Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

12 C 398/2022-44

Okresní soud v Kutné Hoře rozhodl samosoudkyní Mgr. Bc. Alenou Šorčíkovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně

proti

žalované: osobní údaje žalované

o zaplacení 76 480,21 Kč s příslušenstvím

takto:

ROZSUDEK

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni:

a) částku 27 794 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 27 794 Kč od 26. 3. 2022 do zaplacení,

b) částku 7 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 7 000 Kč od 26. 3. 2022 do zaplacení,

c) částku 20 730,70 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 20 730,70 Kč od 26. 3. 2022 do zaplacení,

a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení:

a) částky 15 030,67 Kč s úrokem ve výši 17,90 % ročně z částky 42 824,67 Kč

od 14. 1. 2022 do 15. 5. 2022, s úrokem ve výši 11,75 % ročně z částky

42 824,67 Kč od 16. 5. 2022 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 15 030,67 Kč od 26. 3. 2022 do zaplacení,

b) částky 1 970,12 Kč s úrokem ve výši 17,90 % ročně z částky 8 970,12 Kč

od 14. 1. 2022 do 15. 5. 2022, s úrokem ve výši 11,75 % ročně z částky

8 970,12 Kč od 16. 5. 2022 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 1 970,12 Kč od 26. 3. 2022 do zaplacení,

c) částky 3 954,72 Kč s úrokem ve výši 17,90 % ročně z částky 24 685,42 Kč

od 14. 12. 2021 do 14. 4. 2022, s úrokem ve výši 11,75 % ročně z částky

24 685,42 Kč od 15. 4. 2022 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 3 954,72 Kč od 26. 3. 2022 do zaplacení,

zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 021,87 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

<b>ROZSUDEK</b> I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni: a) částku 27 794 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 27 794 Kč od 26. 3. 2022 do zaplacení, b) částku 7 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 7 000 Kč od 26. 3. 2022 do zaplacení, c) částku 20 730,70 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 20 730,70 Kč od 26. 3. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení: a) částky 15 030,67 Kč s úrokem ve výši 17,90 % ročně z částky 42 824,67 Kč od 14. 1. 2022 do 15. 5. 2022, s úrokem ve výši 11,75 % ročně z částky 42 824,67 Kč od 16. 5. 2022 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 15 030,67 Kč od 26. 3. 2022 do zaplacení, b) částky 1 970,12 Kč s úrokem ve výši 17,90 % ročně z částky 8 970,12 Kč od 14. 1. 2022 do 15. 5. 2022, s úrokem ve výši 11,75 % ročně z částky 8 970,12 Kč od 16. 5. 2022 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 1 970,12 Kč od 26. 3. 2022 do zaplacení, c) částky 3 954,72 Kč s úrokem ve výši 17,90 % ročně z částky 24 685,42 Kč od 14. 12. 2021 do 14. 4. 2022, s úrokem ve výši 11,75 % ročně z částky 24 685,42 Kč od 15. 4. 2022 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 3 954,72 Kč od 26. 3. 2022 do zaplacení, zamítá. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 021,87 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhá po žalované zaplacení částky ve výši 42 824,67 Kč s příslušenstvím, což odůvodnila tím, že žalovaná neplnila platební povinnosti vyplývající z rámcové smlouvy číslo ze dne 27. 2. 2020, na základě které byl žalované aktivován běžný účet č. bankovní účet a ke které následně žalovaná sjednala s žalobkyní dne 7. 7. 2020 dodatek č. 1, jímž požádala o poskytnutí úvěru ve výši 65 000 Kč. Úvěr č. anonymizováno byl žalobkyní žalované schválen a dne 8. 7. 2020 poskytnut na citovaný účet za úrokovou sazbou ve výši 17,90 % p.a. Žalovaná se zavázala úvěr splatit ve 43 měsíčních splátkách ve výši 2 067 Kč, nehradila je však řádně a včas, v důsledku čehož se stal její závazek ke dni 16. 3. 2022 splatným v celém rozsahu. Žalovaná na svůj dluh dosud uhradila částku ve výši 37 206 Kč. Dále žalobkyně požaduje po žalované zaplacení částky ve výši 8 970,12 Kč s příslušenstvím z titulu neplnění platebních povinností dodatku č. 2 k citované rámcové smlouvě, který žalobkyně s žalovanou uzavřela dne 14. 1. 2021 a na základě kterého byl žalované poskytnut úvěr ve výši 13 000 Kč (pod č. anonymizováno) s úrokovou sazbou ve výši 17,90 % p.a. Žalovaná se zavázala úvěr splatit ve 34 měsíčních splátkách ve výši 500 Kč, splátky však nehradila řádně a včas, v důsledku čehož se stal její závazek ke dni 16. 3. 2022 splatným v celém rozsahu. Žalovaná na svůj dluh dosud uhradila částku ve výši 6 000 Kč. V neposlední řadě pak žalobkyně požaduje zaplacení částky 24 685,42 Kč s příslušenstvím z titulu neplnění platebních povinností dodatku č. 3 k citované rámcové smlouvě, který žalobkyně s žalovanou uzavřela dne 28. 2. 2021 a na základě kterého byl žalované poskytnut úvěr ve výši 30 000 Kč (pod č. anonymizováno) s úrokovou sazbou ve výši 17,90 % p.a. Žalovaná se zavázala úvěr splatit ve 40 měsíčních splátkách ve výši 1 000 Kč, splátky však nehradila řádně a včas, v důsledku čehož se stal její závazek ke dni 16. 3. 2022 splatným v celém rozsahu. Žalovaná na svůj dluh dosud uhradila částku ve výši 9 269,3 Kč. V rámci posouzení úvěruschopnosti žalované kontrolovala žalobkyně veškeré dostupné informace v interních a externích databázích, zejména bankovní a nebankovní registr klientských informací, dále vycházela z příjmu žadatele, který byl doložen oznámením o přiznání dávky ze státní podpory i výpisem z účtu žalované. Přes výzvy žalobkyně žalovaná tyto své dluhy neuhradila.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním.

