Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
8 C 91/2022-55
Okresní soud v Pardubicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Petrou Novákovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa žalobkyně
zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení, anonymizováno.
sídlem adresa
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
bytem adresa žalovaného
o zaplacení částky 14 767,45 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Co do částky 22 830 Kč se řízení zastavuje.
II. Změna žalobního návrhu tak, aby předmětem řízení byla nadále povinnost žalovaného zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 9 844,97 Kč od 28. 1. 2021 do 23. 1. 2023 a kapitalizovaný úrok ve výši 3 265,37 Kč od 22. 8. 2020 do 27. 1. 2021 se připouští.
III. Návrh, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 9 844,97 Kč od 28. 1. 2021 do 23. 1. 2023 a kapitalizovaný úrok ve výši 3 265,37 Kč od 22. 8. 2020 do 27. 1. 2021, se zamítá.
IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Co do částky 22 830 Kč se řízení zastavuje.</b> <b>II. Změna žalobního návrhu tak, aby předmětem řízení byla nadále povinnost žalovaného zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 9 844,97 Kč od 28. 1. 2021 do 23. 1. 2023 a kapitalizovaný úrok ve výši 3 265,37 Kč od 22. 8. 2020 do 27. 1. 2021 se připouští.</b> <b>III. Návrh, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 9 844,97 Kč od 28. 1. 2021 do 23. 1. 2023 a kapitalizovaný úrok ve výši 3 265,37 Kč od 22. 8. 2020 do 27. 1. 2021, se zamítá.</b> <b>IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Žalobkyně se proti žalovanému žalobou doručenou soudu dne 5. 10. 2022 domáhala zaplacení částky 14 767,45 Kč spolu se zákonným úrokem prodlení z částky 9 844,97 Kč ve výši 8,25 % ročně od 28. 1. 2021 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 265,37 od 22. 8. 2020 do 27. 1. 2021 a náhrady nákladů ve výši 8 060 Kč. Žalobkyně tvrdila, že mezi účastníky byla dne 21. 8. 2020 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru Pronto půjčka číslo na jejímž základě poskytla žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč, k jehož vyplacení došlo 26. 8. 2020. Nedílnou součástí smlouvy jsou Smluvní podmínky ke smlouvě o Spotřebitelském úvěru Pronto půjčka. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok ve výši zápůjční úrokové sazby 161,15 % ročně splácet v 18 měsíčních splátkách po 1 498 Kč splatných vždy do 1 měsíce ode dne splatnosti předchozí splátky. Bylo sjednáno, že v případě prodlení s hrazením sjednané měsíční splátky, případně jen s její částí, uhradí žalovaný smluvní pokutu ve výši 499 Kč (maximálně však 2 999 Kč za rok) a úrok z prodlení v zákonné výši. Pokud nebude placeno ani v dodatečné lhůtě, byla žalobkyně oprávněna úvěr zesplatnit. Pro prodlení žalovaného došlo k zesplatnění celého úvěru k 27. 1. 2021 a celá dosud nezaplacená jistina úvěru a smluvní pokuty ode dne zesplatnění úvěru do dne podání žaloby se staly součástí nové jistiny úvěru s tím, že tuto novou jistinu ve výši celkem 14 767,45 Kč byl žalovaný povinen uhradit žalobkyni nejpozději v den zesplatnění úvěru. Bylo též ujednáno, že žalobkyně je oprávněna požadovat, aby jí žalovaný v případě prodlení s hrazením nové jistiny úvěru platil úroky z prodlení v zákonné výši z celé této nové jistiny úvěru až do jejího úplného zaplacení. Žalovaný se dále zavázal, že pokud nezaplatí v den zesplatnění úvěru novou jistinu úvěru, je povinen zaplatit žalobkyni smluvní pokutu 0,1 % z dlužné částky denně, a to do úplného zaplacení. Ke dni podání žaloby tak žalovaný dle žalobkyně dlužil novou jistinu úvěru 14 767,45 Kč, zákonný úrok 0,1 % denně z částky 9 844,97 Kč od 28. 1. 2021 do zaplacení a dále kapitalizovaný úrok ve výši 3 265,37 Kč od 22. 8. 2020 do 27. 1. 2021. Žalobkyně dále uvedla, že úvěruschopnost žalovaného ověřila ze shromážděných podkladů, a to prostřednictvím databáze NRKI - BRKI, lustrací obchodního, živnostenského, insolvenčního rejstříku, administrativního rejstříku ekonomických subjektů, centrální evidence exekucí, katastru nemovitostí. Dále postupovala na základě údajů uvedených žalovaným v podobě výše jeho měsíčního příjmu, výdaje žalovaného stanovila na základě dat Českého statistického úřadu. Výši příjmů žalovaného ověřila žalobkyně na základě výplatní pásky žalovaného za květen až červenec 2020. Žalobkyně má proto za to, že řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného.
