Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

46 C 186/2022-39

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudkyní Mgr. Lucií Kuchaříkovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně anonymizována dvě slova údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

pro zaplacení 77 700 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žaloba o uložení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 77 700 Kč se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení částku 300 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

I. Žaloba o uložení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 77 700 Kč se zamítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení částku 300 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 77 700 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu zdůvodnila tím, že byla na základě žaloby svého otce žalovanou ve sporu vedeném

u název soudu, sp. zn. spisová značka, o snížení výživného. Řízení bylo vedeno nehospodárně, bylo nepřiměřeně dlouhé, což mělo silný negativní vliv na její životní postavení, neboť se pro ni jednalo o řízení zcela zásadní. Rozhodnutí soudu I. stupně bylo vydáno až dne

5. 3. 2021 k definitivnímu skončení řízení došlo až 8. 10. 2021. Řízení tak trvalo bezmála 4 roky. Žalobkyně byla v tu dobu nezaopatřeným dítětem a výživné hrazené jejím otcem představovalo hlavní zdroj jejího příjmu. Žalobkyně tak žila v zásadní nejistotě o tom, zda nebude muset své studium přerušit či ukončit, neboť částka odpovídající 10 000 Kč měsíčně by ke studiu byla zcela nepostačující. To jí způsobovalo značnou míru stresu a obav o budoucnost. Intenzita stresu ještě vzrostla v červenci 2020 poté, co otec návrh na snížení výživného otec rozšířil k okamžiku podání žaloby. Žalobkyni tak hrozilo, že bude muset vracet otci vyplacené výživné přesahující 850 000 Kč, což by pro ni bylo likvidační. Žalobkyně tak z titulu nesprávného úředního postupu v podobě nepřiměřené délky řízení požaduje zadostiučinění ve výši 18 500 Kč ročně (ve výši ½ za první 2 roky řízení), a to s ohledem na modifikaci v důsledku inflace, celkem tak požaduje částku 77 700 Kč. Žalobkyně svůj nárok předběžně uplatnila u žalované dne 7. 4. 2022, ta jej do podání žaloby dne 20. 9. 2022 nevyřídila.

2. Žalovaná nárok uplatněný žalobou neuznala a navrhla jej zamítnout. Potvrdila, že u ní žalobkyně dne 7. 4. 2022 uplatnila svůj nárok na poskytnutí zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 77 700 Kč a v rámci předběžného projednání dospěla k závěru, že v naříkaném řízen nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona ČNR č. , o notářích a jejich činnosti (notářský řád), (dále jen„ zákon“). Řízení vykazovalo určitý stupeň skutkové i právní složitosti, byla třeba širšího dokazování, ve věci bylo rozhodováno soudy na dvou úrovních soudní soustavy, kdy soud

I. stupně rozhodoval ve věci samé jednou, odvolací soud také jednou. Ve věci byla podána ústavní stížnost, která byla odmítnuta. Délka řízení byla do určité míry způsobena procesní aktivitou účastníků. V rámci řízení k zásadním prodlevám mezi jednotlivými úkony na straně soudu nedocházelo, v řízení bylo postupováno plynule a koncentrovaně. Ač je posuzované řízení řazeno k řízením s přednostním významem, výsledná délka byla ovlivněna zejména prováděným dokazováním, procesní aktivitou účastníků a četností rozhodování soudů, nikoliv nečinností soudu, proto ji lze hodnotit ještě jako přiměřenou popsaným okolnostem.

3. Soud postupoval podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ “), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Předložené listinné důkazy rozhodnutí bez nařízení jednání umožňují a zároveň oba účastníci s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasili (žalobkyně konkludentně, když se k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím bez nařízení jednání, nevyjádřila / ; žalovaná vyslovila souhlas ve svém vyjádření k žalobě).

4. Na základě předložených důkazů soud zjistil následující skutečnosti.

5. Žalobkyně se dne 7. 4. 2022 obrátila na žalovanou se svým požadavkem na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění ve výši 77 700 Kč za nepřiměřenou délku řízení před název soudu, sp. zn. spisová značka, trvající téměř 4 roky, jak je patrné z jejího podání nazvaného Žádost o náhradu újmy způsobené nepřiměřenou délkou soudního řízení. Žalovaná tuto skutečnost ve svém podání potvrdila.

