Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
8 C 296/2022-70
Okresní soud Brno-venkov v obec rozhodl soudkyní JUDr. Soňou Nedbalovou v právní věci
žalobce: ; právnická osoba, IČ: osobní údaje žalobce
se sídlem adresa žalobkyně
zastoupený anonymizováno jméno příjmení, anonymizováno, advokátem
se sídlem adresa žalobkyně
proti
žalovanému: ; celé jméno žalovaného, datum narození
bytem adresa žalovaného
o zaplacení 15.898,82 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 4.543 Kč s úrokem z prodlení 8,25 % ročně za dobu od 9. 2. 2021 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
II. Zamítá se návrh v části, v níž se žalobce domáhá po žalovaném zaplacení částky 2.555,82 Kč
- s úrokem ve výši 4.185,94 Kč
- s úrokem z prodlení ve výši 1.184,32 Kč
- s úrokem 29 % ročně z částky 7.098,82 Kč za dobu od 19. 12. 2020 do zaplacení
- s úrokem z prodlení 9,75 % ročně z částky 7.098,82 Kč za dobu od 19. 12. 2020 do 8. 2. 2021
- s úrokem z prodlení 1,5 % ročně z částky 4.543 Kč za dobu od 9. 2. 2021 do zaplacení
- s úrokem z prodlení 9,75 % ročně z částky 2.555,82 Kč za dobu od 9. 2. 2021 do zaplacení.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 7.600 Kč s úrokem z prodlení 8,25 % ročně za dobu od 9. 2. 2021 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
IV. Zamítá se návrh v části, v níž se žalobce domáhá po žalovaném zaplacení částky 1.200 Kč
- s úrokem ve výši 4.664,49 Kč
- s úrokem z prodlení ve výši 1.468,13 Kč
- s úrokem 29 % ročně z částky 8.800 Kč za dobu od 19. 12. 2020 do zaplacení
- s úrokem z prodlení 9,75 % ročně z částky 8.800 Kč za dobu od 19. 12. 2020 do 8. 2. 2021
- s úrokem z prodlení 1,5 % ročně z částky 7.600 Kč za dobu od 9. 2. 2021 do zaplacení
- s úrokem z prodlení 9,75 % ročně z částky 1.200 Kč za dobu od 9. 2. 2021 do zaplacení.
V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 4.543 Kč s úrokem z prodlení 8,25 % ročně za dobu od 9. 2. 2021 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. II. Zamítá se návrh v části, v níž se žalobce domáhá po žalovaném zaplacení částky 2.555,82 Kč - s úrokem ve výši 4.185,94 Kč - s úrokem z prodlení ve výši 1.184,32 Kč - s úrokem 29 % ročně z částky 7.098,82 Kč za dobu od 19. 12. 2020 do zaplacení - s úrokem z prodlení 9,75 % ročně z částky 7.098,82 Kč za dobu od 19. 12. 2020 do 8. 2. 2021 - s úrokem z prodlení 1,5 % ročně z částky 4.543 Kč za dobu od 9. 2. 2021 do zaplacení - s úrokem z prodlení 9,75 % ročně z částky 2.555,82 Kč za dobu od 9. 2. 2021 do zaplacení. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 7.600 Kč s úrokem z prodlení 8,25 % ročně za dobu od 9. 2. 2021 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. IV. Zamítá se návrh v části, v níž se žalobce domáhá po žalovaném zaplacení částky 1.200 Kč - s úrokem ve výši 4.664,49 Kč - s úrokem z prodlení ve výši 1.468,13 Kč - s úrokem 29 % ročně z částky 8.800 Kč za dobu od 19. 12. 2020 do zaplacení - s úrokem z prodlení 9,75 % ročně z částky 8.800 Kč za dobu od 19. 12. 2020 do 8. 2. 2021 - s úrokem z prodlení 1,5 % ročně z částky 7.600 Kč za dobu od 9. 2. 2021 do zaplacení - s úrokem z prodlení 9,75 % ročně z částky 1.200 Kč za dobu od 9. 2. 2021 do zaplacení. V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobce se domáhá vydání rozsudku, jímž by soud zavázal žalovaného zaplatit žalobci 15.898,82 Kč s úrokem z prodlení ve výši 1.468,13 Kč, s úrokem ve výši 4.664,49 Kč, s úrokem z prodlení 9,75 % ročně z částky 8.800 Kč za dobu od 19. 12. 