Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
8 C 358/2022-46
Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Davidem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa,
zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení,
sídlem adresa,
proti
žalované: osobní údaje žalované
bytem adresa žalované,
o zaplacení 26 583 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 4 500 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 4 500 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v rozsahu nároku na zaplacení částky 22 083 Kč, spolu s úrokem 29 % ročně z částky 9 534,50 Kč ode dne datum do zaplacení, kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 566,50 Kč a úrokem z prodlení 11,75 % ročně z částky 5 034,50 Kč od datum do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 4 500 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 4 500 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se zamítá v rozsahu nároku na zaplacení částky 22 083 Kč, spolu s úrokem 29 % ročně z částky 9 534,50 Kč ode dne [datum] do zaplacení, kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 566,50 Kč a úrokem z prodlení 11,75 % ročně z částky 5 034,50 Kč od [datum] do zaplacení. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) domáhala zaplacení shora uvedených částek. Žalobu odůvodnila tím, že osoba žalovaná s žalobkyní (resp. jejím právním předchůdcem (právnická osoba) uzavřeli dne datum smlouvu o zápůjčce číslo na jejímž základě jí poskytl předchůdce žalobkyně finanční částku ve výši 14 000 Kč. Žalovaná osoba se zavázala vrátit celkem částku zápůjčky navýšenou o souhrnný poplatek ve výši 12 283 Kč představující součet kapitalizovaných úroků, poplatek za administrativní činnost a flexibilní splácení a poplatek za komfortní splácení, a to v 60 týdenních splátkách á 439 Kč, ovšem sjednané splátky řádně nehradila, když poslední splátka byla uhrazena dne datum. Žalovaná osoba uhradil pouze částku v celkové výši 9 500 Kč. Ke dni datum, zůstala neuhrazena jistina ve výši 9 534,50 Kč a souhrnný poplatek ve výši 7 248,50 Kč, jehož součástí je sjednaný úrok a dále úroková sazba 29 % ročně, kterou se úročí dlužná jistina od datum do zaplacení. Dále požadoval uhrazení smluvní pokuty, která byla sjednána ve výši 0,1 % denně z celkové dlužné částky, ovšem žádá ji přiznat„ pouze do výše 7 000 Kč“. Smlouvou o postoupení pohledávky právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku. Vedle jistiny dluhu a úroku se žalobkyně s odkazem na citovanou smlouvu dále domáhala zaplacení zákonného úroku z prodlení z požadované částky. Dále se žalobkyně ohledně ověření úvěruschopnosti vyjádřila v tom smyslu, že (právní předchůdce) řádně provedl ověření schopnosti osoby žalované splácet spotřebitelský úvěr, a to konfrontací doložených údajů žalovanou osobou s registry (interní registry, příjmení, insolvenční rejstřík apod.). Dále polemizoval s právním posouzením některých okresních soudů a finančního arbitra, a k samotnému procesu kontroly úvěruschopnosti uvedl, že v BRKI, NRKI ani příjmení nezjistil žádný negativní záznam, dále z centrální evidence exekucí ani insolvenčního rejstříku nezjistil negativní skutečnosti, a především vyházel z údajů žalované osoby ohledně příjmů a výdajů vyplněnými do„ zákaznické karty“, které byly ověřeny oproti dokladům v ní uvedených (výplatní pásky, pracovní smlouva). Zde uvedl dlužník příjem 8 400 Kč (ověřeno Oznámením o přiznání dávky sociální podpory) a„ další příjem“ 10 000 Kč. Výdaje jsou dle žalobkyně neověřitelné, resp. sdělené údaje byly konfrontovány s právními instituty (např. životní minimum) a statistickými daty. Žalující strana dále aplikovala na zjištěné údaje vybrané skóringové modely. Dále bylo odkázáno na několik rozhodnutí soudů, kterými podporuje své stanovisko, že právní úprava nestanoví přesný postup a povinnosti, které musí poskytovatel úvěru splnit, a ověřování příjmů a výdajů spotřebitele proto není její povinností, pokud je nahradí jinými způsoby ověření.
