Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

55 C 136/2022-29

Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Gabrielou Stočkovou jako samosoudkyní ve věci

žalobce: právnická osoba, osobní údaje žalobkyně

sídlem adresa žalobkyně

zastoupený advokátem titul jméno příjmení

sídlem adresa

proti

žalovanému: celé jméno žalovaného, narozený dne datum

bytem adresa žalovaného

o zaplacení 18 751,39 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 10.499,99 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 10.499,99 Kč od 29. 10. 2021 do zaplacení, a to ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky ve výši 2.251,40 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 12.751,39 Kč od 20. 7. 2021 do 28. 10. 2021, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 2.251,40 Kč od

29. 10. 2021 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 1,5 % ročně z částky 10.499,99 Kč od 29. 10. 2021 do zaplacení, a dále zaplacení kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1.938,91 Kč a kapitalizovaného úroku ve výši 13.544,97 Kč a zaplacení částek ve výši

256 Kč a ve výši 6.000 Kč zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 10.499,99 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 10.499,99 Kč od 29. 10. 2021 do zaplacení, a to ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, ve které se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky ve výši 2.251,40 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 12.751,39 Kč od 20. 7. 2021 do 28. 10. 2021, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 2.251,40 Kč od 29. 10. 2021 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 1,5 % ročně z částky 10.499,99 Kč od 29. 10. 2021 do zaplacení, a dále zaplacení kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1.938,91 Kč a kapitalizovaného úroku ve výši 13.544,97 Kč a zaplacení částek ve výši 256 Kč a ve výši 6.000 Kč zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se žalobou doručenou Městskému soudu v Brně dne 25. 11. 2021 domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud stanovil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 12.751,39 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 13.544,97 Kč, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1.938,91 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 12.751,39 Kč od 20. 7. 2021 do zaplacení, a dále částku ve výši 256 Kč a částku ve výši 6.000 Kč.

2. Žalobu odůvodnil tím, že dne datum byla mezi právním předchůdcem žalobce (anonymizováno právnická osoba) a žalovaným uzavřena Smlouva o úvěru číslo na základě níž byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 15.000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit právnímu předchůdci žalobce úvěr ve výši 15.000 Kč a dále uhradit částku v celkové výši 12.888 Kč (sestávající z kapitalizovaného úroku, z poplatku za poskytnutí úvěru, z nákladů na vyhodnocení úvěru a z inkasního poplatku) prostřednictvím 14 měsíčních splátek ve výši 1.992 Kč, přičemž poslední splátka byla splatná dne 3. 12. 2019. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, kdy uhradil pouze částku v celkové výši 4.500,01 Kč. Žalobou uplatněná pohledávka sestává z dlužné jistiny ve výši 12.751,39 Kč, z dlužných úroků ve výši 1.039,27 Kč a ve výši 2.908,37 Kč, z dlužného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 6.164 Kč, z dlužných nákladů na vyhodnocení úvěru ve výši 1.169 Kč a z dlužného inkasního poplatku ve výši 2.264,33 Kč. Žalobce se dále po žalovaném domáhá i zaplacení kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1.938,91 Kč (tj. úroku z prodlení z částky 12.751 K od 4. 12. 2019 do 11. 6. 2021), zaplacení nákladů mimosoudního vymáhání ve výši 256 Kč a zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky 12.751,39 Kč, kterou za období od 4. 12. 2019 do 18. 3. 2021 kapitalizoval částkou ve výši 6.000 Kč. Na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum byla na žalobce postoupena mimo jiné i pohledávka za žalovaným.

3. Žalovaný se k nároku uplatněnému žalobou nevyjádřil.

4. Soud k projednání věci nařídil na den datum jednání, k němuž se žalovaný bez důvodné a včasné omluvy nedostavil, žalobce se z jednání omluvil v podání doručeném soudu dne 29. 11. 2022.