4. Žalobkyně sjednala s žalovanou dne 27. 2. 2020 rámcovou smlouvu číslo o našich službách včetně platebních, na základě které byl žalované zřízen běžný účet č. bankovní účet (prokázáno rámcovou smlouvou číslo).

5. Žalovaná s žalobkyní chtěla dne 7. 7. 2020 uzavřít dodatek číslo 1 k rámcové smlouvě číslo, jímž požádala žalobkyni o poskytnutí bezúčelového úvěru ve výši 65 000 Kč s úrokovou sazbou ve výši 17,90 % p.a., doba trvání 44 měsíců, výše pravidelné měsíční splátky 2 067 Kč (zjištěno z dodatku číslo 1 k rámcové smlouvě číslo ze dne 7. 7. 2020). Dne 8. 7. 2020 žalovaná čerpala bezhotovostně částku ve výši 65 000 Kč (zjištěno z výpisu z běžného účtu ze dne 25. 4. 2022). Žalovaná na svůj dluh dosud uhradila celkovou částku ve výši 37 206 Kč (zjištěno z přehledu čerpání úvěru č. HU00860260).

6. Žalovaná s žalobkyní chtěla dne 14. 1. 2021 uzavřít dodatek číslo 2 k rámcové smlouvě číslo, jímž požádala žalobkyni o poskytnutí bezúčelového úvěru ve výši 13 000 Kč s úrokovou sazbou ve výši 17,90 % p.a., doba trvání 34 měsíců, výše pravidelné měsíční splátky 500 Kč (zjištěno z dodatku číslo 2 k rámcové smlouvě číslo ze dne 14. 1. 2021). Dne 19. 1. 2021 žalovaná čerpala bezhotovostně částku ve výši 13 000 Kč (zjištěno z výpisu z běžného účtu ze dne 25. 4. 2022). Žalovaná na svůj dluh dosud uhradila celkovou částku ve výši 6 000 Kč (zjištěno z přehledu čerpání úvěru č. HU00930553).

7. Žalovaná s žalobkyní chtěla dne 28. 2. 2021 uzavřít dodatek číslo 3 k rámcové smlouvě číslo, jímž požádala žalobkyni o poskytnutí bezúčelového úvěru ve výši 30 000 Kč s úrokovou sazbou ve výši 17,90 % p.a., doba trvání 41 měsíců, výše pravidelné měsíční splátky 1 000 Kč (zjištěno z dodatku číslo 3 k rámcové smlouvě číslo ze dne 28. 2. 2021). Dne 1. 3. 2021 žalovaná čerpala bezhotovostně částku ve výši 30 000 Kč (zjištěno z výpisu z běžného účtu ze dne 25. 4. 2022). Žalovaná na svůj dluh dosud uhradila celkovou částku ve výši 9 269,3 Kč (zjištěno z přehledu čerpání úvěru č. HU00948822).

8. K zaplacení zbývající dlužné částky v celkové výši 79 099,02 Kč, a to nejpozději do 25. 3. 2022, byla žalovaná vyzvána upomínkou před podáním žaloby (prokázáno předžalobní výzvou ze dne 16. 3. 2022 včetně podacího lístku). Žalovaná netvrdila a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění nad rámec žalobkyní tvrzených plateb uhradila, nebo že by její dluh zanikl z jiného důvodu.

9. Soud však dále z hlediska skutkového stavu nemohl učinit skutkový závěr takový, že žalobkyně řádně provedla posouzení úvěruschopnosti (schopnosti splácet spotřebitelské úvěry) žalované s odbornou péčí.

10. Po právní stránce soud hodnotil věc dle ustanovení , (dále jen„ o. z.“) a , o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.

11. Žalobkyně smlouvy uzavírala v postavení podnikatele (§ 420 o. z.) a žalovaná v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.), jednalo se tedy o spotřebitelské smlouvy ve smyslu ustanovení § 1810 a násl. o. z. Tím se tak na smlouvu neaplikuje pouze obecná právní úprava obsažená v o. z., ale i úprava obsažená v zákoně o spotřebitelském úvěru.

12. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

13. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

14. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

15. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví , o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli„ rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“

16. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

17. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru povinen uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly.

18. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

19. Podle § 87 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

20. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

21. Podle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

22. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

23. Podle § 1968 věta prvá o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.

24. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

25. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně.

26. Soud se především zabýval otázkou, zda ze strany žalobkyně, coby poskytovatele spotřebitelských úvěrů, byla před vlastním uzavřením každé ze smluv splněna zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele, tedy žalované. V tomto směru nelze než konstatovat, že žalobkyně neunesla břemeno tvrzení a břemeno důkazní ohledně skutečnosti, že své povinnosti ve smyslu ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru dostála.

27. Žalobkyně skutečnost o zkoumání úvěruschopnosti sice tvrdila, avšak dostatečně neprokazovala, neboť přes výzvu soudu předložila vyjma smluv o úvěrů, úvěrové zprávy ze dne 7. 7. 2020 a 14. 1. 2021, přehled žádostí o úvěry – aplikační data, oznámení o přiznání dávky státní sociální podpory, individuální informativní sdělení Úřadu práce České republiky, přehled vyplacených dávek státní sociální podpory, výpis z účtu, přehled příchozích plateb. Z oznámení o přiznání dávky státní sociální podpory ze dne 3. 1. 2020 bylo zjištěno, že rodičovský příspěvek, který žalovaná pobírala, je od 19. 12. 2019 ve výši 7 600 Kč měsíčně; z individuálního informativního sdělení Úřadu práce České republiky ze dne 4. 1. 2020 se tento příspěvek zvýšil od 1. 1. 2020 na 10 000 Kč měsíčně. Příjem žalované v této výši byl pak potvrzen výpisem z účtu i přehledem příchozích plateb. Z přehledu vyplacených dávek státní sociální podpory ze dne 21. 2. 2020 žalobkyně zjistila, že za měsíc leden 2020 a únor 2020 byly žalované vyplaceny sociální dávky v celkové výši 28 200 Kč. Z úvěrové zprávy ze dne 7. 7. 2020 vyplývá, že žalovaná má další závazek ve výši 5 000 Kč a že žádala celkem 4x o úvěr, přičemž tyto žádosti byly odmítnuty; z úvěrové zprávy ze dne 14. 1. 2021 je zřejmé, že žalovaná hradí úvěr a že podala 5 žádostí o úvěr, které byly odmítnuty. Z doloženého výpisu z účtu vyplývá, že počáteční zůstatek stavu na účtu byl 255,68 Kč a konečný 5 194,35 Kč. Žalobkyně nepředložila ničeho, z čeho by vyplývalo, jakým způsobem byly ověřeny výdaje žalované, resp. z uvedených dat vyplývá, že výdaje byly pouze odhadovány. Ve vztahu ke zkoumání výdajů žalované soud takovéto zkoumání žalobkyní nemůže hodnotit jako dostatečné.

