Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (7)No categories available
16 C 5/2023-16
název soudu rozhodl samosoudkyní celé jméno řešitele ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
pro zaplacení 13 250 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 7 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 7 000 Kč od datum do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení
částky 6 250 Kč,
zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 13 250 Kč od datum do datum,
zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 6 250 Kč od datum do zaplacení,
nákladů spojených s uplatněním pohledávky v částce 2 500 Kč.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 7 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 7 000 Kč od [datum] do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 6 250 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 13 250 Kč od [datum] do [datum], zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 6 250 Kč od [datum] do zaplacení, nákladů spojených s uplatněním pohledávky v částce 2 500 Kč. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 13 250 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 13 250 Kč od datum do zaplacení, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč. Žalobu odůvodnila tvrzením, že dne datum uzavřel žalovaný se žalobkyní smlouvu o zápůjčce, na základě které poskytla žalobkyně žalovanému na jeho bankovní účet částku 10 000 Kč. Žalobkyně poskytla zápůjčku prostřednictvím své webové stránky webová adresa. Žalobkyně před uzavřením smlouvy ověřila totožnost žalovaného, a to pomocí skenu dokladu totožnosti se svou fotografií a ověřovací korunové bezhotovostní platby. Smlouva o zápůjčce byla žalovaným podepsána elektronicky příjmení, který žalobkyně zasílá na klientem uvedené telefonní číslo. Žalovaný se předmětnou smlouvou zavázal vrátit poskytnutou částku spolu s poplatkem 3 250 Kč do datum, nicméně je s plněním své povinnosti v prodlení. Žalovaný na pohledávku žalobkyně dosud uhradil 3 000 Kč. Z této částky žalobkyně umořila svůj nárok na smluvní pokutu. Žalobkyně se domáhá také nákladů mimosoudního vymáhání pohledávky ve výši 2 500 Kč za odeslání pěti písemných výzev žalovanému.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání ve smyslu ustanovení § 115a ve spojení s § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř. “), ve věci bylo možno rozhodnout pouze na základě účastníky předložených listinných důkazů a současně rozhodnutí soudu nebylo založeno na závěru o neunesení břemene tvrzení nebo důkazního břemene, a proto bylo ve věci rozhodnuto bez nařízení jednání.
4. Ze smlouvy o zápůjčce ze dne datum a Všeobecných obchodních podmínek soud zjistil, že se žalobkyně dne datum zavázala poskytnout žalovanému částku 10 000 Kč na účet č. bankovní účet a žalovaný se zavázal zápůjčku navýšenou o poplatek 3 250 Kč řádně a včas splatit nejpozději do datum Smlouva obsahuje v čl. 1 údaj RPSN 2 969 % a v čl. 2 sazebník poplatků, přičemž písemná (listinná) upomínka je zpoplatněna částkou 500 Kč Součástí smlouvy jsou Všeobecné obchodní podmínky. Smlouva byla žalovaným podepsána dne datum pomocí příjmení kódu číslo.
5. Z potvrzení právnická osoba o platbě soud zjistil, že dne datum byla odeslána platba ve výši 10 000 Kč na účet č. bankovní účet, tedy účet označený ve smlouvě jako účet žalovaného.
6. Z upomínek ze dne datum, ze dne datum, ze dne datum, ze dne datum a ze dne datum soud zjistil, že žalobkyně činila kroky k mimosoudnímu vymáhání pohledávky.
7. Z výzvy ze dne datum a podacího lístku ze dne datum soud zjistil, že dne datum byla žalovanému odeslána předžalobní výzva k plnění. Žalovaný byl vyzván, aby uhradil částku 20 022 Kč do tří dnů.
8. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Žalobkyně se zavázala přenechat žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky navýšené o poplatek 3 250 Kč vrátit nejpozději do datum. příjmení 10 000 Kč byla zaslána na účet žalovaného dne datum. K zaplacení žalované částky byl žalovaný vyzýván ve lhůtě 3 dní předžalobní upomínkou odeslanou dne datum.
9. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále také jen „o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 věty první o. z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.
10. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
11. Podle ustanovení § 86 odst. 1 , 2 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
12. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 29. 5. 2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
13. Podle ustanovení § 78 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem.
14. Podle ustanovení § 78 odst. 2 písm. b) zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1 .
15. Podle ustanovení § 588 věty první o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
16. Podle § 2993 o. z. věty první občanského zákoníku , plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.
17. Shoda uvedený skutkový stav soud posoudil dle citovaných zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným byla sjednána smlouva o zápůjčce a vzhledem k tomu, že v tomto vztahu žalobkyně vystupovala ve smyslu § 420 odst. 1 o. z. v postavení podnikatele a žalovaný ve smyslu § 419 o. z. jako spotřebitel, jedná se o spotřebitelský úvěr a na daný závazek dopadá úprava zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru.
18. Vzdáleným náhledem do insolvenčního rejstříku bylo zjištěno, že usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne datum, č.j. insolvenční spisová značka, soud vzal na vědomí oddlužení žalovaného a žalovaný byl osvobozen od placení pohledávek věřitelů, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo, nebo kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak měli učinit. Osvobození se nevztahuje na pohledávky vzniklé po rozhodnutí o úpadku. Pro úplnost soud uvádí, že v posuzované věci není dána překážka v podobě insolvenčního řízení, když předmětná pohledávka ze dne datum vznikla až po rozhodnutí o úpadku, resp. skončení insolvenčního řízení.