5. V projednávané věci provedl soud dokazování listinnými důkazy, z nichž zjistil následující skutečnosti. Dne datum byla mezi právním předchůdcem žalobce (anonymizováno právnická osoba) a žalovaným uzavřena Smlouva o úvěru číslo na základě které poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému v hotovosti úvěr ve výši 15.000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit právnímu předchůdci žalobce úvěr ve výši 15.000 Kč a dále uhradit částku ve výši 12.888 Kč (celkové náklady spotřebitelského úvěru), tj. zaplatit částku v celkové výši 27.888 Kč, a to prostřednictvím 14 měsíčních splátek ve výši 1.992 Kč. Žalovaný současně podepsal i Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru. O úvěr požádal žalovaný dne datum, v žádosti bylo uvedeno, že žalovaný je zaměstnán, bydlí v nájmu, jeho celkové měsíční příjmy činí 20.052 Kč a jeho celkové měsíční výdaje činí 6.410 Kč (Žádost o úvěr ze dne datum, Smlouva o úvěru číslo ze dne datum, Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru ze dne datum). Žalovaný uhradil právnímu předchůdci žalobce částku v celkové výši 4.500,01 Kč (Listina označená jako anonymizováno spisová značka číslo). Dne datum byla mezi společností právnická osoba jakožto postupitelem a žalobcem jakožto postupníkem uzavřena Smlouva o postoupení pohledávek, na základě níž byla na žalobce postoupena mimo jiné i pohledávka za žalovaným, což bylo žalovanému oznámeno dopisem postupitele ze dne 5. 8. 2021, předaným dne 9. 8. 2021 k poštovní přepravě (Smlouva o postoupení pohledávek ze dne

datum, Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 5. 8. 2021). Žalovaný byl dopisem zástupce žalobce ze dne 18. 10. 2021, který byl dne 20. 10. 2021 předán k poštovní přepravě, vyzván k úhradě částky v celkové výši 39.171,36 Kč (Výzva před podáním žaloby ze dne 18. 10. 2021).

6. Ohledně skutkového stavu tak lze uzavřít, že na základě Smlouvy o úvěru číslo uzavřené dne datum byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 15.000 Kč, který se žalovaný zavázal splácet včetně celkových nákladů spotřebitelského úvěru ve výši 12.888 Kč, prostřednictvím 14 měsíčních splátek ve výši 1.992 Kč. Žalovaný uhradil právnímu předchůdci žalobce částku v celkové výši 4.500,01 Kč.

7. Podle ustanovení , (dále jen jako „ “) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle ustanovení , o spotřebitelském úvěru, v rozhodném znění (dále jen jako„ zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

9. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

10. Podle ustanovení neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

11. Podle ustanovení soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

12. Podle ustanovení má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

13. Podle ustanovení kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2).

14. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně.

15. V řízení bylo prokázáno, že dne datum byla mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným uzavřena Smlouva o úvěru číslo (dále jen jako„ Smlouva“) ve smyslu ustanovení a násl. . Na základě této Smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému dne datum peněžní prostředky ve výši 15.000 Kč. Právní předchůdce žalobce uzavřel Smlouvu jakožto podnikatel, žalovaný poté jakožto spotřebitel. Soud se tedy nejprve z úřední povinnosti (anonymizována dvě slova číslo anonymizováno) zabýval tím, zda právní předchůdce žalobce před uzavřením Smlouvy posoudil schopnost žalovaného úvěr splácet s odbornou péčí, tak jak mu ukládá ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru (k tomu srov. nález Ústavního soudu sp. zn. ze dne 26. 2. 2019), přičemž součástí odborné péče věřitele je taková obezřetnost, že poskytovatel úvěru nespoléhá na údaje o schopnosti splácet tvrzené samotným dlužníkem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od dlužníka doložit (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. ze dne 1. 4. 2015). Takto rozsáhlé požadavky na prověřování poměrů dlužníka ze strany věřitele jsou dány vývojem spotřebitelských vztahů, který má negativní celospolečenské dopady

a vede ke spirále předlužování spotřebitelů, včetně pádu spotřebitele a všech osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů, jejich přechodu do šedé ekonomiky atd. (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. ze dne 25. 7. 2018). Z předložených listinných důkazů však nevyplývá, že by právní předchůdce žalobce reálně nějak, natož pak s odbornou péčí, schopnost žalovaného úvěr splácet posoudil, kdy tvrzení žalobce obsažená v návrhu na zahájení řízení o vyhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného a o jejich ověřování nejsou žádným způsobem doložena. Za této situace tak nelze dospět k jinému závěru, než že právní předchůdce žalobce jakožto poskytovatel úvěru své povinnosti posoudit schopnost žalovaného splácet úvěr s odbornou péčí nedostál a pokud této povinnosti nedostál, je Smlouva s odkazem na ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru a na ustanovení pro rozpor se zákonem absolutně neplatná, neboť jde o smlouvu, která svým účelem odporuje zákonu (k tomu srov. opět rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. ze dne 25. 7. 2018 či opět nález Ústavního soudu sp. zn. ze dne 26. 2. 2019).

16. Nad rámec výše uvedeného soud doplňuje i další důvod neplatnosti Smlouvy, a to zjevný rozpor jejího obsahu s dobrými mravy (ustanovení ) a skutečnost, že v rozporu s požadavkem přiměřenosti stanoví významnou nerovnováhu práv

a povinností v neprospěch žalovaného jako spotřebitele (ustanovení ), kdy tomto směru nelze přehlédnout naprostý nepoměr mezi výši částky poskytnuté právním předchůdcem žalobce (tj. 15.000 Kč) a výši částky, které se právnímu předchůdci žalobce za poskytnutí úvěru mělo dostat (tj. 27.888 Kč) během relativně krátké doby (tj. 14 měsíců).

17. Absolutní neplatnost právního jednání přitom působí přímo (automaticky) ze zákona (ex lege),

a to od počátku (ex tunc), proto subjektivní práva a povinnosti z takto absolutně neplatného právního jednání nevzniknou a absolutně neplatné právní jednání nemůže vyvolat smluvními stranami předvídané důsledky. Právnímu předchůdci žalobce tak právo na zaplacení požadovaného smluvního úroku, požadovaných smluvních poplatků a požadované smluvní pokuty nevzniklo a nelze je proto žalobci přiznat. Pokud však žalovaný na základě této neplatné Smlouvy její předmět převzal (tj. čerpal po datum ve svůj prospěch peněžní prostředky ve výši 15.000 Kč), je povinen takto vyčerpané peněžní prostředky vrátit žalobci jakožto bezdůvodné obohacení (ustanovení a násl. ). Pokud bylo v tomto směru prokázáno, že žalovaný uhradil právnímu předchůdci žalobce toliko částku ve výši 4.500,01 Kč, je žalobou uplatněný nárok důvodný co do rozdílu mezi částkou čerpanou (tj. 15.000 Kč) a částkou již vrácenou (tj. 4.500,01 Kč). S ohledem na právě uvedené tedy soud žalobě v této části vyhověl a ve výroku I. tohoto rozsudku zavázal žalovaného k povinnosti zaplatit žalobci částku ve výši 10.499,99 Kč. Jelikož žalovaný nesplnil svou povinnost týkající se uplatněného práva včas, dostal se do prodlení a je tak v souladu s ustanovením povinen zaplatit z těchto částek i úrok z prodlení. Vzhledem k tomu, že doba plnění pro nárok na vydání bezdůvodného obohacení není stanovena zákonem a v posuzovaném případě nebyla ani účastníky dohodnuta, stává se závazek z bezdůvodného obohacení splatným bez zbytečného odkladu po výzvě věřitele dle ustanovení (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. ze dne 24. 10. 2018). Za výzvu k vydání bezdůvodného obohacení lze v tomto směru považovat dopis zástupce žalobce ze dne 18. 10. 2021, který byl dne 20. 10. 2021 předán k poštovní přepravě a žalovanému došel v souladu se zákonnou domněnkou dojití (ustanovení ) třetí pracovní den, tj. v pondělí dne 25. 10. 2021 a za dobu bez zbytečného odkladu lze tedy považovat čtvrtek 28. 10. 2021. Nárok na vydání bezdůvodného obohacení se tak teprve dne 28. 10. 2021 stal splatným a soud přiznal žalobci až ode dne následujícího, tj. od 29. 10. 2021, úrok z prodlení ve výši stanovené Ve zbývajícím rozsahu, tj. ohledně zaplacení částky ve výši 2.251,40 Kč (jistina), částky ve výši 13.544,97 Kč (úrok + poplatky), částky ve výši 256 Kč (náklady vymáhání), částky ve výši 6.000 Kč (smluvní pokuta) a ohledně zaplacení kapitalizovaného úroku z prodlení a ohledně zaplacení úroku z prodlení za dobu delší a ve výši neodpovídající zákonnému úroku z prodlení, soud žalobu ve výroku II. tohoto rozsudku zamítnul.

18. Sluší se v této souvislosti poznamenat, že při nařízení jednání bylo žalobci výslovně sděleno, že jeho účast při jednání je nutná. Toto sdělení bylo žalobci adresováno právě z důvodu nedostatečných skutkových tvrzení tak, aby mohl být při nařízeném jednání vyzván k doplnění skutkových tvrzení a k označení důkazů podle ustanovení a 3 (dále jen jako „ “). Pokud jde o poučovací povinnost soudu ve smyslu tohoto ustanovení , jedná se o poučovací povinnost soudu při jednání. Znamená to, že účastník, který se nedostavil k jednání, znemožnil soudu, aby mu poskytl poučení podle ustanovení Nemohl-li soud poskytnout účastníku poučení podle ustanovení proto, že se nedostavil k jednání, není oprávněn a povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání (k tomu srov. Drápal, L., Bureš, J. a kol. I. až 200za. Komentář. I. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009 s. 831). V projednávané věci se žalobce k nařízenému jednání nedostavil, a proto ho soud nemohl poučit o povinnosti tvrdit rozhodující skutečnosti a označit k těmto skutkovým tvrzením důkazy. Svojí nepřítomností při jednání zbavil žalobce soud možnosti poskytnout mu potřebné poučení ke splnění jeho povinnosti stran žalobou uplatněného nároku (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. ze dne 20. 5. 2010), když nedostaví-li se k jednání řádně předvolaný účastník a v důsledku této skutečnosti mu nelze poskytnout poučení dle ustanovení , nahlíží se na něj jako na účastníka řádně poučeného (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. ze dne 29. 4. 2008). Soud tak v souladu s ustanovením vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů. Opačný postup soudu (odročení jednání pouze za účelem vyzvání žalobce k doplnění skutkových tvrzení a označení důkazů) by bylo porušením zásady rovnosti účastníků řízení (ustanovení věta první )

19. Výrok III. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Sluší se v této souvislosti poznamenat, že soud při rozhodování o náhradě nákladů řízení dle míry úspěchu zvážil míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně samotné pohledávky, ale též stran jejího příslušenství (k tomu srov. nález Ústavního soudu sp. zn. ze dne 30. 8. 2010), a že pro zjednodušení výpočtu úspěchu účastníků stanovil pro výpočet nároků požadovaných do zaplacení limit 12. 12. 2022, tj. den vydání tohoto rozsudku. Předmětem řízení bylo zaplacení částky v celkové výši 36.276,46 Kč (12.751,39 Kč + 1.785,19 Kč + 1.938,91 Kč + 13.544,97 Kč + 256 Kč + 6.000 Kč). Úspěch žalobce je v tomto případě představován výrokem I. tohoto rozsudku, tedy částkou v celkové výši 11.502,54 Kč (10.499,99 Kč + 1.002,55 Kč), ohledně které soud žalobě vyhověl. Naopak úspěch žalovaného je představován výrokem II. tohoto rozsudku, tedy částkou v celkové výši 24.773,92 Kč (2.251,40 Kč + 352,84 Kč + 252,89 Kč + 176,91 Kč + 1.938,91 Kč + 13.544,97 Kč + 256 Kč + 6.000 Kč), ohledně které byla žaloba zamítnuta. Žalobce byl proto úspěšný v 31,7 % předmětu řízení, žalovaný byl úspěšný v 68,3 % a po vzájemném zápočtu úspěchu žalovaného vůči úspěchu žalobce, by žalovaný měl právo na náhradu 36,6 % účelně vynaložených nákladů. Vzhledem k tomu však, že žalovanému v tomto směru žádné náklady řízení nevznikly, rozhodl soud tak, jak je ve výroku III. tohoto rozsudku uvedeno.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Městského soudu v Brně.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí.