Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

12 C 38/2022-57

Okresní soud v Bruntále rozhodl samosoudkyní Mgr. Hanou Rapušákovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o 6.354,40 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žaloba, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni 6.354,40 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 6.354,40 Kč od 13. 2. 2022 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žaloba, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni 6.354,40 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 6.354,40 Kč od 13. 2. 2022 do zaplacení, se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu došlým Okresnímu soudu v Bruntále dne datum se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 6.354,40 Kč představující smluvní pokutu dle smlouvy o úvěru číslo ze dne datum.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, dlužnou částku do dne rozhodnutí soudu dobrovolně neuhradil. Soud doručoval veškeré písemnosti určené žalovanému na adresu pro doručování dle ustanovení (např. usnesení Ústavního soudu č. ). Zásilky soudu si žalovaný v místě trvalého pobytu nepřevzal.

3. Soud nařídil ve věci jednání na den datum, žalovaný se bez omluvy nedostavil. Soud v souladu s ustanovením jednal v nepřítomnosti žalovaného.

4. Rozhodnutí obsahuje zkrácené odůvodnění ve smyslu ustanovení (odvolání není přípustné dle ustanovení ).

5. Okresní soud v Bruntále učinil následující závěr o skutkovém stavu věci: Účastníci řízení uzavřeli dne datum smlouvu o úvěru číslo na jejímž základě byl žalovanému téhož dne poskytnut úvěr ve výši 30 000 Kč. Žalovaný se, mimo jiné, v článku 6.5 smlouvy zavázal pro případ prodlení s placením sjednaných splátek úvěru uhradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné tzv. nové jistiny úvěru až do jejího zaplacení, nejvýše však 200 000 Kč. Žalovaný nehradil poskytnutý úvěr řádně, žalobkyně proto využila svého oprávnění ze smlouvy, závazky žalovaného zesplatnila a uplatnila žalobou u soudu. Rozsudkem Okresního soudu v Bruntále ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací, který nabyl právní moci dne 25. 5. 2019, byl žalovaný zavázán uhradit žalobkyni částku 29.922,56 Kč s úrokem ve výši 30 % ročně z částky 28.324,56 Kč od 24. 2. 2018 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 29.922,56 Kč od 20. 11. 2018 do zaplacení a dále smluvní pokutu ve výši 7.647,60 Kč a nahradit náklady řízení. Z odůvodnění rozhodnutí se podává, že soud shledal smlouvu o úvěru platně uzavřenou a žalobkyni, kromě jiného, přiznal smluvní pokutu za prodlení s úhradami jednotlivých splátek ve výši 998 Kč a smluvní pokutu za prodlení s úhradou celého úvěru ve výši 7.647,60 Kč (0,1 % denně z nové jistiny úvěru ve výši 28.324,56 Kč za období od 24. 2. 2018 do 21. 11. 2018) přičemž soud smluvní pokutu přepočítal, při stanovení její výše zohlednil splátky uhrazené ze strany žalovaného a kapitalizoval ji ke dni podání žaloby.

6. Schopnost žalovaného řádně hradit úvěr byla ze strany žalobkyně prověřena na základě žalovaným doložených dokladů a informací získaných od žalovaného. Ve formuláři nazvaném Hodnocení klienta je uveden příjem ve výši 13.000 Kč měsíčně a výdaje žalovaného v celkové částce 7.110 Kč s tím, že jde o výdaj na bydlení u rodičů v částce 1.400 Kč, v částce 2.000 Kč na dítě, v částce 300 Kč na ostatní výdaje a částka 3.410 Kč jako životní minimum. Žalobkyně rovněž zohlednila částku 1.000 Kč jako rezervu. K důkazu byly doloženy kopie občanského průkazu žalovaného, dokladu o existenci běžného účtu žalovaného u právnická osoba, potvrzení zaměstnavatele o výši příjmu cca 13.200 Kč měsíčně, pracovní smlouva ze dne datum sjednaná na dobu neurčitou, otisky obrazovky z aplikace mobilní bankovnictví, dle kterých byla žalovanému vyplacena mzda 9.827 Kč dne datum a 6.055 Kč dne datum. Žalobkyní byla ověřena úvěrová historie žalovaného v databázích SOLUS a NRKI (Nebankovní registr klientských informací), přičemž dle databáze NRKI bylo zjištěno CBS SCORE žalovaného 223, přičemž dle přiložené legendy hodnota skóre 166-320 znamená, že jde o nízké body, vyšší riziko, úvěr je výrazněji limitován ve výši vyplacené částky případně zamítán.