6. Ze stanoviska žalované ze dne 31. 10. 2022 plyne, že žalovaná žádost žalobkyně obdržela dne

7. 4. 2022. Žalovaná po provedeném šetření ohledně průběhu řízení v dané věci zjistila, že v posuzovaném řízení nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícímu v nepřiměřené délce řízení. Pro nenaplnění podmínek pro vznik nároku proto nárok žalobkyně neuznala a náhradu škody nepřiznala.

7. Ze spisu název soudu, sp. zn. spisová značka, soud ohledně průběhu řízení zjistil následující:

-) dne 6. 11. 2017 podal jméno příjmení proti žalované celé jméno žalobkyně žalobu, kterou se domáhal snížení výživného na svou zletilou dceru z částky 30 000 Kč měsíčně, na částku 10 000 Kč měsíčně, počínaje právní mocí rozsudku

-) dne 13. 11. 2017 soud nařídil jednání na 19. 1. 2018, přičemž současně vyzval žalovanou

k vyjádření k žalobě. Toto bylo žalované doručeno dne 6. 12. 2017 vhozením

-) dne 19. 1. 2018 se konalo jednání, a to v nepřítomnosti žalované, která se k jednání nedostavila a svoji neúčast neomluvila. K žalobě se též nevyjádřila. Při jednání bylo prováděno dokazování, řízení bylo koncentrováno a za účelem doplnění tvrzení a označení důkazů bylo odročeno na 7. 3. 2018

-) dne 12. 2. 2018 podala žalovaná návrh na prohlášení neúčinnosti doručení, popřípadě žádost o prominutí zmeškání lhůty a vyjádřila se k žalobě na snížení výživného

-) dne 31. 1. 2018 a dne 9. 2. 2018 žalovaná nahlížela do spisu

-) dne 23. 2. 2018 podala žalovaná vzájemný návrh na zvýšení výživného, na částku

60 000 Kč měsíčně

-) dne 28. 2. 2018 předložil žalobce svoje vyjádření

-) dne 7. 3. 2018 se konalo jednání, při němž byl učiněn pokus o smír, bylo prováděno dokazování. Žalovaná byla vyzvána dle § 118a odst. 1 a 3 k doplnění tvrzení a důkazů, řízení bylo koncentrováno a jednání bylo odročeno za účelem doplnění tvrzení a označení důkazů na 9. 5. 2018

-) dne 15. 3. 2018 předložil žalobce své vyjádření

-) dne 6. 4. 2018 předložila své vyjádření též žalovaná

-) dne 9. 4. 2018 předložil žalobce své vyjádření.

-) vyjádření byla zaslána protistranám 9. 4. 2018

-) dne 9. 5. 2018 se konalo jednání, při němž bylo prováděno dokazování a bylo odročeno na 27. 6. 2018 za účelem provedení dalších důkazů

-) dne 24. 5. 2018 se vyjádřila žalovaná

-) dne 30. 5. 2018 navštívila žalovaná se svojí matkou předsedkyni soudu s tím, že zaslechla kousek hovoru po posledním jednání, při němž soudkyně sdělila protistraně, že výživné patrně zůstane stejné. Z toho důvodu vyslovila vůči soudkyni podjatost

-) dne 30. 5. 2018 se k námitce podjatosti vyjádřila soudkyně tak, že rozhodně právnímu zástupci nesdělovala žádné skutečnosti ve věci samé

-) dne 6. 6. 2018 se ve věci vyjádřil žalobce, mimo jiné sdělil, že se soudkyní neprojednávali výsledek sporu

-) dne 11. 6. 2018 byla věc předložena Krajskému soudu v Plzni k rozhodnutí o námitce podjatosti

-) dne 26. 6. 2018 bylo jednání nařízené na 27. 6. 2018 odročeno na 21. 9. 2018

-) dne 30. 7. 2018 bylo rozhodnuto, že předsedkyně senátu není vyloučena z projednávání věci. Toto bylo účastníkům rozesláno dne 4. 9. 2018

-) dne 18. 9. 2018 doplnila žalovaná údaje a důkazy k životní úrovni žalobce

-) dne 21. 9. 2018 se konalo jednání, při němž bylo prováděno dokazování, které bylo za účelem dalšího dokazování odročeno na 30. 11. 2018

-) dne 26. 11. 2018 předložila žalovaná své vyjádření, včetně rozsáhlých příloh

-) dne 29. 11. 2018 předložil své vyjádření žalobce

-) dne 30. 11. 2018 se konalo jednání, při němž bylo prováděno dokazování, vyslechnuta svědkyně a jednání bylo odročeno za účelem provedení dalších důkazů na 13. 2. 2019

