Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
21 C 24/2023-68
Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudkyní JUDr. Danou Fiedlerovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení částka s příslušenstvím,
takto:
I. Žaloba, aby byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku částka spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši částka od datum do datum, úrokem ve výši 23,76 % ročně z částky částka od datum do zaplacení a zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, se zamítá.
II. Žalobkyně je povinna nahradit žalovanému náklady řízení ve výši částka, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žaloba, aby byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši [částka] od [datum] do [datum], úrokem ve výši 23,76 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, se zamítá. II. Žalobkyně je povinna nahradit žalovanému náklady řízení ve výši [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným dne datum domáhala zaplacení částky částka s příslušenstvím z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru číslo kterou uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně, právnická osoba anonymizována tři slova podnikající v České republice prostřednictvím společnosti právnická osoba se sídlem adresa, IČO, s žalovaným dne datum, s úvěrovým rámcem ve výši částka. Tvrdila, že žádost žalovaného o poskytnutí úvěru byla posuzována individuálně. Při schvalování úvěru vycházela právní předchůdkyně žalobkyně z údajů poskytnutých žalovaným. Při hodnocení úvěruschopnosti žalovaného porovnávala právní předchůdkyně žalobkyně jeho příjem a výdaje odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ, dále byl žalovaný prověřován v bankovních a nebankovních registrech. Žalovaný v žádosti o poskytnutí úvěru uvedl, že je zaměstnán ve právnická osoba anonymizováno s čistým měsíčním příjmem částka měsíčně, celkové náklady na domácnosti představují částka měsíčně; ostatní finanční závazky uvedl ve výši částka. Žalovaný dále uvedl, že bydlí u rodičů. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěrový účet a vydala žalovanému platební úvěrovou kartu. Žalovaný požádal o převedení platby na bankovní účet zprostředkovatele za účelem úhrady prodejní ceny zboží či služeb. Právní předchůdkyně žalobkyně zaslala na účet zprostředkovatele částku částka dne datum. Žalovaný nesplnil svou povinnost řádně a včas, úvěr řádně nesplácel; žalovanému jsou od data prodlení účtovány poplatky dle Sazebníku a úvěr je úročen sazbou 23,76 %. K zesplatnění úvěru došlo ke dni datum. Dlužná částka se tak skládá z nesplacené jistiny ve výši částka, ze smluvních pokut ve výši 0,1 % denně z částky splátky v prodlení ve výši částka a z pojistného ve výši 7,99 % z měsíční splátky úvěru ve výši částka. Kapitalizovaný smluvní úrok ke dni zesplatnění úvěru činí částka. Žalovaný neuhradil ničeho ani po zaslání předžalobní upomínky.
2. Vzhledem k tomu, že se žalobkyně a její právní zástupce z nařízeného jednání konaného dne datum omluvili, soud projednal a rozhodl věc v jejich nepřítomnosti postupem dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. , Občanský soudní řád , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř. “). Žalovaný při jednání navrhl, aby byla žaloba v celém rozsahu zamítnuta.
3. Z provedených listinných důkazů zjistil soud následující skutkový stav.
4. Z žádosti/smlouvy o revolvingovém úvěru číslo Přihlášky k pojištění pro revolvingový úvěr (Produktové smlouvy k rámcové smlouvě pro poskytování bankovních produktů a služeb číslo) ze dne datum, bylo zjištěno, že žalovaný požádal právní předchůdkyni žalobkyně o poskytnutí revolvingového úvěru s úvěrovým rámcem ve výši částka. Celková výše měsíční splátky měla činit minimálně 5 % z dlužné částky zaokrouhlené na celé desetitisíce nahoru, nejméně však částka RPSN činilo 30,10 %, základní roční úroková sazba činila 23,76 % ulice poplatek za rezervaci úvěrových zdrojů činila částka. Výše měsíční úhrady za pojištění byla sjednána na 5,99 % z měsíční splátky úvěru. Úvěr byl sjednán na dobu neurčitou. Žalovaný uvedl, že je svobodný, nemá vyživovací povinnost, bydlí u rodičů. Je zaměstnán jako technický a odborný pracovník ve právnická osoba anonymizováno s příjmem částka měsíčně čistého. Celkové náklady domácnosti činí částka, finanční závazky činí částka. Žalovaný požádal o zaslání částky částka zprostředkovateli za nákup černé techniky, kdy výše měsíční splátky byla sjednána ve výši částka, počet splátek byl 11. Roční úroková sazba činila 19,01 %. Žalovaný se za poskytnutí této služby zavázal uhradit částka. Celková částka k úhradě za službu byla ve výši částka. Dále si žalovaný sjednal pojištění anonymizována dvě slova, kdy celková výše měsíční splátky čerpání za specifických podmínek činila částka. Strany si ujednaly možnost smluvní pokuty v případě prodlení se splácením úvěru, a to ve výši 0,1 % denně z částky splátky v prodlení.
5. Z kopie občanského průkazu žalovaného bylo zjištěno, že žalobkyně při uzavírání smlouvy ověřila totožnost žalovaného.
6. Z rámcové smlouvy o poskytnutí bankovních produktů a služeb číslo bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným dne datum. Na základě této smlouvy se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému bankovní produkty a služby v rozsahu dle aktuální nabídky.
7. Z produktových podmínek pro revolvingové úvěry bylo zjištěno, že úvěr může být žadateli poskytnut na základě uzavřené produktové smlouvy; podmínky vzniku, změny a zániku jsou uvedený ve všeobecných obchodních podmínkách pro poskytování bankovních produktů. Náklady na úvěr se skládají z úroků z úvěru, úroků z prodlení, zúčtovacích poplatků, transakčních poplatků, odměny za činnost poskytovatele úvěru, náhrady vynaložených nákladů, poplatku za uzavření produktové smlouvy, poplatku za odeslání výzvy ke splacení zesplatněného úvěru, poplatku souvisejícího se změnami dohodnutých podmínek na žádost klienta, poplatky za úkony na žádost klienta a s náklady souvisejícími s uplatněním práv poskytovatele úvěru z produktové smlouvy. V případě uzavření produktové smlouvy je možné poskytnout úvěrovou kartu.
8. Ze sazebníku pro úvěry platného od datum bylo zjištěno, že zřízení a vedení revolvingového úvěru je zdarma, měsíční poplatek za rezervaci revolvingových zdrojů činí částka. Zdarma je také zřízení úvěrové karty k poskytnutému úvěru či výběr hotovosti z bankomatu jméno anonymizováno v České republice.
9. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru bylo zjištěno, že věřitelem byla právní předchůdkyně žalobkyně, zprostředkovatelem úvěru byla právnická osoba Celková výše úvěru byla sjednána na částka se specifickými podmínkami čerpání a splácení určené části revolvingového úvěru částkou částka. Úvěr byl sjednán na dobu neurčitou. Minimální výše splátky pak u revolvingového úvěru činí 5 % z dlužné částky zaokrouhlené na celé desetitisíce nahoru, nejméně částka; výše splátky se specifickými podmínkami čerpání a splácení určené části revolvingového úvěru činí částka, počet splátek byl stanoven na 11. Celkem se žalovaný zavázal uhradit částka, resp. částka za zaslání shora uvedené částky zprostředkovateli úvěru. Výpůjční úroková sazba činila 23,76 %, RPSN bylo ve výši 30,10 %; u specifických podmínek činila výpůjční úroková sazba 19,01 % a RPSN činilo 19,04 %. Byla sjednána možnost smluvní pokuty v případě prodlení se splácením úvěru, a to ve výši 0,1 % denně z dlužné částky splátky v prodlení. Výše nákladů na vymáhání závazku v prodlení byla stanovena na částku částka, poplatek za odeslání upomínky činil částka.
10. Ze všeobecných obchodních podmínek bylo zjištěno, že uzavření smlouvy o úvěru je podmíněno akceptací žádosti o poskytnutí úvěru. Pokud k akceptaci žádosti ze strany klienta dojde a ze strany poskytovatele dojde ke konečnému přijetí žádosti, je digitalizovaný dokument poskytovatelem úvěru podepsán. V dokumentu je dále upraveno mimo jiné čerpání úvěru, náklady na úvěr, splácení úvěru.
11. Z dopisu právní předchůdkyně žalobkyně, bylo zjištěno, že žalovaný byl informován o dalším postupu v případě přijetí jeho žádosti o úvěr.