2020 do zaplacení, s úrokem 29 % ročně z téže částky za tutéž dobu, s úrokem z prodlení ve výši 1.184,32 Kč, s úrokem ve výši 4.185,94 Kč, s úrokem z prodlení 9,75 % ročně z částky 7.098,82 Kč za dobu od 19. 12. 2020 do zaplacení a s úrokem 29 % ročně z téže částky za tutéž dobu. Tvrdí, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobce, společností právnická osoba, dvě smlouvy o zápůjčce. Dne 23. 10. 2017 byla uzavřena smlouva o zápůjčce číslo na základě níž žalovaný obdržel v hotovosti 10.000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit původnímu věřiteli navíc 7.181 Kč, kdy tato částka se skládá z úroku ve výši 1.789 Kč s úrokovou sazbou 29 % ročně, z odměny za zpracování a doručení 2.472 Kč a z poplatku za administrativní činnost a komfortní splácení 2.920 Kč. Celkovou částku měl žalovaný uhradit v 60 splátkách po 287 Kč týdně. Žalovaný však zaplatil pouze 5.457 Kč, což bylo započteno na jistinu, úroky a poplatky. Žalobce z této smlouvy požaduje jistinu 7.098,82 Kč spolu s úrokem 29 % ročně za dobu od 19. 12. 2020 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení za tutéž dobu, dále kapitalizované úroky 4.185,94 Kč, které byly vypočteny v sazbě 29 % ročně z částky 7.098,82 Kč za dobu od 18. 12. 2018 do 18. 12. 2020, a úroky z prodlení ve výši 1.184,32 Kč, které byly vypočteny v sazbě 9,75 % ročně z téže částky za dobu od 13. 4. 2019 do 18. 12. 2020. Dne 5. 1. 2018 uzavřel žalovaný s původním věřitelem smlouvu o zápůjčce číslo na základě níž čerpal v hotovosti 10.000 Kč. Zavázal se zaplatit původnímu věřiteli navíc částku 8.917 Kč, která představuje úrok 1.789 Kč, poplatek za zpracování a doručení 2.920 Kč a poplatek za administrativní činnost a komfortní splácení 4.208 Kč. Tuto zápůjčku měl žalovaný splatit 60 splátkami ve výši 316 Kč týdně, uhradil však toliko 2.400 Kč, což bylo započteno na jistinu, úroky a poplatky. Žalobce z této smlouvy požaduje jistinu 8.800 Kč, úrok 29 % ročně z této jistiny od 19. 12. 2020 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení z téže jistiny za tutéž dobu, dále kapitalizované úroky 4.664,49 Kč v sazbě 29 % ročně z téže jistiny za dobu od 2. 3. 2019 do 18. 12. 2020, a kapitalizované úroky z prodlení 1.468,13 Kč vypočtené v sazbě 9,75 % ročně z téže jistiny za dobu od 13. 4. 2019 do 18. 12. 2020. Původní věřitel v obou případech ověřil schopnost žalovaného splácet zápůjčku, žalovaný uvedl své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry, tyto informace byly ověřovány doklady od žalovaného a údaje byly zaznamenány do zákaznické karty žalovaného. Původní věřitel postoupil obě pohledávky za žalovaným na žalobce postupní smlouvou. Žalovaný žalobci na žalovanou částku ničeho nezaplatil ani po upomínce.
2. Ve věci byl dne 11. 7. 2022 vydán platební rozkaz, který však musel být zrušen, neboť se ho nepodařilo žalovanému doručit do vlastních rukou.
3. Z listin y zákaznická karta – žádost o spotřebitelský úvěr soud zjistil, že žalovaný dne 23. 10. 2017 požádal původního věřitele právnická osoba o poskytnutí zápůjčky 30.000 Kč. Uvedl, že je spoluvlastníkem blíže nespecifikovaného bydlení, je ženatý, zápůjčku si chce vzít kvůli dětem, nemá vyživované osoby, vlastní auto, má jeden zdroj příjmů, je zaměstnán jako operátor a jeho čistý příjem činí částka měsíčně, blíže nespecifikovaný jiný příjem činí částka měsíčně. Žalovaný uvedl externí splátky zápůjček 2.000 Kč měsíčně a interní splátky u původního věřitele 1.400 Kč měsíčně. Další výdaje žalovaný odhadl na 3.000 Kč měsíčně. Předložil původnímu věřiteli tři výplatní pásky za červenec, srpen a září 2017 a sdělil, že již má zápůjčku u jiné společnosti blíže nespecifikovanou.
4. Téhož dne žalovaný uzavřel s původním věřitelem právnická osoba smlouvu o zápůjčce – Zelená v hotovosti číslo. Z ní soud zjistil, že původní věřitel prohlásil, že žalovanému poskytuje zápůjčku 10.000 Kč a žalovaný potvrdil svým podpisem, že tuto částku převzal v hotovosti v místě svého bydliště. Žalovaný se zavázal zaplatit původnímu věřiteli poplatek 7.181 Kč, který se skládá z úroku 1.789 Kč, z částky 2.920 Kč za zpracování, doručení a flexibilní splácení a z částky 2.472 Kč za administrativní činnost a komfortní splácení. Celkovou částku 17.181 Kč se žalovaný zavázal splatit formou 60 splátek ve výši 287 Kč týdně.
5. Podle tabulky umoření splatil žalovaný na tuto zápůjčku celkem 5.457 Kč různými platbami v období od 27. 10. 2017 do 5. 4. 2019.
6. O další zápůjčku požádal žalovaný již dne 5. 1. 2018 stejného původního věřitele právnická osoba, jak vyplývá z listin y zákaznická karta – žádost o spotřebitelský úvěr. Ohledně svých poměrů a příjmů uvedl tytéž skutečnosti, externí splátky již neměl žádné, interní splátky u původního věřitele činily 2.500 Kč měsíčně a odhadované měsíční výdaje žalovaného byly 3.000 Kč měsíčně. Žalovaný předložil původnímu věřiteli tři výplatní pásky blíže nespecifikované.
7. V tentýž den 5. 1. 2018 uzavřel žalovaný s původním věřitelem smlouvu o zápůjčce
– Zelená v hotovosti číslo v níž původní věřitel prohlásil, že žalovanému poskytuje zápůjčku 10.000 Kč, a žalovaný potvrdil podpisem na smlouvě, že tuto částku převzal v hotovosti v místě svého bydliště. Žalovaný se zavázal, že zaplatí původnímu věřiteli za tuto zápůjčku poplatek 8.917 Kč, který se skládá z úroku 1.789 Kč, z částky 2.920 Kč za zpracování, doručení a flexibilní splácení a z částky 4.208 Kč za administrativní činnost a komfortní splácení. Celkovou částku 18.917 Kč měl žalovaný splatit formou 60 splátek ve výši 316 Kč týdně.
8. Podle tabulky umoření žalovaný na tuto zápůjčku zaplatil původnímu věřiteli 2.400 Kč různými platbami v období od 9. 1. 2018 do 5. 4. 2019.
9. Ohledně postoupení pohledávky zjistil soud z následně uvedených listin tyto skutečnosti. Dne 18. 12. 2020 uzavřel původní věřitel jako postupitel s žalobcem jako postupníkem smlouvu o postoupení pohledávek, v níž se zavázal postoupit na žalobce pohledávky specifikované v příloze smlouvy. Na straně 100 této přílohy, tedy v seznamu postoupených pohledávek, jsou uvedeny obě pohledávky z výše uvedených smluv pod pořadovými čísly číslo a číslo. Dopisem z 6. 1. 2021 oznámil původní věřitel žalovanému, že obě žalované pohledávky a ještě dluh z další smlouvy číslo postoupil na žalobce, a vyzval žalovaného, aby svůj dluh plnil již žalobci na specifikované bankovní spojení do 10 dnů od doručení tohoto dopisu. Podle podacího lístku byl tento dopis žalovanému odeslán dne 25. 1. 2021.
10. Žalobce se pokusil dosáhnout úhrady dluhu z obou žalovaných pohledávek a ještě z další pohledávky dopisem svého právního zástupce z 28. 6. 2021, který byl podle podacího lístku odeslán žalovanému doporučeně téhož dne. Z tohoto dopisu soud navíc zjistil, že je požadována úhrada dluhu z další smlouvy o zápůjčce, která byla uzavřena dne 11. 7. 2017 a na základě ní žalovaný obdržel peněžní prostředky 10.000 Kč.
