Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
11 C 26/2023-22
Okresní soud v Jablonci nad Nisou rozhodl samosoudcem Mgr. Jaroslavem Kneřem ve věci
žalobkyně: ; právnická osoba, IČO
sídlem adresa žalobkyně
zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení jméno.
sídlem adresa žalobkyně
proti
žalované: ; celé jméno žalované, narozená dne datum
úředně bytem adresa žalované
o zaplacení 37 536 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 20 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z částky 20 000 Kč za dobu od 3. 3. 2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Co do částky 17 536 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 3 744,44 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 885 Kč, úroku ve výši 29% ročně z částky 20 000 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 10% ročně z částky 37 536 Kč od 29. 1. 2022 do 2. 3. 2022 se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 20 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z částky 20 000 Kč za dobu od 3. 3. 2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Co do částky 17 536 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 3 744,44 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 885 Kč, úroku ve výši 29% ročně z částky 20 000 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 10% ročně z částky 37 536 Kč od 29. 1. 2022 do 2. 3. 2022 se žaloba zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1 Žalobou ze dne datum se žalobkyně proti žalované domáhala zaplacení částky 37 536 Kč s úrokem ve výši 29% ročně z částky 20 000 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 885 Kč, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výší 3 744,44 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z částky 20 000 Kč od datum do zaplacení. Svůj návrh odůvodnila žalobkyně tím, že žalovaná uzavřela s původním věřitelem právnická osoba dne 3. 10. 2019 smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě jí byla poskytnuta hotovostní zápůjčka ve výši 20 000 Kč, jejíž převzetí potvrdila podpisem smlouvy. Před uzavřením smlouvy byla původním věřitelem řádně a s odbornou péčí posouzena schopnost žalované úvěr splácet. Žalovaná se ve smlouvě zavázala vrátit jistinu a dále zaplatit zapůjčiteli částku 19 496 Kč sestávající z kapitalizovaného úroku při sjednané úrokové sazbě 29% ročně a době poskytnutí úvěru 24 měsíců, z odměny za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení a poplatku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení. Celkovou částku 39 496 Kč se žalovaná zavázala splácet po dobu 24 měsíců splátkami v měsíční výši 1 646 Kč, kdy poslední splátka byla splatná 3. 10. 2021. Žalovaná neuhradila na svůj dluh ničeho. K úhradě nadále zůstává na jistině částka 20 000 Kč, dlužné poplatky 17 536 Kč a příslušenství, jak je specifikováno výše. Popsaná pohledávka byla smlouvou z 28. 1. 2022 postoupena žalobkyni, což bylo žalované oznámeno.
2 Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila.
3 Žalobkyně se prostřednictvím zástupce z účasti na jednání omluvila. Žalované bylo předvolání k jednání spolu s žalobou doručeno náhradním a k jednání se bez omluvy nedostavila, aniž by požádala o odročení jednání nebo se k věci samé jakkoliv vyjádřila. Soud proto podle § 101 odst. 3 o.s.ř. rozhodl, že bude jednáno v nepřítomnosti účastníků.
4 Na základě zhodnocení provedených důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti přijal soud tyto skutkové závěry:
5 Dle smlouvy o úvěru číslo byla tato uzavřena mezi žalovaným a původním věřitelem dne 3. 10. 2019. Podpisem smlouvy potvrdila žalovaná převzetí hotovostní zápůjčky 20 000 Kč. Žalovaná se ve smlouvě zavázala vrátit jistinu a dále zaplatit zapůjčiteli částku 19 996 Kč sestávající z kapitalizovaného úroku ve výši 6 592 Kč, z odměny za administrativní činnost ve výši 7 626 Kč a odměny za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 5 278 Kč. Celkovou částku se žalovaná zavázal splácet po dobu 24 měsíců splátkami v měsíční výši 1 646 Kč, kdy poslední splátka byla splatná 3. 10. 2021 ve výši 1 638 Kč.