2. Žalovaná strana se ve věci nevyjádřila.
3. Soud nařídil jednání k projednání věci na den datum, na které se žalovaný bez omluvy nedostavil ani nepožádal o odročení jednání, ačkoli mu bylo předvolání řádně doručeno, soud proto věc projednal dle § 101 odst. 3 o.s.ř. v nepřítomnosti žalovaného a z provedených důkazů dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.
4. Z karty zákazníka ze dne datum, oznámení Úřadu práce ze dne datum, poštovních poukázek ze dne datum a datum, a z výpisu z centrální evidence exekucí (příjmení) soud zjistil, že žalovaná není zaměstnána, když je v domácnosti s 1 dítětem, a jejím příjmem je rodičovský příspěvek ve výši 7 600 Kč měsíčně. Žalovaná k březnu 2019 dále pobírala také příspěvek na dítě ve výši 800 Kč (v květnu 2019 již pouze 500 Kč), ovšem tento příjem je pro ověřování úvěruschopnosti bez významu, když jde o účelovou dávku státní sociální podpory, kterou je potřeba využít k výživě dítěte a nikoli na další platby matky, tím méně na splácení spotřebitelských úvěrů. Žalovaná dále mezi své příjmy uvedla také částku 10 000 Kč, ovšem bez jakékoli specifikace a také bez jakéhokoli doložení, když jedinou listino u předloženou (právnímu předchůdci) žalobce byla listin listina rozhodnutí o přiznání dávky ze dne datum. Mezi své odhadované výdaje žalovaná v zákaznické kartě vyplnila částku 2 000 Kč. Žalovaná osoba nebyla evidována ke dni uzavření smlouvy jako povinná v příjmení.
5. Ze smlouvy o zápůjčce ze dne datum vč. smluvních podmínek soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně na základě této smlouvy poskytla osobě žalované částku 14 000 Kč, přičemž ta se zavázala vrátit tyto finanční prostředky spolu s poplatkem za administrativní činnost ve výši 5 652 Kč, poplatkem za komfortní splácení ve výši 4 127 Kč, a úrokem v pevně sjednané kapitalizované výši 2 504 Kč, který odpovídá sazbě 29 % ročně po celou sjednanou dobu trvání smlouvy (od uzavření smlouvy do sjednané poslední splátky); celkově tedy s náklady úvěru ve výši 12 283 Kč. Dluh se žalovaná osoba zavázala uhradit v 60 týdenních splátkách v hotovosti po 439 Kč (tj. měsíčně cca 1 756 Kč).
6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum vč. seznamu postoupených pohledávek a oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum vč. podacího lístku bylo zjištěno, že na žalobkyni byla postoupena pohledávka za osobou žalovanou, a postoupení jí bylo oznámeno spolu s výzvou k zaplacení celé dlužné částky do datum.
7. Z předžalobní výzvy ze dne datum vč. podacího lístku soud zjistil, že osoba žalovaná byla před podáním žaloby vyzvána k zaplacení dlužné částky také zástupcem žalobkyně z řad advokátů.
