Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

9 C 148/2022-46

Zmenené rozhodnutím 9 C 148/2022-53
„Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní Mgr. Evou Hankovou ve věci žalobkyně: [[osobní údaje žalobkyně]] zastoupená advokátkou [[údaje o zástupci]] proti žalovanému: [[osobní údaje žalovaného]] o zaplacení částky 10 493 Kč s příslušenstvím, doplňující rozsudek takto: I. Rozsudek Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 13. 1. 2023, č. j. 9 C 148/2022-46, se doplňuje o výrok IV., který zní: „ IV. Žaloba, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku 3 493 Kč, se zamítá.“ II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení spojených s vydáním doplňujícího rozsudku."

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní Mgr. Evou Hankovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení částky 10 493 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 7 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 7 000 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba v části, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 7 000 Kč od datum do datum, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 2 244 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 7 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 7 000 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba v části, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 7 000 Kč od [datum] do [datum], se zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku [2 244 Kč] do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 10 493 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že se žalovaným uzavřela dne datum smlouvu o úvěru číslo na jejímž podkladě poskytla žalovanému částku 7 000 Kč oproti závazku žalovaného tuto částku vrátit spolu s úrokem a poplatkem ve výši 1 085 Kč, a to jednorázově nejpozději do datum, čemuž žalovaný nedostál a ničeho nezaplatil, v důsledku čehož žalobkyni vznikl nátok na vrácení jistiny ve výši 7 000 Kč, úroku a poplatku 1 085 Kč, na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky 7 000 Kč od datum do datum a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 7 000 Kč od datum do zaplacení. Před uzavřením smlouvy žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného tak, že vycházela z údajů poskytnutých žalovaným při podání žádosti o úvěr, kde uvedl, že jeho měsíční příjem je 27 000 Kč a jeho výdaje jsou 6 000 Kč. Žalobkyně tedy oprávněně očekávala, vzhledem ke znění § 84 odst. 2 ZSÚ, že informace poskytnuté žalovaným jsou úplné a pravdivé. Informace si žalobkyně ověřila na základě výpisů z účtu za období od prosince do února 2021, ze kterých vyplynul kreditní obrat ve výši několika desítek tisíc. Výdaje žalovaného rovněž odpovídaly, přičemž žalobkyně vzala v úvahu pouze pravidelné výdaje. Dále žalobkyně nahlédla do databáze EUCB, CEE, insolvenčního rejstříku, ze kterých vyplývá, že žalovaný neměl žádné negativní záznamy. Žalobkyně ještě dodala, že k uzavření smlouvy došlo prostřednictvím klientské zóny, kde žalovaný odsouhlasil znění smlouvy zadáním SMS kódu, který mu byl odeslán na telefon uvedený v záhlaví smlouvy. Před podáním žaloby vyzvala zástupkyně žalobkyně žalovaného k úhradě dluhu, ale žalovaný dosud nic nezaplatil.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud ve věci usnesením ze dne datum vyzval žalovaného, aby se vyjádřil, zda souhlasí s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a přitom žalovaného poučil, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud jeho souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalovanému řádně doručeno dne datum. Žalovaný se k této výzvě nijak nevyjádřil a soud proto vycházel z toho, že s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí stejně jako samotná žalobkyně, která s tímto postupem vyslovila souhlas již v žalobě.

3. Ze žalobkyní předložených listinných důkazů učinil soud tato skutková zjištění:

4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo ze dne datum bylo zjištěno, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 7 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr vrátit spolu s příslušenstvím v podobě úroku 0,5 % denně, tj. celkem 8 085 Kč, do datum. Podle dohody měla žalobkyně povinnost odeslat úvěr na bankovní účet žalovaného, který ve smlouvě uvedl do 3 dnů od uzavření smlouvy. Smlouva byla oběma stranami podepsána dne datum, a to v případě žalovaného prostřednictvím klientské zóny za užití ověřovacího SMS kódu.

5. Z Detailu pohybu na účtu žalobkyně bylo zjištěno, že částku 7 000 Kč odeslala na účet č. bankovní účet dne datum.

6. Z výzvy k úhradě dluhu ze dne datum soud zjistil, že tímto dopisem zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k vrácení dlužné částky do 7 dnů od doručení tohoto dopisu a zároveň žalovaného upozornil na možnost soudního vymáhání dluhu v případě jeho neuhrazení. Dopis byl dán k poštovní přepravě dne datum

7. Z y nazvané Vyhodnocení žádosti číslo bylo zjištěno, že se jedná o žádost žalovaného o úvěr, ve které uvedl, že žije v domácnosti sám, nemá žádné děti a jeho náklady byly vypočteny na částku 6 777 Kč (započteno životní minimum 3 860 Kč, a životní náklady na bydlení 2 917 Kč). Čistý měsíční příjem žalovaný uvedl ve výši 27 000 Kč s tím, že měsíčně splácí úvěry částkou 6 000 Kč.

8. Výpisy z běžného účtu žalovaného č. bankovní účet bylo prokázáno, že žalovaný dostával měsíčně příjem ze zaměstnání od 26 810 Kč a výše. Na výpisu za období datum datum se objevuje platba ve prospěch účtu právnická osoba (z úřední činnosti je soudu známo, že se jedná o společnost poskytující spotřebitelské úvěry) ve výši 2 163 Kč, dále transakce s popisem spl. úvěru (jedná se tedy o splátku úvěru) ve výši 9 350 Kč a dále platba 4 587,46 Kč přičemž v tomto období měl žalovaný zůstatek na účtu 1 242 Kč. Na výpisech se objevuje informace, že žalovaný má úvěr s nesplacenou jistinou 412 198,15 Kč, na kterou po komparaci čísel účtu zasílá onu platbu 9 350,37 Kč. V období od datum do datum se na výpisu rovněž objevuje platba ve prospěch právnická osoba a platba ve výši 4 587,46 Kč, zůstatek pak činí 188,49 Kč a splátka úvěru. V období od datum do datum je zde rovněž stejná platba ve prospěch právnická osoba, rovněž splátka 9 350,37 Kč a konečný zůstatek pak 204 Kč. Výpis za období datum do datum taktéž zahrnuje platbu ve prospěch právnická osoba, zůstatek byl 1 847,49 Kč. Dále z výpisů vyplývá, že žalovaný vybíral zbývající prostředky převážně z bankomatu a výpisy tak neobsahují podrobnější údaje o jeho dalších výdajích.

9. Všechny shora uvedené důkazy soud následně hodnotil podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu věci. Žalobkyně se písemnou dohodou ze dne datum zavázala poskytnout žalovanému do 3 dnů bezhotovostním převodem na jeho bankovní účet částku 7 000 Kč a žalovaný se zavázal uvedenou částku vrátit spolu s úrokem, celkem 8 085 Kč, a to jednorázově do datum. Žalobkyně svoji povinnost splnila a částku 7 000 Kč žalovanému zaslala dne datum. Žalovaný však svůj dluh nesplnil a žalobkyni žádnou částku nevrátil. Před uzavřením písemné dohody se žalobkyně zabývala úvěruschopností žalovaného tak, že vycházela ze žádosti, ve které žalovaný uvedl příjem 27 000 Kč a výdaje ve výši 6 000 Kč, do kterých však bylo započteno životní minimum 3 860 Kč, a životní náklady na bydlení 2 917 Kč Tyto skutečnosti si ověřila z výpisů z účtů žalovaného. Na výpisech je patrné, že žalovaný dostává měsíčně tvrzenou mzdu a že splácí minimálně dva dluhy, a to částkou 2 163 Kč a 9 350 Kč. Ostatní pravidelné výdaje nejsou z výpisů dle názoru soudu patrné, když převážnou část prostředků žalovaný vybíral z bankomatu. Ani na jednom z výpisů není konečný zůstatek takový, aby postačoval, byť v součtu, na jednorázovou úhradu částky, kterou mu žalobkyně zaslala. Dále žalobkyně nahlédla do databáze EUCB, CEE, insolvenčního rejstříku, kde žalovaný neměl žádné negativní záznamy. Před podáním žaloby vyzvala zástupkyně žalobkyně žalovaného k úhradě dluhu, ale žalovaný dosud nic nezaplatil.

10. Podle , o spotřebitelském úvěru, (dále jen„ ZSU“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

11. Podle § 86 odst. 1 ZSU poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

12. Podle § 86 odst. 2 ZSU poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

13. Podle § 87 odst. 1 věty první ZSU poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu.

14. Podle , (dále jen „o. z.“), neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

15. Podle § 588 věty první o. z soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

16. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

17. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

18. Po právní stránce soud posoudil zjištěný skutkový stav podle citovaných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně.

19. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne datum smlouvu o zápůjčce ve smyslu § 2390 o. z., na základě které byly žalovanému poskytnuty prostředky ve výši 7 000 Kč. Jelikož žalobkyně je podnikatelem a finanční prostředky zapůjčila žalovanému při výkonu své podnikatelské činnosti, v rámci, které poskytuje spotřebitelské úvěry, bylo nutné na právní vztahy mezi účastníky aplikovat kromě o. z. i ZSU, jelikož i zápůjčka je spotřebitelským úvěrem (§ 2 ZSU).

20. Podle § 86 ZSU je povinností poskytovatele úvěru, v tomto případě žalobkyně, před uzavřením smlouvy zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, žalovaného, tedy zkoumat, zda je v jeho schopnostech splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Toto zkoumání chrání nejen spotřebitele samotného, ale i poskytovatele tím, že předchází negativním důsledkům, ať už v podobě nevrácení zápůjčky či upadnutí do dluhové pasti. Úvěruschopnost dlužníka je věřitel povinen zkoumat s odbornou péčí. Věřitel této povinnosti nedostojí, pokud se spokojí s objektivně nedoloženým osobním prohlášením dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, jinými slovy, pokud si prohlášení učiněná dlužníkem, zaznamenaná např. do karty zákazníka, neověří listinami (doklady), které bude požadovat po dlužníku. V takovém případě nelze dospět k závěru, že zkoumání úvěruschopnosti bylo provedeno s odbornou péčí. Dostačujícím pak není ani to, že věřitel nahlédne do veřejně přístupných databází dlužníků, insolvenčního rejstříku apod., neboť tyto dokládají pouze to, že dlužník není v registrech veden, nikoliv bez dalšího, že je schopen úvěr splácet. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, pokud se jedná o příjmy. Klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými informacemi o jeho příjmech a výdajích. Pokud si věřitel neověří ničím, nebo zcela nedostatečně, pravdivost uváděných výdajů implikuje to možnou snahu uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta. Poskytovatel musí ověřit alespoň zcela základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. K tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , rozsudek Soudního dvora Evropské Unie ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13 (bod 46), rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. .

21. S ohledem na uvedený výklad, soud uzavřel, že žalobkyně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí. Žalobkyni lze přičíst k dobru, že si dostatečným způsobem (výpisy z účtu za období předcházející uzavření smlouvy) ověřila žalovaným udávané příjmy a v tomto směru jí nelze ničeho vytknout. Pokud se však týká výdajů, je zřejmé, že tyto žalobkyně řádně nezjišťovala ani neověřovala, když již v žádosti je vyplněno životní minimum a minimální náklady na bydlení. Žalobkyně se zjevně vůbec nezabývala tím, jaké jsou skutečné výdaje žalovaného a již vůbec nereflektovala zůstatky prostředků dle výpisů z účtu žalovaného, které v žádném případě nedokládaly, že žalovaný jí bude schopen v rámci jednoho měsíce vrátit částku 8 085 Kč, když ani součet jeho posledních zůstatků na účtu tomu neodpovídal. Žalovaný rovněž splácel minimálně dva úvěry/zápůjčky, a to celkem částkou téměř 12 000 Kč. Pokud se týká životního minima a minimálních nákladů na bydlení, jejichž výši žalobkyně asi odvodila z jiného právního předpisu, tak není samozřejmostí, že každá osoba má právě takové výdaje a že bude s takovými výdaji schopna vyžít. Již z výše udávaných minimálních nákladů je zřejmé, že i v době sjednávání spotřebitelského úvěru musely být výdaje na bydlení vyšší, když na udávané náklady by žalovaný dosáhl možná maximálně v případě vlastního výhodného bydlení, což však žalobkyně blíže nezkoumala. Soudu je zřejmé, že není možné doložit všechny pravidelné výdaje žadatelů o úvěr, ale je možné po nich požadovat např. nájemní smlouvu, předpis záloh, SIPO apod., ze kterých budou minimálně tyto výdaje objektivně zjistitelné. V situaci, kdy žalovaný splácel minimálně dva dluhy a zároveň žádal o zapůjčení dalších finančních prostředků, a že tedy nebyl schopen financovat svůj život ze svých prostředků, měla být žalobkyně o to obezřetnější a nespoléhat se na nepodložená tvrzení žalovaného. Zbývá dodat, že nahlédnutí do bankovních a nebankovních registrů, centrální evidence exekucí a insolvenčního rejstříku je pouze doplňkovým prostředkem. Posouzení úvěruschopnosti žalovaného splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr proto nebylo dle závěru soudu dostatečně a správné, proto žalobkyně nemohla dostát svým povinnostem, které pro ni vyplývaly ze zákona o spotřebitelském úvěru, neboť nepostupovala s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti žalovaného, zejména pokud se týká výdajové stránky. Proto soudu nezbylo nic jiného než prohlásit smlouvu o zápůjčce v souladu s § 87 odst. 1 ZSU za absolutně neplatnou, protože v souladu s § 588 o. z. je soud povinen i bez návrhu k absolutní neplatnosti přihlížet, neboť předmětná zápůjčka je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání. V opačném případě by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. Skutečnost, že nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele způsobuje absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyplývá např. z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18. Dnes je tato skutečnost již zakotvena v  ZSU. Pro poučení žalobkyně ze strany soudu ve smyslu přitom nebyly předpoklady, neboť žalobkyně tvrdila všechny skutečnosti a předložila všechny důkazy, kterými disponovala ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Byť soud při nařízeném jednání takto žalobkyni poučil, nerozhodoval na základě neunesení břemene důkazního nebo břemene tvrzení, ale na podkladě zjištěného skutkového stavu, který ve vztahu k úvěruschopnosti, vyhodnotil jako nedostatečný.

