Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
34 C 11/2023-19
Okresní soud v České Lípě rozhodl samosoudkyní Mgr. Evou Červenkovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 13 165 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku 9 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 9 000 Kč od 25. 6. 2021 do zaplacení.
II. Žaloba se zamítá v rozsahu částky 4 165 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 3 220 Kč od 25. 6. 2021 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 12 220 Kč od 25. 6. 2021 do 22. 9. 2021.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni, k rukám právní zástupkyně žalobkyně, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku náhradu nákladů řízení v částce 810,70 Kč.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku 9 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 9 000 Kč od 25. 6. 2021 do zaplacení.</b> <b>II. Žaloba se zamítá v rozsahu částky 4 165 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 3 220 Kč od 25. 6. 2021 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 12 220 Kč od 25. 6. 2021 do 22. 9. 2021.</b> <b>III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni, k rukám právní zástupkyně žalobkyně, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku náhradu nákladů řízení v částce 810,70 Kč.</b>
1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu domáhala po žalovaném zaplacení částky 13 165 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že uzavřela s žalovaným dne 25. 5. 2021 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které se zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky až do výše 9 000 Kč s možností postupného čerpání. Žalovaný čerpal od žalobkyně finanční prostředky v období od 25. 5. 2021 do 8. 6. 2021 ve výši 9 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit žalobkyni půjčenou částku a dále částku ve výši 1 900 Kč představující poplatek za poskytnutí úvěru a poplatek za službu anonymizováno ve výši 1 320 Kč. Úvěr byl splatný dnem 24. 6. 2021. Žalovaný žalobkyni neuhradil ničeho. Žalobkyně uvedla, že prověřila úvěruschopnost žalovaného, zejména žalovaného prověřila v registrech NRKI, BRKI, insolvenčním rejstříku a v centrální evidenci exekucí.
2. Ve věci se konalo jednání, ze kterého se žalobkyně řádně a včas omluvila a žalovaný při něm uvedl, že je pravda, že si od žalobkyně půjčil částku 9 000 Kč a že žalobkyni ničeho nezaplatil, ovšem namítl nehoráznou výši poplatků.
3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním soud zjistil, že dne 25. 5. 2021 účastníci uzavřeli prostřednictvím prostředků komunikace na dálku smlouvu, ve které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 9 000 Kč s možností postupného čerpání a žalovaný se zavázal žalobkyni poskytnuté finanční prostředky vrátit do 24. 6. 2021. Výše RPSN je 2186,36% Smlouva je žalovaným podepsána prostřednictvím SMS kódu. Totožnost žalovaného při sjednávání smlouvy byla ověřena z občanského průkazu. Z přehledu bankovních transakcí soud zjistil, že dne 25. 5. 2021 žalobkyně žalovanému zaslala na bankovní účet č. bankovní účet vedený u společnosti právnická osoba částku 1 500 Kč, dne 1. 6. 2021 částku 1 500 Kč, dne 2. 6. 2021 částku 1 500 Kč, dne 3. 6. 2021 částku 1 000 Kč, dne 6. 6. 2021 částku 1 000 Kč, dne 7. 6. 2021 částku 1 000 Kč, dne 8. 6. 2021 částku 1 000 Kč a dne 9. 6. 2021 částku 500 Kč (celkem 9 000 Kč). Z potvrzení o identifikovaných příjmech soud zjistil, že žalobkyně uvedla že ověřila čistý příjem spotřebitele ve výši 31 000 Kč (v potvrzení není uvedeno, jakým způsobem byla výše čistého měsíčního příjmu spotřebitele ověřena). Z výzvy a podacího lístku soud zjistil, že žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky dopisem ze dne 5. 9. 2022 zaslaným na adresu adresa žalovaného. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti soud zjistil, že žalovaný uvedl, že žije v domácnosti, ve které žijí dvě osoby, jeho měsíční výdaje dosahují částky 10 000 Kč, jeho měsíční příjem činí 38 000 Kč, vypočítané měsíční výdaje činí 6 455 Kč, disponibilní příjem činí 20 500 Kč. Z potvrzení právnická osoba soud zjistil, že majitelem účtu v období od května do června 2021 byl žalovaný. Dále soud provedl důkaz sazebníkem poplatků, všeobecnými obchodními podmínkami žalobkyně a údaji o poskytovateli spotřebitelského úvěru.