-) dne 11. 1. 2019 žádá žalobce o odročení z důvodu kolize

-) dne 15. 1. 2019 bylo jednání odročeno na 13. 2. 2019

-) dne 16. 1. 2019 se omluvila z důvodu kolize žalovaná

-) dne 16. 1. 2019 bylo jednání odročeno na 22. 3. 2019

-) dne 22. 3. 2019 se konalo jednání, při němž bylo prováděno dokazování listinnými důkazy a byla strana žaloby i žalované vyzvána dle § 118a odst. 1 a 3 k doplnění tvrzení a označení důkazů. Jednání bylo odročeno na 26. 4. 2019 za účelem doplnění tvrzení a označení důkazů dle výzev.

-) dne 26. 4. 2019 se konalo jednání, při němž bylo pokračováno ve výslechu svědkyně a jednání bylo za účelem dalšího dokazování odročeno na 10. 7. 2019. K tomuto jednání byli voláni též svědci.

-) dne 19. 6. 2019 se svědci omluvili z nařízeného jednání z důvodu dovolené. Jeden ze svědků pak z důvodu pracovní neschopnosti.

-) dne 10. 7. 2019 se konalo jednání, při němž bylo dokazováno listinnými důkazy a bylo odročeno za účelem dalšího dokazování na 6. 9. 2019

-) dne 18. 7. 2019 se vyjádřila žalovaná

-) dne 25. 7. 2019 předložil žalobce své vyjádření

-) dne 29. 8. 2019 byl sepsán úřední záznam, dle kterého nebylo vypraveno předvolání

k jednání svědkům na 6. 9. 2019. Z tohoto důvodu bylo jednání odročeno na

30. 10. 2019.

-) dne 30. 10. 2019 se konalo jednání, při němž bylo vedeno dokazování listinnými důkazy, byli vyslechnuti 3 svědci a jednání bylo odročeno na 24. 1. 2020

-) dne 26. 11. 2019 bylo rozhodnuto o svědečném

-) dne 4. 12. 2019 předložila žalovaná své vyjádření

-) dne 14. 1. 2020 předložil žalobce své vyjádření společně se závěrečným návrhem

-) dne 24. 1. 2020 se konalo jednání, ke kterému se žalovaná nedostavila. Bylo prováděno dokazování listinnými důkazy, strana žalovaná byla vyzvána dle § 118a odst. 3 k označení důkazů

-) dne 30. 1. 2020 předložila žalovaná své vyjádření. Toto bylo zasláno protistraně

31. 1. 2020

-) dne 14. 2. 2020 se vyjádřil žalobce, toto vyjádření bylo zasláno protistraně dne 18. 2. 2020

-) dne 17. 2. 2020 předložila žalovaná své závěrečné vyjádření

-) dne 18. 2. 2020 bylo jednání z 19. 2. odročeno na 11. 3. z důvodu nemoci soudkyně

-) dne 19. 2. 2020 požádal zástupce žalované o odročení, z důvodu kolize

-) dne 19. 2. 2020 bylo jednání odročeno na 11. 3. 2020 na pozdější hodinu

-) dne 11. 3. 2020 bylo jednání odročeno na 1. 4. 2020 z technických důvodů

-) dne 26. 3. 2020 bylo jednání odročeno na 5. 6. 2020, a to z důvodu vyhlášeného nouzového stavu

-) dne 13. 5. 2020 žalovaná předložila žádost o doplnění důkazů

-) dne 3. 6. 2020 bylo jednání nařízené na 5. 6. odročeno na 28. 8. 2020 z důvodu opakované žádosti o součinnost finančnímu úřadu, kterou soud s ohledem na žádost

o doplnění důkazů realizoval

-) dne 8. 6. 2020 se žalobce vyjádřil k odročení jednání, které považoval jen za protahování řízení ze strany žalované

-) dne 17. 6. 2020 předložil žalobce návrh na změnu žaloby, kdy požadoval, aby výživné bylo sníženo od listopadu 2017

-) dne 17. 7. 2020 byla změna žaloby připuštěna

-) dne 27. 7. 2020 se žalovaná vyjádřila ke změně žaloby a požádala o doplnění důkazů

-) dne 7. 8. 2002 se žalovaná vyjádřila k důkazu a navrhla, aby byl ustanoven znalec z oboru účetnictví