11. Ze zjištěných skutečností učinil soud tento závěr o skutkovém stavu. Původní věřitel uzavřel s žalovaným tři smlouvy o zápůjčce ve dnech 11. 7. 2017, 23. 10. 2017 a 5. 1. 2018, na základě nichž žalovaný obdržel vždy částku 10.000 Kč. Předmětem tohoto řízení je dluh ze smluv ze dne 23. 10. 2017 a 5. 1. 2018. Žalovaný na první z těchto smluv uhradil 5.457 Kč a na druhou z těchto smluv uhradil 2.400 Kč. Původní věřitel před uzavřením obou žalovaných smluv zkoumal poměry žalovaného výše uvedeným způsobem. Původní věřitel následně uzavřel s žalobcem smlouvu o postoupení pohledávek, mezi postoupenými pohledávkami jsou i obě žalované pohledávky, postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno doporučeným dopisem. Žalovaný žalobci na žalovanou částku dosud ničeho nezaplatil ani po předžalobní upomínce.
12. Zjištěné skutečnosti soud právně hodnotil podle občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. a podle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Smlouvu o zápůjčce upravuje občanský zákoník v § 2390 tak, že přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. V souladu s ustanovením § 2392 odst. 1 občanského zákoníku lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky. Původní věřitel jakožto zapůjčitel splnil svoji povinnost z obou smluv o zápůjčce tím, že žalovanému poskytl ihned v hotovosti dvakrát dohodnutou částku 10.000 Kč. Žalovaný tyto částky přijal, avšak nedostál zcela své povinnosti vrátit poskytnuté peněžní prostředky a zaplatit úroky, když jeho platby nepostačovaly ke krytí jeho závazků z obou smluv o zápůjčce.
13. Smlouvu o zápůjčce jakožto jeden z druhů smlouvy o spotřebitelském úvěru z hlediska její platnosti bylo však třeba posoudit také podle zákona o spotřebitelském úvěru. Jedná se o spotřebitelskou smlouvu a původní věřitel byl při jejím sjednávání ve výhodnějším postavení z důvodu své odborné převahy nad žalovaným, kterému poskytoval své služby v podobě úvěru. Lze proto po původním věřiteli důvodně očekávat, že se bude chovat ve vztahu k žalovanému poctivě a seriózně, neboť nepoctivému jednání nelze poskytnout právní ochranu. V této souvislosti soud poukazuje na ustanovení § 6 odst. 1 a 2 občanského zákoníku , podle nichž má každý povinnost jednat v právním styku poctivě a nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu, ani z protiprávního stavu, který vyvolal, anebo nad kterým má kontrolu. U původního věřitele je ve smyslu § 60 odst. 1 až 6 zákona o spotřebitelském úvěru nutná odborná způsobilost, tedy všeobecné znalosti, odborné znalosti a dovednosti nezbytné pro poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru, které je třeba prokázat zákonem stanoveným způsobem. Pravidla pro posouzení úvěruschopnosti a poskytování rady jsou stanovená v § 84 až § 89 téhož zákona. Podle § 86 byl původní věřitel před uzavřením žalované smlouvy povinen posoudit úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalovaného jakožto spotřebitele, a pokud to bylo nezbytné, také z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Původní věřitel byl oprávněn zápůjčku poskytnout jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti žalovaného vyplývalo, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet. Původní věřitel byl povinen posoudit zejména schopnost žalovaného splácet splátky na základě porovnání příjmů a výdajů žalovaného a jeho dosavadních závazků.