22. Okresní soud se neztotožnil s žalobkyní předloženým rozhodnutím Krajského soudu v Plzni ze dne 16. 2. 2021, č. j. 64 Co7/2021, neboť má za to, že se odchyluje od dosavadní judikatury a není všeobecným a obecně přijímaným pravidlem. Naopak § 588 o. z. jasně stanoví, že k absolutní neplatnosti je třeba přihlížet i bez návrhu, z čehož je zřejmé, že pokud § 87 ZSU (předtím viz shora citovaná judikatura) stanoví přímo absolutní neplatnost smlouvy, před jejímž uzavřením poskytovatel úvěru s odbornou péčí nezkoumal úvěruschopnost žadatele o úvěr, musí soud splnění této odborné péče zkoumat vždy, a to i bez návrhu žalovaného.

23. Jelikož byla smlouva mezi účastníky posouzena jako absolutně neplatná, bylo potřeba vztah mezi nimi posoudit jako bezdůvodné obohacení ve smyslu § 87 ZSU ve spojení s § 2991 o. z. Žalobkyně plnila žalovanému, aniž by tady byl právní důvod takového plnění. Žalobkyně v řízení prokázala, že poskytla žalovanému částku 7 000 Kč a žalovaný jí nevrátil nic, pročež jí z tohoto důvodu stále dluží částku 7 000 Kč, která představuje majetkový prospěch žalovaného na úkor žalobkyně. Proto soud vyhověl žalobě co do zaplacení částky 7 000 Kč a zavázal žalovaného k jejímu zaplacení.

24. Žalobkyně v řízení prokázala, že žalovaný byl poprvé vyzván k uhrazení dlužné částky dopisem ze dne datum, kterým zástupkyně žalobkyně vyzvala žalovaného před podáním žaloby k úhradě dluhu a poskytla mu k tomu lhůtu 7 dnů od doručení. Tato výzva byla dána k poštovní přepravě dne datum. K doručení zásilky došlo třetí pracovní den (srov. např. rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 7. 2019, č. j. -109), tj. dne datum. Od té doby měl žalovaný lhůtu čas do datum, aby dluh uhradil, kterou soud považuje za dostatečnou k tomu, aby si žalovaný finanční prostředky opatřil a vrátil je žalobkyni. Ode dne následujícího se žalovaný dostal do prodlení. Podle o. z. má žalobkyně právo na úrok z prodlení z částky 7 000 Kč, a to ode dne datum v žalobou požadované výši, když soud je návrhem žalobkyně v žalobě vázán ( ), jakkoliv byla zákonná úroková sazba k danému okamžiku vyšší. Ve zbytku pak byla žaloba jako nedůvodná pro výše uvedený právní závěr soudu zamítnuta.

25. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V projednávané věci soud ve smyslu usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. , přistoupil ke kapitalizaci veškerého příslušenství ke dni vyhlášení rozsudku, a to tak, že ke dni datum činil celý předmět řízení částku 11 542 Kč, přičemž žalobě bylo vyhověno co do částky 7 538 Kč (65 %) a žaloba byla zamítnuta, co do částky 4 004 Kč (35 %) Po odečtení neúspěchu od úspěchu činí procesní úspěch žalobkyně částku 30 %.

26. Náklady řízení žalobkyni vznikly v celkové výši 2 624 Kč, představující zaplacený soudní poplatek 800 Kč, odměnu advokáta dle (dále jen„ AT“) za 3 úkony právní služby učiněné právním zástupcem žalobkyně za přípravu a převzetí zastoupení, sepis kvalifikované výzvy k plnění a sepis žaloby). Za tyto tři úkony mu náleží odměna ve výši 4 620 Kč (v souladu s  AT jeden úkon po 1 540 Kč). Dále jí byla přiznána náhrada hotových výdajů dle AT 3 x 300 Kč a 21% DPH (počítáno ze základu 5 520 Kč) ve výši 1 160 Kč, když zástupkyně žalobkyně jako advokát prokázala, že je registrovaným plátcem DPH. Právo na náhradu nákladů řízení má žalobkyně však pouze v rozsahu 30 % z celku, tj. ve výši 2 244 Kč.

27. Lhůtu k plnění 3 dny od právní moci rozsudku soud v případě výroků I. a III. stanovil v souladu s  větou před středníkem , když v daném případě neshledal pro jiný postup podmínky.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Frýdku-Místku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.