-) dne 10. 8. 2020 soud žádal informace od anonymizováno 6 slov. Odpovědi obdržel 17. a 18. 8. 2020

-) dne 25. 8. 2020 se vyjádřil žalobce

-) dne 26. 8. 2020 se vyjádřila žalovaná a předložila důkaz

-) dne 28. 8. 2020 se konalo jednání, ke kterému se žalovaná nedostavila. Bylo provedeno dokazování listinnými důkazy, provedení znaleckého posudku bylo zamítnuto, bylo dáno poučení dle a jednání bylo odročeno za účelem podání závěrečných návrhů a vyhlášení rozsudku na datum

-) dne 9. 9. 2020 se konalo jednání. Při tomto však bylo žalobci dáno poučení dle a 3. Žalovaná byla vyzvána dle k označení důkazu o výši z její pracovní činnosti a jednání bylo za účelem doplnění tvrzení a označení důkazů odročeno na datum

-) dne 25. 9. 2020 žalobce svá tvrzení a důkazy doplnil

-) dne 2. 10. 2010 bylo toto zasláno protistraně

-) dne 2. 11. 2020 předložila žalovaná své vyjádření, důkazy a požádala o odročení z důvodu kolize na straně zástupce žalované

-) dne 2. 2. 2021 bylo jednání nařízené na 3. 2. odročeno na 26. 2. z důvodu zdravotní indispozice soudkyně

-) dne 26. 2. 2021 se konalo jednání, kterého se žalovaná neúčastnila. Při tomto bylo prováděno dokazování listinnými důkazy, vyslechnut svědek, byly zamítnuty ostatní důkazní návrhy, bylo dáno poučení do , předneseny závěrečné návrhy a jednání bylo za účelem vyhlášení rozsudku odročeno na 5. 3. 2021.

-) dne 5. 3. 2021 byl vyhlášen rozsudek, při němž byla žaloba o snížení výživného zamítnuta, a byl taktéž zamítnut protinávrh žalované. Rozsudek byl rozeslán účastníkům dne

6. 4. 2021.

-) dne 20. 4. 2021 se proti rozsudku odvolala žalovaná

-) dne 22. 4. 2021 se blanketně odvolal též žalobce

-) dne 26. 4. 2021 byla odvolání zaslána protistranám

-) dne 29. 4. 2021 žalobce své odvolání doplnil. Toto pak bylo zasláno protistraně

30. 4. 2021.

-) dne 10. 5. 2021 předložila žalovaná své vyjádření k odvolání žalobce. Toto bylo zasláno protistraně dne 11. 5. 2021

-) dne 13. 5. 2021 se vyjádřil k odvolání žalované též žalobce

-) dne 28. 5. 2021 byla věc předložena k rozhodnutí o odvolání Krajskému soudu v Plzni

-) dne 10. 6. 2021 bylo nařízeno jednání na 24. 6. 2021

-) dne 10. 6. 2021 požádal zástupce žalované o odročení z důvodu kolize

-) dne 15. 6. 2021 bylo jednání zrušeno a účastníci vyzváni ke sdělení termínu plánovaných dovolených. Tyto účastníci sdělili 21. a 22. 6. 2021

-) dne 25. 6. 2021 bylo nařízeno jednání na 17. 8. 2021, při kterém byl rozsudek soudu

I. stupně potvrzen ve výroku I., ve výroku II. byl změněn tak, že žalobci bylo uloženo platit žalované výživné ve výši 40 000 Kč měsíčně a doplatit dlužné výživné. Rozsudek byl rozeslán účastníkům dne 8. 10. 2021 a téhož dne nabyl právní moci. Právní moci dne

12. 10. 2021 a 16. 10. 2021

-) dne 24. 5. 2022 byla Ústavním soudem odmítnuta ústavní stížnost žalobce.

8. Soud ve věci aplikoval zejména následující ustanovení zákonných předpisů:

Podle § 1 odst. 1 zákona, stát odpovídá za podmínek tímto zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

Podle § 13 odst. 1 zákona odpovídá stát za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle druhého odstavce téhož ustanovení právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

Podle § 15 odst. 2 zákona se může domáhat náhrady škody u soudu poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

Podle § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle druhého odstavce téhož ustanovení se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle třetího odstavce téhož ustanovení v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k

a) celkové délce řízení,

b) složitosti řízení,

c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení,

d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a

e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

9. Podřazením zjištěného skutkového stavu shora citovaným zákonným ustanovením dospěl soud k závěru, že žaloba je nedůvodná.

10. Předpokladem odpovědnosti státu za škodu je splnění tří podmínek: 1) existence nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu, 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem nebo nezákonným rozhodnutím a vznikem škody. Nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup a vznik škody tudíž musí být ve vzájemném poměru příčiny a následku.

11. Nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem byl do právního řádu České republiky zakotven novelou , provedenou , s účinností od 27. 4. 2006 (§ 31a zákona). Zakotvením uvedeného nároku zákonodárce naplnil požadavek pramenící z čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (č. 209/1992 Sb., dále "EÚLP"). Podle čl. 6 odst. 1 věta první EÚLP má každý právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Smyslem novely bylo přesunout rozhodování

o náhradě nemajetkové újmy vzniklé porušením práva garantovaného čl. 6 odst. 1 z ESLP na vnitrostátní úroveň, což ostatně zákonodárce výslovně vyjádřil v důvodové zprávě k zákonu

č. Soud je toho názoru, že má-li odškodňovat na vnitrostátní úrovni nemajetkovou újmu vzniklou porušením práva primárně zakotveného již v EÚLP, je nanejvýš žádoucí, aby jeho rozhodování vycházelo z kritérií stanovených judikaturou ESLP.

12. Délka řízení je ve smyslu judikatury ESLP nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. Soud ve své judikatuře upřednostňuje globální, celkový pohled na řízení. Proto existující průtah jen v určité fázi řízení ESLP toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená, naopak i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze dle ESLP konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení jeví nepřiměřeně dlouhou. Nepřiměřeně dlouhými shledává ESLP nicméně i ta řízení, která sice trvala relativně nepříliš dlouho, byla však zatížena nepřiměřeným obdobím nečinnosti ve vztahu k celkové délce řízení.

13. Žalobkyně při výpočtu výše újmy vycházela z celkové délky řízení, tj. od 6. 11. 2017 do

8. 10. 2021, ačkoliv v posuzovaném řízení vystupovala v procesním postavení žalované. Soud má za to, že neví-li účastník na straně žalované o řízení proti němu vedeném, nemohla mu za dobu od jeho zahájení do doby, kdy se o existenci řízení dozvěděl, vzniknout nemajetková újma

(srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2012, sp. zn. ). Žalobkyně netvrdila, kdy konkrétně se o zahájení řízení dozvěděla, soud tak vyšel ze spisu název soudu, sp. zn. spisová značka, a za den, kdy se žalobkyně o řízení dozvěděla, považuje datum 31. 1. 2018, kdy nahlížela do spisu. Posuzované řízení tak ve vztahu k žalobkyni trvalo od

6. 11. 2017 do 8. 10. 2021, tj. 3 roky a 8 měsíců, s připočtením doby řízení o ústavní stížnosti

(24. 5. 2022) pak 4 roky a 3 měsíce. Kritéria vymezená v ust. § 31a odst. 3 zákona, soud aplikoval i na zjištění přiměřenosti délky posuzovaného řízení.

14. Naříkané řízení probíhalo na dvou stupních soudní soustavy a před Ústavním soudem. Již jen rozhodování na více stupních sebou má za následek prodloužení délky posuzovaného řízení. Taktéž bylo nadřízeným soudem rozhodováno o žalobkyní vznesené nedůvodné námitce podjatosti. Řízení vykazovalo vyšší míru skutkové a procesní složitosti. Kromě námitky podjatosti, soud rozhodoval o změně žaloby, ze strany žalované byl vznesen vzájemný návrh. Taktéž se soud musel vypořádat s nadměrnou procesní aktivitou účastníků, a to zejména na straně žalované z naříkaného řízení (tedy žalobkyně) a jejích vyjádření a důkazních návrhů. Nicméně i přes tuto aktivitu bylo účastníky opakovaně třeba vyzývat dle § 118a odst. 1, 3 o.s.ř, aby řádně tvrdili relevantní skutečnosti a označili k nim důkazy. V řízení se konala celá řada jednání, která však nelze označit za zbytečná, neproduktivní, či pouze za„ jednání pro jednání“. Naopak, bylo při nich prováděno rozsáhlé dokazování.

15. Samotná žalobkyně se na délce jednání nemalou měrou podílela. Odhlédnuto od její procesní aktivity, kdy zasílala v průběhu řízení celou řadu svých vyjádření, nelze pominout, že tak ve dvou případech učinila těsně před jednáním, a to včetně rozsáhlých příloh, což znemožňovalo protistraně se k nim vyjádřit a adekvátně při jednání reagovat, ostatně toto samo o sobě ztěžovalo též soudu přípravu na jednání. Taktéž bylo ze strany zástupce žalobkyně v průběhu řízení podáno patero žádostí o odročení jednání z důvodu kolize, z toho dvakrát poté, co byl termín odročeného jednání stanoven přímo v závěru jednání soudu, tedy nepochybně s ohledem na časové možnosti účastníků a jejich zástupců, jednou bylo třeba jednání odročit z důvodu, že žalovaná navrhla opatřit důkaz cestou soudu, nicméně tak učinila v krátké době před jednáním, čímž jednání zmařila a bylo třeba jej odročit.

16. Pokud se jedná o postup soudu ve věci, tento byl plynulý, úkony byly činěny v přiměřených lhůtách a postup samotného soudu v řízení, jak před soudem I. stupně, tak před odvolacím soudem. V řízení nevznikl jediný průtah, jednání bylo sice odročeno na straně soudu třikrát, jednou pro nemoc soudkyně, jednou z technických důvodů a jednou z důvodu vyhlášení nouzového stavu, to však soud považuje za omluvitelné a adekvátní dané situaci.

17. Namítané řízení obecně není spojeno, jak vyplývá ze stanoviska Nejvyššího soudu ze dne

13. 4. 2011, Cpjn 206/2010, s vyšším typovým významem pro účastníka, jaký mají např. řízení trestní, vazební, osobnostní, života a zdraví. Šlo o standardní občanskoprávní řízení. Namítané řízení tak mělo pro žalobkyni význam standardní. Pokud se jedná o skutečnost, že se žalobkyně obávala výsledku řízení, který v důsledku mohl znamenat, že bude muset svému otci vracet přeplatek výživného, nelze nezmínit, že její otec k tomuto návrhu přistoupil až v průběhu řízení a z důvodu procesní aktivity žalobkyně, o které se domníval, že slouží jen k tomu, aby bylo řízení protrahováno a oddáleno rozhodnutí ve věci. Význam řízení nelze přeceňovat ani s ohledem na údajnou výši částky, kterou by žalovaná na přeplatku výživného musela otci vracet.

18. Na základě popsaných hledisek, která lze (postup soudů v posuzovaném řízení) či nelze (složitost řízení v její skutkové a procesní rovině a postup účastníků) přičítat státu, dospěl soud k závěru, že dobu řízení v délce 4 roky a 3 měsíce s připočtením doby řízení o ústavní stížnosti nelze s ohledem na okolnosti případu považovat za nepřiměřenou. Na základě uvedeného tak lze konstatovat, že k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 zákona nedošlo. Byť by se na první pohled mohlo zdát, že řízení bylo delší, je třeba brát v potaz rozhodování věci na dvou stupních a před Ústavním soudem, skutkovou a procesní složitost věci a přispění účastníků v podobě nadměrné procesní aktivity. Dle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 12. 2012,

sp. zn. a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2014, sp. zn. k porušení práva na přiměřenou délku soudního řízení ve smyslu Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a d, a tím i k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu věta druhá a třetí zákona nedochází tehdy, není-li věc projednána v ideální době, ve které by projednána být mohla, ale teprve tehdy, není-li projednána v době odpovídající její složitosti a významu předmětu řízení pro poškozeného, přičemž důvody, proč k tomu došlo, spočívají v postupu orgánu veřejné moci, a to buď zcela nebo v míře významně převažující podíl poškozeného na celkové délce projednávání věci. Zároveň musí být celková délka řízení nepřijatelná. Délka řízení 4 roky

a 3 měsíce, s ohledem na složitost věci, rozhodování na více stupních soudní soustavy, přičinění účastníků i s ohledem na význam předmětu řízení pro žalobkyni, přiměřená je.

19. S ohledem na shora uvedené lze uzavřít, že v naříkaném řízení nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícímu v jeho nepřiměřené délce, nejsou tak splněny předpoklady pro vznik odpovědnosti žalované a je namístě žalobu zamítnout.

20. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. odst. ve spojení s  a v řízení zcela úspěšné žalované přiznal paušální náhradu za vyjádření k žalobě dle a , o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle a podle exekučního řádu, tedy částku 300 Kč, kterou je žalobkyně povinna zaplatit ve lhůtě tří dnů dle

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 2. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalobkyně povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalovaná domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.