Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
9 C 214/2022-31
Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní Mgr. Evou Hankovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 13 930 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 390 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 5 390 Kč od datum do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se v části, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 8 540 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 196,25 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 3 597,45 Kč, úrok 24,81 % ročně z částky 10 000 Kč od datum do zaplacení, zákonný úrok z prodlení z částky 10 000 Kč od datum do datum z částky 10 000 Kč ve výši 8,25 % ročně a zákonný úrok z prodlení z částky 4 610 Kč od datum do zaplacení ve výši 8,25 % ročně, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 390 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 5 390 Kč od [datum] do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se v části, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 8 540 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 196,25 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 3 597,45 Kč, úrok 24,81 % ročně z částky 10 000 Kč od [datum] do zaplacení, zákonný úrok z prodlení z částky 10 000 Kč od [datum] do [datum] z částky 10 000 Kč ve výši 8,25 % ročně a zákonný úrok z prodlení z částky 4 610 Kč od [datum] do zaplacení ve výši 8,25 % ročně, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 13 930 Kč s příslušenstvím, a to na podkladě smlouvy, kterou se žalovaným uzavřela její právní předchůdkyně. právnická osoba, s žalovaným dne datum uzavřela smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo na podkladě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 10 000 Kč v hotovosti a žalovaný se zavázal právní předchůdkyni žalobkyně tuto částku vrátit spolu s úrokem za sjednanou dobu řádného trvání ve výši 2 000 Kč a s odměnou za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč, a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč, a to vše 60 týdenních splátkách po 309 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na datum, čemuž žalovaný nedostál, jelikož nehradil sjednané splátky řádně a včas, poslední platbu provedl dne datum a do postoupení pohledávky uhradil pouze částku 4 610 Kč. Ke dni datum nebyla celá částka splacena, proto se neuhrazená jistina 10 000 Kč úročila úrokem 24,81 % ročně od datum, tj. ode dne uplynutí lhůty sjednané pro úhradu poslední splátky, do zaplacení. Pohledávka za žalovaným byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum postoupena právní předchůdkyní žalobkyně na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno písemně dopisem ze dne datum. Ke dni postoupení činila výše pohledávky bez příslušenství 19 680 Kč a od tohoto data žalovaný do sepisu žaloby ničeho neuhradil. Žalobkyně tedy požaduje po žalovaném zaplacení celkové dlužné částky 13 930 Kč, sestávající se z dlužné jistiny 10 000 Kč a dlužného poplatku 3 930 Kč, kapitalizovaných úroků 3 597,45 Kč (úrok 24,81 % ročně počítaný z dlužné jistiny od datum do data postoupení, tj. do datum), kapitalizovaných úroků z prodlení 1 196,25 Kč (úrok 8,25 % ročně z dlužné jistiny od datum, tj. od marného uplynutí týdenní lhůty po úhradě poslední splátky do data postoupení), úroku ve výši 24,81 % ročně z dlužné jistiny ve výši 10 000 Kč od datum do zaplacení a úroku z prodlení v zákonné výši 8,25 % ročně z dlužné jistiny 10 000 Kč od 8. 1. 202 do zaplacení.
2. Právní předchůdkyně žalobkyně posoudila před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalovaného tak, že informace získané od žalovaného, který byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry, ověřovala doklady vyžádanými od žalovaného, a to z výměru důchodu, pracovní smlouvy a výplatních pásek, navíc nahlédla do veřejně dostupného insolvenčního rejstříku. Právní předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost žalovaného posoudila kladně. Žalovaný uvedl, že je má příjem z invalidního důchodu a příjem 19 446 Kč, žije v nájmu a nemá vyživovací povinnost. Nashromážděné a ověřené údaje byly zavedeny do informačního systému, který obsahuje skóringový model vycházející ze statistických dat. K prokázání svých tvrzení předložila žalobkyně zákaznickou kartu, do které se zaznamenaly údaje sdělené žalovaným, doklad o výměře důchodu, výplatní pístku za duben rok, složenku za listopad rok a kartu splátek. Žalobkyně upozornila, že ve smlouvě o spotřebitelském úvěru je také uvedeno:„ Zákazník potvrzuje, že příjmení jméno sám nebo prostřednictvím svého obchodního zástupce před uzavřením smlouvy s odbornou péčí posoudil jeho schopnost splácet úvěr, a to i na základě informací získaných i od zákazníka, které jsou obsahem karty zákazníka a o kterých zákazník prohlašuje, že jsou pro tento účel dostatečné, úplné, pravdivé a přesné. Zákazník dále potvrzuje, že je schopen posoudit, zda tato smlouva odpovídá jeho potřebám a finanční situaci.“. Žalobkyně tak má za to, že její právní předchůdkyně splnila podmínky zákona pro posouzení úvěruschopnosti žalovaného, a tedy že právní předchůdkyně žalobkyně postupovala při uzavírání smlouvy s odbornou péčí. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu předžalobní upomínkou, přesto však žalovaný dlužnou částku nezaplatil.