8. Po skutkové stránce soud z předložených listinných důkazů zjistil následující skutečnosti. Na žalobkyni byly postoupeny pohledávky za osobou žalovanou ze smlouvy o zápůjčce ze dne datum, obsahem smlouvy je závazek právní předchůdkyně žalobkyně poskytnout osobě žalované zápůjčku ve výši 14 000 Kč, a naopak závazek žalované osoby vrátit tyto prostředky spolu se souhrnným poplatkem za sjednání půjčky v celkové výši 12 283 Kč v 60 týdenních hotovostních splátkách ve výši 439 Kč, tj. měsíčně cca 1 756 Kč), počínaje 7. dnem ode dne uzavření smlouvy, a to pod ztrátou výhody splátek k nejbližšímu termínu další splátky, pokud je s předchozí splátkou dlužník v prodlení. Ze samotného tvrzení žalobkyně o sjednaných částkách jistiny a souhrnného poplatku a zůstatku, který zůstal nesplacený, vyplývá, že žalovaný na tuto smlouvu celkem uhradil toliko 9 500 Kč. Právní předchůdce žalobkyně ověřoval úvěruschopnost žalované dotazy na žalovanou osobu, které konfrontoval s doklady předloženými a zaznamenanými do tzv. zákaznické karty“, a dále porovnáním se zjištěnými údaji v různých interních i externích registrech (např. příjmení, ve kterém nezjistil že by byla osoba žadatele o spotřebitelský úvěr v exekuci), jiné lustrace registrů ovšem žalobkyně nedoložila. Žalobkyně předložila zákaznickou kartu, s vyznačenými doklady, ze kterých byl ověřen příjem žalovaného 7 600 Kč měsíčně z rodičovského příspěvku, a dále z příspěvku na dítě. Naopak obecně označené„ další příjmy“ ve výši 10 000 Kč nebyly doloženy ani při vyplňování zákaznické karty žádnými doklady. Výdaje byly osobou žalovanou uvedeny v zákaznické kartě ve výši 2 000 Kč měsíčně bez dalšího. Žalobkyně oznámila postoupení pohledávky osobě žalované dopisem ze dne datum a současně ji vyzvala k zaplacení celé dlužné částky do datum. Žalovaná osoba ničeho dalšího nezaplatila. Soud neprovedl navržený důkaz výslechu osoby tzv.„ vázaného zástupce“ právního předchůdce žalobkyně, který uzavíral s osobou žalovanou smlouvu, a současně předtím vyplňoval zákaznickou kartu, když rozhodujícím jsou údaje zapsané, jak je sdělil žadatel o spotřebitelský úvěr a dále zapsané doklady, kterými měly být sdělené údaje ověřeny. Jestliže ze zákaznické karty nevyplývá, že by byly při jejím vyplňování předloženy jakékoli jiné doklady, než shora uvedené, je jakýkoli navržený důkaz výslechu osoby sepisující zákaznickou kartu nadbytečný.
9. Po právní stránce soud věc posuzoval jako občanskoprávní vztah. Smlouvu účastníků soud posoudil dle § 2390 a násl. zák. č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník , ve znění pozdějších předpisů, dále jen o.z.), na níž se vztahuje rovněž zákon č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (dále jen„ ZSÚ“). Dle názoru soudu ovšem v daném případě žalobkyně neprokázala, že bylo postupováno s odbornou péčí při posouzení schopnosti žalované osoby splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ). Ze skutkových zjištění vyplývá, že žalobkyně počítala s příjmem ve výši 18 400 Kč a výdaji ve výši 2 000, ovšem ve skutečnosti mohla mít za ověřený toliko příjem z rodičovského příspěvku ve výši 7 600 Kč. Příjem z přídavku na dítě je účelově vázanou dávkou státní sociální podpory, a lze jej užít výhradně k výživě dítěte, nikoli ke splácení spotřebitelského úvěru.„ Další příjem“ ve výši 10 000 Kč nijak jej neověřila. Z provedených důkazů nevyplývá ani, že by jakékoli doklady k tvrzeným příjmům žadatelka o spotřebitelský úvěr předložila ke dni podpisu žádosti o jeho přidělení, a žalobkyně nepředložila ani jakékoli důkazy k ověření příjmu v tomto řízení (a to ani na základě poučení a výzvy ve smyslu § 118a odst. 1 , resp. 3 o.s.ř. ). Obdobně na straně výdajů bez bližšího určení uvedla, že má výdaje 2 000 Kč, což je v hrubém rozporu se statisticky výchozími údaji jako je životní minimum a normativní náklady na bydlení, a především tzv. statistika rodinných účtů, kterou vede a zveřejňuje Český statistický úřad, a která pro rok 2019 předpokládá výdaje žalovaného bez zbytných výdajů cca 11,5 tis. Kč, tzn. více než jaký příjem žalovaného byl ověřen. Výdaje jsou tak zjevně v naprostém rozporu s „ právními instituty“ jako je částka životního minima a normativních nákladů na bydlení, a se statistickými údaji, na které se ve svých skutkových tvrzeních obecně žalobkyně odvolává. Soud by nerozporoval postup žalobkyně při započítání výdajů ve výši životního minima jednotlivce a bydlení, resp. především průměrnými statistickými údaji Českého statistického úřadu (tzv. statistika rodinných účtů), a nerozporoval by ani počítání s nižšími částkami, pokud by takové částky byly odůvodněné a doložené. Nicméně je zcela zřejmé, že při ověřeném příjmu 7 600 Kč nedosahoval příjem ani výše životního minima a normativních nákladů na bydlení, natož statisticky podloženým průměrným výdajům. Z takové částky ostatně nelze ani ničeho srazit v normovaném procesu srážek z příjmů byť na přednostní pohledávku, který předpokládá, že ani exekutor v procesu výkonu rozhodnutí nemůže srazit z takových příjmů. Nelze proto s odbornou péčí poskytovatele úvěru předpokládat, že na jeho úvěr žadatel z takto nízkých příjmů splácet může a bude. Ze sděleného příjmu žalovaného nemohla žalobkyně ověřit schopnost žalovaného splácet sjednaný úvěr. Soud ani nemá důvod nesouhlasit s tvrzením žalobkyně, že ověření úvěruschopnosti je podmíněno úplným a pravdivým předáním informací poskytovateli úvěru. Ověření tvrzeného příjmu žadatele o spotřebitelský úvěr je ovšem bazálním minimem, které je možné a nezbytné po poskytovateli spotřebitelského úvěru požadovat v procesu tzv. ověření úvěruschopnosti (§ 86 ZSÚ). Jakýkoli další postup jednoduchého nominálního odčítání nebo složitých skóringových modelů nemůže mít průkazné výsledku, pokud je dosazen nijak neověřených příjem žadatele o spotřebitelský úvěr. Tím není dotčena ani rozhodovací praxe z žalobkyní odkazovaných rozsudků. Zjištěnými skutečnostmi ovšem zůstává, že postupem dle § 86 ZSÚ nelze započítávat příjem, jehož doložení nejen, že není žalobkyně schopna doložit v rámci soudního řízení, ovšem ani s předložených listinných důkazů nevyplývá, že by jej měla k ověřený v okamžiku posuzování úvěruschopnosti spotřebitele.
10. Soud odkazuje na již ustálenou rozhodovací praxi vyšších soudů. V rozsudku č. j. 1 As 30/2015 -39 ze dne 1. 4. 2015 Nejvyšší správní soud mj. konstatoval, že„ součástí odborné péče při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je také posouzení rozhodujících listin a vynaložení patřičného úsilí, podloženého odborností a profesionalitou, aby byly zjištěny všechny potřebné skutečnosti v nezbytném rozsahu. Proto je nutno dovodit také požadavek na doložení tvrzení dlužníka o jeho majetkových poměrech. Samotné ničím nedoložené prohlášení spotřebitele nemůže vést k řádnému prověření jeho schopnosti splácet úvěr, neboť se jedná o situace, kdy by osoba jednající s odbornou péčí měla a mohla mít pochybnosti o pravdivosti tvrzených skutečností.“. Dále uvedl, že„ je třeba si uvědomit, že zákon o spotřebitelském úvěru klade velký důraz na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním, které je v současnosti závažným společenským problémem, jehož řešení patrně nelze ponechat pouze na odpovědnosti samotných dlužníků. K řešení tohoto problému tak mají věřitelé přispět tím, že budou před uzavřením úvěrových smluv pečlivě zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet, a eliminovat tak možné tendence spotřebitelů zkreslovat své majetkové poměry ve snaze získat spotřebitelský úvěr, bez ohledu na předchozí uvážení o svých schopnostech jej splácet. Jedná se tedy o právní úpravu orientovanou na ochranu spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany, která s sebou nese naopak větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele - zde poskytovatele spotřebitelského úvěru. V rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018 Nejvyšší soud České republiky mj. uvedl, že„ věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků.“. V nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne datum Ústavní soud mj. uvedl, že„ nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobo d.“ V tomtéž nálezu Ústavní soud dovozuje, že výše uvedenou judikaturu lze aplikovat i na § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, kdy pro účely tohoto výkladu lze vycházet z toho, že se právní úprava nezměnila bez ohledu na aplikaci ZSÚ z roku 2010 nebo z roku 2016.
11. Žalobkyně byla v uvedeném rozsahu ohledně nedoložení řádně ověřené schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr poučena na prvním jednání ve věci ve smyslu § 118a odst. 1 , resp. 3 o.s.ř. Ovšem ani na základě tohoto poučení již svá skutková tvrzení ani označené důkazy nedoplnila. Ze shora vylíčeného je zřejmé, že žalobkyně neprokázala, že by byly ověřeny příjmy žalovaného převyšující jeho výdaje, a proto nemohla řádně ověřit schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr s předpokládanou splátkou přesahující 1 700 Kč měsíčně. Jelikož žalobkyně v tomto směru ani nedoplnila tvrzení a důkazy ve smyslu poučení dle § 118a odst. 1 resp. 3 o.s.ř. , které jí bylo poskynuto na prvním jednání ve věci, soudu nezbývá než konstatovat, že žalobkyně neprokázala, že řádně postupovala pro ověření úvěruschopnosti ve smyslu § 86 odst. 2 ZSÚ. Smlouvu o zápůjčce proto soud ve smyslu § 87 ZSÚ posoudil jako absolutně neplatnou, neboť narušuje veřejný pořádek tím, že nebyla splněna veřejnoprávní povinnost žalobkyně. Vyplacená částka žalované tak byla vyplacena bez právního důvodu, a mezi účastníky vznikl vztah z bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 odst. 2 o.z. Žalovaná je proto povinna vydat bezdůvodné obohacení odpovídající vyplacené částce žalobkyní (§ 2991 odst. 1 o.z.), a to dle ust. § 1958 odst. 2 o.z. prvního dne poté, kdy byla o plnění věřitelem požádána. Od následujícího dne je tak žalovaná v prodlení (§ 1968 o.z.) a je povinna hradit žalobkyni úrok z prodlení (§ 1970 o.z.) ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (srov. shora). Soud proto žalované uložil uhradit žalobkyni vedle dlužné částky (po uhrazení 9 500 Kč z vyplacených 14 000 Kč částku ve výši 4 500 Kč) i zákonný úrok z prodlení z dlužné částky ode dne následujícího po uplynutí lhůty k plnění stanovené ve výzvě ze dne datum, doručené žalované osobě dne datum ve smyslu § 573 o.z. Soud proto podle těchto ustanovení žalobě ve shora uvedeném rozsahu vyhověl (bod I. výroku), a naopak v rozsahu ostatních uplatněných nároků z neplatné smlouvy zamítl (bod II. výroku).
12. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř. , když žalovaná osoba byla v řízení poměrně úspěšnější, ale ze spisu se nepodává, že by jí jakékoli náklady vznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Ústí nad Labem.
Nesplní-li povinný dobrovolně rozsudkem uložené povinnosti, může se oprávněný domáhat nařízení soudního výkonu rozhodnutí nebo exekuce.