Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

12 C 41/2022-44

Okresní soud v Bruntále rozhodl samosoudkyní Mgr. Hanou Rapušákovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

o 6.468,63 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žaloba, aby byla žalovaná povinna zaplatit žalobkyni 6.468,63 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 6.468,63 Kč od 12. 2. 2022 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žaloba, aby byla žalovaná povinna zaplatit žalobkyni 6.468,63 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 6.468,63 Kč od 12. 2. 2022 do zaplacení, se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu došlým Okresnímu soudu v Bruntále dne datum se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 6.468,63 Kč představující smluvní pokutu dle smlouvy o úvěru číslo ze dne datum.

2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila, dlužnou částku do dne rozhodnutí soudu dobrovolně neuhradila. Soud doručoval veškeré písemnosti určené žalované na adresu pro doručování dle ustanovení (např. usnesení Ústavního soudu č. ). Zásilky soudu byly v místě trvalého pobytu žalované vhazovány do domovní schránky.

3. Soud nařídil ve věci jednání na den datum, žalovaná se bez omluvy nedostavila. Soud v souladu s ustanovením jednal v její nepřítomnosti.

4. Rozhodnutí obsahuje zkrácené odůvodnění ve smyslu ustanovení (odvolání není přípustné dle ustanovení ).

5. Okresní soud v Bruntále učinil následující závěr o skutkovém stavu věci: Účastníci řízení uzavřeli dne datum smlouvu o úvěru číslo na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěr ve výši 30.000 Kč, který byla žalovaná povinna uhradit počínaje měsícem únorem 2017 ve 36 měsíčních splátkách. Žalovaná se, mimo jiné, v článku 6.5 smlouvy zavázala pro případ prodlení s placením sjednaných splátek úvěru uhradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné tzv. nové jistiny úvěru až do jejího zaplacení, nejvýše však 200 000 Kč. Žalovaná nehradila poskytnutý úvěr řádně, žalobkyně proto využila svého oprávnění ze smlouvy, závazky žalované zesplatnila a uplatnila žalobou u soudu. Rozsudkem pro zmeškání Okresního soudu v Bruntále ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací, který nabyl právní moci dne 20. 2. 2019, byla žalovaná zavázána uhradit žalobkyni částku 35.615 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % p. a. z částky 35.615 Kč od 31. 7. 2018 do zaplacení, smluvní pokutu ve výši 7.286,37 Kč a úrok ve výši 102,32 % p. a. z částky 28.461,55 Kč od 23. 12. 2017 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 116.640 Kč, a nahradit náklady řízení. Z obsahu spisu vedeného pod sp. zn. spisová značka se podává, že smluvní pokuta ve výši 7.286,37 Kč byla vypočtena jako 0,1 % denně z nové jistiny úvěru ve výši 32.970 Kč za období od 23. 12. 2017 do 31. 7. 2018 (do dne vyhotovení žaloby).

6. Schopnost žalované řádně hradit úvěr byla ze strany žalobkyně prověřena na základě žalovanou doložených dokladů a informací získaných od žalované. Žalobkyně zohlednila příjem žalované ve výši 12.023 Kč měsíčně a náklady žalované v částce 6.210 Kč měsíčně s tím, že jde o výdaj na bydlení v částce 2.500 Kč, na ostatní výdaje v částce 300 Kč a částka 3.410 Kč jako životní minimum. Žalobkyně rovněž zohlednila částku 1.000 Kč jako rezervu. K důkazu byly doloženy kopie občanského průkazu žalované, výpisy z účtu žalované, dle nichž činila mzda žalované v listopadu 2016 částku 11.975 Kč a v prosinci 2016 částku 14.071 Kč, výplatní lístky za říjen a listopad 2016, pracovní smlouva, dle které byl pracovní poměr žalované sjednán na dobu určitou do září 2017. Žalobkyní byla ověřena úvěrová historie žalované v databázích SOLUS a NRKI (Nebankovní registr klientských informací), přičemž dle databáze NRKI bylo zjištěno CBS SCORE žalované – kód příznaku 14, přičemž dle přiložené legendy jde o případ, kdy je klient v registru příliš nový nebo má rozpracované žádosti.

7. Ze systému ISAS zdejšího osudu bylo zjištěno, že ve věci žalované bylo od roku 2018 zahájeno 5 nalézacích řízení, nařízeny byly 3 exekuce.

8. Předžalobní výzvou ze dne datum vyzvala žalobkyně žalovanou k úhradě smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky 32.970 Kč za dobu od 1. 8. 2018 do 26. 1. 2022 v částce 6.468,63 Kč, jelikož v mezidobí od vydáno shora citovaného rozsudku nedošlo ze strany žalované k úhradě dluhu.

9. Dle ustanovení , , smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Dle ustanovení , o spotřebitelském úvěru, ve znění platném ke dni uzavření smlouvy, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

11. Dle ustanovení , o spotřebitelském úvěru, ve znění platném ke dni uzavření smlouvy, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

12. Dle ustanovení , o spotřebitelském úvěru, ve znění platném ke dni uzavření smlouvy, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s  větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Na základě dokazováním zjištěného skutkového stavu dospěl soud k těmto právním závěrům: Žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o úvěru, kterou soud posoudil v souladu se shora citovaným ustanovením jako smlouvu o spotřebitelském úvěru uzavřenou podle a násl. . Smlouva měla povahu smlouvy spotřebitelské, neboť nebylo zjištěno, že by ji žalovaná uzavírala v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti.

14. O nárocích ze smlouvy vyplývajících bylo pravomocně rozhodnuto rozsudkem pro zmeškání Okresního soudu v Bruntále ze dne ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací. V projednávané věci žalobkyně uplatnila nárok na smluvní pokutu sjednanou ve smlouvě jako 0,1 % denně z částky 32.970 Kč za dobu od 1. 8. 2018 do 26. 1. 2022 Okresní soud v Bruntále ve věci vedené pod sp. zn. spisová značka nehodnotil otázku platnosti úvěrové smlouvy. Soud dospěl k závěru, že není vázán obsahem rozsudku pro zmeškání, jde-li o posouzení platnosti úvěrové smlouvy, když dle ustanovení je soud vázán pouze rozhodnutím příslušných orgánů o tom, že byl spáchán trestný čin, přestupek nebo jiný správní delikt postižitelný podle zvláštních předpisů, a kdo je spáchal, jakož i rozhodnutím o osobním stavu; soud však není vázán rozhodnutím v blokovém řízení.

15. S ohledem na ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru soud v prvé řadě zjišťoval, zda byla smlouva uzavřena platně, přičemž postupoval v souladu se stávající judikaturou, která je dle názoru soudu aktuální i po přijetí nového zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/ 2016 Sb., a zejména rozsudkem Soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 (rozhodnutí o předběžné otázce týkající se výkladu článků 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS). V tomto směru se soud opírá dlouhodobě o usnesení Pléna Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011, které se podrobně zabývá otázkou aplikace práva Evropských společenství, právě pokud jde o posuzování nepřiměřených ujednání ve spotřebitelských smlouvách, kdy dospěl k závěru, že koncepci relativní neplatnosti spotřebitelských smluv je nutné chápat jako nesouladnou nejen s evropským právem, ale i českým ústavním pořádkem. Soud tak nadále vychází ze závěru, že neplatnost smlouvy je v případě nepřezkoumání úvěruschopnosti spotřebitele nutné považovat za absolutní. Pokud jde o samotný přezkum úvěruschopnosti, pak podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. -39 (prejudikatura: rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. 12. 2014, CA Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další (C -449/13)):„ Součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle , o spotřebitelském úvěru, je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.).“ Jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit pak konstatuje Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. .

16. Žalobkyně popsala a doložila listinami, z jakých údajů při posuzování bonity klienta vycházela. Úvěruschopnost žalované byla ověřována z dostupných registrů a dále z konkrétních údajů uvedených žalovanou. Tvrzení o příjmech žalované ověřila žalobkyně z doložených výpisů z účtu žalované a výplatních lístků. Žalobkyní zjištěné a ověřené údaje se týkaly příjmů žalované, nikoli jejích výdajů a závazků. Žalobkyní nebylo zjišťováno a zejména ověřováno, jaké jsou konkrétní sociální, majetkové a výdělkové poměry žalované, vycházela z částky 3.410 Kč jako životního minima žalované, výdaje na bydlení 2.500 Kč a ostatních výdajů ve výši 300 Kč. Soud přihlížel i ke skutečnosti, že dle smlouvy z ledna roku 2017 byla žalovaná povinna hradit úvěr počínaje měsícem únorem 2017, a to ve 36 měsíčních splátkách, avšak pracovní smlouva byla uzavřena do dobu určitou do 30. 9. 2017. Úvěruschopnost žalované dle ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, žalobkyně prověřovala, dle názoru soudu však lze pochybovat o odborné péči žalobkyně, zejména pokud jde o údaje týkající se osobních poměrů žalované, zejména jejích výdajů, které doloženy (a tedy ověřeny) nebyly. Pokud žalobkyně prověřovala osobu žalované v dostupných registrech, pak musela nutně dospět k závěru o zvýšené opatrnosti při uzavírání smlouvy, když dle databáze NRKI byla klientka hodnocena jako příliš nová. Je také nanejvýš zřejmé, že částka 2.500 Kč jako výdaj na nájemní bydlení je nepřiměřeně nízká a neodpovídá průměrným měsíčním nákladům na bydlení. V neposlední řadě je nutné zmínit, že soudu je z úřední činnosti známo, že částka 3.410 Kč uváděná jako náklady na životní potřeby žalované se objevuje ve formuláři používaném žalobkyní opakovaně (např. sp. zn. spisová značka, sp. zn. spisová značka, sp. zn. spisová značka, sp. zn. spisová značka), nejde tedy o reálné výdaje konkrétních dlužníků, tyto nejsou zpravidla zjišťovány a ověřovány. Nelze mít za souladné se zákonem, pokud věřitel poskytne úvěr i přes svá negativní zjištění (rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. 7. 2018, č. j. ; nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. ). Výše uvedené nesvědčí o řádném postupu žalobkyně při zjišťování poměrů žalované a její schopnosti daný úvěr řádně splácet. Úvěruschopnost žalované žalobkyně neprověřila, dle názoru soudu, s odbornou péčí, soud proto dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je z pohledu ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná.

17. Soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlédl i bez návrhu, neboť jde o jednání v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání. K tomu lze odkázat na rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 1. 2019, č. j. -66:„ Podle § 588 obč. zák. soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatností právního jednání (v tomto je možno se opřít o závěry občanskoprávní teorie - Lavický, P. a kolektiv I. obecná část – ( a ). Komentář 1. vydání Praha: C. H. Beck, 2014, s. 2084). Jinak by totiž byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti, pozitivním zásahem ze strany soudu, čemuž zcela konvenuje ustálená judikatura Soudního dvora Evropské unie, kterou je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu citovaného zákona, potažmo druhu jeho neplatnosti. Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznit povinnost tzv. konformního výkladu. Vnitrostátní soud členského státu je povinen při výkladu vnitrostátního práva v poměrech souzené věci ve spojení s  o. z. je vykládat v co největším rozsahu ve světle znění o účelu směrnice Evropského parlamentu a rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 tak, aby dosáhl jí zamyšleného výsledku, a to i v horizontálních sporech, což zcela akceptoval také Nejvyšší soud např. v rozsudku sp. zn. “

18. Žalobkyně uplatnila nárok na smluvní pokutu sjednanou v úvěrové smlouvě, která byla soudem shledána absolutně neplatnou, žaloba proto byla v celém rozsahu zamítnuta.

19. O nákladech řízení soud rozhodl dle , , přičemž přihlédl ke skutečnosti, že procesně úspěšné žalované náklady v řízení prokazatelně nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné ( ).