4. Z předložených listinných důkazů má soud za zjištěné, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 25. 5. 2021 smlouvu o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému částku v celkové výši 9 000 Kč, která byla v dílčích platbách zaslána na účet žalovaného č. bankovní účet vedený u právnická osoba Žalovaný se zavázal vrátit žalobkyni půjčenou částku a dále částku ve výši 2 160 Kč, představující poplatek za poskytnutí úvěru a poplatek za službu anonymizováno, a to nejpozději do 24. 6. 2021. Výše RPSN činila dle smlouvy 2186,36%. Před uzavřením smlouvy o úvěru byl žalovaný dotazován na své majetkové poměry. Z předložených listinných důkazů ovšem nevyplývá, že by žalobkyně skutečně prověřila tvrzené výdaje a tvrzené příjmy žalovaného, že by si v tomto směru vyžádala nějaké doklady, např. výpisy z bankovního účtu či pracovní smlouvu nebo výplatní pásky. Žalovaný úvěr nesplatil řádně a včas, když do dnešního dne žalobkyni ničeho neuhradil. Žalobkyně před podáním žaloby žalovaného vyzvala k úhradě dluhu předžalobní upomínkou.
5. Podle § 580 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , v platném znění (dále jen „o. z.“) neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
6. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
7. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
8. Podle § 2399 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.
9. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
10. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 zákona č. 634/1992 Sb. , o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli„ rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“
11. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 zák. o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
12. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Podle § 87 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.
13. S ohledem na shora uvedené má soud za to, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně (tj. s odbornou péčí) nezkoumala úvěruschopnost spotřebitele – žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Žalobkyně v žalobě uvedla, z jakých příjmů a výdajů při posuzování úvěruschopnost žalovaného vycházela, ovšem již neuvedla ani nedoložila, jakým způsobem si tvrzené měsíční výdaje žalovaného a tvrzené měsíční příjmy žalovaného skutečně prověřila, např. vyžádáním pracovní smlouvy, nájemní smlouvy, výplatních pásek, výpisů z bankovního účtu, atp. Soud upozorňuje, že osoba žádající o úvěr má většinou tendenci upravovat svoji příjmovou a výdajovou stránku tak, aby jí úvěr byl poskytnut a je právě na úvěrující společnosti, aby vynaložila odbornou péči a řádně zhodnotila (po předložení dostupných dokladů), zda je žadatel o úvěr skutečně schopen úvěr splácet či nikoliv.
14. Vzhledem k tomu, že žalobkyně nepostupovala v souladu s ustanovením § 86 odst. 1 zák. o spotřebitelském úvěru, je důsledkem takového postupu neplatnost úvěrové smlouvy. Tato neplatnost je ve smyslu § 588 o. z. neplatností absolutní, neboť takový postup odporuje zákonu a i zcela zjevně narušuje veřejný pořádek, když pomíjí požadavek na ochranu spotřebitele (viz. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 217/2018 ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 201/2018 ze dne 20. 3. 2019, rozhodnutí Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019).
15. Dle § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 2991 odst. 1 o. z. tak má žalobkyně nárok pouze na vrácení jistiny, tj. nárok na vrácení toho, co bylo žalovanému skutečně poskytnuto, po odečtení přijatých plateb od žalovaného (půjčeno 9 000 Kč, zaplaceno 0 Kč). Proto soud žalobkyni přiznal částku 9 000 Kč a dále ve smyslu § 1970 o. z. úrok z prodlení dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , z částky 9 000 Kč 25. 6. 2021 do zaplacení (výrok I.).
16. Ve zbytku soud žalobu zamítl, neboť ji s ohledem na shora uvedené shledal nedůvodnou. Pro úplnost soud dodává, že i kdyby smlouvu o spotřebitelském úvěru shledal platnou (tj. za předpokladu, že by žalobkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného) soud považuje dle § 588 o. z. za absolutně neplatné ujednání o poplatku za úvěr s ohledem na to, že výše tohoto poplatku (2 160 Kč + poplatek za službu„ anonymizováno“ ve výši 165 Kč) je s ohledem na výši poskytnuté částky žalovanému (9 000 Kč) ve spojení s celkovou délkou zápůjční doby (jeden měsíc) zcela zjevně v rozporu s dobrými mravy ve smyslu § 580 odst. 1 o. z.
17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení částečně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 810,70 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu, odměna ve výši 900 Kč za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu), paušální náhrada nákladů ve výši 300 Kč (3 x 100 Kč) a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč, to vše v rozsahu 36% (úspěch žalobkyně 68%, neúspěch 32%).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem – pobočce v Liberci, prostřednictvím Okresního soudu v České Lípě. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.