Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 C 207/2022-82

Okresní soud v Pardubicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Ditou Prokšovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně

se sídlem adresa žalobkyně

zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení, anonymizováno.

se sídlem, ulice a číslo, PSČ obec a číslo

sp. zn. spisová značka

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

bytem adresa žalované

o zaplacení 107 295 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 55 100 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,25 % ročně od 6. 12. 2020 do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.

II. Co do částky 52 195 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 10 740,63 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 608,95 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 58 149,14 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení a s úrokem 29 % ročně z částky 58 149,14 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení, se návrh zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 55 100 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,25 % ročně od 6. 12. 2020 do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.</b> <b>II. Co do částky 52 195 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 10 740,63 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 608,95 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 58 149,14 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení a s úrokem 29 % ročně z částky 58 149,14 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení, se návrh zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení částky 107 295 Kč sestávající se z dlužné jistiny 58 149,14 Kč a dlužné části poplatku 49 145,86 Kč s příslušenstvím představující kapitalizovaný úrok z prodlení 10 740,63 Kč, kapitalizovaný úrok 608,95 Kč, úrok z prodlení v zákonné výši z 58 149,14 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení a úrok 29% ročně z 58 149,14 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení. Tvrdila, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba IČO, a žalovaným došlo dne 5. 12. 2018 k uzavření smlouvy o zápůjčce číslo (dále jen„ smlouva“). Dle smluvního ujednání jsou nedílnou součástí této smlouvy smluvní podmínky otištěné na zadní straně smlouvy. Poskytovatel zápůjčky posoudil úvěruschopnost žalovaného na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením předmětné smlouvy a neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalovaného. Majetkovou situaci žalovaného ověřil pracovní smlouvou, výplatními páskami a nájemní/ubytovací smlouvou. Na základě uzavřené smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 60 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem smlouvy. V souvislosti s poskytnutím zápůjčky se žalovaný zavázal zaplatit 57 487 Kč představující součet kapitalizovaných úroků ve výši 19 775 Kč s úrokovou sazbou 29 % ročně sjednanou na straně 1 smlouvy, odměnu za zpracování, doručení a administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 21 878 Kč a a poplatek za vedené zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 15 834 Kč. Celkovou částku úvěru a poplatků se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti ve 24 měsíčních splátkách po 4 896 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na den 5. 12. 2020. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze smlouvy. Poslední splátku žalovaný uhradil 6. 1. 2019, celkem uhradil 4 900 Kč. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy, se všemi právy s ní spojenými, byla postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 žalobkyni jako novému věřiteli. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno. Předžalobní výzva mu byla zaslána. Ke dni podpisu smlouvou o postoupení pohledávky činila výše pohledávky bez příslušenství 139 495 Kč. K výzvě soudu pak žalobkyně ještě doplnila, že při zjišťování úvěruschopnosti žalovaného právní předchůdkyně žalobkyně vycházela s měsíčního příjmu žalovaného 20 500 Kč, z informace, že tento žije v nájmu, nemá vyživovací povinnost, nemá úvěr z kreditní karty ani zápůjčku u jiné společnosti a dospěla tak k závěru, že schopnost žalovaného splácet zápůjčku je dostatečná.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ve věci ničeho neuvedl. Žalovaný shodně se žalobkyní souhlasil s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (žaloba spolu s výzvou k vyjádření se k rozhodnutí věci bez nařízení jednání byly žalovanému doručovány na adresu trvalého bydliště, přičemž zásilku považoval soud za doručenou, v souladu s  a 4 , dnem 17. 12. 2021.

