Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

19 C 3/2023-20

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Lenkou Engelovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení 113 619 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 27 052,74 Kč

se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15% ročně od 3. 1. 2023 do zaplacení

a částku 38 243,34 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15% ročně

od 3. 1. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se ve zbytku, tj. co do

- částky 24 159,26 Kč

- kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 3 291,98 Kč

- kapitalizovaného úroku ve výši 1 643,25 Kč

- zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 27 052,74 Kč

od 29. 1. 2022 do zaplacení

- úroku ve výši 24,57 % ročně z částky 27 052,74 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení

- částky 24 163,66 Kč

- kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 4 653,74 Kč

- kapitalizovaného úroku ve výši 3 758,47 Kč

- zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 38 243,34 Kč

od 29. 1. 2022 do zaplacení

- úroku ve výši 29,00 % ročně z částky 38 243,34 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení,

zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 3 911,26 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 27 052,74 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15% ročně od 3. 1. 2023 do zaplacení a částku 38 243,34 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15% ročně od 3. 1. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se ve zbytku, tj. co do - částky 24 159,26 Kč - kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 3 291,98 Kč - kapitalizovaného úroku ve výši 1 643,25 Kč - zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 27 052,74 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení - úroku ve výši 24,57 % ročně z částky 27 052,74 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení - částky 24 163,66 Kč - kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 4 653,74 Kč - kapitalizovaného úroku ve výši 3 758,47 Kč - zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 38 243,34 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení - úroku ve výši 29,00 % ročně z částky 38 243,34 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení, zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 3 911,26 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 1. 11. 2022 domáhala po žalovaném zaplacení částky 51 212 Kč, dále kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 3 291,98 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 643,25 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 27 052,74 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení a úroku ve výši 24,57 % ročně z částky 27 052,74 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení. Dále se žalobkyně domáhala zaplacení částky 62 407 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 4 653,74 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 3 758,47 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 38 243,34 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení a úroku ve výši 29 % ročně z částky 38 243,34 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení.

2. V této žalobě uvedla, že společnost právnická osoba, IČO, sídlem adresa (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), uzavřela dne 31. 1. 2020 s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo na základě které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření této smlouvy. Žalovaný se zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně vedle této částky i částku ve výši 29 270 Kč (dále jen„ poplatek“), jež představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 15 252 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 24,57 % ročně, a částku za zpracování zápůjčky ve výši 14 018 Kč. Celkovou dlužnou částku se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti v 21 měsíčních splátkách po 2 823 Kč s tím, že poslední splátka byla stanovena na 31. 10. 2021. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, poslední příslušnou splátku uhradil dne 16. 7. 2020. Právní předchůdkyni žalobkyně proto vzniklo právo na uhrazení celé dlužné částky, která činila na dlužné jistině částku 27 052,74 Kč a na dlužném poplatku částku 24 159,26 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně měla současně právo požadovat úrok z prodlení v zákonné výši z dlužné jistiny od marného uplynutí týdenní lhůty po úhradě poslední splátky do zaplacení a dále právo na úhradu úroku ve výši 24,57 % ročně z dlužné jistiny ode dne uplynutí lhůty sjednané pro úhradu poslední splátky úvěru do zaplacení.

3. Dále právní předchůdkyně žalobkyně s žalovaným uzavřela dne 28. 9. 2019 smlouvu o zápůjčce číslo na základě které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření této smlouvy. Žalovaný se zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně vedle této částky i částku ve výši 38 334 Kč (dále jen„ poplatek“), jež představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 16 479 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 29 % ročně, a částku za poplatek ve výši 18 315 Kč a 3 540 Kč. Celkovou dlužnou částku se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti v 24 měsíčních splátkách po 3 681 Kč s tím, že poslední splátka byla stanovena na 28. 9. 2021. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, poslední příslušnou splátku uhradil dne 16. 7. 2020. Právní předchůdkyni žalobkyně proto vzniklo právo na uhrazení celé dlužné částky, která činila na dlužné jistině částku 38 243,34 Kč a na dlužném poplatku částku 24 163,66 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně měla současně právo požadovat úrok z prodlení v zákonné výši z dlužné jistiny od marného uplynutí týdenní lhůty po úhradě poslední splátky do zaplacení a dále právo na úhradu úroku ve výši 29 % ročně z dlužné jistiny ode dne uplynutí lhůty sjednané pro úhradu poslední splátky úvěru do zaplacení.

4. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022, uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní, došlo s účinností k témuž dni k postoupení pohledávek na žalobkyni. Postoupení pohledávek bylo žalovanému oznámeno dopisem. Žalovaný ani přes výzvu žalobkyně na dlužnou částku s příslušenstvím ničeho neuhradil.

5. Úvěruschopnost žalovaného zkoumala právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením předmětných smluv na základě informací získaných od žalovaného, kdy takto získané informace právní předchůdkyně žalobkyně ověřila oproti dokladům, které jí poskytl žalovaný. Následně získané a ověřené informace zanesla do tzv. zákaznické karty. Žalovaný úplnost a pravdivost poskytnutých informací stvrdil svým podpisem. Teprve po vyhodnocení těchto informací právní předchůdkyně žalobkyně se žalovaným uzavřela předmětné smlouvy. Skutečnost, že právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smluv s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného spotřebitelský úvěr splácet, a to na základě dostatečných informací od něj získaných, rovněž žalovaný stvrdil svým podpisem.

6. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

7. Podle , (dále jen „ “), není k projednání věci samé třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaný se k tomuto procesnímu postupu nevyjádřil, ačkoli mu výzva k vyjádření byla řádně doručena, soud tedy předpokládá, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí, a proto rozhodl bez nařízení jednání.

8. Listinnými důkazy bylo prokázáno, že:

9. Právní předchůdkyně žalobkyně se žalovaným uzavřela dne 28. 9. 2019 smlouvu o zápůjčce číslo na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč. Poskytnuté peněžní prostředky měly sloužit k refinancování jiné zápůjčky poskytnuté dle smlouvy číslo to ve výši 2 700 Kč. Žalovaný se touto smlouvou zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně tuto částku spolu s úrokem ve výši 16 479 Kč, částkou za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 18 315 Kč a částkou za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 3 540 Kč, celkem tedy částku 88 334 Kč, v 23 měsíčních splátkách po 3 681 Kč a poslední splátce ve výši 3 671 Kč. Zápůjční úroková sazba byla ujednána ve výši 29 % ročně (prokázáno citovanou smlouvou o zápůjčce). Žalovaný uhradil pouze částku 19 392,66 Kč, zůstal tak dlužen právní předchůdkyni žalobkyně částku ve výši 38 243,34 Kč (prokázáno tabulkou umoření ze dne 31. 1. 2022).

10. Dále právní předchůdkyně žalobkyně se žalovaným uzavřela dne 31. 1. 2020 smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč. Žalovaný se touto smlouvou zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně tuto částku spolu s úrokem ve výši 15 252 Kč, částkou za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši 14 018 Kč, celkem tedy částku 59 270 Kč, v 20 měsíčních splátkách po 2 823 Kč a poslední splátce ve výši 2 810Kč. Zápůjční úroková sazba byla ujednána ve výši 49 % ročně (prokázáno citovanou smlouvou o spotřebitelském úvěru). Žalovaný uhradil pouze částku 6 055,44 Kč, zůstal tak dlužen právní předchůdkyni žalobkyně částku ve výši 27 052,74 Kč (prokázáno tabulkou umoření ze dne 31. 1. 2022).

11. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022 došlo k postoupení pohledávek právní předchůdkyně žalobkyně za žalovaným ze shora uvedených smluv na žalobkyni (prokázáno citovanou smlouvou o postoupení pohledávek a seznamem pohledávek). Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 30. 1. 2022, v němž byl zároveň žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky, která k datu postoupení činila 155 712,02 Kč bez příslušenství (prokázáno dopisem nazvaným oznámení o postoupení pohledávky ze dne 30. 1. 2022 a podacím lístkem).

12. Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani na základě této výzvy. Právní zástupce žalobkyně proto žalovanému zaslal předžalobní upomínku a vyzval jej k úhradě dlužné částky nejpozději do 21. 6. 2022 (prokázáno výzvou k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 6. 6. 2022 a podacím lístkem).

13. Pokud jde o posouzení úvěruschopnosti žalovaného, soud ze zákaznické karty ze dne 28. 9. 2019 zjistil, že k osobním a majetkovým poměrům žalovaného bylo v této kartě zaznamenáno,

že žalovaný je ženatý, má vyživovací povinnost ke 3 osobám a bydlí spolu s rodiči. Dále zde bylo uvedeno, že je zaměstnán na plný pracovní úvazek na pozici procesní technik u společnosti právnická osoba Zaměstnání mělo být ověřeno na základě pracovní smlouvy a výplatních pásek. Dále bylo uvedeno, že celkový měsíční příjem žalovaného činí 23 579 Kč a sestává z příjmu ze zaměstnání ve výši 13 579 Kč a dalších příjmů domácnosti ve výši 10 000 Kč. Celkové výdaje uvedl žalovaný ve výši 10 000 Kč, které sestávají z výdajů na interní splátku ve výši 1 500 Kč, zbylé výdaje byly odhadnuty. V zákaznické kartě je uvedeno, že údaje v ní uvedené byly ověřeny na základě pracovní smlouvy a výplatních pásek. Žalobkyně však nepředložila výplatní pásky ani pracovní smlouvu.

14. Ze zákaznické karty ze dne 31. 7. 2020 zjistil, že k osobním a majetkovým poměrům žalovaného bylo v této kartě zaznamenáno, že žalovaný je ženatý, má vyživovací povinnost ke 3 osobám a bydlí spolu s rodiči. Dále zde bylo uvedeno, že je zaměstnán na plný pracovní úvazek na pozici procesní technik u společnosti právnická osoba Dále bylo uvedeno, že celkový měsíční příjem žalovaného činí 21 905 Kč a sestává z příjmu ze zaměstnání ve výši 15 405 Kč a dalších příjmů domácnosti ve výši 6 500 Kč. Celkové výdaje uvedl žalovaný ve výši 10 000 Kč, které sestávají z výdajů na interní splátku ve výši 3 680 Kč, zbylé výdaje byly odhadnuty. V zákaznické kartě je uvedeno, že údaje v ní uvedené byly ověřeny na základě pracovní smlouvy a 2 výplatních pásek. Žalobkyně však nepředložila výplatní pásky ani pracovní smlouvu.

15. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda předmětné smlouvy byly mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným uzavřeny platně, a to s ohledem na to, zda byla před uzavřením těchto smluv dostatečně a odborným způsobem zkoumána schopnost žalovaného sjednávaný úvěr a zápůjčku splácet (úvěruschopnost), a to v souladu s  , o spotřebitelském úvěru (dále jen„ z. s. ú.“), neboť soud nepochyboval o tom, že citované smlouvy jsou smlouvy o spotřebitelském úvěru ve smyslu z. s. ú., kdy na straně jedné vystupuje právní předchůdkyně žalobkyně coby poskytovatel a na straně druhé žalovaný coby spotřebitel.

16. Žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost žalovaného byla posuzována podle informací a oproti dokladům získaných od žalovaného, přičemž informace takto získané byly zaneseny

do zákaznických karet žalovaného. Na základě provedeného dokazování však soud nemá za to,

že by právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného dostatečným způsobem. K tvrzeným skutečnostem o údajích zanesených do zákaznických karet (příjmy a výdaje, zaměstnání a bydlení žalovaného) nebyl předložen žádný důkaz (tvrzené výplatní pásky, pracovní smlouva). Soud musí konstatovat, že pokud údaje o majetkové situaci žalovaného nebyly řádně zjištěny, ani ověřeny, nemohly být právní předchůdkyní žalobkyně, event. jejím informačním systémem ani řádně vyhodnoceny. Neúplné a neověřené údaje nemohly podat pravdivý obraz o majetkové situaci žalovaného a o jeho schopnosti úvěr splácet.

17. Pouhé doplnění čísel do formuláře bez náležitého ověřování příjmové a výdajové stránky rozpočtu spotřebitele k náležitému posouzení jeho úvěruschopnosti nepostačuje (k tomu srov. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 9. 3. 2021, č. j. -149). Je nutné uvést, poskytovatel úvěru nedostojí povinnosti stanovené mu v § 86 odst. 1 z. s. ú., tudíž nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. ). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru podle uvedeného ustanovení je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod. (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. -39). Současně má soud za to, že právní předchůdkyně žalobkyně nedostála ani povinnost stanovené jí v § 78 odst. 1 z. s. ú.., který vyžaduje pořizování a uchovávání dokumentů nebo jiných záznamů týkajících se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, když k tvrzeným skutečnostem nepředložila jediný důkaz.

18. S ohledem na výše uvedené soud dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně

před uzavřením předmětných smluv dostatečným způsobem nezkoumala úvěruschopnost žalovaného a žalovanému úvěr a zápůjčku poskytla, aniž by řádně zjistila a následně posoudila příjmovou a výdajovou stránku žalovaného. Jinými slovy právní předchůdkyně žalobkyně s odbornou péčí neposoudila, zda je žalovaný schopen zapůjčené peněžní prostředky vrátit. Právní předchůdkyně žalobkyně tak nedostála povinnosti stanovené v § 86 odst. 1 a § 78 odst. 1 z. s. ú. a nesplnila tak podmínky, za nichž bylo možné úvěr žalovanému poskytnout. Soud proto předmětné smlouvy posoudil jako absolutně neplatné.

19. Jelikož však bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla částku 30 000 Kč, kterou jí žalovaný nevrátil co do částky 27 052,74 Kč, a částku 50 000 Kč, kterou jí žalovaný nevrátil co do částky 38 243,34 Kč, soud dospěl k závěru, že se žalovaný na úkor právní předchůdkyně žalobkyně, resp. po postoupení pohledávky na úkor žalobkyně ve smyslu § 2991 o. z. bezdůvodně obohatil a je povinen toto plnění, tedy částku 27 052,74 Kč a 38 243,34 Kč, žalobkyni vrátit. Co do těchto částek tedy soud žalobě vyhověl a ve zbylém rozsahu žalobu zamítl. Co se týče zákonného úroku z prodlení, soud žalobu zamítl v rozsahu uvedeném ve výroku II., s odkazem na judikaturu soudů týkající se úroků z prodlení ve vztahu k bezdůvodnému obohacení (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2020, sp. zn. ). Dle závěrů judikatury prodlení nastává až na základě doručení žaloby žalovanému, a ode dne následujícího lze přiznat úroky z prodlení. Žalobu lze totiž považovat za řádnou hmotněprávní výzvu k vydání bezdůvodného obohacení

až v okamžiku jejího doručení žalovanému, na rozdíl od žalobcem zaslané procesní předžalobní výzvy k plnění. Soud proto přiznal žalobkyni zákonný úrok z prodlení z této částky dle § 1970

o. z. ve výši stanovené jdoucím ode dne následujícího

po doručení žaloby, tj. od 3. 1. 2023, do zaplacení.