Dle zákaznické karty byly pří žádosti o úvěr shromážděny základy identifikační údaje žalované a údaje o jeho příjmech a výdajích, kdy deklarován byl měsíční příjem 8 420 Kč, přičemž však jeho zdroj nebyl jakkoliv označen. Dále je deklarován ostatní příjem domácnosti v měsíční výši 20 000 Kč bez jakékoliv specifikace. V zákaznické kartě není vyznačeno, že by údaje o příjmech a výdajích žalované byly doloženy listinami a soudu nebyly žádné takové listiny předloženy..
Dle smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 28. 1. 2022 a jejích příloh došlo touto smlouvou mimo jiné k postoupení předmětné pohledávky z popsaných úvěrových smluv původním věřitelem coby postupitelem žalobkyni coby postupníkovi.
Dle oznámení o postoupení pohledávek z 30. 1. 2022 bylo postoupení pohledávek oznámeno původním věřitelem právnická osoba žalované. Odeslání přípisu dne 24. 2. 2022 na adresu trvalého pobytu žalované je prokázáno poštovním podacím lístkem.
6 Po právní stránce je na místě věc posoudit podle zák. č. 89/2012 Sb. občanský zákoník v účinném znění (dále jen "o. z.") a současně však měla být tato věc posouzena i dle speciálního zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.
7 Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
8 Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
9 Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.
10 Ohledně výkladu pojmu„ odborná péče“ lze odkázat na § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“ Lze dále v této souvislosti poukázat na závěry vyjádřené v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39, z jehož právní věty lze citovat:„ Součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.)“ Citované závěry, byť byly přijaty v případu, na který dopadala předchozí úprava zák. č. 145/2010 Sb., jsou nepochybně aplikovatelné i v pro výklad pojmu„ odborné péče“ ve smyslu aktuální právní úpravy, tedy zákona č. 257/2016 Sb.
11 Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
12 V posuzovaném případě nelze mít za prokázané, že by úvěruschopnost žalovaného byla ze strany předchůdkyně řádně a s náležitou odbornou péčí posouzena. K důkazu byla předložena zákaznická karta, přičemž z ní nevyplývá, že by údaje o příjmech a výdajích žalované byly doloženy listinami. Lze tak mít za prokázané pouze, že předchůdce žalobkyně si vyžádal relevantní údaje od žalované, nikoliv však, že by je jakýmkoliv způsobem verifikoval. Takovýto přístup k ověření úvěruschopností žalované tak lze označit jako povrchní a nevyhovující zákonnému požadavku ověření úvěruschopnosti na základě spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. v daném případě i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Na uvedeném závěru pak nemůže cokoliv změnit žalobkyni zdůrazňovaná skutečnost, že žalovanou podepsané smluvní ujednání obsahuje, mimo jiné, prohlášení o tom, že věřitel s odbornou péčí posoudil schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr.
13 Absolutní neplatnost úvěrové smlouvy, coby důsledek porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele byla výslovně vložena do textu § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. až novelou provedenou zákonem č. 96/2022 Sb. s účinností od 29. 5. 2022. Ustanovení § 87 zákona č. 257/2016 Sb. ve znění dopadajícím na řešený případ, tedy ve znění účinném do 28. 5. 2022, je však třeba vykládat v souladu se záměrem zákonodárce, kterým bylo posílení ochrany spotřebitele, coby slabší strany úvěrové smlouvy. Vzhledem k tomu, že tuzemská právní úprava spotřebitelského úvěru představuje částečně transpozici směrnice č. 93/13 EHS, je na místě vykládat tuto právní úpravu způsobem konformním s komunitárním právem. V této souvislosti je na místě poukázat na rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C - 679/18, OPR-Finance, k předběžné otázce vznesené českým soudem právě k předmětné právní úpravě zákona o spotřebitelském úvěru, včetně shodného stanoviska generálního advokáta v obdobné věci C -616/18, Cofidis. Soudní dvůr EU ve věci OPR-Finance uzavřel, že„ články 8 a 23 směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku … musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ Vyplývá tak z výše uvedeného, že aplikovatelnou právní úpravu (§ 87 zákona č. 257/2016 Sb.) je třeba jednoznačně vyložit tak, že porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele má za následek absolutní neplatnost úvěrové smlouvy, ke které je soud povinen přihlédnou z úřední povinnosti.
14 Nad rámec shora osvětleného důvodu neplatnosti předmětné úvěrové smlouvy soud dále uvádí, že tuto smlouvu by bylo nepochybně třeba shledat za neplatnou i na základě právního posouzení jejího obsahu, konkrétně reálně výše úroků, byť tyto jsou v smlouvě rozděleny do více položek (úrok, odměna za administrativní činnost, odměna za hotovostní inkaso) je třeba všechny tyto poplatky nepochybně považovat pouze formu úplaty za půjčení peněz, tedy úrok. Platnost smlouvy by pak bylo nutno posuzovat z hlediska obsáhlé judikatury Nejvyššího soudu ČR i Ústavního soudu ČR, která vymezuje limity smluvní volnosti stran v otázce výše sjednaného úroku. Nejvyšší soud ČR v rozhodnutí ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 uvedl, že neodporuje dobrým mravům úrok, který významně nepřesahuje úrokovou míru obvyklou v době sjednání s přihlédnutím k úrokovým sazbám bank, přičemž dle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005 lze u nebankovních subjektů nesoucích vyšší míru rizika akceptovat i úrok přesahující tuto hladinu trojnásobně. Při zohlednění reálně výše sjednaných úroků pak předmětná smlouva z uvedených mantinelů razantně vybočuje a dostává se tak do rozporu s dobrými mravy.
15 Tím, že žalované byla vyplacena částka 20 000 Kč na základě neplatně uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru, lze uzavřít, že žalované vzniklo na úkor předchůdce žalobkyně bezdůvodné obohacení v uvedené výši přijetím plnění bez právního důvodu. Vzhledem k tomu, že žalovaná na svůj dluh nic neuhradila, je nadále povinna vydat bezdůvodné obohacení ve výši 20 000 Kč.
16 Právní úprava nestanoví splatnost pohledávky z bezdůvodného obohacení. Konstantní judikatura dovozuje, že, není-li účastníky dohodnuto jinak, je dlužník povinen vydat bezdůvodné obohacení následujícího dne po dni, kdy byl věřitelem k plnění vyzván (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 33 Odo 871/2005 ze dne 15. 12. 2005 či usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 577/2019 ze dne 27. 6. 2019).
17 Žalovaná byla vyzvána k plnění přípisem odeslaným na adresu jejího trvalého pobytu dne 24. 2. 2022. Soud vyšel z toho, že dle standardního způsobu doručování lze mít zásilku za prokazatelně za doručenou do dispoziční sféry žalované třetího pracovního dne od odeslání, tedy v daném případě 1. 3. 2022 Žalovaná tak měla vydat bezdůvodné obohacení 2. 3. 2022 a ode dne následujícího je v prodlení..
18 Z uvedených důvodů shledal soud žalobu za důvodnou co do částky 20 000 Kč, a úroku z prodlení ve výši 10% ročně z částky 20 000 Kč za dobu od 3. 3. 2022 do zaplacení, zatímco ve zbývající části žalobu jako nedůvodnou zamítl.
19 Ve věci je poměr procesního úspěchu stran (při zohlednění příslušenství uplatněné pohledávky) totožný, soud proto v souladu s § 142 odst. 2 o. s. ř. rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem – pobočka Liberec prostřednictvím Okresního soudu v Jablonci nad Nisou, a to písemně ve dvou vyhotoveních.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na nařízení exekuce.