2. Usnesením č.j. 8 C 91/2022 – 43 ze dne 27. 12. 2022 vyzval soud účastníky, aby se do 20 dnů vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím bez nařízení jednání, a současně je poučil, že pokud ve stanovené lhůtě vyjádření neobdrží, bude předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Usnesení bylo žalovanému doručeno do vlastních rukou spolu se žalobou a výzvou k vyjádření se k žalobě dne 5. 1. 2023. Žalobkyni bylo usnesení doručeno dne 3. 1. 2023. Žalobkyně ani žalovaný ve stanovené lhůtě nevznesli námitky proti navrženému postupu soudu, soud proto ve věci rozhodl bez nařízení jednání dle § 115a o.s.ř.
3. Podáním ze dne 7. 2. 2023, před jednáním ve věci samé, vzala žalobkyně žalobu částečně zpět co do částky 22 830 Kč, neboť žalovaný platbou ze dne 23. 1. 2023 provedl na předmětný dluh úhradu jistiny ve výši 14 770 Kč a úhradu nákladů ve výši 8 060 Kč. Nadále učinila předmětem žalobního žádání povinnost žalovaného zaplatit jí zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 9 844,97 Kč od 28. 1. 2021 do 23. 1. 2023 a kapitalizovaný úrok ve výši 3 265,37 Kč za dobu od 22. 8. 2020 do 27. 1. 2021. Na základě uvedených skutečností soud řízení v rozsahu zpětvzetí zastavil postupem dle § 96 o.s.ř. a současně připustil (§ 95 odstavec 1 o.s.ř. ) změnu žalobního návrhu tak, jak žalobkyně navrhla.
4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen o.z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
5. Podle § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
6. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
7. Podle § 2048 o.z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši, nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.
8. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
10. Po provedeném řízení soud žalobu v plném rozsahu zamítl na základě následujících skutkových zjištění:
11. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru Pronto půjčka číslo ze dne 21. 8. 2020, smluvních podmínek ke smlouvě o spotřebitelském úvěru Pronto půjčka a potvrzení o provedení tuzemské odchozí úhrady ze dne 1. 9. 2020 bylo zjištěno, že žalovaný požádal o poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši 10 000 Kč na dobu 18 měsíců s tím, že úvěr bude splácen po 1 498 Kč měsíčně a žalobkyni, která je oprávněna úvěry poskytovat, bude vráceno celkem 26 964 Kč, neboť byla sjednána úroková sazba 161,15 % p.a. Žalobkyně návrh smlouvy akceptovala.
12. Z Potvrzení o provedení tuzemské odchozí úhrady ze dne 1. 9. 2020 bylo zjištěno, že žalobkyně dne 26. 8. 2020 poukázala žalovanému na jím označený účet částku 10 000 Kč.
13. Podle článku VI odstavce 3 písmene a) smluvních podmínek v případě prodlení klienta s úhradou pravidelné měsíční splátky úvěru je úvěrující oprávněn požadovat po klientovi smluvní pokutu ve výši 499 Kč (maximálně však 2 999 Kč za rok). Podle čl. VI odstavce 2 písm. a) smluvních podmínek má žalobkyně právo na zaplacení náhrady účelně vynaložených nákladů v souvislosti s prodlením klienta, a to na částku 450 Kč za účelně vynaložené náklady v souvislosti se zasláním upomínky. Podle článku VI odstavce 2 písmene b) má žalobkyně nárok na zákonný úrok z prodlení v případě nezaplacení pravidelné splátky. Podle článku VI smluvních podmínek se za porušení smlouvy ze strany klienta se považuje každé jednotlivé prodlení s úhradou, byť i části pravidelné, měsíční splátky úvěru. Nesplní-li klient povinnost uhradit jednotlivou splátku včas, vyzve jej úvěrující k úhradě dlužné splátky a poskytne mu lhůtu alespoň 30 dní. V případě, že klient neuhradí dlužnou částku ani v dodatečné lhůtě poskytnuté úvěrujícím, bude úvěr zesplatněn. V takovém případě je úvěrující oprávněn požadovat uhrazení celé dlužné částky včetně příslušenství a smluvních pokut, a to v termínu splatnosti nejbližší pravidelné měsíční splátky. Jestliže pak klient po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vzniká žalobkyni nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1% z dlužné částky nové jistiny za každý den prodlení s její úhradou, dle článku VI smluvních podmínek.
14. Za sdělení žalobkyně ze dne 25. 11. 2022 soud zjistil, že žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalovaného provedením lustrace žalovaného ve veřejně přístupných rejstřících, dále v centrální evidenci exekucí, vyhodnocením úvěrové zprávy NRKI – BRKI, dále posouzením výplatních pásek žalovaného, výpisem z účtu žalovaného. Žalobkyně při uzavírání smlouvy dle informací od žalovaného stanovila jeho příjem na částku 21 000 Kč, z čehož po odečtení minimální měsíční splátky a odhadovaných nákladů žalobci zůstane k dispozici částka alespoň 9 000 Kč. Výdaje žalovaného stanovila žalobkyně s využitím údajů shromážděných ČSÚ.
15. Z potvrzení zaměstnavatele vyplývá, že žalovaný pobíral měsíční čistou mzdu 21 024 Kč (za květen 2020), 21 057 Kč (za červen 2020), 21 787 Kč (za červenec 2020). Jako plátce mzdy je označen právnická osoba
16. Z úvěrové zprávy NRKI – BRKI bylo zjištěno, že u žalovaného jsou evidovány dvě existující úvěrové operace. Celkové měsíční splátky jsou uvedeny ve výši 4 613 Kč a celková zbývající částka ve výši 256 381 Kč.
17. Výzvami ze dne 10. 11. 2020 a ze dne 22. 11. 2020 žalobkyně upozornila žalovaného na prodlení s úhradou splátek, na vznik jejího nároku na úhradu vynaložených nákladů, smluvní pokuty a na možnost zesplatnění celého úvěru.
18. Listino u ze dne 15. 9. 2022 oznámila žalobkyně žalovanému zesplatnění všech závazků vyplývajících z úvěrové smlouvy z důvodu prodlení s úhradou splátek úvěru a vyzvala k okamžité úhradě dlužné částky, která se skládala ze zbývající dlužné jistiny úvěru 9 844,97 Kč, úroku ve výši 3 265,37 Kč, úroku z prodlení ve výši 1 326,24 Kč, smluvní pokuty ve výši 4 922,48 Kč a náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s vymáháním pohledávky ve výši 3 400 Kč.
19. Výše uvedená skutková zjištění jsou základem pro následující právní závěr soudu:
20. V prvé řadě se soud zabýval otázkou, zda mezi účastníky došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i výše citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí, ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet, a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1As 30/2015 -39). Úvěr pak může poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná.
21. Pouze jazykový výklad § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru by (zejména vzhledem k druhé větě § 87 odst. 1) mohl nasvědčovat, že touto změnou došlo ke změně zákonného důsledku porušení kontinuálně stanovené povinnosti poskytovatele úvěru v tom směru, že nově jím bude nikoli absolutní, ale pouhá relativní neplatnost dotčené smlouvy, kterou, jako takovou, by měl soud zkoumat pouze k námitce spotřebitele. Tento závěr je však vyvrácen rozsudkem Evropského soudního dvora sp. zn. C -679/18 ze dne 5. března 2020, který jednoznačně uzavřel, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48/ES musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.
22. S ohledem na citované rozhodnutí má soud za to, že neplatnost smlouvy stanovenou v § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.
23. Na základě provedených důkazů dospěl soud k závěru, že žalobkyně si pro účely posouzení úvěruschopnosti nedostatečně ověřila výdaje žalovaného. Dle názoru soudu při zjišťování výdajů nelze bez dalšího paušálně aplikovat částku životního minima 3 860 Kč (představuje cca 129 Kč na den), nýbrž je nutné zjišťovat skutečné výdaje spotřebitele. Např. žalovaný ve smlouvě uvedl telefonní číslo mobilního telefonu a e-mailovou adresu, je tedy pravděpodobné, že měl přinejmenším také výdaje na služby spojené s užíváním telefonu, příp. internetu a ani tyto zjevné výdaje žalobkyně nijak neověřovala. Pro závěr o tom, že žalovaný disponuje volnými zdroji ve výši 9 000 Kč tak žalobkyně neměla žádný hodnověrný podklad.
24. Soud má s ohledem na popsaný zjištěný skutkový stav věci za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost žalobkyně, uloženou jí zákonem, jakožto poskytovateli spotřebitelského úvěru, řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Posouzení úvěruschopnosti proběhlo zjevně formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů. Žalobkyně žádným způsobem neověřovala výdaje žalovaného. Důsledkem tohoto postupu je absolutní neplatnost úvěrové smlouvy v souladu s ustanovením § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru. Za této situace má žalobkyně vůči žalovanému toliko právo na vrácení zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru. Žalobkyně poskytla žalovanému částku 10 000 Kč, žalovaný jí do současné doby uhradil 22 830 Kč, proto předmětem sporu nadále zůstaly úroky z dlužné částky.
25. Pokud se týče žalobkyní požadovaného zákonného úroku z prodlení, vycházel soud z rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022 č.j. 33 Cdo 3675/2021 -262, který uzavírá, že:„ Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.“ Protože žalovaný v průběhu řízení jistinu úvěru dle svých možností splatil, nelze než konstatovat, že do prodlení se nedostal a ani tento nárok žalobkyně nelze mít za důvodný.
26. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř. , neboť v řízení převážně úspěšnému žalovanému (do poměru úspěchu a neúspěchu ve věci je třeba zahrnout i příslušenství pohledávky) žádné náklady nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ke Krajskému soudu v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích do 15 dnů od doručení písemného vyhotovení tohoto rozhodnutí, a to písemně ve dvojím vyhotovení prostřednictvím Okresního soudu v Pardubicích.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.