20. Podle , (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle o. z. poskytne úvěrující úvěrovanému peněžní prostředky

na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

21. Podle § číslo o. z, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

22. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

23. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

24. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

25. Podle § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.

26. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

27. Podle výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

28. Podle § 419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

29. Podle , o spotřebitelském úvěru (dále jen„ z. s. ú.“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

30. Podle § 3 odst. 1 písm. d) z. s. ú. se pro účely tohoto zákona rozumí poskytovatelem ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr.

31. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věty první z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

32. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

33. Druhý senát Soudního dvora Evropské unie ve 34. bodě svého rozsudku ze dne 5. 3. 2020

ve věci sp. zn. C číslo, OPR- právnická osoba GK, v řízení o předběžné otázce (dále jen jako„ rozsudek SDEU“), rozhodl, že účinná ochrana spotřebitele vyžaduje, aby v situaci, kdy věřitel uplatní svůj nárok z úvěrové smlouvy vůči spotřebiteli, vnitrostátní soud z úřední povinnosti posoudil, zda věřitel dodržel povinnost stanovenou v článku 8 směrnice 2008/48 (pozn. jedná

se o povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele), a konstatuje-li porušení této povinnosti, vyvodil z toho důsledky upravené vnitrostátním právem, aniž by vyčkal příslušného návrhu spotřebitele, s tou výhradou, že musí být dodržena zásada kontradiktornosti. Dle bodu 46. rozsudku SDEU musí být články 8 a 23 směrnice 2008/48 vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. S ohledem

na tento závěr Soudního dvora Evropské unie je nutné § 87 odst. 1 z. s. ú. vykládat tak,

že následkem porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, ke které je povinen soud přihlédnout z úřední povinnosti, nikoli až k námitce spotřebitele.

34. Podle § 78 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný

pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle

§ 78 odst. 2 písm. b) z. s. ú. poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.

35. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

36. Zákon o spotřebitelském úvěru jako předpis speciální má přednost před obecnou úpravou obsaženou v  . Jeho ustanovení z. s. ú. pak postihuje porušení povinnosti posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr sankcí neplatnosti smlouvy, a to, jak již bylo uvedeno výše, neplatnosti absolutní, ke které je soud povinen přihlížet z úřední povinnosti ( o. z.). Současně v případě absolutní neplatnosti právního jednání nepřichází moderace soudem, jako je tomu u případů relativní neplatnosti, vůbec v úvahu.

37. Ústavní soud ČR zároveň v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. , zdůraznil,

že„ …poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Posouzení rozpornosti úvěrové smlouvy s dobrými mravy

(a na ni navazující eventuální rozhodnutí soudu o zastavení exekuce) nemůže vycházet jen z„ objektivizovaného“ hodnocení jednotlivých parametrů takové úvěrové smlouvy, … Naopak obecné soudy … by měly poskytovatele úvěrů vést (i třeba cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.“

38. Zadlužování jednotlivců není podle názoru soudu jen problémem jednotlivce, ale negativně působí na celou společnost. Z uvedeného důvodu judikatura i zákon trvá na tom, aby úvěrující pečlivě hodnotili úvěruschopnost úvěrovaného, a to aktivním zjišťováním informací k této otázce a jejich následným odpovědným vyhodnocením, tak aby úvěrovaní nepadli do dluhové pasti.

39. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle , když neshledal důvod pro její prodloužení.

40. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení převážně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 911,26 Kč, přičemž tato částka představuje 14,94 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu žalobkyně v řízení v rozsahu 57,47 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 42,53 %). Náklady žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 4 545 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle a , advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 113 619 Kč sestávající z částky 5 660 Kč za každý ze tří úkonů právní služby ( - převzetí a příprava zastoupení, d) - písemné podání žaloby, výzva k plnění a. t.) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle a. t. a daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 17 880 Kč ve výši 3 754,8 Kč. Náhrada nákladů žalobkyně v celkové výši 3 911,26 Kč byla přisouzena rovněž v obecné pariční lhůtě ( ) a na zákonné platební místo ( ).

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu v Mladé Boleslavi.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí nebo exekuce.