7. Ze systému ISAS zdejšího osudu bylo zjištěno, že ve věci žalovaného bylo od roku 2018 vedeno 5 nalézacích řízení, nařízeno bylo 6 exekucí. Dle odůvodnění rozsudku Okresního soudu v Bruntále – pobočka v Krnově ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací, žalovaný jako dlužník uzavřel dne datum smlouvu o půjčce na částku 30.000 Kč; dle odůvodnění rozsudku Okresního soudu v Bruntále ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací, žalovaný jako dlužník uzavřel dne datum smlouvu o úvěru na částku 216.918 Kč; dle odůvodnění rozsudku Okresního soudu v Bruntále – pobočka v Krnově ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací, žalovaný jako dlužník uzavřel dne datum smlouvu o půjčce na částku 22.000 Kč a dne datum smlouvu o půjčce na částku 16.000 Kč.

8. Předžalobní výzvou ze dne datum vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky 28.324,56 Kč za dobu od 21. 11. 2018 do 27. 1. 2022 v částce 6.354,40 Kč, jelikož v mezidobí od vydáno shora citovaného rozsudku nedošlo ze strany žalovaného k úhradě dluhu.

9. Dle ustanovení , , smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Dle ustanovení , o spotřebitelském úvěru, ve znění platném ke dni uzavření smlouvy, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

11. Dle ustanovení , o spotřebitelském úvěru, ve znění platném ke dni uzavření smlouvy, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

12. Dle ustanovení , o spotřebitelském úvěru, ve znění platném ke dni uzavření smlouvy, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s  větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Na základě dokazováním zjištěného skutkového stavu dospěl soud k těmto právním závěrům: Žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru, kterou soud posoudil v souladu se shora citovaným ustanovením jako smlouvu o spotřebitelském úvěru uzavřenou podle a násl. . Smlouva měla povahu smlouvy spotřebitelské, neboť nebylo zjištěno, že by ji žalovaný uzavíral v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti.

14. O nárocích ze smlouvy vyplývajících bylo pravomocně rozhodnuto rozsudkem Okresního soudu v Bruntále ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací. V projednávané věci žalobkyně uplatnila nárok na smluvní pokutu sjednanou ve smlouvě jako 0,1 % denně z částky 28.324,56 Kč (jistina) za dobu od 21. 11. 2018 do 27. 1. 2022. Přestože Okresní soud v Bruntále ve věci vedené pod sp. zn. spisová značka hodnotil otázku platnosti úvěrové smlouvy, dospěl soud k závěru, že tímto posouzením není vázán, když dle ustanovení je soud vázán pouze rozhodnutím příslušných orgánů o tom, že byl spáchán trestný čin, přestupek nebo jiný správní delikt postižitelný podle zvláštních předpisů, a kdo je spáchal, jakož i rozhodnutím o osobním stavu; soud však není vázán rozhodnutím v blokovém řízení.

15. S ohledem na ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru soud v prvé řadě zjišťoval, zda byla smlouva uzavřena platně, přičemž postupoval v souladu se stávající judikaturou, která je dle názoru soudu aktuální i po přijetí nového zákona o spotřebitelském úvěru č. , a zejména rozsudkem Soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 (rozhodnutí o předběžné otázce týkající se výkladu článků 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS). V tomto směru se soud opírá dlouhodobě o usnesení Pléna Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011, které se podrobně zabývá otázkou aplikace práva Evropských společenství, právě pokud jde o posuzování nepřiměřených ujednání ve spotřebitelských smlouvách, kdy dospěl k závěru, že koncepci relativní neplatnosti spotřebitelských smluv je nutné chápat jako nesouladnou nejen s evropským právem, ale i českým ústavním pořádkem. Soud tak nadále vychází ze závěru, že neplatnost smlouvy je v případě nepřezkoumání úvěruschopnosti spotřebitele nutné považovat za absolutní. Pokud jde o samotný přezkum úvěruschopnosti, pak podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. -39 (prejudikatura: rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. 12. 2014, CA Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další (C -449/13)):„ Součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle , o spotřebitelském úvěru, je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.).“ Jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit pak konstatuje Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. .

16. Žalobkyně popsala a doložila listinami, z jakých údajů při posuzování bonity klienta vycházela. Úvěruschopnost žalovaného byla ověřována z dostupných registrů a dále z konkrétních údajů uvedených žalovaným. Tvrzení o příjmech žalovaného ověřila žalobkyně z doloženého potvrzení zaměstnavatele, ze kterého vyplývá mzda ve výši cca 13.000 Kč měsíčně tak, jak to tvrdil sám žalovaný. Byly ovšem doloženy rovněž kopie obrazovek z mobilního bankovnictví, kde se údaj o mzdě značně lišil (9.827 Kč a 6.055 Kč). Žalobkyní zjištěné a ověřené údaje se týkaly příjmů žalovaného, nikoli jeho výdajů a závazků. Dle doloženého formuláře„ Hodnocení klienta“ nebylo žalobkyní zjišťováno a zejména ověřováno, jaké jsou konkrétní sociální, majetkové a výdělkové poměry žalovaného, byla uvedena částka 3.410 Kč jako životní minimum žalovaného, výdaj na bydlení 1.400 Kč, a ostatní výdaje 300 Kč. Žalobkyně pak nijak nezohlednila další závazky žalovaného, kdy zejména žalovaný sám žádné z četných závazků nezmínil (resp. není učiněn záznam o závazcích). Úvěruschopnost žalovaného dle ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, žalobkyně prověřovala, dle názoru soudu však lze pochybovat o odborné péči žalobkyně, zejména pokud jde o údaje týkající se osobních poměrů žalovaného, jeho skutečných příjmů a zejména jeho výdajů, které doloženy (a tedy ověřeny) nebyly. Pokud žalobkyně prověřovala osobu žalovaného v dostupných registrech, pak musela nutně dospět k negativním zjištěním, když dle databáze NRKI byla smlouva hodnocena jako riziková, případně vhodná k zamítnutí. Je také nanejvýš zřejmé, že částka 1.400 Kč jako výdaj na bydlení je nepřiměřeně nízká a neodpovídá průměrným měsíčním nákladům na bydlení. V neposlední řadě je nutné zmínit, že soudu je z úřední činnosti známo, že částka 3.410 Kč uváděná jako náklady na životní potřeby žalovaného se objevuje ve formuláři používaném žalobkyní opakovaně (např. sp. zn. spisová značka, sp. zn. spisová značka, sp. zn. spisová značka), nejde tedy o reálné výdaje konkrétních dlužníků, tyto nejsou zpravidla zjišťovány a ověřovány. Nelze mít za souladné se zákonem, pokud věřitel poskytne úvěr i přes svá negativní zjištění (rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. 7. 2018, č. j. ; nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. ). Výše uvedené nesvědčí o řádném postupu žalobkyně při zjišťování poměrů žalovaného a jeho schopnosti daný úvěr řádně splácet. Úvěruschopnost žalovaného žalobkyně neprověřila, dle názoru soudu, s odbornou péčí, soud proto dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je z pohledu ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná.

17. Soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlédl i bez návrhu, neboť jde o jednání v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání. K tomu lze odkázat na rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 1. 2019, č. j. -66:„ Podle § 588 obč. zák. soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatností právního jednání (v tomto je možno se opřít o závěry občanskoprávní teorie - Lavický, P. a kolektiv I. obecná část – ( a ). Komentář 1. vydání Praha: C. H. Beck, 2014, s. 2084). Jinak by totiž byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti, pozitivním zásahem ze strany soudu, čemuž zcela konvenuje ustálená judikatura Soudního dvora Evropské unie, kterou je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu citovaného zákona, potažmo druhu jeho neplatnosti. Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznit povinnost tzv. konformního výkladu. Vnitrostátní soud členského státu je povinen při výkladu vnitrostátního práva v poměrech souzené věci ve spojení s  o. z. je vykládat v co největším rozsahu ve světle znění o účelu směrnice Evropského parlamentu a rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 tak, aby dosáhl jí zamyšleného výsledku, a to i v horizontálních sporech, což zcela akceptoval také Nejvyšší soud např. v rozsudku sp. zn. “

18. Žalobkyně uplatnila nárok na smluvní pokutu sjednanou v úvěrové smlouvě, která byla soudem shledána absolutně neplatnou, žaloba proto byla v celém rozsahu zamítnuta.

19. O nákladech řízení soud rozhodl dle , , přičemž přihlédl ke skutečnosti, že procesně úspěšnému žalovanému náklady v řízení prokazatelně nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné ( ).