Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
22 C 346/2022-64
Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní Mgr. Pavlou Bodnárikovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení,
se sídlem adresa
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 23 072 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 12 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 12 000 Kč od 31.12.2021 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se co do částky 4 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 16 000 Kč od 11.12.2021 do 30.12.2021, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 4 000 Kč od 31.12.2021 do zaplacení, co do kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1598,47 Kč, co do částky 150 Kč a co do částky 7 072 Kč zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 26.4.2022 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud žalovanému uložil povinnost zaplatit jí částku 16 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 16 000 Kč od 11.12.2021 do zaplacení, kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 598,47 Kč a kapitalizovaným úrokem ve výši 150 Kč a smluvní pokutou ve výši 7 072 Kč. Svůj nárok odůvodnila tím, že právní předchůdce žalobkyně společnost právnická osoba, uzavřela dne 23.7.2020 s žalovaným smlouvu o úvěru číslo na základě které poskytla hotově žalovanému prostřednictvím zprostředkovatele úvěr v celkové výši 2 000 Kč, který se žalovaný zavázal uhradit spolu s úrokem ve výši 4 000 Kč. Dne 7.8.2020 byl ke smlouvě o úvěru uzavřen dodatek, jímž byla navýšena jistina úvěru na částku 16 000 Kč. Žalovaný se zavázal spolu jistinou zaplatit i úrok ve výši 0 Kč ke dni 22.8.2020. Dodatek ke smlouvě byl uzavřen prostřednictvím internetových stránek společnosti zaplo. Pře uzavřením smlouvu společnost ověřila úvěruschopnost žalovaného, přičemž po procesu schválení mu byla dodatkem navýšena částka poslána na účet. Jelikož žalovaný poskytnuté peníze nevrátil, dostal se do prodlení, vznikla mu povinnost zaplatit společnosti smluvní pokutu ve výši 0,1% z dlužné jistiny za každý den prodlení. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 8.12.2021 došlo k postoupení pohledávky za žalovaným z neuhrazeného úvěru na žalobkyni. Žalovaná částka tak představuje neuhrazenou jistinu ve výši 16 000 Kč, nesplacené smluvní pokuty od 23.8.2020 do 8.11.2021 ve výši 7 072 Kč, dále neuhrazené paušální náklady na upomínání ve výši 150 Kč a dále kapitalizovaným úrok z prodlení ve výši 1598,47 Kč z dlužné jistiny za dobu od 23.8.2020 do 8.11.2021. Přes opakované výzvy žalovaný dluh neuhradil.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. K nařízenému jednání se žalovaný nedostavil a žalobkyně se z něho omluvila, proto soud věc projednal v jejich nepřítomnosti dle § 101 odst. 3 o.s.ř.
4. Z výpisu z účtu soud zjistil, že právnická osoba poslala na účet č. bankovní účet jakožto dodatečnou půjčku číslo částku 10 000 Kč.
5. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 16.12.2021 soud zjistil, že žalovanému bylo společností právnická osoba oznámeno postoupení pohledávky za žalovanou ze smlouvy číslo ve výši 23 238 Kč na žalobkyni a zároveň byl vyzván k úhradě dluhu ve výši 23 238 Kč do 10 dnů od obdržení dopisu. Zásilka byla předána k poštovní přepravě dne 17.12.2021, jak vyplývá z poštovního archu.
6. Z výzvy před podáním žaloby ze dne 7.4.2022 soud zjistil, že žalobkyně žalovaného prostřednictvím svého právního zástupce vyzvala k úhradě dluhu ve výši 23 238 Kč nejpozději do 7.4.2022. Jak vyplývá z podacího archu zásilka byla předána k poštovní přepravě dne 11.4.2022.
7. Z potvrzení o provedení transakce soud zjistil, že žalobkyně dne 10.12.2021 provedla platbu.
8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 22.11.2021 soud zjistil, že společnost právnická osoba jako postupitel a žalobkyně jako postupník uzavřeli dne 22.11.2021 rámcovou smlouvu o postoupení pohledávek, jejímž předmětem bylo postoupení pohledávek z půjček, jak jsou uvedeny v příloze 1 smlouvy.
9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 22.11.2021 soud zjistil, že společnost právnická osoba jako postupitel a žalobkyně jako postupník uzavřeli dne 22.11.2021 rámcovou smlouvu o postoupení pohledávek, jejímž předmětem bylo postoupení pohledávek z půjček, jak jsou uvedeny v příloze 1 smlouvy.