14. Soud v této souvislosti poukazuje na shora uvedená skutková zjištění. Původnímu věřiteli bylo známo, že před uzavřením první žalované smlouvy 23. 10. 2017 byl již žalovaný zadlužený, neboť tři měsíce předtím čerpal z předcházející smlouvy o zápůjčce uzavřené se stejným původním věřitelem částku 10.000 Kč, která nebyla splacena. Splátky činily 1.400 Kč měsíčně, a žalovaný měl zápůjčky u jiné blíže nespecifikované společnosti se splátkou 2.000 Kč měsíčně. Nebylo zjištěno, jaká byla výše nesplacených dluhů a jakou dobu ještě byl žalovaný povinen tyto splátky hradit. Příjem žalovaného byl ověřen z tří výplatních pásek za červenec, srpen a září 2017, soudu však není znám jejich obsah. V zákaznické kartě je uveden počet zdrojů příjmů jeden, přitom příjem je specifikován částkami částka a částka. Není zřejmé, kterou částku žalovaný pobírá od zaměstnavatele právnická osoba, a z jakých zdrojů pobírá částka měsíčně, tedy nějaký další příjem. Výdaje žalovaného kromě zmíněných splátek byly pouze odhadnuty částkou 3.000 Kč měsíčně, nebyly nikterak specifikovány ani ověřeny. Před uzavřením druhé žalované smlouvy o zápůjčce 5. 1. 2018 je situace obdobná, pokud jde o příjem žalovaného. Tento byl podle zákaznické karty ověřen třemi výplatními páskami blíže nespecifikovanými. Soud poukazuje na to, že se jednalo již o třetí v pořadí zápůjčku od téhož původního věřitele, když mezi zápůjčkou poskytnutou 23. 10. 2017 a zápůjčkou podle smlouvy z 5. 1. 2018 uplynulo necelých dva a půl měsíce. Původní věřitel si byl vědom toho, že žalovaný má ještě před touto zápůjčkou nesplaceny dvě jiné zápůjčky a že hradí splátky 2.500 Kč měsíčně. Zápůjčky u jiných společností žalovaný před uzavřením této smlouvy o zápůjčce již neměl, avšak jeho výdaje opět byly pouze odhadnuty, nebyly specifikovány, natož ověřeny.
15. Původní věřitel měl zjistit ohledně žalovaného před každou žalovanou smlouvou více údajů ohledně jeho příjmové i výdajové stránky, a tyto údaje měl ověřit, což se však nestalo. Původní věřitel ze skutečností, které u žalovaného zjistil, nemohl učinit závěr, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného obě zápůjčky splatit. Za situace, kdy původní věřitel nezjistil a neověřil řádně příjmy a výdaje žalovaného, nemohl provést porovnání příjmů a výdajů žalovaného a jeho dosavadních závazků, přesto zvýšil již existující úvěrové zatížení žalovaného. Původní věřitel tedy poskytl žalovanému spotřebitelský úvěr v obou případech v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věty druhé citovaného zákona, a proto jsou obě smlouvy o zápůjčce neplatné podle § 87 odst. 1 téhož zákona.
16. Soud ze zjištěných skutečností dovodil, že jednání původního věřitele, jakým postupoval vůči žalovanému při sjednání obou smluv, se zjevně příčí dobrým mravům, odporuje citovanému zákonu o spotřebitelském úvěru a zjevně narušuje veřejný pořádek. Chování původního věřitele výše popsané jakožto poskytovatele spotřebitelského úvěru je vysoce nežádoucí a vede ke zbytečnému prohlubování zadlužení spotřebitelů, kteří nevykazují dostatečnou míru zkušeností, rozumové vyspělosti a zralosti. Toto se týká nejen vztahu mezi věřitelem a dlužníkem, ale má důsledky pro celou společnost, neboť značně zadlužení spotřebitelé nejsou schopni postarat se o zajištění potřeb svých a své rodiny, což musí poté nahrazovat stát, a stávají se předmětem řízení u různých státních orgánů a soudů, a čerpají tak pro sebe státní prostředky, které by bylo možné využít ve prospěch většiny občanů. Původnímu věřiteli muselo být zřejmé, že žalovaný není schopen reálně uvažovat ohledně finančních otázek a posoudit svoji schopnost úvěr splácet.
17. Jak zmiňuje Nejvyšší soud v rozhodnutí z 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 , povinnost odborného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání i samotné věřitele, tedy i původního věřitele, neboť toto posouzení při žádosti o další úvěry snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry nebo jiné služby již dříve. Z toho soud dovodil, že žalovaná úvěrová smlouva nejen odporuje citovanému zákonu, ale narušuje i veřejný pořádek, a rovněž tak se i zjevně příčí dobrým mravům. Ústavní soud rovněž podpořil a zdůraznil význam a důležitost povinnosti zjišťovat úvěruschopnost spotřebitelů ve svém rozhodnutí ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18 , v němž uzavřel, že obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém úvěr splatit. Soud z dlouholeté rozhodovací činnosti zjistil, že větší pečlivost a uvážlivost poskytovatelů úvěrů před uzavřením úvěrových smluv by často mohla zabránit zbytečnému zadlužování spotřebitelů, kteří nemají dostatečné odborné znalosti a mnohdy pod různými vlivy nejsou schopni své poměry a schopnosti rozumně vyhodnotit. Právě proto zákon o spotřebitelském úvěru klade na odbornost a postup poskytovatelů úvěrů takový důraz.