12. Z dopisu právní předchůdkyně žalobkyně dne datum bylo zjištěno, že žalovaný byl seznámen s produktem„ jméno kredit“; jedná se o předschválený úvěr, ze kterého může žalovaný průběžně čerpat s úvěrovým rámcem ve výši částka. K úvěru náleží i kreditní karta. Žádost žalovaného byla schválena dne datum, přičemž ihned došlo k úhradě nákupu žalovaného na splátky u obchodníka.
13. Z přehledu čerpání a splácení úvěru číslo bylo zjištěno, že žalovaný celkem čerpal částku částka a celkem uhradil částku částka.
14. Z dodatku číslo k Rámcové pojistné smlouvy č. anonymizováno číslo bylo zjištěno, že společnosti právnická osoba, IČO, sídlem adresa, že s účinností od datum dojde ke změně ceny a rozsahu souboru pojištění anonymizována dvě slova a anonymizováno u revolvingových úvěrů.
15. Z dopisu právní předchůdkyně žalobkyně dne datum bylo zjištěno, že žalovaný byl informován o změně výše pojistného.
16. Z odstoupení od úvěrové smlouvy číslo ze dne datum bylo zjištěno, že žalovaný byl informován o zesplatnění úvěru ke dni datum. Byl vyzván k úhradě dlužné částky ve výši částka.
17. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum vč. potvrzení o připsání úplaty a účinnosti postoupení ze dne datum bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila svou pohledávku na žalobkyni.
18. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum vč. podacího archu bylo zjištěno, že žalovaný byl informován o postoupení pohledávky.
19. Z výzvy k úhradě dluhu ze dne datum vč. poštovního archu bylo zjištěno, že žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní upomínku k úhradě dlužné částky ve výši částka.
20. Hmotněprávní posouzení věci bylo založeno mimo jiné na právní úpravě zákona č. 89/2012 Sb. , Občanský zákoník , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), neboť všechny rozhodné skutečnosti nastaly již za jeho účinnosti (§ 3028 odst. 1 o. z.).
21. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
22. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
23. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , zákona o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru “) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
24. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.
25. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.
26. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
27. Uzavřenou smlouvu je třeba posoudit nejen podle ustanovení § 2395 o. z., ale s ohledem na její spotřebitelský charakter i podle zákona číslo Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění pozdějších předpisů, účinného od 1. 12. 2016 s ohledem na to, že předmětná smlouva byla uzavřena dne datum.
28. Soud má za to, že obdobně jako za předchozí právní úpravy obsažené v zákoně č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru, platné a účinné do 30. 11. 2016, je namístě se i nyní za účinnosti zákona o spotřebitelském úvěru, z úřední povinnosti soudu zabývat (i bez námitky žalovaného) v případě spotřebitelské smlouvy o úvěru předně otázkou, zda ze strany právní předchůdkyně žalobkyně jakožto poskytovatele úvěru byla před vlastním uzavřením smlouvy splněna její zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele (žalovaného). Povinnost věřitele zkoumat schopnost spotřebitele splácet sjednávaný úvěr je v zákoně stanovena nikoliv pouze na ochranu zadlužujícího se spotřebitele, ale současně též na ochranu dotčeného věřitele (v jehož prospěch je, aby spotřebitel, jenž se vůči němu úvěrově zavazuje, byl skutečně schopen svým závazkům dostát), i na ochranu všech dalších (i potenciálních) věřitelů dotčeného dlužníka, u nichž by řádné splácení jejich pohledávek daným spotřebitelem v případě jeho předlužení (další závazky), mohlo být ohroženo. Zakotvením ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru do právního řádu došlo k implementaci směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne datum o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, podle níž musí věřitel před uzavřením smlouvy posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (článek 8). Z ustálené judikatury Krajského soudu v Praze (rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne datum rozhodnutí sp. zn. spisová značka, rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne datum rozhodnutí sp. zn. spisová značka, rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne datum rozhodnutí sp. zn. spisová značka) plyne, že pouze jazykový výklad právní úpravy účinné od 1. 12. 2016 a obsažené v ustanovení § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb. by (zejména vzhledem k druhé větě § 87 odst. 1 ) mohl nasvědčovat, že touto změnou došlo ke změně zákonného důsledku porušení kontinuálně stanovené povinnosti poskytovatele úvěru v tom směru, že jím bude nikoli absolutní, ale pouhá relativní neplatnost dotčené smlouvy, kterou, jako takovou, by měl soud zkoumat pouze k námitce spotřebitele. Při výkladu a aplikaci právních předpisů však nelze pomíjet jejich účel a smysl, který není možné hledat jen ve slovech a větách toho kterého předpisu, ale je v něm třeba vždy nalézat i zásady uznávané demokratickými právními státy (srov. nález Ústavního soudu ze dne 7. 5. 2009, sp. zn. I. ÚS 523/07 ). Mezi tyto náleží i zásada rovnosti a s ní související zásada ochrany slabší strany, jejímž projevem je i ochrana spotřebitele, vtělená do zvláštní úpravy spotřebitelských vztahů, která usměrňuje v oblasti soukromého práva uplatnění obecné zásady autonomie vůle. Nelze tedy vycházet pouze z toho, že žalovaný smlouvu uzavřel, a pokud mu podmínky smlouvy nevyhovovaly, nemusel ji s právní předchůdkyní žalobkyně uzavírat. Nelze současně tolerovat systematické porušování či obcházení zákona ze strany poskytovatelů jen s poukazem na zásadu pacta sunt servanda s tím, že spotřebitel přístup poskytovatele na připraveném formuláři odsouhlasil. K výkladu právních norem Ústavní soud již v usnesení svého pléna ze dne 3. 4. 2007, sp. zn. Pl. ÚS 92/06 , zdůraznil, že„ Obecný soud není absolutně vázán doslovným zněním zákona, nýbrž se od něj smí a musí odchýlit, pokud to vyžaduje účel zákona, historie jeho vzniku, systematická souvislost nebo některý z principů, jež mají svůj základ v ústavně konformním právním řádu jako významovém celku; povinnost soudů nalézat právo neznamená pouze vyhledávat přímé a výslovné pokyny v zákonném textu, ale též povinnost zjišťovat a formulovat, co je konkrétním právem i tam, kde jde o interpretaci abstraktních norem a ústavních zásad“ (srov. též nález sp. zn. Pl. ÚS 21/96 ). Jinými slovy, soudy musí při své činnosti postupovat tak, aby interpretační a aplikační právní problémy řešily s maximální mírou racionality. Jestliže interpretace právní normy za použití jazykové metody výkladu vede k nerozumným výsledkům, zakládajícím neodůvodněnou nerovnost mezi subjekty, je na místě použít další výkladové metody, jako je metoda výkladu systematického, logického, teleologického či historického, které by přiměřeně korigovaly interpretační výsledky plynoucí ze základního, nikoliv však jediného, výkladu jazykového. I rozsudek SDEU ve věci C -679/18, OPR-Finance, k předběžné otázce vznesené Okresním soudem v Ostravě právě k předmětné právní úpravě zákona o spotřebitelském úvěru, a shodné stanovisko v obdobné věci C -616/18, Cofidis. Soudní dvůr EU ve věci OPR-Finance uzavřel, že„ články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“. Výklad předmětného ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovícího důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, aby respektoval smysl a účel daného ustanovení (teleologický výklad), kontinuitu (historický výklad) a dosavadní vývojové trendy v dané právní oblasti (výklad z judikatury), a aby se současně jednalo o výklad eurokonformní, tak nepřipouští, aby důsledkem uvedeného porušení povinnosti věřitele (poskytovatele úvěru) byla pouhá relativní neplatnost. Zákonem stanovenou neplatnost, k níž v důsledku daného porušení dochází, je nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti. V ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití ustanovení § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele (srovnej rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 27. 7. 2021, č.j. 22 Co 92/2021 -52).
