Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
7 C 192/2022-38
Okresní soud v Kolíně rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Monikou Mikšovskou jako samosoudkyní ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 63 347,76 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 37 500 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 37 500 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá co do požadavku žalobkyně na zaplacení částky 25 847,76 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 63 347,76 Kč od datum do datum a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 25 847,76 Kč od datum do zaplacení.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 2 951 Kč k rukám Mgr. jméno jméno, advokáta se sídlem adresa žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 37 500 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 37 500 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se zamítá co do požadavku žalobkyně na zaplacení částky 25 847,76 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 63 347,76 Kč od [datum] do [datum] a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 25 847,76 Kč od [datum] do zaplacení. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 2 951 Kč k rukám Mgr. [jméno] [jméno], advokáta se sídlem [adresa žalobkyně], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala na žalovaném zaplacení částky ve výši 63 347,76 Kč s příslušenstvím jako dluhu ze smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne datum, která byla pomocí prostředků komunikace na dálku uzavřena mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně, společností právnická osoba Na základě uvedené smlouvy čerpal žalovaný úvěr v konečné výši 63 347,76 Kč, který měl být splacen nejpozději dne datum. Do uvedeného data splatnosti však žalovaný poskytnuté peněžní prostředky nevrátil. Pohledávka za žalovaným byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum postoupena na žalobkyni. Žalovaný na dlužnou částku neuhradil ničeho, ačkoliv byl k plnění vyzván předžalobní upomínkou.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. K nařízenému jednání se žalovaný bez včasné a důvodné omluvy nedostavil, žalobkyně se z účasti na jednání omluvila. Soud proto ve věci jednal v nepřítomnosti účastníků dle ust. § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu („o.s.ř. “).
4. Soud provedl důkazy listinami, které předložila žalobkyně k prokázání svých tvrzení a sdělením banky, jež si vyžádal, a z těchto listin byl zjištěn následující skutkový stav:
5. Žalovaný a právní předchůdce žalobkyně, společnost právnická osoba, uzavřeli dne datum pomocí prostředků komunikace na dálku smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě které byla žalovanému poskytnuta částka ve výši 50 000 Kč. Úroková sazba úvěru činila 10,50 % měsíčně. Žalovaný se zavázal splácet úvěr, spolu s úroky a poplatkem za čerpání pravidelnými měsíčními splátkami z bankovního účtu ve výši odpovídající minimálním splátkám dle obchodních podmínek, tj. ve výši (a) 11,00 % nesplaceného úvěru společně s úrokem z úvěru a poplatkem za čerpání nebo (b) 1 000 Kč, podle toho, která z těchto dvou částek je vyšší, a to vždy každý měsíc v ten jistý kalendářní den, ke kterému mu byly finanční prostředky dle smlouvy připsány na jeho bankovní účet (prokázáno smlouvou o úvěru ze dne datum, obchodními podmínkami společnosti právnická osoba, formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru). Jistina úvěru byla na účet žalovaného zaslána ve dnech datum a datum (prokázáno sdělením banky, výpisem z účtu žalovaného, přehledem výběrů, úhrad a faktur). Žalovaný na úvěr zaplatil celkem částku 12 500 Kč (prokázáno výpisem z úvěrového účtu – přehledem výběrů, úhrad a faktur). Smlouvou ze dne datum došlo k postoupení pohledávky ze smlouvy o úvěru z původního věřitele na žalobkyni, což bylo žalovanému sděleno oznámením o postoupení pohledávky ze dne datum (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum včetně seznamu postupovaných pohledávek, oznámením o postoupení pohledávky ze dne datum). Žalovaný byl k zaplacení dlužné částky vyzván předžalobní upomínkou (prokázáno výzvou k úhradě před podáním žaloby ze dne datum včetně podacího lístku).
6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku („o.z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
7. Podle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni sjednání smlouvy, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
8. Podle ust. § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
9. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
10. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
11. Podle § 2991 odst. 1, 2 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
12. Podle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 téhož zákona postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.
13. Soud má za to, že k posouzení oprávněnosti nároku žalobkyně jakožto právního nástupce na vrácení úvěru včetně příslušenství a dalších plnění bylo zapotřebí posoudit platnost dané smlouvy z hlediska toho, zda právní předchůdce žalobkyně dostál své zákonné povinnosti posoudit úvěruschopnost žalovaného jakožto dlužníka náležitým způsobem. Bylo na žalobkyni, aby splnění této povinnosti v průběhu řízení tvrdila a prokázala. Žalobkyně byla o tom, že při jednání jí soud bude vyzývat k doplnění tvrzení a důkazů o posouzení úvěruschopnosti žalovaného, dopředu písemně informována.
14. Následkem neadekvátního posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je absolutní neplatnost úvěrové smlouvy. Soud v tomto směruje odkazuje mj. na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne datum ve věci C číslo OPR-Finance, v němž SDEU vyslovil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne datum o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodit důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Soud tak splnění povinnosti právního předchůdce žalobkyně posoudit úvěruschopnost žalovaného řádným způsobem zkoumal z úřední povinnosti.
15. Co se týče posouzení úvěruschopnosti žalovaného, uvedla žalobkyně v žalobě a v písemném vyjádření pouze, že žalovaný byl původním věřitelem lustrován ve veřejně dostupných databázích ISIR, příjmení, příjmení, NRKI a BRKI, k čemuž dal žalovaný uzavřením smlouvy souhlas. Odesláním žádosti o poskytnutí úvěru žalovaný prohlásil, že má pravidelný měsíční příjem a potvrdil, že je schopen zápůjčku řádně splatit a že řádně zvážil své možnosti. Na základě této lustrace a prohlášení žalovaného nedošlo u původního věřitele k důvodným pochybám ohledně schopnosti žalovaného úvěr splatit. Původní věřitel dále ověřoval úvěruschopnost žalovaného výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji. Klientům je ponechána rezerva 10 % rozdílu mezi doloženými příjmy a deklarovanými výdaji mimo splátku, kdy se těchto 10 % musí rovnat minimálně životnímu minimu, které v současné době činí 3 410 Kč. Půjčky jsou poskytovány tak, aby vrácená částka v době splatnosti byla maximálně ve výši 90 % rozdílu výdajů a příjmů. Uvedené skutečnosti však zůstávají pouze v rovině tvrzení, když k nim žalobkyně nenavrhla a nepředložila žádné důkazy. Není zřejmé, zda právní předchůdce žalobkyně lustraci žalovaného v jím uváděných příslušných registrech vůbec provedl. Stejně tak není prokázáno, že původní věřitel skutečně a jakým způsobem zjišťoval příjmy a výdaje žalovaného. Původní věřitel si dále např. nevyžádal výpis z bankovního účtu žalovaného, přestože žalovaný bankovní účet měl a byly mu na něj zaslány finanční prostředky z předmětné smlouvy. Soud tak uzavírá, že právní předchůdce žalobkyně svou povinnost posoudit s náležitou péčí úvěruschopnost žalovaného nesplnil.
16. S ohledem na to, že žalobkyně ve věci neprokázala, že při sjednávání smlouvy o úvěru byla splněna zákonná povinnost jejího právního předchůdce s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalovaného jakožto dlužníka, je tak tato smlouva absolutně neplatná. V řízení bylo naopak prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně uzavřel předmětnou smlouvu s žalovaným, aniž by vzal v úvahu všechny nezbytné a relevantní faktory, které by mohly ovlivnit schopnost žalovaného daný úvěr po dobu jeho trvání splácet.
17. Vzhledem k tomu, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným nebyl sjednán platný závazek, má žalobkyně podle ust. § 2993 věta prvá o.z. nárok na vrácení peněžité částky představující nesplacenou část jistiny úvěru. Z tvrzení a listinných důkazů žalobkyně bylo prokázáno, že předchůdce žalobkyně vyplatil z titulu smlouvy o úvěru žalovanému částku ve výši 50 000 Kč a žalovaný na úvěr zaplatil celkem 12 500 Kč. Žalovanému tak zbývá uhradit na jistině úvěru částku ve výši 37 500 Kč. Soud proto uložil žalovanému povinnost tuto částku žalobkyni zaplatit. Žalovaný je dále povinen zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení z dlužné části jistiny dle § 1970 o.z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (při nepřekročení žalobního návrhu žalobkyně), a to ode dne datum, tedy od marného uplynutí lhůty k úhradě dlužné částky stanovené žalovanému v předžalobní upomínce za užití domněnky doby dojití dle § 573 o.z.. Soud tak v tomto rozsahu žalobě vyhověl a rozhodl, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku. Ve zbytku žalobního nároku soud z výše uvedených důvodů žalobu zamítl (výrok II. rozsudku).
18. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. podle míry úspěchu v řízení s ohledem na nález Ústavního soudu ČR ze dne datum sp. zn. I. ÚS 2717/08 a usnesení KS v obec ze dne 31. 7. 2013 čj. 30 Co 363/2013 – 97 a podle pravidel v těchto rozhodnutích stanovených. Do posouzení míry úspěchu a neúspěchu ve věci soud zahrnul nejen pohledávky, ale i jejich příslušenství včetně příslušenství běžícího, které soud kapitalizoval ke dni vyhlášení rozsudku, tj. k datum. Soud tento způsob považuje za spravedlivý, neboť až z něj je názorně na konkrétních číslech vidět, jaké částky věřitel skutečně vymáhá. V posuzované věci byla žalobkyni přiznána částka 37 000 Kč a běžící zákonný úrok z prodlení, jež ke dni vyhlášení rozhodnutí činí 2 541,26 Kč. Žalobkyně měla tedy úspěch ohledně celkové částky 40 041,26 Kč. Žalovaný měl naproti tomu úspěch co do částky 25 847,76 Kč, dále do zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 63 347,76 Kč od datum do datum (545,83 Kč), běžícího zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 25 847,76 Kč od datum do zaplacení (ke dni vyhlášení rozhodnutí 1 751,62 Kč). Žalovaný měl tedy celkem úspěch ohledně částky 28 145,21 Kč. Z uvedeného vyplývá, že rozdíl v úspěšnosti účastníků činí 17,45 % ve prospěch žalobkyně. V tomto rozsahu má tak žalobkyně právo na náhradu svých účelně vynaložených nákladů řízení. Náklady žalobkyně v tomto případě sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 534 Kč, odměny za tři úkony právní služby advokáta ve věci po 3 660 Kč dle § 7 bod 5 . vyhl. č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu („a.t.“), tří režijních paušálů po 300 Kč dle § 13 odst. 1 , 4 a.t. a z 21% DPH z odměny advokáta a jeho hotových výdajů ve výši 2 494,80 Kč dle § 137 odst. 3 o.s.ř. Celkem tedy náklady žalobkyně činí částku 16 908,80 Kč, ze které 17,45 % představuje částku 2 951 Kč. V této výši byla žalobkyni náhrada nákladů řízení přiznána.
19. Lhůtu k plnění soud žalovanému stanovil dle § 160 odst. 1 věty první o.s.ř. , když neshledal důvodu pro jiný postup. Náhradu nákladů řízení je žalovaný povinen uhradit k rukám advokáta žalobkyně dle ust. § 149 odst. 1 o.s.ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Kolíně.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.