10. Z předžalobní výzvy ze dne 3.10.2020 soud zjistil, že společnost právnická osoba vyzvala žalovaného k okamžitému uhrazení částky 16 806 Kč.
11. Z přílohy o postoupení soud zjistil, že žalovanému byla postoupena pohledávka za žalovaným z úvěru číslo s dlužnou částkou ve výši 16 000 kč na jistině, 7 088 Kč na smluvní pokutě a 150 Kč na nákladech.
12. Ze smlouvy o úvěru číslo (dodatku) soud zjistil, že společnost právnická osoba, se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 16 000 Kč, který se žalovaný zavázala vrátit do 22.8.2020 s 0% úrokovou sazbou dle stanoveného splátkového kalendáře. Smlouva je datována 7.8.2020.
13. Ze smlouvy o úvěru číslo soud zjistil, že společnost právnická osoba, uzavřela dne 29.7.2020 s žalovaným smlouvu, ve které se zavázala poskytnou žalovanému úvěr ve výši 2000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutou částku vrátit spolu s úroky ve výši 4 000 Kč do 24 dnů od poskytnutí úvěru. Podpisem zároveň smlouvy zároveň potvrdil, že mu byl hotovostně poskytnut úvěr ve výši 2 000 Kč. Součástí uzavřené smlouvy se staly Obchodní podmínky právnická osoba, pro poskytování úvěrů splatných jednorázově.
14. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že žalovaným byl seznámen s podmínkami poskytování úvěru, včetně úroků z úvěru.
15. Z výpisu z účtu soud zjistil, že žalovaný dne 29.7.2020 učinil platbu ve výši 1 Kč z účtu č. bankovní účet na účet právnická osoba.
16. Z obchodních podmínek právnická osoba soud zjistil, že okamžik registrace znamená dle písm.a) v případě On-line registrace okamžik odeslání registračního formuláře na stránkách věřitele nebo v aplikaci kliknutím na tlačítko pokračovat. Okamžik uzavření znamená v případě on-line registrace a způsobem poskytnutí úvěru bankovním převodem a) uzavření první smlouvy mezi klientem a věřitelem okamžik splnění poslední z následujících podmínek:generování návrhu smlouvy věřitelem, přijetí návrhu smlouvy klientem prostřednictvím provedení verifikační platby.
17. Z upomínky soud zjistil, že právnická osoba žalovaného vyzývala k úhradě dlužné částky ve výši 16 258 Kč dopisem ze dne 5.9.2020.
18. Z opakované výzvy k úhradě soud zjistil, že právnická osoba žalovaného opakovaně vyzývala k úhradě dlužné částky dopisem ze dne 22.9.2020.
19. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázaný tento skutkový stav: Právní předchůdce žalobkyně společnost právnická osoba na základě uzavřené smlouvy poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 16 000 Kč, resp. 12 000 Kč (když fakticky obdržel 2 000 Kč a 10 000 Kč) které se žalovaný zavázal vrátit do 22.8.2020. Žalovaný však poskytnuté finanční prostředky ani částečně nevrátil. Pohledávku za žalovaným z neuhrazeného úvěru postoupila právní předchůdkyně žalobkyně společnost právnická osoba žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 22.11.2021. Právní předchůdkyně žalobkyně oznámila dne 16.12.2021 žalovanému, že došlo k postoupení pohledávky a zároveň žalovaného vyzvala k úhradě dluhu ve výši 23 238 Kč do 10 dnů po obdržení dopisu. Oznámení bylo předáno k poštovní přepravě dne 17.12.2021.
20. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník občanský zákoník “), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
21. Dle § 1968 občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
22. Dle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku , kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení, bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
23. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru “), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
24. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. , poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Jelikož se jednalo o úvěr, je třeba posoudit uzavřený právní vztah dle zákona o spotřebitelském úvěru z.č. 257/2016 Sb. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru “), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Žalobkyně tvrdila, že před uzavřením smlouvy řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, avšak k tomu svému tvrzení nepředložila žádný důkaz. Jelikož se žalobkyně nedostavila k nařízenému jednání, čímž se vzdala možnosti být vyzvána k doplnění důkazů (§ 118a odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. ), soud uzavřel, že žalobkyně neunesla břemeno tvrzení a důkazní, týkající se zkoumání úvěruschopnosti žalovaného. Vzhledem absenci zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, je uzavřená smlouva absolutně neplatná, neboť Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019 dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobo d. Tuto povinnost má pak obecný soud dle Ústavního soudu bez ohledu na to, zda je tento princip v nějakém zákoně zakotven či nikoliv. Soud je tedy přesvědčen, že závěry Ústavního soudu nepřipouštějí jiný výklad než takový, že i bez námitky vznesené dlužníkem (spotřebitelem) je obecný soud povinen se shora uvedenou činností poskytovatele úvěru zabývat a pokud výsledkem tohoto zkoumání bude negativní zjištění ohledně řádné a kvalifikované činnosti při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyvodit z tohoto patřičné konsekvence ve smyslu shledání neplatnosti uzavřené smlouvy (ať již dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, tak dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku ). Ostatně k výkladu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 (anonymizováno právnická osoba anonymizováno), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplanost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je tedy nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.
25. V případě neplatnosti smlouvy je pak nezbytné postupovat podle ustanovení o bezdůvodném obohacení dle § 2991 a násl. občanského zákoníku , neboť žalovaný je povinen vydat, oč se obohatila z neplatného právního úkonu. Žalovanému byla poskytnuta částka ve výši 2 000 Kč a 10 000 Kč kterou ani částečně nevrátil. Soud tedy žalobě vyhověl co do této částky a žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni, na niž byla dle § 1879 a násl. občanského zákoníku postoupena pohledávka za žalovaným, částku 12 000 Kč. Pokud šlo o žalované příslušenství, úrok z prodlení, pak již z povahy právního vztahu vydání bezdůvodného obohacení je zřejmé, že doba plnění nemohla být mezi stranami dohodnuta a žalovaná byla tedy povinna bezdůvodné obohacení vydat bezodkladně po výzvě věřitele (§ 1958 odst. 2 občanského zákoníku ). Žalovaný byl prokazatelně vyzván k zaplacení až oznámením o postoupení pohledávky ze dne 16.12.2021, kde byl vyzván k úhradě částky do 10 dnů od obdržení dopisu, přičemž oznámení bylo předáno k poštovní přepravě dne 17.12.2021. Dle § 573 občanského zákoníku tedy bylo oznámení s výzvou žalovanému doručeno dne 20.12.2021 a žalovaná byla povinna do 30.12.2021 dlužnou částku uhradit. Protože žalovaný ve stanovené lhůtě dlužnou částku neuhradil, dostala se dnem 31.12.2021 do prodlení s úhradou dlužné částky a dle §1970 občanského zákoníku je povinna zaplatit žalobkyni též úrok z prodlení ve výši stanovené dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , ke dni prodlení (výrok I.). Ve zbytku žalobního nároku (viz výše) soud žalobu zamítl (výrok II.) jako neoprávněnou.
26. V případě neplatnosti smlouvy je pak nezbytné postupovat podle ustanovení o bezdůvodném obohacení dle § 2991 a násl. občanského zákoníku , neboť žalovaná je povinna vydat, oč se obohatila z neplatného právního úkonu. Žalované byla poskytnuta částka ve výši 12 000 Kč, kterou ani částečně nevrátila. Soud tedy žalobě vyhověl co do této částky a žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni, na niž byla dle § 1879 a násl. občanského zákoníku postoupena pohledávka za žalovanou, částku 12 000 Kč. Pokud šlo o žalované příslušenství, úrok z prodlení, pak již z povahy právního vztahu vydání bezdůvodného obohacení je zřejmé, že doba plnění nemohla být mezi stranami dohodnuta a žalovaná byla tedy povinna bezdůvodné obohacení vydat bezodkladně po výzvě věřitele (§ 1958 odst. 2 občanského zákoníku ). Žalovaná byla prokazatelně vyzvána k zaplacení oznámením o postoupení pohledávky ze dne 13.9.2021, kde byla vyzvána k úhradě částky do 30.9.2021. Dne 30.9.2021 tedy nastala splatnost bezdůvodného obohacení a dnem 1.10.2021 se dle §1970 občanského zákoníku žalovaná dostala do prodlení a byla povinna zaplatit žalobkyni též úrok z prodlení dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , který žalobkyně požadovala v nižší výši než nařízením vlády stanovené (výrok I.). Ve zbytku žalobního nároku (viz výše) soud žalobu zamítl (výrok II.).
27. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , (dále jen „o. s. ř. ”) tak, že žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení, neboť úspěch žalobkyně ve věci byl 49% ku 51%.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 12 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 12 000 Kč od 31.12.2021 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se co do částky 4 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 16 000 Kč od 11.12.2021 do 30.12.2021, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 4 000 Kč od 31.12.2021 do zaplacení, co do kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1598,47 Kč, co do částky 150 Kč a co do částky 7 072 Kč zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. <b>Odůvodnění</b> 1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 26.4.2022 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud žalovanému uložil povinnost zaplatit jí částku 16 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 16 000 Kč od 11.12.2021 do zaplacení, kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 598,47 Kč a kapitalizovaným úrokem ve výši 150 Kč a smluvní pokutou ve výši 7 072 Kč. Svůj nárok odůvodnila tím, že právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba], uzavřela dne 23.7.2020 s žalovaným smlouvu o úvěru [číslo] na základě které poskytla hotově žalovanému prostřednictvím zprostředkovatele úvěr v celkové výši 2 000 Kč, který se žalovaný zavázal uhradit spolu s úrokem ve výši 4 000 Kč. Dne 7.8.2020 byl ke smlouvě o úvěru uzavřen dodatek, jímž byla navýšena jistina úvěru na částku 16 000 Kč. Žalovaný se zavázal spolu jistinou zaplatit i úrok ve výši 0 Kč ke dni 22.8.2020. Dodatek ke smlouvě byl uzavřen prostřednictvím internetových stránek společnosti zaplo. Pře uzavřením smlouvu společnost ověřila úvěruschopnost žalovaného, přičemž po procesu schválení mu byla dodatkem navýšena částka poslána na účet. Jelikož žalovaný poskytnuté peníze nevrátil, dostal se do prodlení, vznikla mu povinnost zaplatit společnosti smluvní pokutu ve výši 0,1% z dlužné jistiny za každý den prodlení. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 8.12.2021 došlo k postoupení pohledávky za žalovaným z neuhrazeného úvěru na žalobkyni. Žalovaná částka tak představuje neuhrazenou jistinu ve výši 16 000 Kč, nesplacené smluvní pokuty od 23.8.2020 do 8.11.2021 ve výši 7 072 Kč, dále neuhrazené paušální náklady na upomínání ve výši 150 Kč a dále kapitalizovaným úrok z prodlení ve výši 1598,47 Kč z dlužné jistiny za dobu od 23.8.2020 do 8.11.2021. Přes opakované výzvy žalovaný dluh neuhradil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. K nařízenému jednání se žalovaný nedostavil a žalobkyně se z něho omluvila, proto soud věc projednal v jejich nepřítomnosti dle § 101 odst. 3 o.s.ř. 4. Z výpisu z účtu soud zjistil, že [právnická osoba] poslala na účet č. [bankovní účet] jakožto dodatečnou půjčku [číslo] částku 10 000 Kč. 5. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 16.12.2021 soud zjistil, že žalovanému bylo společností [právnická osoba] oznámeno postoupení pohledávky za žalovanou ze smlouvy [číslo] ve výši 23 238 Kč na žalobkyni a zároveň byl vyzván k úhradě dluhu ve výši 23 238 Kč do 10 dnů od obdržení dopisu. Zásilka byla předána k poštovní přepravě dne 17.12.2021, jak vyplývá z poštovního archu. 6. Z výzvy před podáním žaloby ze dne 7.4.2022 soud zjistil, že žalobkyně žalovaného prostřednictvím svého právního zástupce vyzvala k úhradě dluhu ve výši 23 238 Kč nejpozději do 7.4.2022. Jak vyplývá z podacího archu zásilka byla předána k poštovní přepravě dne 11.4.2022. 7. Z potvrzení o provedení transakce soud zjistil, že žalobkyně dne 10.12.2021 provedla platbu. 8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 22.11.2021 soud zjistil, že společnost [právnická osoba] jako postupitel a žalobkyně jako postupník uzavřeli dne 22.11.2021 rámcovou smlouvu o postoupení pohledávek, jejímž předmětem bylo postoupení pohledávek z půjček, jak jsou uvedeny v příloze 1 smlouvy. 9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 22.11.2021 soud zjistil, že společnost [právnická osoba] jako postupitel a žalobkyně jako postupník uzavřeli dne 22.11.2021 rámcovou smlouvu o postoupení pohledávek, jejímž předmětem bylo postoupení pohledávek z půjček, jak jsou uvedeny v příloze 1 smlouvy. 10. Z předžalobní výzvy ze dne 3.10.2020 soud zjistil, že společnost [právnická osoba] vyzvala žalovaného k okamžitému uhrazení částky 16 806 Kč. 11. Z přílohy o postoupení soud zjistil, že žalovanému byla postoupena pohledávka za žalovaným z úvěru [číslo] s dlužnou částkou ve výši 16 000 kč na jistině, 7 088 Kč na smluvní pokutě a 150 Kč na nákladech. 12. Ze smlouvy o úvěru [číslo] (dodatku) soud zjistil, že společnost [právnická osoba], se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 16 000 Kč, který se žalovaný zavázala vrátit do 22.8.2020 s 0% úrokovou sazbou dle stanoveného splátkového kalendáře. Smlouva je datována 7.8.2020. 13. Ze smlouvy o úvěru [číslo] soud zjistil, že společnost [právnická osoba], uzavřela dne 29.7.2020 s žalovaným smlouvu, ve které se zavázala poskytnou žalovanému úvěr ve výši 2000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutou částku vrátit spolu s úroky ve výši 4 000 Kč do 24 dnů od poskytnutí úvěru. Podpisem zároveň smlouvy zároveň potvrdil, že mu byl hotovostně poskytnut úvěr ve výši 2 000 Kč. Součástí uzavřené smlouvy se staly Obchodní podmínky [právnická osoba], pro poskytování úvěrů splatných jednorázově. 14. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že žalovaným byl seznámen s podmínkami poskytování úvěru, včetně úroků z úvěru. 15. Z výpisu z účtu soud zjistil, že žalovaný dne 29.7.2020 učinil platbu ve výši 1 Kč z účtu č. [bankovní účet] na účet [právnická osoba]. 16. Z obchodních podmínek [právnická osoba] soud zjistil, že okamžik registrace znamená dle písm.a) v případě On-line registrace okamžik odeslání registračního formuláře na stránkách věřitele nebo v aplikaci kliknutím na tlačítko pokračovat. Okamžik uzavření znamená v případě on-line registrace a způsobem poskytnutí úvěru bankovním převodem a) uzavření první smlouvy mezi klientem a věřitelem okamžik splnění poslední z následujících podmínek:generování návrhu smlouvy věřitelem, přijetí návrhu smlouvy klientem prostřednictvím provedení verifikační platby. 17. Z upomínky soud zjistil, že [právnická osoba] žalovaného vyzývala k úhradě dlužné částky ve výši 16 258 Kč dopisem ze dne 5.9.2020. 18. Z opakované výzvy k úhradě soud zjistil, že [právnická osoba] žalovaného opakovaně vyzývala k úhradě dlužné částky dopisem ze dne 22.9.2020. 19. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázaný tento skutkový stav: Právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba] na základě uzavřené smlouvy poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 16 000 Kč, resp. 12 000 Kč (když fakticky obdržel 2 000 Kč a 10 000 Kč) které se žalovaný zavázal vrátit do 22.8.2020. Žalovaný však poskytnuté finanční prostředky ani částečně nevrátil. Pohledávku za žalovaným z neuhrazeného úvěru postoupila právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba] žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 22.11.2021. Právní předchůdkyně žalobkyně oznámila dne 16.12.2021 žalovanému, že došlo k postoupení pohledávky a zároveň žalovaného vyzvala k úhradě dluhu ve výši 23 238 Kč do 10 dnů po obdržení dopisu. Oznámení bylo předáno k poštovní přepravě dne 17.12.2021. 20. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník občanský zákoník “), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 21. Dle § 1968 občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 22. Dle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku , kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení, bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 23. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 24. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. , poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Jelikož se jednalo o úvěr, je třeba posoudit uzavřený právní vztah dle zákona o spotřebitelském úvěru z.č. 257/2016 Sb. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru “), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Žalobkyně tvrdila, že před uzavřením smlouvy řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, avšak k tomu svému tvrzení nepředložila žádný důkaz. Jelikož se žalobkyně nedostavila k nařízenému jednání, čímž se vzdala možnosti být vyzvána k doplnění důkazů (§ 118a odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. ), soud uzavřel, že žalobkyně neunesla břemeno tvrzení a důkazní, týkající se zkoumání úvěruschopnosti žalovaného. Vzhledem absenci zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, je uzavřená smlouva absolutně neplatná, neboť Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019 dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobo d. Tuto povinnost má pak obecný soud dle Ústavního soudu bez ohledu na to, zda je tento princip v nějakém zákoně zakotven či nikoliv. Soud je tedy přesvědčen, že závěry Ústavního soudu nepřipouštějí jiný výklad než takový, že i bez námitky vznesené dlužníkem (spotřebitelem) je obecný soud povinen se shora uvedenou činností poskytovatele úvěru zabývat a pokud výsledkem tohoto zkoumání bude negativní zjištění ohledně řádné a kvalifikované činnosti při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyvodit z tohoto patřičné konsekvence ve smyslu shledání neplatnosti uzavřené smlouvy (ať již dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, tak dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku ). Ostatně k výkladu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 ([anonymizováno] [právnická osoba] [anonymizováno]), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplanost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je tedy nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti. 25. V případě neplatnosti smlouvy je pak nezbytné postupovat podle ustanovení o bezdůvodném obohacení dle § 2991 a násl. občanského zákoníku , neboť žalovaný je povinen vydat, oč se obohatila z neplatného právního úkonu. Žalovanému byla poskytnuta částka ve výši 2 000 Kč a 10 000 Kč kterou ani částečně nevrátil. Soud tedy žalobě vyhověl co do této částky a žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni, na niž byla dle § 1879 a násl. občanského zákoníku postoupena pohledávka za žalovaným, částku 12 000 Kč. Pokud šlo o žalované příslušenství, úrok z prodlení, pak již z povahy právního vztahu vydání bezdůvodného obohacení je zřejmé, že doba plnění nemohla být mezi stranami dohodnuta a žalovaná byla tedy povinna bezdůvodné obohacení vydat bezodkladně po výzvě věřitele (§ 1958 odst. 2 občanského zákoníku ). Žalovaný byl prokazatelně vyzván k zaplacení až oznámením o postoupení pohledávky ze dne 16.12.2021, kde byl vyzván k úhradě částky do 10 dnů od obdržení dopisu, přičemž oznámení bylo předáno k poštovní přepravě dne 17.12.2021. Dle § 573 občanského zákoníku tedy bylo oznámení s výzvou žalovanému doručeno dne 20.12.2021 a žalovaná byla povinna do 30.12.2021 dlužnou částku uhradit. Protože žalovaný ve stanovené lhůtě dlužnou částku neuhradil, dostala se dnem 31.12.2021 do prodlení s úhradou dlužné částky a dle §1970 občanského zákoníku je povinna zaplatit žalobkyni též úrok z prodlení ve výši stanovené dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , ke dni prodlení (výrok I.). Ve zbytku žalobního nároku (viz výše) soud žalobu zamítl (výrok II.) jako neoprávněnou. 26. V případě neplatnosti smlouvy je pak nezbytné postupovat podle ustanovení o bezdůvodném obohacení dle § 2991 a násl. občanského zákoníku , neboť žalovaná je povinna vydat, oč se obohatila z neplatného právního úkonu. Žalované byla poskytnuta částka ve výši 12 000 Kč, kterou ani částečně nevrátila. Soud tedy žalobě vyhověl co do této částky a žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni, na niž byla dle § 1879 a násl. občanského zákoníku postoupena pohledávka za žalovanou, částku 12 000 Kč. Pokud šlo o žalované příslušenství, úrok z prodlení, pak již z povahy právního vztahu vydání bezdůvodného obohacení je zřejmé, že doba plnění nemohla být mezi stranami dohodnuta a žalovaná byla tedy povinna bezdůvodné obohacení vydat bezodkladně po výzvě věřitele (§ 1958 odst. 2 občanského zákoníku ). Žalovaná byla prokazatelně vyzvána k zaplacení oznámením o postoupení pohledávky ze dne 13.9.2021, kde byla vyzvána k úhradě částky do 30.9.2021. Dne 30.9.2021 tedy nastala splatnost bezdůvodného obohacení a dnem 1.10.2021 se dle §1970 občanského zákoníku žalovaná dostala do prodlení a byla povinna zaplatit žalobkyni též úrok z prodlení dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , který žalobkyně požadovala v nižší výši než nařízením vlády stanovené (výrok I.). Ve zbytku žalobního nároku (viz výše) soud žalobu zamítl (výrok II.). 27. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , (dále jen „o. s. ř. ”) tak, že žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení, neboť úspěch žalobkyně ve věci byl 49% ku 51%.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.