3. Smlouvou o zápůjčce číslo ze dne 5. 12. 2018, tabulkou umoření, zákaznickou kartou bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně právnická osoba se žalovaným uzavřela uvedeného dne smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě poskytla žalovanému prostředky ve výši 60 000 Kč, které žalovaný čerpal jednorázově v hotovosti. Žalovaný se zavázal splatit je ve 24 pravidelných měsíčních splátkách po 4 896 Kč, poslední splátka měla činit 4 879 Kč Celkem měl žalovaný zaplatit částku 117 487 Kč, která se skládala z poskytnutých prostředků 60 000 Kč, úroků v celkové výši 19 775 Kč, poplatku za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení 21 878 Kč a poplatku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení 15 834 Kč. Ujednána byla zápůjční úroková sazba jako pevná po celou dobu trvání smlouvy ve výši 29 % p.a. (ročně). Při jednání s poskytovatelem úvěru měl žalovaný tvrdit a doložit, že zaměstnán na plný pracovní úvazek s průměrným příjmem 20 500 Kč, měl doložit výplatní pásky za číslo, že odhadl své měsíční výdaje na 6 000 Kč a ničeho nesplácí. Dále měl uvést, že je ženatý/vdaná, že bydlí v nájmu, jinou osobu nevyživuje. Žalovaný však v rozporu se smlouvou poskytnuté prostředky řádně nesplácel, neuhradil vůbec nic. Dle žalobkyně uhradil žalovaný na splátkách úvěru pouze dne 6. 1. 2019 částku 4 900 Kč.

4. Z pracovní smlouvy a výplatních pásek žalovaného soud zjistil, že v období číslo činil jeho průměrný příjem 20 500,50 Kč měsíčně a že je zaměstnán od 15. 3. 2018 na dobu neurčitou i právnická osoba

5. K úhradě dlužné částky vč. úroků a úroků z prodlení v celkové tehdejší výši 130 662,07 Kč byl žalovaný vyzván minimálně předžalobní výzvou ze dne 28. 6. 2021 odeslané mu dle podacího lístku téhož dne.

6. Aktivní legitimace žalobkyně byla prokázána smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 spolu se seznamem postoupených pohledávek. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno mj. dopisem ze dne 6. 1. 2021.

7. Žalovaný neprokázal, ba ani netvrdil, že by na svůj dluh něčeho uhradil či že by jeho závazek již zanikl.

8. Podle , , (dále jen„ Obč.Z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Podle § 1968 Obč.Z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

10. Podle § 1970 Obč.Z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

11. Podle § 1879 Obč.Z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

12. Podle výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

13. Podle a 2 , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

14. Dle § 87 odst. 1 zák. o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

15. Dle § 588 věta prvá Obč.Z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

16. V řízení bylo prokázáno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným mělo dojít k uzavření smlouvy o zápůjčce, na základě které žalovaný obdržel peněžité prostředky ve výši 60 000 Kč, které se zavázal splácet se sjednaným poplatkem a kapitalizovaným úrokem v pravidelných měsíčních splátkách po 4 896 Kč. Žalovaný své povinnosti vyplývající ze smlouvy o zápůjčce řádně neplnil, uhradil pouze 4 900 Kč. Žalobkyně nabyla pohledávku postoupením. Žalovaný dlužnou částku přes upomínání neuhradil. Soud danou smlouvu posoudil jako smlouvu o úvěru a nikoli jako smlouvu o zápůjčce (ač je tak nazvána)

17. Uzavřená smlouva byla posouzena jako spotřebitelská, v níž žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, vystupuje v postavení podnikatele a žalovaný v postavení spotřebitele. V prvé řadě se soud zabýval otázkou, zda mezi účastníky došlo k platnému uzavření předmětné smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle i výše citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí, ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet, a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. -39 ze dne 1. dubna 2015). Úvěr pak může poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná.

18. Pouze jazykový výklad § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru by (zejména vzhledem k druhé větě § 87 odst. 1) mohl nasvědčovat, že touto změnou došlo ke změně zákonného důsledku porušení kontinuálně stanovené povinnosti poskytovatele úvěru v tom směru, že nově jím bude nikoli absolutní, ale pouhá relativní neplatnost dotčené smlouvy, kterou, jako takovou, by měl soud zkoumat pouze k námitce spotřebitele. Tento závěr je však vyvrácen rozsudkem Evropského soudního dvora sp. zn. C -679/18 ze dne 5. března 2020, který jednoznačně uzavřel, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48/ES musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

19. S ohledem na citované rozhodnutí má soud za to, že neplatnost smlouvy stanovenou v  jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití o. z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.