18. Za takové situace soud obě smlouvy o zápůjčce považuje za absolutně neplatné podle § 588 občanského zákoníku . Z takových smluv nemohly vzniknout žádné povinnosti ani žádná práva. Žalovanému nemohla vzniknout povinnost vrátit dohodnuté částky v ujednané lhůtě ve stanovených splátkách ani platit původním věřiteli jakékoli úroky či poplatky. Na takovou situaci se vztahuje úprava bezdůvodného obohacení obsažená v § 2991 odst. 2 občanského zákoníku , podle něhož se bezdůvodně obohatí ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, přičemž podle § 2993 věty první občanského zákoníku
plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. V řízení bylo prokázáno, že původní věřitel žalovanému dne 23. 10. 2017 poskytl částku 10.000 Kč, a žalovaný z toho vrátil 5.457 Kč. Rozdíl těchto částek 4.543 Kč představuje bezdůvodné obohacení na straně žalovaného ohledně prvního nároku žalobce. Pokud jde o druhý nárok žalobce, bylo prokázáno, že původní věřitel žalovanému poskytl rovněž částku 10.000 Kč a žalovaný z toho vrátil 2.400 Kč. Rozdíl těchto částek 7.600 Kč představuje bezdůvodné obohacení na straně žalovaného z druhého nároku žalobce.
19. Původní věřitel postoupil obě pohledávky za žalovaným písemnou smlouvou na žalobce v souladu s ustanovením § 1879 občanského zákoníku . Žalobce postoupením pohledávky nabyl také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená včetně jejího zajištění, jak je uvedeno v § 1880 odst. 1 občanského zákoníku . Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno v souladu s ustanovením § 1882 odst. 1 občanského zákoníku výše citovaným dopisem.
20. Pro povinnost vydat bezdůvodné obohacení zákon nestanoví dobu splnění, a tato doba nebyla ani smluvena. Podle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku v takovém případě věřitel může požadovat plnění ihned, a dlužník je povinen poté dluh splnit bez zbytečného odkladu. První prokazatelnou výzvou k plnění je oznámení o postoupení pohledávky spojené s výzvou k plnění, což bylo žalovanému odesláno doporučeně 25. 1. 2021. Soud vycházel z toho, že do dispozice žalovaného se dopis dostal 28. 1. 2021, žalovaný měl plnit do 10 dnů, tedy do 8. 2. 2021, a ve smyslu ustanovení § 1968 občanského zákoníku se do prodlení dostal ohledně obou nároků až dne 9. 2. 2021. Od téhož dne vznikla žalovanému povinnost podle § 1970 občanského zákoníku platit úroky z prodlení, jejichž výše je stanovena v § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb. a činí 8,25 % ročně. Jiná sazba úroků z prodlení smluvena nebyla.
21. Na základě výše uvedených skutečností přiznal soud žalobci na jistině částky 4.543 Kč a 7.600 Kč, včetně zákonného úroku z prodlení od 9. 2. 2021 do zaplacení, a to výroky I. a III. tohoto rozhodnutí. Výroky II. a IV. byla žaloba ve zbytku zamítnuta, tedy ohledně zbývající části jistiny, úroku z prodlení a ohledně veškerého požadovaného úroku 29 % ročně.
22. Žalovaný měl ve sporu úspěch ve větší míře než žalobce, avšak žalovanému žádné náklady řízení nevznikly. Do míry úspěchu a neúspěchu zahrnul soud rovněž úroky a úroky z prodlení kapitalizované konkrétními částkami a u přiznaných či zamítnutých úroků na dobu do zaplacení tyto kapitalizoval ke dni tohoto rozhodnutí. Soud proto v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 občanského soudního řádu rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu Brno-venkov.
Nesplní-li povinná strana dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná strana domáhat soudního výkonu rozhodnutí či exekuce.