Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
12 C 234/2022-53
Okresní soud v Jablonci nad Nisou rozhodl samosoudkyní Mgr. Monikou Bittnerovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 43 727,02 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 16 477 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 16 477 Kč za dobu od datum do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Ve zbytku, tj. co do požadavku žalobkyně na zaplacení částky 27 250,02 Kč, do zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 1 078,94 Kč za dobu od datum do zaplacení, úroku 29 % ročně z částky 17 555,94 Kč od datum do zaplacení a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 168,86 Kč, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 16 477 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 16 477 Kč za dobu od [datum] do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Ve zbytku, tj. co do požadavku žalobkyně na zaplacení částky 27 250,02 Kč, do zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 1 078,94 Kč za dobu od [datum] do zaplacení, úroku 29 % ročně z částky 17 555,94 Kč od [datum] do zaplacení a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 168,86 Kč, se zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1 Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ve formě návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu dne datum domáhala proti žalovanému zaplacení částky v celkové výši 43 727,02 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalovaný uzavřel dne datum s právní předchůdkyní žalobkyně společností právnická osoba, IČO, sídlem adresa Smlouvu číslo s produktovým názvem anonymizována tři slova příjmení v hotovosti měsíční anonymizováno rok (dále jen Smlouva), jejíž nedílnou součástí byly též Smluvní podmínky. Žalobkyně přitom uvedla, že před uzavřením Smlouvy byla úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí posouzena, a to mimo jiné prostřednictvím registrů a databází, přičemž právní předchůdkyně žalobkyně dospěla k závěru, že nejsou žádné důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného poskytnutý úvěr splácet. Na základě smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému bezhotovostní zápůjčku ve výši 20 000 Kč. Za poskytnutí a spravování zápůjčky se žalovaný zavázal ve Smlouvě předchůdkyni žalobkyně zaplatit poplatek ve výši 20 664 Kč, jež byl vypočten jako součet zápůjční úrokové sazby ve výši 29 % ročně, částky za zpracování, doručení a flexibilní splácení a částky za administrativní činnosti a komfortní splácení. Celková částka, kterou se žalovaný zavázal zaplatit tak činila 40 664 Kč, jež se žalovaný zavázal uhradit ve 24 splátkách ve výši 1 695 Kč měsíčně, když poslední splátka činila 1 679 Kč. Žalovaný na svůj závazek uhradil celkem 3 523 Kč, a to konkrétně dne datum částku 1 823 Kč a dne datum částku 1 700 Kč, přičemž uhrazené platby byly započteny ve výši 2 446,06 Kč na jistinu a ve výši 1 078,94 Kč na poplatky spojené s poskytnutím a správou úvěru. Žalobkyně uvedla, žalovaný neplnil své povinnosti ze Smlouvy řádně a včas, když nehradil předepsané splátky. Pohledávka z výše uvedené Smlouvy byla přitom postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum uzavřené se společností právnická osoba, a to s účinností ke dni datum. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne datum spolu s předžalobní upomínkou. K tomuto dni byla pohledávka kapitalizována na částku 44 895,88 Kč, která je složena z jistiny ve výši 17 555,94 Kč, poplatků za poskytnutí a správu úvěru ve výši 16 171,08 Kč, kapitalizované smluvní pokuty ve výši 10 000 Kč a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 168,86 Kč. Jako příslušenství pohledávky žalobkyně dále požadovala smluvní úrok ve výši 29 % ročně z jistiny 17 555,94 Kč, za dobu od datum do zaplacení a dále zákonný úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z jistiny 17 555,94 Kč, za dobu od datum do zaplacení.
2 Ve věci byl dne datum vydán elektronický platební rozkaz číslo jednací, který však byl zrušen usnesením Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 3. 10. 2022, číslo jednací, neboť se jej nepodařilo žalovanému řádně doručit do vlastních rukou.
3 Žalobkyně následně v podání ze dne datum doplnila svá tvrzení ohledně posuzování úvěruschopnosti žalovaného. Uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně důkladně naplnila svou povinnost zkoumat úvěruschopnost žalovaného, když vycházela z informací, které si sama aktivně zjišťovala a ověřovala ze zdrojů nezávislých na spotřebiteli a dále rovněž z informací poskytnutých ze strany žalovaného. Právní předchůdkyně žalobkyně tímto postupem zjistila, že žalovaný nemá žádné negativní záznamy v Bankovním registru klientských informací (BRKI), v Nebankovním registru klientských informací (NRKI), v registru příjmení ani v interní databázi právní předchůdkyně žalobkyně. Dále bylo zjištěno, že proti žalovanému nebylo zahájeno insolvenční ani exekuční řízení, dále že žalovaným předložený doklad totožnosti nebyl evidován v databázi neplatných dokladů a že trvalé bydliště žalovaného se nenacházelo na adrese obecního či městského úřadu. Pokud se týká příjmů žalovaného, právní předchůdkyní žalobkyně bylo zjištěno, že žalovaný má pravidelný měsíční příjem ve výši částka, což bylo doloženo výplatními páskami za měsíce květen a červen toku rok a dále ostatní příjem ve výši částka. Dále byly zjištěny další čisté příjmy domácnosti ve výši částka. V součtu tedy příjmy dosahovaly výše částka. Právní předchůdkyně žalobkyně dále zjišťovala výdaje žalovaného, přičemž odhadované výdaje žalovaného činily částka.
4 Žalovaný se k jednání nařízenému na datum ani k jednání nařízenému na datum bez omluvy nedostavil, ačkoliv byl řádně předvolán, přičemž předvolání k jednání mu v obou případech bylo doručeno fikcí na adrese jeho evidovaného trvalého bydliště v souladu s § 49 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád , v platném znění (dále jen o. s. ř. o. s. ř. ). Soud proto podle § 101 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. v obou případech rozhodl, že bude jednáno v nepřítomnosti žalovaného.
5 Žalobkyně při jednání soudu dne datum navrhla vydání rozsudku pro zmeškání, přičemž tomuto návrhu nebylo ze strany soudu vyhověno, a to s ohledem na sjednanou úrokovou sazbu ve smlouvě o spotřebitelském úvěru a dále rovněž s ohledem na posuzování úvěruschopnosti žalovaného ze strany právní předchůdkyně žalobkyně.
6 Soud se v projednávané věci zabýval nejdříve otázkou, zda je u žalobkyně dána aktivní legitimace a naopak u žalovaného legitimace pasivní, přičemž vycházel z žalobkyní předložených a soudem provedených listinných důkazů. Ve Smlouvě o postoupení pohledávek ze dne datum, jež byla uzavřena mezi společností právnická osoba jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem, na základě které bylo sjednáno, že postupitel postoupí za podmínek daných touto smlouvu sjednaných postupníkovi nezajištěné pohledávky vzniklé ze smluv o půjčce anebo smluv o zápůjčce specifikované v Příloze číslo této smlouvy, které uzavřel postupitel jako věřitel se svými zákazníky jako dlužníky, a to se všemi právy s nimi spojenými. Žalobkyně současně prokázala, že oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum také odeslala na poslední známou adresu žalovaného. Aktivní legitimace je tedy dána.
7 Z provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav:
8 Výzvou k zaplacení ze dne datum byl žalovaný naposledy vyzván k okamžitému splacení všech dlužných částek po splatnosti plynoucích ze smlouvy o úvěru číslo které ke dni datum činily 44 895,88 Kč včetně příslušenství a poplatků. Dále byl žalovaný upozorněn, že v případě neuhrazení dlužné částky nejpozději do datum přistoupí žalobkyně k vymáhání pohledávky soudní cestou.
9 Dne datum byla mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně společností právnická osoba uzavřena Smlouva o zápůjčce – zelená v hotovosti číslo na základě které byl žalovanému v hotovosti poskytnut úvěr ve výši 20 000 Kč. Strany ve smlouvě sjednaly, že za poskytnutí úvěru náleží právní předchůdkyni žalobkyně poplatek ve výši 17 568 Kč, jež je vypočten jako součet úroku ve výši 6 592 Kč při úrokové sazbě 29 %, částky za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 7 626 Kč a částky za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 3 350 Kč. Dále bylo ve smlouvě sjednáno pojistné za sjednanou dobu pojištění v celkové výši 3 096 Kč. Žalovaný se současně zavázal celkovou dlužnou částku ve výši 40 664 Kč právní předchůdkyni žalobkyně zaplatit v 24měsíčních splátkách, když výše jedné splátky od první do předposlední činila 1 695 Kč a poslední splátka činila 1 679 Kč. Spolu se smlouvou byly žalovanému poskytnuty Standardní informace o spotřebitelském úvěru.
10 Předžalobní upomínkou ze dne datum byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky ve výši 46 150,29 Kč s tím, že v případě neuhrazení bude žalobkyně nucena učinit kroky k vymožení pohledávky soudní cestou. K tomu žalobkyně dále předložila potvrzení o podání zásilky.
Anonymizovaný odstavec.
12 Z výpisu z centrální evidence exekucí, že žalovaný měl ke dni datum dvě exekuce zahájené dne datum a dne datum.
13 Z výpisu z veřejné části živnostenského rejstříku, že anonymizováno celé jméno svědka, IČO, má v živnostenském rejstříku zapsáno živnostenské oprávnění číslo výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona, živnostenské oprávnění číslo prodej kvasného lihu, konzumního lihu a lihovin a živnostenské oprávnění číslo realitní zprostředkování.
14 Soud rovněž provedl důkaz svědeckou výpovědí Mgr. celé jméno svědka, jež byl předvolán k návrhu žalobkyně. Ze svědecké výpovědi soud zjistil, že svědek působí u právnická osoba anonymizováno jako obchodní zástupce, přičemž jeho činnost spočívá ve zprostředkování spotřebitelských úvěrů, rovněž tak i vybírání splátek. Pokud se týká žalovaného, svědek uvedl, že 3 až 4 roky nazpět svědek žalovanému zpracovával úvěr, přičemž takto s žalovaným úvěry uzavíral ve vícero případech, a to 2x až 3x. Dále svědek potvrdil, že předloženou zákaznickou kartu vlastnoručně podepsal, přičemž k dotazu soudu, z jakého důvodu byla v zákaznické kartě přepisována požadovaná výše zápůjčky z 10 000 Kč na 20 000 Kč, svědek uvedl, že je možné, že se klient v průběhu sepisování zákaznické karty rozmyslel či je možné, že mu svědek špatně rozuměl. Obecně do systému svědek zadává požadavek klienta na výši zápůjčky a další údaje, následně jsou tyto údaje systémem zpracovány a je vyhodnoceno, na jakou výši úvěru může klient dosáhnout. Pokud se týká příjmu žalovaného ve výši 8 878 Kč, čistý příjem je ověřen na základě výplatních pásek nebo výpisem z účtu, když klient současně musí předložit pracovní smlouvu či daňové přiznání, přičemž co konkrétně žalovaný předložil, si svědek již nevybavil. Pokud se týká dalšího příjmu žalovaného ve výši 10 000 Kč, svědek uvedl, že se může jednat o vedlejší příjem, kdy na bližší okolnosti si dále nevzpomněl. Ohledně částky 9 800 Kč, jakožto dalšího čistého příjmu domácnosti, si svědek konkrétní okolnosti rovněž nepamatoval, přičemž uvedl, že se mohlo jednat o příjem matky či otce žalovaného. Dále uvedl, že obecně se u výdajů jedná o náklady na bydlení, stravu, osobní potřeby apod., jež se následně zadávají do systému a následně vyjede tzv. scoring klienta, přičemž svědek si dále konkrétně nevzpomněl, co vyjelo ze systému u žalovaného. Dále uvedl, že pokud jsou v zákaznické kartě uvedeny interní splátky ve výši 3 977 Kč, uvedené svědčí o tom, že žalovaný již měl u právnická osoba anonymizováno předchozí úvěr.
15 Žalobkyně konečně k důkazu předložila tabulku – výpočet smluvní pokuty a tabulku – výpočet zákonného úroku z prodlení, ze kterých soud neučinil žádná relevantní skutková zjištění.
16 Právní vztah mezi účastníky se řídí zákonem č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník , v platném znění (dále jen o. z.). Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 o. z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech. Dále se na daný právní vztah vztahuje rovněž zákon č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru v platném znění. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb. tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje a) činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, b) práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a c) působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 104 zákona č. 257/2016 Sb. smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , ve znění ke dni datum poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
17 Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že v daném případě nemá za prokázáno splnění povinnosti právní předchůdkyně žalobkyně s náležitou odbornou péčí zkoumat úvěruschopnost žalovaného, kdy soud zejména poukazuje na skutečnost, že žalobkyně k důkazu předložila pouze zákaznickou kartu – žádost o spotřebitelský úvěr, aniž by k důkazu předložila další listin y, jež jí dle svého tvrzení žalovaný za účelem prověření jeho úvěruschopnosti předložil. Ve smyslu ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb. je přitom ze strany poskytovatele úvěru nezbytné zkoumat důkladně nejen příjmovou složku žadatele o úvěr, tj. existenci pracovněprávního vztahu, délku jeho trvání, výši průměrné mzdy apod., ale i složku výdajovou, tj. náklady na bydlení, dopravu, běžné výdaje, závazky či dokonce případné exekuční či insolvenční řízení žadatele. Poskytovatel úvěru má tedy na základě zhodnocení příjmů a výdajů žadatele povinnost s odbornou péčí posoudit, zda žadatel (dlužník) nebude mít zjevný problém úvěr splácet, přičemž součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá pouze na údaje o schopnosti dlužníka úvěr splácet, když tyto údaje tvrdí samotný dlužník, ale sám si také musí tyto údaje prověřit, či si nechá od dlužníka doložit. V zákaznické kartě – žádosti o úvěr sice byly uvedeny informace poskytnuté poskytovateli úvěru ze strany žalovaného, nebyly však provedeny žádné kroky směrem k prověření správnosti a pravdivosti takových údajů. Zejména soud poukazuje na skutečnost, že pokud se týká dalšího čistého příjmu domácnosti žalovaného, není zřejmé, o čí příjem se jedná, když žalovaný dle vyplněných údajů v dané době bydlel u rodičů a byl svobodný. Pokud se dále týká ostatního příjmu žalovaného ve výši 10 000 Kč není rovněž zřejmé, o jaký konkrétní příjem se v daném případě jedná. Zejména není zřejmé, jak tyto tvrzené příjmy byly žalobkyni doloženy, zda se jedná o příjmy ze závislé činnosti či z podnikání, zda jedná o příjmy dlouhodobé apod. Svědek vyslechnutý při jednání soudu si na konkrétní okolnosti prověřování příjmů žalovaného a na konkrétní podklady předložené ze strany žalovaného dokládající jeho příjmy nevzpomněl. Soud dále nemá za dostatečně prokázáno ani prověřování výdajů žalovaného, které byly stanoveny odhadem na částku 4 000 Kč, a to s ohledem na velmi nízké měsíční výdaje, kdy konkrétní výdaje žalovaného, např. výdaje na bydlení, dopravu, běžné výdaje, existující závazky apod. nebyly vůbec ze strany právní předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím úvěru zjišťovány, přičemž konkrétní okolnosti sjednávání smlouvy si svědek vyslechnutý při jednání soudu již nevybavil. Soud rovněž poukazuje na skutečnost, že dle zákaznické karty a sdělení svědka již žalovaný měl u právní předchůdkyně žalobkyně v době sjednávání zápůjčky další trvající smlouvu se splátkami ve výši 3 977 Kč měsíčně. Žalobkyně rovněž nedoložila, že by žalovaného jakkoliv lustrovala v uvedených registrech a rejstřících, jak tvrdila, když k důkazu předložila pouze výpis z centrální evidence exekucí, ze kterého je nadto zřejmé, že žalovaný měl v době sjednávání úvěru 2 již probíhající exekuce. Konečně, pokud žalobkyně prokazuje prověřování úvěruschopnosti žalovaného především z údajů uvedených v zákaznické kartě, pak je třeba poukázat, že zákaznická karta byla sepsána dne datum, kdy je zřejmé, že původní výše požadované zápůjčky činila 10 00 Kč, avšak tato byla následně přepsána na částku 20 000 Kč, kdy vyslechnutý svědek neodkázal tuto skutečnost soudu náležitě vysvětlit.
18 V souvislosti s právě uvedeným pak vyvstává otázka, zda neplatnost smlouvy o zápůjčce je pouze relativní, jak naznačuje ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , ve znění do 28. 5. 2022, nebo se jedná o neplatnost absolutní. Soud má za to, že uvedené ustanovení nechrání pouze spotřebitele, na jehož ochranu je citované ustanovení určeno, ale zprostředkovaně i další subjekty. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 požadavky na prověření úvěruschopnosti chrání zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Nadto s ohledem na důvodovou zprávu k zákonu č. 96/2022 Sb. , jímž byl novelizován § 87 zákona č. 257/2016 Sb. a jímž byla v případě nesplnění povinnosti poskytovatele úvěru posuzovat úvěruschopnost žadatele o úvěr zakotvena právě neplatnost absolutní, má soud za to, že je třeba uplatnit ust. § 588 o. z. a přihlédnout k neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti.
19 Zákonná úprava § 87 odst. 1 zákona č, 257/2016 SB. měla vždy představovat transpozici směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru do českého právního řádu. Právo Evropské unie má na základě čl. 10 či čl. 10 a Ústav y ČR aplikační přednost před právem českým, přičemž princip nadřazenosti evropského práva výslovně konstatoval i Soudní dvůr Evropské unie již v rozsudku ze dne 15. 6. 1964, Costa versus Enel (C -6/64). Směrnice přijaté Evropským parlamentem jsou nadány tzv. nepřímým horizontálním účinkem, což má za následek povinnost národních soudů volit eurokonformní výklad tak, aby bylo dosaženo účelu konkrétní směrnice. Jak konstatoval také Ústavní soud ČR ve svém usnesení sp. zn. Pl. ÚS 1/10 ze dne 9. 2. 2010, národní soud je povinen zajistit plný účinek norem evropského práva, a to případně i tím, že ze své vlastní pravomoci ponechá nepoužité jakékoliv odporující ustanovení vnitrostátních právních předpisů. K nutnosti národních soudů posoudit z úřední povinnosti dodržování nástrojů unijního práva zajišťujících ochranu spotřebitele se pak soudní dvůr EU vyjádřil již opakovaně např. v rozsudku ze dne 4. 6. 2015 ve věci Faber (C -497/13), ze dne 13. 9. 2018 ve věci Profi Credit Polska (C -176/17) či ve věci Pannon GSM (C -243/08) ze dne 4. 6. 2009. V rozhodnutí ve věci OPR-Finance (C -679/18) ze dne 5. 3. 2020 pak Soudní dvůr EU výslovně konstatoval, že předmětná část ustanovení § 87 odst. 1 ZSÚ (ve znění do 28. 5. 2022) je v rozporu se shora citovanou směrnicí a stvrdil tak povinnost soudů členských států zkoumat z úřední povinnosti, zda ze strany poskytovatele úvěru došlo k řádnému posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, tj. pod sankcí absolutní neplatnosti. Uvedený závěr jednoznačně vyplývá rovněž z aktuální judikatury viz např. nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 , rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2008, sp. zn. 33 Cdo 2178/2008 nebo rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2009 .
20 Vzhledem k výše uvedenému nelze než dospět k závěru, že smlouva o zápůjčce je ve smyslu ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , ve znění do 28. 5. 2022 a ust. § 588 o. z. absolutně neplatná. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru bylo na místě právní vztah mezi účastníky posoudit dle ustanovení o. z. upravujících bezdůvodné obohacení. Soud současně poukazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 , podle kterého je účelem § 87 zákona č. 257/2016 Sb. je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru.
21 Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 věta prvá o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.
22 Soud má po provedeném dokazování za prokázané, že žalovanému byla ze strany právní předchůdkyně žalobkyně poskytnuta v hotovosti částka ve výši 20 000 Kč. S ohledem na to, že právní předchůdkyně žalobkyně plnila – poskytla žalovanému peněžitou částku ve výši 20 000 Kč, aniž by byl mezi stranami platně sjednán závazek, posoudil soud nárok žalobkyně jakožto nárok vyplývající z titulu bezdůvodného plnění, kdy v souladu s ust. § 2993 věta prvá o. z. má žalobkyně proti žalovanému právo na vrácení toho, co právní předchůdkyně žalovanému plnila. S ohledem na to dospěl soud k závěru, že je po právu nárok žalobkyně na zaplacení částky 16 477 Kč, jež představuje jistinu dlužné částky ve výši 20 000 Kč poníženou o částečnou úhradu ze strany žalovaného v celkové výši 3 523 Kč, avšak nelze mít za důvodný jí uplatněný nárok na zaplacení zbytku žalované částky ve výši 27 250,02 Kč, jež představuje poplatky za poskytnutí a správu úvěru a kapitalizovanou smluvní pokutu, a to z důvodu nesplnění povinnosti právní předchůdkyně žalobkyně zkoumat úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy o zápůjčce, což má za následek absolutní neplatnost uzavřené smlouvy o zápůjčce. Vzhledem k uvedenému nelze než uzavřít, že v dané části není nárok žalobkyně po právu, a proto soud žalobu výrokem III. co do částky 27 250,02 Kč a odpovídajícího příslušenství zamítl.
23 Žalovaný dluh řádně a včas neuhradil a je tedy ve smyslu § 1968 věty prvé zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník , v platném znění (dále jen o. z.) v prodlení. Podle § 1970 o. z. je žalobce v takovém případě oprávněn požadovat úhradu úroku z prodlení, a to ve výši dohodnuté účastníky smlouvy, popřípadě stanovené nařízením vlády, jestliže k uzavření dohody o výši úroků nedošlo. V daném případě nebyla výše úroků smluvena. Žalobkyni proto přísluší úrok z prodlení ve výši stanovené v ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Úrok z prodlení soud žalobkyni přiznal od datum, a to na základě prokazatelně odeslané výzvy k okamžitému splacení dluhu ze dne datum, dle které byla žalovanému poskytnuta lhůta k zaplacení do datum. Vzhledem k tomu, že v této lhůtě nebyla dlužná částka ze strany žalovaného uhrazena, dostal se žalovaný dnem datum s úhradou dluhu do prodlení. Vzhledem k uvedenému proto přiznal soud žalobkyni zákonný úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 30 205 Kč za dobu od datum do zaplacení, přičemž co do zbytku požadovaného zákonného úroku z prodlení žalobu zamítl.
24 O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , dle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalovaný byl ve věci převážně úspěšný, náleželo by mu tak právo na náhradu nákladů v poměrné výši. Vzhledem k tomu, že žalovanému žádné náklady řízení nevznikly, neboť žalovaný byl po celou dobu soudního řízení zcela nečinný, rozhodl soud výrokem III. tak, že žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nemá.
25 Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci prostřednictvím Okresního soudu v Jablonci nad Nisou.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuce.