka, které byly ověřeny z pracovní smlouvy a výplatních pásek žalovaného i lustrací ve veřejně přístupných rejstřících. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 7. 1. 2022 přešly s účinností k tomuto dni obě předmětné pohledávky vůči žalovanému na žalobce a postoupení pohledávek bylo žalovanému stejného dne písemně oznámeno. Žalovaný dosud žalobci spornou částku po postoupení pohledávek ani částečně nezaplatil a nereagoval ani na výzvu žalobce před zahájením řízení.
2. Žalobce i žalovaný souhlasili s projednáním a rozhodnutím věci v jejich nepřítomnosti a soud proto dle § 115a o.s.ř. věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání.
3. Soud provedl dokazování smlouvami o spotřebitelském úvěru číslo číslo ze dne 19. 5. 2018 a 19. 8. 2018 včetně smluvních podmínek právního předchůdce žalobce, kartami zákazníka k předmětným smlouvám, smlouvou o postoupení pohledávek z 7. 1. 2022 včetně jejích příloh obsahujících seznam postupovaných pohledávek, oznámením o postoupení pohledávky z 3. 2. 2022 včetně podacího lístku a výzvou žalobce z 14. 4. 2022 včetně podacího lístku.
4. Z těchto důkazů a skutkových tvrzení žalobce, jejichž správnost nebyla žalovaným v průběhu řízení zpochybněna, vzal soud za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobce právnická osoba a žalovaným byla dne 19. 5. 2018 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru číslo na základě které právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 15 000 Kč. Tuto částku si žalovaný převzal v hotovosti stejného dne, což stvrdil podpisem smlouvy. V předmětné smlouvě o úvěru se žalovaný zavázal vrátit právnímu předchůdci žalobce částku 15 000 Kč a zaplatit mu další částku 12 000 Kč představující smluvní úrok za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 3 000 Kč při úrokové sazbě 24,69% ročně, odměnu za administrativní činnost ve výši 3 000 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnutého úvěru, úroků, odměny a nákladů se žalovaný zavázal právnímu předchůdci žalobce zaplatit v pravidelných týdenních splátkách po 450 Kč, poslední splátka byla splatná 13. 7. 2019. Na úhradu závazků z této smlouvy žalovaný dosud zaplatil právnímu předchůdci žalobce pouze částku 20 015 Kč. Mezi právním předchůdcem žalobce právnická osoba, a žalovaným byla dne 19. 8. 2018 uzavřena další smlouva o spotřebitelském úvěru číslo na základě které právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 23 000 Kč. Tuto částku si žalovaný rovněž převzal v hotovosti stejného dne, což stvrdil podpisem smlouvy. V předmětné smlouvě o úvěru se žalovaný zavázal vrátit právnímu předchůdci žalobce částku 23 000 Kč a zaplatit mu další částku 20 470 Kč představující smluvní úrok za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 3 910 Kč při úrokové sazbě 21,27% ročně, odměnu za administrativní činnost ve výši 4 600 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 11 960 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnutého úvěru, úroků, odměny a nákladů se žalovaný zavázal právnímu předchůdci žalobce zaplatit v pravidelných týdenních splátkách po 546 Kč, poslední splátka byla splatná 16. 2. 2020. Na úhradu závazků z této smlouvy žalovaný dosud zaplatil právnímu předchůdci žalobce pouze částku 20 985 Kč. Schopnost žalovaného splnit závazky z obou smluv byla právním předchůdcem žalobce ověřena z údajů o majetkových, rodinných, pracovních a jiných poměrech žalovaného zaznamenaných v kartě zákazníka, které byly ověřeny z pracovní smlouvy a výplatních pásek žalovaného i lustrací ve veřejně přístupných rejstřících. Z těchto karet zákazníka vyplynulo, že v případě první ze smluv činil čistý příjem žalovaného ověřený z výplatních pásek 26 883 Kč při životních nákladech 17 925 Kč a v případě druhé ze smluv činil ověřený čistý měsíční příjem žalovaného 34 401 Kč při životních nákladech 21 600 Kč. Vzhledem k výši obou spotřebitelských úvěrů považuje soud tento způsob ověření úvěruschopnosti žalovaného za dostačující. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 7. 1. 2022 přešly s účinností k tomuto dni obě předmětné pohledávky vůči žalovanému na žalobce a postoupení pohledávek bylo žalovanému stejného dne písemně oznámeno. Co do výše vychází žalobou uplatněný nárok na zaplacení jistiny dluhu a smluvních úroků u obou smluv z obchodních knih právního předchůdce žalobce vedených certifikovaným softwarem, o jejichž správnosti nemá soud pochyb. Ve smlouvách sjednanou výši nákladů za hotovostní inkaso splátek přitom považuje soud za službu poskytnutou žalovanému a neshledal v této části žádný důvod neplatnosti smluv. Rovněž část nároku označenou jako poplatek za administrativní činnost lze považovat za úhradu služeb poskytnutých žalovanému a i v této části neshledal soud žádné důvody neplatnosti smluvních ujednání ve smlouvě. Žalovaný se rovněž již ode dnů následujících po splatnosti prvních nezaplacených splátek ocitl u obou smluv vůči žalobci ohledně jistiny dluhu v prodlení se splněním peněžitého dluhu, a žalobci dle § 1968 a § 1970 občanského zákoníku ve znění platném ke dni uzavření smluv vzniklo právo na zaplacení úroků z prodlení vedle plnění, přičemž žalobcem požadovaná výše úroků z prodlení odpovídá ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění platném k prvnímu dni prodlení i repo sazbě ČNB platné k prvnímu dni příslušného kalendářního pololetí, přičemž kapitalizovaný úrok z prodlení do 7. 1. 2022 byl žalobcem vypočten správně. Soud proto v těchto částech žalobě včetně žalobcem požadovaného příslušenství pohledávky jako důvodné vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 31 516 Kč s přiznaným příslušenstvím v obecné třídenní lhůtě k plnění dle § 160 odst. 1 o.s.ř. , neboť neshledal důvody pro případné výjimečné stanovení lhůty delší nebo umožnění plnění žalovanému ve splátkách.
5. Soud však neshledal žalobu jako důvodnou v částech týkajících se kapitalizovaných úroků i smluvních úroků od postoupení pohledávky do budoucna u obou smluv. Smluvní úrok byl ve smlouvách sjednán pevnými částkami 3 000 Kč u první ze smluv a 3 910 Kč u druhé ze smluv, přičemž takto sjednaný smluvní úrok byl žalobci již částečně zaplacen a částečně přiznán ve výroku I. rozsudku. Z žádného ustanovení obou smluv o spotřebitelském úvěru a smluvních podmínek právního předchůdce žalobce nevyplývá, že by měl být sjednán i smluvní úrok nad rámec smluvního úroku v předmětných smlouvách po splatnosti úvěru. V této části tak žalobou uplatněný nárok nemá oporu ve smluvních ujednáních u obou smluv mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným, nelze jej dovodit ani z žádného ustanovení hmotného práva, a soud proto v této části žalobu jako nedůvodnou zamítl.
6. O nákladech řízení rozhodl soud dne § 142 odst. 2 o.s.ř. , neboť každý z účastníků byl v řízení úspěšný pouze částečně. Převážně úspěšný byl v řízení žalobce a přísluší mu tak právo na náhradu části nákladů řízení. Náklady řízení vzniklé žalobci představují zaplacený soudní poplatek ve výši 1 261 Kč, odměnu advokáta ve výši 1 500 Kč za tři hlavní úkony po 500 Kč (převzetí a příprava zastoupení, zaslání výzvy žalovanému před zahájením řízení obsahující skutkový i právní rozbor věci a podání žaloby) dle § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění platném ke dni zahájení řízení, neboť se jedná o řízení zahájené žalobou podanou na ustáleném vzoru uplatněnou opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech a tarifní hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč, tři paušální náhrady po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) téže vyhlášky a 21% DPH z odměny a náhrad ve výši 378 Kč, neboť zástupce žalobce osvědčením o registraci plátce DPH prokázal, že je plátcem této daně. Ve stavu ke dni rozhodnutí soudu včetně příslušenství pohledávek byl žalobce úspěšný ohledně částky 36 331 Kč a žalovaný byl úspěšný ohledně částky 10 794 Kč. Podíl úspěchu a neúspěchu žalobce a žalovaného tak činil 70,3% ku 29,7%. Žalobci tak přísluší právo na zaplacení 40,6% jemu vzniklých nákladů řízení (100 – 29,7 – 29,7), což ve finančním vyjádření odpovídá částce 1 396 Kč. Právě v této výši proto soud žalobci právo na náhradu nákladů řízení přiznal.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Třebíči do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení. Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze navrhnout výkon rozhodnutí nebo exekuci.