19. V souladu s ustanovením § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru bylo povinností žalobkyně před uzavřením smlouvy prvně zkoumat s odbornou péčí schopnost žalovaného tento spotřebitelský úvěr splácet a úvěr poskytnout jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Jak dovodil Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 1. 4. 2015, č.j. 1 As 30/2015 -39,„ součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru, je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.)“ Uvedený právní závěr lze vztáhnout i k zákonu o spotřebitelském úvěru číslo Sb., účinnému v době uzavření posuzované smlouvy o úvěru. Obdobně konstatoval Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 , že„ věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokazující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele.“
20. Splnění povinnosti poskytovatele úvěru zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru je soud povinen zjišťovat z úřední povinnosti, nikoli pouze na základě procesní obrany žalovaného. Sankcí za nesplnění této povinnosti je neplatnost smlouvy. (Srov. Rozsudek Soudního dvora ze dne datum ve věci sp. zn. C číslo, OPR- právnická osoba proti GK).
21. K písemné výzvě soudu žalobkyně doplnila, že ke splnění povinnosti prověřit úvěruschopnost žalovaného nebude doplňovat žádná skutková tvrzení a pokud to povede k závěru o neplatnosti smlouvy o zápůjčce, nechť soud rozhodne tak, že žalovaný je povinen vrátit žalobkyni vše, co podle smlouvy o zápůjčce dostal, tedy bezdůvodné obohacení. Do okamžiku rozhodnutí ve věci žalobkyně žádná konkrétní tvrzení nedoplnila a neučinila žádné důkazní návrhy ve vztahu ke splnění povinnosti zkoumání úvěruschopnosti, a to ačkoliv má poskytovatel úvěru podle § 78 odst. 2 písm. b) zákona o spotřebitelském úvěru povinnost uchovávat dokumenty týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele. Za dané situace soud žalobkyni nepoučoval ve smyslu § 118a odst. 1 , 3 o. s. ř. o. s. ř. o neunesení břemene tvrzení a důkazního břemene, neboť žalobkyně vyjádřila vůli nic dalšího nedoplňovat při vědomí toho, že smlouva bude soudem pravděpodobně vyhodnocena jako neplatná. Nelze než uzavřít, že žalobkyně nezkoumala poměry žalovaného a to, zda žalovaný bude schopen předmětný dluh splácet, v důsledku čehož je smlouva o úvěru absolutně neplatná podle § 588 o. z. pro rozpor u stanovením § 86 odst. 1 , 2 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, a zjevné narušení veřejného pořádku. K absolutní neplatnosti je soud povinen přihlédnout i bez návrhu. Neplatnost právního jednání postihuje všechna ujednání svou povahou neoddělitelná od smlouvy o zápůjčce, tedy postihuje také ujednání o úroku, smluvních pokutách, poplatcích, paušálních náhradách výdajů a dalších plněních (§ 576 o. z.).
22. Žalobkyně má nárok pouze na vydání bezdůvodného obohacení podle ust. § 2993 o. z. ve spojení s § 87 odst. 1 věty třetí zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, jinými slovy na vrácení toho, co žalovanému plnila. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému na jeho bankovní účet peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaný dosud na pohledávku žalobkyně uhradil 3 000 Kč. Žalovaný v řízení neuváděl, že by žalobkyni uhradil cokoliv více. Žalovaný je tedy povinen žalobkyni vydat bezdůvodné obohacení ve výši 7 000 Kč.
23. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Jelikož žalovaný ke svým schopnostem a možnostem vrátit poskytnutou jistinu neuváděl ničeho, dospěl soud k závěru, že je se svým plněním v prodlení a žalobkyně má nárok na zákonný úrok z prodlení z částky 7 000 Kč ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku , a to od datum do zaplacení. Žalovaný byl prokazatelně vyzván k plnění pohledávky dopisem ze dne datum, který byl žalovanému odeslán téhož dne. Za použití právní domněnky v § 513 občanského zákoníku se má za to, že zásilka byla doručena třetí pracovní den po odeslání, tj. datum. Žalovaný byl vyzván k plnění ve lhůtě 3 dnů, tedy nejpozději do datum a ode dne datum je tak v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení žalobkyni. Výše zákonných úroků z prodlení je stanovena nařízením vlády č. 351/2013 Sb. , žalobkyně se domáhala úroků z prodlení v nižší výši.
24. Z důvodů uvedených shora potom soud ve zbývajícím rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítl.
25. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. o. s. ř. jako třídenní, neboť ze spisu se nepodávají žádné skutečnosti, pro které by soud uložil žalovanému plnit v delší lhůtě nebo ve splátkách.
26. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovaný byl po zohlednění veškerého příslušenství (včetně příslušenství kapitalizovaného ke dni vyhlášení rozhodnutí) v řízení převážně úspěšný, avšak v souvislosti se soudním řízením mu žádné náklady nevznikly a soud proto rozhodl, že právo na náhradu nákladů řízení nemá žádný z účastníků.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím Okresního soudu v Novém Jičíně.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.