29. Z listin označených žalobkyní k důkazu a založených ve spise nelze považovat za prokázané, že příjmy a výdaje žalovaného jako klienta její právní předchůdkyně byly náležitým způsobem zkoumány, a jeho úvěruschopnost tak byla řádně prověřena. Vzhledem k tomu, že se žalobkyně ani její zástupce nedostavili k nařízenému jednání dne datum, nemohli být soudem vyzváni k doplnění tvrzení, jakým konkrétním způsobem byla úvěruschopnost žalovaného zkoumána a k předložení důkazů k prokázání tohoto tvrzení, a poučeni o následcích nesplnění výzvy soudu ve smyslu ustanovení § 118a o. s. ř. o. s. ř. Takové procesní poučení se totiž poskytuje jen účastníkům přítomným u soudního jednání. Nebylo tak zjištěno, že by právní předchůdkyně žalobkyně blíže zkoumala výdaje žalovaného (jinak než spokojením se s vyplněným formulářem žalovaným), tedy, kde žalovaný bydlí, jaké konkrétní výdaje vynakládá na poplatky za služby poskytované v souvislosti s bydlením (voda, elektřina, příp. plyn), které lze doložit poměrně snadno (např. výpisem z účtu). Právní předchůdkyní žalobkyně nebyly zkoumány ani další běžné měsíční výdaje žalovaného jako např. na jízdné, platby mobilnímu operátorovi, záliby, ošacení, atd. Právní předchůdkyně žalobkyně ani nijak neověřovala uvedený příjem žalovaného. Právní předchůdkyně žalobkyně svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného řádně nesplnila. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015 -39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015, použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb. ). Pouhé vyplnění formuláře, resp. v tomto případě žádosti o úvěr, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí„ na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. V souladu se shora citovaným ustanovením § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. K tomuto porovnání však reálně vzhledem k nedostatku jakýchkoli podkladů k příjmům a výdajům žalovaného v daném případě nemohlo dojít.
30. Neprokázala-li žalobkyně, že při sjednávání smlouvy o úvěru byla splněna zákonná povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného dlužníka, je třeba nahlížet na předmětnou smlouvu o úvěru jako na absolutně neplatnou (§ 87 odst. 1 věta prvá zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s ustanovením § 588 o. z.). Za stavu, kdy mezi účastníky nebyl sjednán platný závazek, se při vypořádání vztahu mezi nimi na místo obecných ustanovení o bezdůvodném obohacení uplatní speciální ustanovení § 87 odst. 1 věty poslední zákona o spotřebitelském úvěru, podle kterého vzniká žalobkyni vůči žalovanému pouze nárok na vrácení poskytnuté jistiny.
31. Soud se poté zabýval otázkou, jaká byla žalovanému poskytnuta jistina a jakou částku žalovaný uhradil. Žalobkyně tvrdila, že dlužná částka ke dni podání žaloby činila částka a skládala se z nesplacené jistiny ve výši částka, smluvních pokut ve výši částka a dále z pojistného ve výši částka. Dále požadovala kapitalizovaný smluvní úrok ve výši částka. Z provedených důkazů bylo zjištěno, že žalovaný celkem čerpal částku ve výši částka a celkem uhradil částka. Z předloženého přehledu čerpání a splácení úvěru je přitom zřejmé, že žalovanému byly účtovány úroky a poplatky. Je tak zcela jisté, že platby žalovaného byly započítávány i na částky, které mu byly účtovány na základě absolutně neplatné smlouvy. Vzhledem k tomu, že žalovaný již celou čerpanou jistinu (částka) uhradil, je třeba žalobu v celém rozsahu zamítnout (výrok I.).
32. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 151 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , kdy ve věci zcela úspěšnému žalovanému náleží plná náhrada nákladů řízení. Tyto náklady se sestávají z částky částka představující paušální náhradu hotových výdajů za jeden úkon (účast na jednání dne datum) v souladu s ustanovením § 151 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. ve spojení s § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb.
33. Lhůta ke splnění povinnosti byla určena podle ustanovení § 160 odst. 1 , část věty před středníkem o. s. ř. o. s. ř. , neboť ke stanovení jiné lhůty neshledal soud důvody.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání prostřednictvím Okresního soudu Praha-východ, ke Krajskému soudu v Praze, do 15 dnů ode dne doručení.
Nesplní-li povinná dobrovolně povinnost stanovenou tímto rozhodnutím, lze se jejího výkonu domáhat podáním návrhu u soudu (§ 251 o. s. ř. o. s. ř. ) nebo za podmínek daných zvláštním zákonem (zákon č. 120/2001 Sb. ) u soudního exekutora.