Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
33 C 260/2022-34
Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Blažejem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 140 458 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 89 872 Kč s úrokem z prodlení v částce 496,58 Kč, s úrokem v částce 1 325 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 87 632 Kč od datum do datum, s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 37 046 Kč od datum do zaplacení a s úrokem ve výši 22,68 % ročně z částky 87 632 Kč od datum do zaplacení, zamítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 50 586 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 50 586 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 89 872 Kč s úrokem z prodlení v částce 496,58 Kč, s úrokem v částce 1 325 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 87 632 Kč od [datum] do [datum], s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 37 046 Kč od [datum] do zaplacení a s úrokem ve výši 22,68 % ročně z částky 87 632 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 50 586 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 50 586 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 140 458 Kč s příslušenstvím z titulu nezaplacených zápůjček, které poskytla žalovanému společnost právnická osoba (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“). Právní předchůdce žalobkyně žalovanému poskytl na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo ze dne datum částku 100 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit právnímu předchůdci žalobkyně částku 208 710 Kč, tvořenou jistinou 100 000 Kč a souhrnným poplatkem 108 710 Kč ve 30 týdenních splátkách po 6 957 Kč. Žalovaný své závazky nehradil řádně a včas. Žalovaný uhradil pouze částku 49 414 Kč. Výše nesplacené jistiny činí 87 632 Kč. Dále žalobkyně požaduje přiznání dlužných úhrad za služby ve výši 52 826 Kč, úroků ve výši 1 325 Kč, úroků z prodlení ve výši 496,58 Kč, úroků ve výši 22,68 % ročně z částky 87 632 Kč od datum do zaplacení a úroků z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 87 632 Kč od datum do zaplacení. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum došlo k postoupení pohledávek na žalobkyni. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
2. Soud provedl dokazování v následujícím rozsahu a zjistil následující skutečnosti z důkazů, které jsou uváděny v závorce za tím kterým dílčím skutkovým zjištěním.
3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne datum, splátkového kalendáře ke smlouvě číslo výpisu z účtu společnosti právnická osoba za období od datum do datum soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému dne datum zápůjčku 100 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit právnímu předchůdci žalobkyně spolu se souhrnným poplatkem ve výši 108 710 Kč ve 30 týdenních splátkách po 6 957 Kč.
4. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum a seznamu postoupených pohledávek ze dne datum soud zjistil, že došlo k postoupení pohledávky za žalovaným na žalobkyni.
5. Žalovanému bylo postoupení pohledávky právním předchůdcem žalobkyně oznámeno (z oznámení o postoupení pohledávek ze dne datum, informace o zpracování osobních údajů ze dne datum a podací lístek ze dne datum).
6. Z výzvy k úhradě spotřebitelského úvěru před jeho zesplatněním ze dne datum a oznámení o zesplatnění spotřebitelského úvěru a výzva k úhradě dluhu ze dne datum soud zjistil, že žalovaný splátky řádně nehradil.
7. Žalovaný byl vyzván k úhradě žalované pohledávky do datum (z výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne datum a podacího lístku ze dne datum).
8. Z karty zákazníka ze dne datum soud zjistil, že žalovaný v této listin ě uvedl celkový měsíční příjem ve výši částka a měsíční výdaje v souhrnné výši částka (z toho částka splátky jiných úvěrů).
9. Z výpisu z běžného účtu žalovaného za období od datum do datum soud zjistil, že konečný zůstatek na účtu žalovaného v měsíc rok činil částka, na účet byla připsána částka částka a odepsána částka částka.
10. Z výplatních pásek na č. l. 26 spisu soud zjistil, že průměrná čistá mzda žalovaného dosáhla za měsíce měsíc rok a měsíc rok výše cca částka měsíčně.
11. Z lustrace anonymizována dvě slova ze dne datum soud zjistil, že ke dni datum nebyl ohledně žalovaného evidován žádný záznam o jeho úvěrové historii.
12. Na základě účastníky předložených listinných důkazů, které soud hodnotil dle své úvahy, a to každý jednotlivě, jakož i všechny v jejich vzájemné souvislosti, které soud shledal zcela důvěryhodnými, neboť nezaznamenal žádnou skutečnost, která by jejich věrohodnost zpochybňovala, a taktéž žádný z účastníků takovou skutečnost netvrdil. Listinné důkazy si navzájem neodporují a tvoří spolu jednotný logický celek postačující k učinění spolehlivého závěru o následujícím skutkovém stavu:
13. Právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému dne datum zápůjčku 100 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit právnímu předchůdci žalobkyně spolu se souhrnným poplatkem ve výši 108 710 Kč ve 30 týdenních splátkách po 6 957 Kč. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni. Žalovanému bylo postoupení pohledávky právním předchůdcem žalobkyně oznámeno. Žalovaný splátky řádně nehradil. Žalovaný byl vyzván k úhradě žalované pohledávky do datum. Žalovaný v kartě zákazníka uvedl celkový měsíční příjem ve výši částka a měsíční výdaje v souhrnné výši částka (z toho částka splátky jiných úvěrů). Konečný zůstatek na účtu žalovaného v měsíc rok činil částka, na účet byla připsána částka částka a odepsána částka částka. Průměrná čistá mzda žalovaného dosáhla za měsíce měsíc rok a měsíc rok výše cca částka měsíčně. Ke dni datum nebyl ohledně žalovaného evidován žádný záznam o jeho úvěrové historii.
14. Po právní stránce soud věc posuzoval jako soukromoprávní vztah týkající se práv a povinností majetkové povahy, pročež ve věci aplikoval ustanovení občanského zákoníku účinného ke dni uzavření smlouvy (zákon č. 89/2012 Sb. , dále jen„ o. z.“) a zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do 28. 5. 2022 (dále jen„ z. s. ú.“).
15. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
16. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
17. Podle § 87 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
18. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
19. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
20. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
21. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
22. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
23. Soud dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobkyně neprovedl kontrolu úvěruschopnosti žalovaného v souladu s požadavkem náležité péče ve smyslu § 86 z. s. ú. a § 87 z. s. ú. Účet žalovaného před poskytnutím úvěru byl téměř na nulovém zůstatku (částka) a příjmy a výdaje byly téměř v rovnováze. Za těchto okolností neměl být úvěr žalovanému poskytnut, když byly dány důvodné pochybnosti ohledně schopnosti žalovaného splácet měsíčně dalších 6 957 Kč.
24. Ust. § 86 z. s. ú. a § 87 z. s. ú. jsou transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS. Soud proto musí tato ustanovení výklad v souladu s právem Evropské unie a judikaturou Soudního dvora Evropské unie (tzv. eurokonformní výklad). Soud v tomto směru odkazuje na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13, ze kterého se podává, že pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady. Článek 8 odst. 1 směrnice 2008/48 musí být vykládán zaprvé v tom smyslu, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem, za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady, a zadruhé, že neukládá poskytovateli úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu informací poskytnutých spotřebitelem. Soud se ztotožňuje se závěry Soudního dvora Evropské unie a ve shodě s ním dospěl k závěru, že se nelze při posuzování úvěruschopnosti omezit pouze na ničím nepodložená tvrzení žadatele o úvěr, ale je nutné trvat na předložení listin, které tvrzení žadatele o úvěr osvědčují (zejména potvrzení o výši příjmu). Jiný výklad by byl v rozporu se smyslem a účelem zákona, který má zabránit úvěrování bez dostatečného posouzení schopnosti žadatele o úvěr poskytnutý úvěr splácet (srovnej též rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 , ze dne 25. 7. 2018).
25. Ustanovení § 86 z. s. ú. a § 87 z. s. ú. nestanovují přesný výčet listin, které si má poskytovatel úvěru vyžádat. Posouzení o potřebě listin musí provést primárně poskytovatel úvěru, a to podle konkrétní situace. Míra zkoumání bude odlišná za situace, kdy žadatel o úvěr je klientem poskytovatele úvěru, a poskytoval úvěru má tak přehled o příjmech a výdajích žadatele prostřednictvím pohybů na jeho běžném účtu. Odlišná situace je však, pokud žadatel o úvěru klientem poskytovatele není. Úvaha v tom směru, že se takového žadatele poskytovatel alespoň dotáže na výši jeho běžných výdajů a vyžádá si potvrzení o výši jeho příjmů, je úvahou elementární. Schopnost žadatele splácet úvěr totiž jednoznačně plyne z výše jeho disponibilních příjmů. Z pohledu soudu se nejedná o nepřiměřenou administrativní zátěž a tuto činnost nelze nahradit prostřednictvím matematického modelu, který nemusí odrážet skutečné možnosti žadatele o úvěr.
26. Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době (srovnej rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020, ve věci C -679/18, OPR- Finance s. r. o., dostupný na: http://curia.europa.eu/juris/recherche.jsf?language=cs).
27. Soud dospěl k závěru, že v případě porušení povinnosti ke kontrole úvěruschopnosti se nejedná pouze o relativní neplatnost, které se musí žalovaný dovolat. Naopak dospěl k závěru, že smysl a účel zákona a zájem na ochraně spotřebitele jako slabší smluvní strany vyžaduje, aby se jednalo o neplatnost absolutní (§ 580 odst. 1 a 588 o. z.). Jinak by se nejednalo o skutečně účinnou a odrazující sankci. Ustanovení na ochranu spotřebitele jsou součástí veřejného pořádku. Porušení povinnosti provést kontrolu úvěruschopnosti v souladu s požadavkem náležité péče je tak ve zjevném rozporu s veřejným pořádkem (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018 ).
28. V daném případě žalobkyně neprokázala provedení kontroly úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím úvěru v souladu s požadavkem náležité péče. Soud proto posoudil smlouvu o spotřebitelském úvěru jako neplatnou a právní vztah mezi účastníky jako vztah z bezdůvodného obohacení (§ 2991 odst. 1 o. z.), konkrétně jako plnění bez právního důvodu (§ 2991 odst. 2 o. z.).
29. Žalovaná pohledávka byla postoupena na žalobkyni (§ 1879 o. z.). Žalovaný je povinen bezdůvodné obohacení odpovídající dočasně poskytnutým prostředkům vydat žalobkyni (§ 2991 odst. 1 o. z.) a soud mu tak uložil, aby zaplatil žalobkyni částku 50 586 Kč (původní jistina ve výši 100 000 Kč po uhrazení 49 414 Kč) s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 50 586 Kč od datum do zaplacení (bod II. výroku). V části, v níž se žalobkyně na žalovaném domáhala zaplacení částky 89 872 Kč s úrokem z prodlení v částce 89 872 Kč s úrokem z prodlení v částce 496,58 Kč, s úrokem v částce 1 325 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 87 632 Kč od datum do datum, s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 37 046 Kč od datum do zaplacení a s úrokem ve výši 22,68 % ročně z částky 87 632 Kč od datum do zaplacení, soud žalobu zamítl (bod I. výroku), neboť tato částka převyšovala výši bezdůvodného obohacení ke dni rozhodování soudu. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil žalovanou částku do dne určeného žalobkyní ve výzvě k úhradě (datum), ocitl se žalovaný s placením dluhu v prodlení a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení ode dne následujícího po splatnosti dle výzvy žalobkyně (§ 1970 o. z.) ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Ohledně části úroků z prodlení do data splatnosti soud žalobu rovněž zamítl s ohledem na skutečnost, že prodlení žalovaného nastalo teprve dnem následujícím po splatnosti.
30. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. tak, že nepřiznal žádnému z účastníků nárok na náhradu nákladů řízení. Procesně úspěšnému žalovanému žádné náklady řízení nevznikly, a proto jejich náhrada nebyla přiznána žádnému z účastníků.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Ústí nad Labem. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nebude-li plněno dobrovolně, co ukládá vykonatelné rozhodnutí soudu, lze se jeho splnění domáhat výkonem rozhodnutí dle části šesté o. s. ř. o. s. ř. , či exekucí dle příslušných ustanovení exekučního řádu (zákona č. 120/2001 Sb. ).