3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud ve věci usnesením ze dne datum vyzval žalovaného, aby se vyjádřil, zda souhlasí s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a přitom žalovaného poučil, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud jeho souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalovanému řádně doručeno dne datum. Žalovaný se k této výzvě nijak nevyjádřil a soud proto vycházel z toho, že s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí stejně jako samotná žalobkyně, která s tímto postupem vyslovila souhlas již v žalobě.
4. Ze žalobkyní předložených listinných důkazů učinil soud tato skutková zjištění:
5. Z listin y označené jako Smlouva o spotřebitelském úvěru, kterou žalovaný i předchůdkyně žalobkyně podepsali dne datum, soud zjistil, že společnost právnická osoba poskytla žalovanému dle této dohody částku 10 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy, což žalovaný potvrdil samotným podpisem smlouvy. Žalovaný se naproti tomu zavázal zaplatit příjmení jméno částku 18 540 Kč, sestávající se z jistiny 10 000 Kč, úroku 2 000 Kč (úroková sazba 32,15 %), administrativního poplatku 2 000 Kč, poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč a poplatku za asistenční služby ve výši 540 Kč. Tuto částku se žalovaný zavázal zaplatit v 60 měsíčních hotovostních splátkách ve výši 309 Kč.
6. Z Karty zákazníka ze dne datum, která sloužila pro zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, bylo zjištěno, že žalovaný uvedl, že bydlí v nájmu s partnerkou, nemá žádné nezaopatřené děti, pobírá invalidní důchod ve výši 4 133 Kč měsíčně a jeho partnerka má příjmy 15 313 Kč. Žalovaný uvedl, že má výdaje ve 2 988 Kč na bydlení, 7 000 Kč vydává na osobní výdaje a dále splácí úvěry u anonymizováno (2krát) a obec anonymizováno, a to splátkami 1 200 Kč, 2 736 Kč a 1 000 Kč měsíčně. Tyto informace si předchůdkyně žalobkyně ověřila z výplatních pásek, dokladu o výměře důchodu a pracovní smlouvy. Žalovaný dále do karty uvedl, že jsou proti jeho osobě vedeny 2 exekuce.
7. Z potvrzení ČSSZ bylo zjištěno, že žalovaný pobíral invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně ve výši 4 133 Kč měsíčně. Z výplatního lístku ta měsíc duben rok soud zjistil, že jméno příjmení byla v tomto měsíci vyplacena čistá mzda 15 313 Kč. Ze SIPO za měsíc listopad rok soud zjistil, že příjmení jméno za elektřinu a nájem hradila celkem 4 484 Kč. Z předložené karty splátek vystavené anonymizováno vyplývá, že jméno příjmení měla půjčku s celkovou dlužnou částkou 41 017 Kč.
8. Listino u označenou jako smlouva o postoupení pohledávek ze dne datum, včetně seznamu postupovaných pohledávek, jakož i oznámením o postoupení pohledávky ze dne datum a podacím lístkem, bylo prokázáno, že právnická osoba prodala žalobkyni předmětnou pohledávku za žalovaným za sjednanou úplatu, přitom toto postoupení bylo žalovanému oznámeno původní věřitelkou, a to dopisem ze dne datum, kterým byl žalovaný zároveň vyzván, aby dlužnou částku 19 680 Kč bez příslušenství (s tím, že o výši příslušenství se má informovat u žalobkyně) ze smlouvy číslo zaplatil na tam uvedený účet č. bankovní účet, a to do 10 dnů od obdržení dopisu. Dopis byl dán k poštovní přepravě dne datum.
9. Výzvou ze dne datum a podacím lístkem bylo zjištěno, že právní zástupce žalobkyně touto upomínkou vyzval žalovaného k uhrazení částky v celkové výši ke dni sepisu upomínky 19 614,48 Kč nejpozději do datum s tím, že jde o dluh z pohledávky vzniklé na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo zároveň žalovaného upozornil, že neuhradí-li svůj dluh ve stanovené lhůtě, bude se žalobkyně splnění tohoto nároku domáhat soudní cestou. Účet, na který má být hrazeno se shoduje s číslem účtu uvedeným na dopise, kterým bylo žalovanému oznámeno postoupení pohledávky. Výzva byla dána k poštovní přepravě dne datum.
10. Všechny shora uvedené důkazy soud následně hodnotil podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu věci.
11. Písemnou dohodou označenou jako Smlouva o spotřebitelském úvěru číslo ze dne datum poskytla společnost právnická osoba, žalovanému v hotovosti oproti podpisu dohody finanční prostředky, konkrétně částku 10 000 Kč. Žalovaný si tyto finanční prostředky převzal a zavázal se jmenované společnosti vrátit částku celkem 18 540 Kč, z toho 10 000 Kč jako půjčené finanční prostředky a dále poplatky, které tvořil jednak kapitalizovaný 31,15% roční úrok ve výši 2 000 Kč, jednak částka 2 000 Kč jako poplatek za administrativní činnost, částka 4 000 Kč jako odměna za hotovostní inkaso splátek a dále částka 540 Kč představující poplatek za asistenční služby. Uvedenou částku se žalovaný zavázal zaplatit 60 týdenních splátkách po 309 Kč. Před sjednáním dohody společnost právnická osoba zkoumala schopnost žalovaného splácet dohodnuté splátky tak, že s žalovaným vyplnila prohlášení do zákaznické karty ohledně jeho osobních, příjmových a výdajových poměrů, podle nichž žalovaný bydlí v nájmu s partnerkou, nemá žádné nezaopatřené děti, pobírá invalidní důchod ve výši 4 133 Kč měsíčně a jeho partnerka má příjmy 15 313 Kč. Dále má výdaje ve výši 2 988 Kč na bydlení, 7 000 Kč vydává na osobní výdaje a dále splácí úvěry u anonymizováno (2krát) a obec anonymizováno, a to splátkami 1 200 Kč, 2 736 Kč a 1 000 Kč měsíčně. Tyto informace si předchůdkyně žalobkyně ověřila z výplatních pásek, dokladu o výměře důchodu a pracovní smlouvy. Žalovaný dále do karty uvedl, že jsou proti jeho osobě vedeny 2 exekuce. Navíc předchůdkyně žalobkyně nahlédla do insolvenčního rejstříku. Na tento svůj závazek žalovaný uhradil celkem 4 610 Kč.
12. právnická osoba následně dne datum prodala žalobkyni předmětnou pohledávku za žalovaným za sjednanou úplatu a tuto skutečnost oznámila žalovanému dopisem ze dne datum, ve kterém zároveň vyzvala žalovaného, aby dlužnou částku 19 680 Kč bez příslušenství (s tím, že o výši příslušenství se má informovat u žalobkyně) ze smlouvy číslo zaplatil účet žalobkyně do 10 dnů od obdržení dopisu. Dopis byl dán do přepravy dne datum. Žalobkyně před podáním žaloby opět vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky z uvedených smluv dopisem, který dala do poštovní přepravy dne datum.
13. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, (dále jen„ ZSU“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
14. Podle § 86 odst. 1 ZSU poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
15. Podle § 86 odst. 2 ZSU poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy..
16. Podle § 87 odst. 1 ZSU Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem..
17. Po právní stránce soud posoudil zjištěný skutkový stav podle citovaných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně.
18. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne datum smlouvu o zápůjčce ve smyslu § 2390 o. z., na základě které byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 10 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy. Jelikož právní předchůdkyně žalobkyně je podnikatelem a finanční prostředky zapůjčila žalovanému při výkonu své podnikatelské činnosti, v rámci, které poskytuje spotřebitelské úvěry, bylo nutné na právní vztahy mezi účastníky aplikovat kromě o. z. i ZSU, jelikož i zápůjčka je spotřebitelským úvěrem (§ 2 ZSU).
19. Podle § 86 ZSU je povinností poskytovatele úvěru, v tomto případě žalobkyně, potažmo její právní předchůdkyně, před uzavřením smlouvy zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, žalovaného, tedy zkoumat, zda je v jeho schopnostech splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Toto zkoumání chrání nejen spotřebitele samotného, ale i poskytovatele tím, že předchází negativním důsledkům, ať už v podobě nevrácení zápůjčky či upadnutí do dluhové pasti. Úvěruschopnost dlužníka je věřitel povinen zkoumat s odbornou péčí. Věřitel této povinnosti nedostojí, pokud se spokojí s objektivně nedoloženým osobním prohlášením dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, jinými slovy, pokud si prohlášení učiněná dlužníkem, zaznamenaná např. do karty zákazníka, neověří listinami (doklady), které bude požadovat po dlužníku. V takovém případě nelze dospět k závěru, že zkoumání úvěruschopnosti bylo provedeno s odbornou péčí. Dostačujícím pak není ani to, že věřitel nahlédne do veřejně přístupných databází dlužníků, insolvenčního rejstříku apod., neboť tyto dokládají pouze to, že dlužník není v registrech veden, nikoliv bez dalšího, že je schopen úvěr splácet. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, pokud se jedná o příjmy. Klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými informacemi o jeho příjmech a výdajích. Pokud si věřitel neověří ničím, nebo zcela nedostatečně, pravdivost uváděných výdajů implikuje to možnou snahu uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta. Poskytovatel musí ověřit alespoň zcela základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. K tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 , rozsudek Soudního dvora Evropské Unie ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13 (bod 46), rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019 , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018 .
20. S ohledem na uvedený výklad, soud uzavřel, že žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, nezkoumala úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí. Pokud se jedná o příjmy, předchůdkyně žalobkyně tyto ověřovala z výměry důchodu a jedné výplatní pásky zřejmě partnerky žalovaného, a to za měsíc duben rok, přičemž smlouva byla následně uzavírána až v červnu stejného roku. Jeden výplatní lístek pak v žádném případě věrohodně nedokládá, že takových příjmů partnerka žalovaného dosahuje pravidelně. Příjem žalovaného pak soud považuje za ověřený správně. V případě výdajů žalobkyně rezignovala na hlubší ověření žalovaným udávaných informací (dlužno dodat, že doložení SIPO lze považovat sice za dostatečně prokazující náklady na bydlení, avšak nesmělo by se jednat o SIPO staré 8 měsíců) a rovněž dostatečně nezhodnotila vliv dosavadních závazků žalovaného na jeho budoucí platební morálku. Žalovaný již v době žádosti o zápůjčku splácel celkem 3 spotřebitelské úvěry s celkovým splátkovým zatížením 4 936 Kč, navíc i jeho partnerka byla zjevně zatížena dluhem u právnická osoba. Žalovaný pak zcela sám uvedl, že jsou proti němu vedeny dvě exekuce. Z tohoto všeho mohla předchůdkyně žalobkyně dospět k závěru, že žalovaný nedisponuje dostatečnými finančními prostředky, když si na své výdaje musí opakovaně půjčovat finanční prostředky a ještě se dostal do situace, kdy zjevně své předchozí závazky nehradil a byla na něj vedena exekuce k jejich vymožení. Takovouto osobu rozhodně nelze považovat za úvěruschopnou. Posouzení úvěruschopnosti žalovaného splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr proto nebylo dle závěru soudu dostatečně a správné, proto právní předchůdkyně žalobkyně nemohla dostát svým povinnostem, které pro ni vyplývaly ze zákona o spotřebitelském úvěru, neboť nepostupovala s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti žalovaného, zejména pokud se týká výdajové stránky.
21. Proto soudu nezbylo nic jiného než prohlásit smlouvu o zápůjčce za absolutně neplatnou v souladu se zněním § 87 odst. 1 ZSU, protože je povinen i bez návrhu k absolutní neplatnosti přihlížet. V opačném případě by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. Skutečnost, že nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele způsobuje absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyplývá např. z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18. Dnes je tato skutečnost již zakotvena v § 87 odst. 1 ZSU. Pro poučení žalobkyně ze strany soudu ve smyslu § 118a o. s. ř. o. s. ř. přitom nebyly předpoklady, neboť žalobkyně tvrdila všechny skutečnosti a předložila všechny důkazy, kterými disponovala ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného její právní předchůdkyní. Soud tedy nerozhodoval na základě neunesení břemene důkazního nebo břemene tvrzení, ale na podkladě zjištěného skutkového stavu, který ve vztahu k úvěruschopnosti, vyhodnotil jako nedostatečný.
22. Nad rámec uvedeného soud uvádí, že pokud žalobkyně opakovaně v mnoha řízeních odkazuje na závěry Krajského soudu v Českých Budějovicích, pak opomněla, že v zákoně č. 145/2010 Sb. , který jmenovaný soud aplikoval, absentovalo ustanovení obdobné aktuálnímu § 78 odst. 1 , odst. 2 písm. b) ZSU, které poskytovatelům spotřebitelských úvěrů ukládá povinnost uchovávat dokumenty týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele.
23. Jelikož byla smlouva mezi účastníky posouzena jako absolutně neplatná, bylo potřeba vztah mezi účastníky posoudit jako bezdůvodné obohacení ve smyslu § 87 ZSU a uložit žalovanému vrácení poskytnuté jistiny. Žalobkyně v řízení prokázala, že její právní předchůdkyně poskytla žalovanému částku 10 000 Kč a žalovaný jí vrátil pouze částku 4 610 Kč, pročež jí stále dluží 5 390 Kč. Pro doplnění soud dodává, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba jako postupitel, uzavřela se žalobkyní, jako postupníkem, platnou smlouvu o postoupení pohledávek za žalovaným na žalobkyni, která je tak nyní aktivně legitimována k vymáhání pohledávek. Proto soud vyhověl žalobě co do zaplacení částky 5 390 Kč a zavázal žalovaného k jejímu zaplacení.
24. Žalobkyně v řízení prokázala, že žalovaný byl poprvé vyzván k uhrazení dlužné částky dopisem ze dne datum, kterým právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému postoupení pohledávky žalobkyni a vyzvala ho k vrácení dlužné částky na účet tam uvedený (účet žalobkyně). Toto oznámení bylo dáno k poštovní přepravě dne datum. K doručení zásilky došlo třetí pracovní den (srov. např. rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 7. 2019, č. j. 15 Co 128/2019 -109), tj. dne datum. Od té doby měl žalovaný 10 dnů na to, aby dlužnou částku zaplatil, tedy do datum. Ode dne následujícího se žalovaný dostal do prodlení. Podle § 1970 o. z. má žalobkyně právo na úrok z prodlení z částky 5 390 Kč, a to ode dne datum. Z tohoto důvodu byl žalovaný rovněž zavázán k úhradě zákonného úroku z prodlení v žalobou požadované výši 8,25 % ročně, když soud je návrhem žalobkyně v žalobě vázán (§ 153 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ), jakkoliv byla zákonná úroková sazba k danému okamžiku vyšší. Lhůtu k plnění 3 dny od právní moci rozsudku soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 větou před středníkem o. s. ř. o. s. ř. , když v daném případě neshledal pro jiný postup podmínky. Ve zbytku pak byla žaloba jako nedůvodná pro výše uvedený právní závěr soudu zamítnuta.
25. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V projednávané věci měl částečný úspěch žalovaný, a to už jen s ohledem na požadovanou a přiznanou částku, jakož i kapitalizované příslušenství, které žalobkyně učinila předmětem žaloby, který by tak měl právo na náhradu nákladů řízení, dle obsahu spisu však žalovanému žádné prokazatelné náklady řízení nevznikly. Proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Frýdku-Místku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.