28. Záměr zákonodárce, jakož i právní závěry, které Nejvyšší soud formuloval, vycházel ze směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES, a zcela jistě nebyl takový, že se odborná péče věřitele při poskytování úvěrů spotřebiteli má zúžit toliko na statistickou pravděpodobnost dodržení úvěrových závazků ze strany klienta a na jeho ničím nepodložené sdělení o jeho příjmech a výdajích. I v rozsudku Soudního dvora ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13, v němž došlo k interpretaci čl. 8 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES soudní dvůr vyslovil, že tento článek musí být vykládán zaprvé v tom smyslu, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem, za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a že jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady, a zadruhé, že neukládá poskytovateli úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu informací poskytnutých spotřebitelem“. Jak dále konstatoval Krajský soud v Praze ve svém rozhodnutí ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. ,„ ustanovení o povinnosti poskytovatele posoudit úvěruschopnost spotřebitele je normou s relativně neurčitou hypotézou a zákon již nestanoví taxativní výčet postupů, které musí být ze strany věřitele pro její naplnění provedeny. Odvolací soud si je taktéž vědom toho, že výklad dané normy by neměl vést k nereálným požadavkům kladeným na poskytovatele úvěrů a také na žadatele o ně v souvislosti s povinností zákonem ukládanou. Nicméně, pokud má být zachován smysl a účel dané úpravy a alespoň elementární míra požadovaného odborného posouzení úvěruschopnosti, nelze přehlížet, že toto posouzení není možné bez reálného zjištění nejen příjmů a dosavadního dluhového zatížení klienta (zejména pak již ve fázi vymáhání či insolvence podle dostupných databází), ale také alespoň podstatných, zcela základních, pravidelných a nezbytných výdajů, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Takovými výdaji jsou především již zmíněné náklady na bydlení. Neověření uváděných výdajů implikuje účelovost ze strany žalobkyně - snahu uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta.“ V daném případě pak žalobkyně tvrdila, že vycházela z informací od žalované, podložených jen informace získanými od žalované, nicméně žalobkyně již vůbec nezkoumala, jaké jsou konkrétní výdaje žalované na bydlení, ostatní náklady domácnosti, neboť všechny tyto údaje by se zcela jistě projevily v posouzení její schopnosti splácet předmětné úvěry. S ohledem na výše uvedené a na absenci předložení dalších podkladů ze strany žalobkyně (a to k výdajům žalované) soudu proto nezbývalo než uzavřít, že žalobkyně svou povinnost řádně zkoumat úvěruschopnost žalované v okamžiku uzavírání smluv o spotřebitelském úvěru nesplnila. Nutno připomenout, že ve smyslu § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je zákonnou povinností poskytovatele úvěru dokumenty a záznamy týkající se posuzování schopnosti spotřebitele splácet úvěr uchovávat, a to nejméně po dobu pěti let.

29. Soud zcela nevylučuje, že by k prokázání tvrzení ohledně dostatečného zkoumání úvěruschopnosti mohlo ve výjimečných případech postačit toliko předložení řádně vyplněné žádosti o úvěr, pakliže by soud neměl pochyb ohledně komplexnosti a správnosti všech uvedených údajů, jakožto i skutečnosti, že žalobkyně tyto údaje v době uzavírání smlouvy ověřovala (např. nahlédnutím do listin předložených žalovanou). Žalobkyně se však vystavuje riziku, že soudu tato tvrzení nebudou postačovat, a tudíž s ohledem na neudržení důkazního břemena při nepředložení ověřovaných listin (či jiných důkazních prostředků) dospěje k závěru o nesplnění povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele.

30. Soud nepostupoval dle , (dále jen „ ) a ve věci nařídil jednání mj. za tím účelem, aby mohl žalobkyni ve smyslu , 3 poskytnout poučení, že jí dosud nebyly vylíčeny všechny rozhodující skutečnosti a nebyla prokázána tvrzení o tom, že skutečně zkoumala úvěruschopnost žalované, a to včetně následků spojených s nesplněním výzvy k jejich dotvrzení a označení. Nutno dodat, že poučení dle shora citovaného ustanovení se poskytuje pouze účastníku, který je přítomen u jednání, při jiném úkonu soud takové poučení neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být takové poučení poskytnuto účastníku, který se k jednání nedostavil a nepožádal o odročení jednání z důležitého důvodu (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. ). Je-li jednáno v souladu s ustanovením v nepřítomnosti účastníka (jeho zmocněnce či zástupce), je to účastník, jenž svou nepřítomností u soudu způsobil, že se mu příslušného poučení nedostalo (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2006, sp. zn. ). Za situace, kdy se žalobkyně omluvila z jednání, souhlasila s projednáním a rozhodnutím věci v její nepřítomnosti a nepožadovala odročení jednání, neměl soud důvod pro odročení jednání a ani důvod pro neuskutečnění jednání. Žalovaná se k jednání bez omluvy nedostavila.

31. Soud konstatuje, že žalobkyně náležitě neprokázala, že by ověřovala tvrzení žalované, tedy že by dostatečně ověřovala výši výdajů žalované. Takový postup žalobkyně soud nemohl hodnotit jako souladný se zákonem o spotřebitelském úvěru.

32. Povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, uložená poskytovateli (žalobkyni), přičemž pokud tuto svoji povinnost nesplní, je smlouva dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná a to absolutně, tedy soud k ní dle § 588 o. z. přihlédne i bez návrhu (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, č. j. -77 či nález Ústavního soudu sp. zn. ). Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele (v podrobnostech srov. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 31. 5. 2019, č. j.  – 71, ve kterém dospěl k závěru,„ že v  stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití o. z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.“). Dále je na místě také uvést, že ačkoliv znění zákona o spotřebitelském úvěru podmiňuje neplatnost smlouvy námitkou učiněnou spotřebitelem v promlčecí lhůtě, takové ustanovení je v rozporu s články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, které mají být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, přičemž stejná ustanovení směrnice zároveň brání tomu, aby sankce (neplatnost smlouvy) spojená s porušením této povinnosti byla podmíněna uplatněním námitky spotřebitele v promlčecí lhůtě (srovnej rozsudek Soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, OPR- Finance s.r.o. proti GK). Soud tedy k nesplnění povinnosti věřitele zkoumat schopnost žalované splácet úvěr přihlédl z úřední povinnosti (srovnej o. z.).

33. Na podkladě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že žalobkyně nemá za žalovanou pohledávku, která by měla svůj právní základ v dodatku číslo 1 k rámcové smlouvě číslo ze dne 7. 7. 2020, dodatku číslo 2 k rámcové smlouvě číslo ze dne 14. 1. 2021 a dodatku číslo 3 k rámcové smlouvě číslo ze dne 28. 2. 2021 uzavřené mezi ní a žalovanou, neboť má tyto smlouvy za neplatné, a to s účinky ex tunc.

34. Za situace, kdy jsou smlouvy o spotřebitelském úvěru neplatné, může se žalobkyně po žalované domáhat úhrady finanční částky, kterou jí prokazatelně na základě neplatné smlouvy poskytla, a to z titulu bezdůvodného obohacení, které na straně žalované vzniklo ve smyslu ustanovení § 2991 o. z. Soud má za prokázané, že žalobkyně poskytla žalované dne 8. 7. 2020 bezhotovostně peněžní prostředky ve výši 65 000 Kč. Žalovaná na tento úvěr před podáním žaloby uhradila 37 206 Kč, její bezdůvodné obohacení tak činí 27 794 Kč. Soud má dále za prokázané, že žalobkyně poskytla žalované dne 19. 1. 2021 bezhotovostně peněžní prostředky ve výši 13 000 Kč. Žalovaná na tento úvěr před podáním žaloby uhradila 6 000 Kč, její bezdůvodné obohacení tak činí 7 000 Kč. Dále bylo v řízení prokázáno, že žalobkyně poskytla žalované dne 1. 3. 2021 bezhotovostně peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč. Žalovaná na tento úvěr před podáním žaloby uhradila 9 269,30 Kč, její bezdůvodné obohacení tak činí 20 730,70 Kč. Bezdůvodné obohacení je splatné na výzvu věřitele. První výzvou k úhradě dluhu žalobkyni, jejíž odeslání žalobkyně prokázala, byla předžalobní výzva ze dne 16. 3. 2022, v níž byla žalované stanovena lhůta plnění do 25. 3. 2022. Ode dne následujícího je tak žalovaná s úhradou svého dluhu žalobkyni v prodlení. Soud proto uznal žalovanou povinnou uhradit úrok z prodlení v jeho zákonné výši od 26. 3. 2022 do zaplacení (výrok I.).

35. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto dle věty před středníkem.

36. Z důvodů uvedených shora potom soud ve zbývajícím rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II.).

37. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle a přiznal žalobkyni, jež byla v řízení převážně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 021,87 Kč, přičemž tato částka představuje 27,92 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 63,96 % a úspěchu žalované v rozsahu 36,04 %) s tím, že pro účely toho výpočtu kapitalizoval soud požadované příslušenství běžící do zaplacení ke dni vyhlášení rozhodnutí v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. , a usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. . Žalobkyně byla úspěšná do částky 61 244,49 Kč, žalovaná byla úspěšná co do částky 34 514,85 Kč Náklady řízení, které vznikly žalobkyni, sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 3 060 Kč a paušální náhrady za dva úkony právní služby (výzva k plnění, podání žaloby) po 300 Kč, učiněné nezastoupeným účastníkem podle a Pro úplnost soud uvádí, že nepřiznal žalobkyni náhradu za náklady spojené se sepisem podání ze dne 12. 12. 2022, když tyto náklady neměl za

účelně vynaložené, neboť byl tímto podáním odstraňován deficit žalobních tvrzení.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu v Kutné Hoře.

Nesplní-li povinný dobrovolně to, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na exekuci.