20. Povinnost soudu přihlédnout i bez návrhu k neplatnosti smlouvy o úvěru v daném případě plyne také z judikatury Nejvyššího soudu i Ústavního soudu Nejvyšší soud ve svém rozsudku sp. zn. dovodil, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Tento přesah do právního postavení širokého okruhu osob, potažmo společnosti jako celku, způsobuje, že chování věřitele, který řádně neprověří úvěruschopnost spotřebitele a úvěr poskytne, je zjevným narušením veřejného pořádku. Tyto závěry aproboval i Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. , v němž poukázal i na další veřejnoprávní souvislosti povinnosti prověřit úvěruschopnost spotřebitele.

21. Na základě provedených důkazů dospěl soud k závěru, že žalobkyně, resp. její právní předchůdce, si pro účely posouzení úvěruschopnosti nedostatečně ověřila měsíční výdaje žalovaného. Při zjišťování jeho výdajů je nutné zjišťovat skutečné výdaje spotřebitele. Náklady na bydlení v nájemním bytě nebyly nijak podloženy, stejně jako platby energií a další nezbytné výdaje jako minimálně např. strava, léky, doprava, ošacení. Pouze tvrzené výdaje žalovaného ve výši 6 000 Kč bez jejich doložení je nedostatečné. V souhrnu tedy žalobkyně měla k dispozici pouze doklady o příjmu, když vycházela z výplatních pásek a to ještě soudu předložila za jiné období, než jak je uváděno v zákaznické kartě (8-9/2018 x 4-5/201), nijak však neověřovala ani nevyžadovala doložení listin týkajících se jeho výdajů.

22. Soud má s ohledem na popsaný zjištěný skutkový stav věci za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost žalobkyně, uloženou jí zákonem, jakožto poskytovateli spotřebitelského úvěru, řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Posouzení úvěruschopnosti proběhlo víceméně formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů. Žalobkyně žádným způsobem neověřovala výdaje žalovaného. Důsledkem tohoto postupu je absolutní neplatnost úvěrové smlouvy v souladu s ustanovením , o spotřebitelském úvěru. Za této situace má žalobkyně vůči žalované toliko právo na vrácení zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 60 000 Kč, která byla zčásti (4 900 Kč) uhrazena. Dle smlouvy měla poslední splátka být uhrazena dne 5. 12. 2020. Za této situace má žalobkyně vůči žalovanému toliko právo na vrácení zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru, tj. na 55 100 Kč (60 000 – 4 900), jakožto bezdůvodného obohacení ( Obč.Z.), a úroky z prodlení v zákonné výši z této částky ode dne následujícího po splatnosti poslední splátky dle smlouvy, tj. od 6. 12. 2020 do zaplacení ve výši vyplývající z

23. Ve zbývajícím rozsahu, tedy co do částky 52 195 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 10 740,63 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 608,95 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 58 149,14 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení a s úrokem 29 % ročně z částky 58 149,14 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení, soud žalobu zamítl (výrok II.).

24. O nákladech řízení rozhodl soud dle Ve sporu byl procesně úspěšnější žalovaný, a to z 66 % (počítáno včetně úroků a úroků z prodlení za období pěti let) a příslušela by mu tak náhrada nákladů řízení ve výši 32 %. Jelikož dle obsahu spisu žalovanému žádné náklady řízení nevznikly, bylo rozhodnuto tak, jak je uvedeno ve výroku III. rozsudku.

25. Lhůta k plnění byla stanovena dle věta před středníkem , když nebyly shledány důvody pro jiný postup.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku je možné podat odvolání do 15 dnů od jeho doručení prostřednictvím Okresního soudu v Pardubicích ke Krajskému soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí.