Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
112 C 22/2022-60
Okresní soud v Jablonci nad Nisou rozhodl samosoudkyní Mgr. Monikou Bittnerovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 37 598 Kč a 4 217,36 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 24 793 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 24 793 Kč za dobu od datum do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se ve zbytku, tj. co do částky 17 022,36 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 37 598 Kč za dobu od datum do datum, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15% ročně z částky 12 805 Kč za dobu od datum do zaplacení, s úrokem ve výši 64,58% ročně z částky 30 536,15 Kč za dobu od datum do datum ve výši 1 264,08 Kč, s úrokem ve výši 11,75 % ročně z částky 30 536,15 Kč za dobu od datum do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od datum dosáhne částky 104 544,00 Kč, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 24 793 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 24 793 Kč za dobu od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se ve zbytku, tj. co do částky 17 022,36 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 37 598 Kč za dobu od [datum] do [datum], se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15% ročně z částky 12 805 Kč za dobu od [datum] do zaplacení, s úrokem ve výši 64,58% ročně z částky 30 536,15 Kč za dobu od [datum] do [datum] ve výši 1 264,08 Kč, s úrokem ve výši 11,75 % ročně z částky 30 536,15 Kč za dobu od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od [datum] dosáhne částky 104 544,00 Kč, zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1 Žalobkyně se žalobou podanou k Okresního soudu v Jablonci nad Nisou dne datum domáhala proti žalovanému zaplacení částky 37 598 Kč a částky 4 217,36 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru číslo která byla ze strany žalovaného podepsána dne datum. Na základě smlouvy byl žalovanému poskytnut na účet uvedený ve smlouvě úvěr ve výši 31 000 Kč, k jehož vyplacení došlo dne datum. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru ve výši 64,58 % p.a. splácet ve 48měsíčních splátkách po 2 069 Kč splatných vždy k 20. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem únor 2022. Součástí splátek byla i měsíční úhrada za pojištění schopnosti úvěr splácet ve výši 254 Kč. Žalobkyně uvedla, že smlouva byla uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, kdy žalovaný smlouvu podepsal svým jménem, příjmením a doplněním jedinečného kódu. Před uzavřením smlouvy byla přitom řádně prověřena schopnost žalovaného úvěr splácet. Žalobkyně dále uvedla, že žalovaný řádně neplnil podmínky smlouvy a ocitl se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru. Do data zesplatnění úvěru byly žalobkyni uhrazeny pouze následující částky: částka 2 069 Kč dne datum, částka 2 069 Kč dne datum a částka 2 069 Kč dne datum. Před zesplatnění úvěru přitom vzniklo žalobkyni právo na zaplacení smluvních pokut dle bodu 6.1 smlouvy v celkové výši 998 Kč a právo na zaplacení nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného dle bodu 6.2 smlouvy v celkové výši 400 Kč. V důsledku prodlení žalovaného dále došlo k zesplatnění celého úvěru v souladu s bodem 6.3 smlouvy. V bodě 6.5 smlouvy byla dále sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení. V bodě 2.2 smlouvy bylo sjednáno, že úroky za poskytnutí úvěru běží od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny úvěru. Na základě uzavřené smlouvy tak žalovaný žalobkyni ke dni podání žaloby dlužil následující částky a) dlužná jistina úvěru úvěru v celkové výši 35 438,31 Kč s příslušenstvím, b) smluvní pokuta dle bodu číslo v celkové výši 998, Kč s příslušenstvím, c) náhrada nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného dle bodu číslo v celkové výši 400 Kč s příslušenstvím, d) smluvní pokuta dle bodu 6.5. smlouvy ve výši 0,1% z dlužné nové jistiny úvěru ve výši 35 438,31 Kč za každý den prodlení žalovaného s její úhradou, a to počínaje dnem datum k datu podání žaloby, tedy ve výši 4 217,36 Kč, e) úrok za poskytnutí úvěru a f) pojištění schopnosti klienta splácet úvěr ve výši 762 Kč.
2 Zástupkyně žalobkyně se z prvního jednání nařízeného na datum písemně omluvila. Žalovanému bylo předvolání k jednání doručeno fikcí na adrese jeho evidovaného trvalého bydliště v souladu s ust. § 49 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád , v platném znění (dále jen o. s. ř. o. s. ř. ), avšak k jednání se bez omluvy nedostavil, aniž by se k věci samé jakkoliv vyjádřil nebo požádal o odročení jednání. Soud proto podle § 101 odst. o. s. ř. o. s. ř. rozhodl, že bude jednáno v nepřítomnosti účastníků a právního zástupce žalobkyně.
3 Z provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav:
4 Mezi účastníky byl distančním způsobem uzavřen Návrh na uzavření smlouvy o úvěru/ Smlouva o úvěru číslo na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěru ve výši 31 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku žalobkyni vrátit a zaplatit úroky ve výši 64,85 % ročně. Celková dlužná částka ve výši 87 120 Kč měla být ze strany žalovaného zaplacena formou 48měsíčních splátek po 2 069 Kč. Jakožto účet žalovaného byl ve smlouvě uveden účet č. bankovní účet. Přílohou číslo k Návrhu na uzavření Smlouvy o úvěru bylo sjednáno pojištění schopnosti žalovaného úvěr splácet, přičemž pojistné bylo sjednáno na částku 254 Kč. Z listin y označené jako Hodnocení klienta je zřejmé, že žalovaný je zaměstnán u společnost právnická osoba příjmem ve výši částka čistého měsíčně, jeho výdaje (životní minimum) činí částka a náklady na bydlení (nájemné, inkaso) činí částka s tím, že žalovaný bydlí u role v řízení. Žalobkyně současně výpisem z účtu prokázala, že dne datum odeslala na účet žalovaného číslo bankovní účet částku 31 000 Kč. Žalobkyně dále k důkazu předložila úplný výpis ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu, výpis záznamu z registru příjmení, Předsmluvní formulář, Prohlášení klienta, listin u označenou jako Podpis na dálku – smlouva o spotřebitelském úvěru, Přihlášku do pojištění, Informace o pojištění, kartu klienta, kopii občanského průkazu, výpisy z účtu žalovaného prokazující obdržení tvrzeného příjmu, osobní data klienta, Oznámení o schválení úvěru ze dne datum, kopii poštovní dodejky, oznámení ze dne datum a výzvu k zaplacení ze dne datum a ze dne datum.
5 Právní vztah mezi účastníky se řídí zákonem č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník , v platném znění (dále jen o. z.). Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dále se na daný právní vztah vztahuje rovněž zákon č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru v platném znění. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb. tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje a) činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, b) práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a c) působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 104 zákona č. 257/2016 Sb. smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , ve znění ke dni 28. 5. 2022 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
6 Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že v daném případě nemá za prokázáno splnění povinnosti žalobkyně dostatečně zkoumat úvěruschopnost žalovaného. Ve smyslu ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb. je ze strany poskytovatele úvěru nezbytné zkoumat důkladně nejen příjmovou složku žadatele o úvěr, tj. existenci pracovněprávního vztahu, délku jeho trvání, výši průměrné mzdy apod., ale i složku výdajovou, tj. náklady na bydlení, dopravu, běžné výdaje, závazky či dokonce případné exekuční či insolvenční řízení žadatele. Poskytovatel úvěru má tedy na základě zhodnocení příjmů a výdajů žadatele povinnost s odbornou péčí posoudit, zda žadatel (dlužník) nebude mít zjevný problém úvěr splácet, přičemž součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá pouze na údaje o schopnosti dlužníka úvěr splácet, když tyto údaje tvrdí samotný dlužník, ale sám si také musí tyto údaje prověřit, či si nechá od dlužníka doložit. Žalobkyně správně zjišťovala pravidelné příjmy žalovaného, kdy rovněž předložila výpisy z účtu prokazující tyto příjmy. Žalobkyně však nedoložila pracovní smlouvu žalovaného, není tak zřejmé, jak dlouho je žalovaný zaměstnán, zda se jedná o pracovní poměr sjednaný na dobu určitou či neurčitou, zda žalovaný není dosud ve zkušební době apod. Dále soud konstatuje, že v listin ě označené jako Hodnocení klienta byly sice uvedeny údaje o výdajích žalovaného, nebyly však provedeny žádné kroky směrem k prověření správnosti a pravdivosti takových údajů, kdy soud zejména poukazuje na zde uvedené výdaje žalovaného, kdy se konkrétně jedná o částku životního minima a nepřiměřeně nízké náklady na bydlení, kdy další konkrétní výdaje, tj. náklady na dopravu, běžné výdaje, existující závazky apod. nebyly vůbec ze strany žalobkyně vůbec zjišťovány. Pokud žalovaný žalobkyni sdělil, že bydlí u rodičů, takové tvrzení rovněž nebylo ze strany žalobkyně žádný způsobem ověřeno. Rovněž tak žalobkyně neprokázala, že by žalovaného jakkoliv lustrovala v příslušných registrech či rejstřících, kdy žalobkyně k důkazu předložila pouze výpis ze seznamu SOLUS, přičemž z tohoto výpisu není jakkoliv zřejmý výsledek takové lustrace. Soud konečně konstatuje, že ze listin y ohledně hodnocení klienta (žalovaného) je zřejmé, že se jedná o listin u vytvořenou žalobkyní, kdy nadto správnost údajů uvedených v této listin ě nebyla ze strany žalovaného jeho podpisem ani potvrzena.
7 V souvislosti s právě uvedeným pak vyvstává otázka, zda neplatnost smlouvy o úvěru je pouze relativní, jak naznačuje ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , ve znění do datum, nebo se jedná o neplatnost absolutní. Soud má za to, že uvedené ustanovení nechrání pouze spotřebitele, na jehož ochranu je citované ustanovení určeno, ale zprostředkovaně i další subjekty. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 požadavky na prověření úvěruschopnosti chrání zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Nadto s ohledem na důvodovou zprávu k zákonu č. 96/2022 Sb. , jímž byl novelizován § 87 zákona č. 257/2016 Sb. a jímž byla v případě nesplnění povinnosti poskytovatele úvěru posuzovat úvěruschopnost žadatele o úvěr zakotvena právě neplatnost absolutní, má soud za to, že je třeba uplatnit ust. § 588 o. z. a přihlédnout k neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti.
8 Vzhledem k výše uvedenému nelze než dospět k závěru, že smlouva o úvěru je ve smyslu ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , ve znění do datum a ust. § 588 o. z. absolutně neplatná. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o úvěru bylo na místě právní vztah mezi účastníky posoudit dle ustanovení o. z. upravujících bezdůvodné obohacení. Soud současně poukazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 , podle kterého je účelem § 87 zákona č. 257/2016 Sb. je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru.
9 Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 věta prvá o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.
10 Soud má po provedeném dokazování za prokázané, že žalované byla ze strany žalobkyně bezhotovostním převodem na účet poskytnuta částka ve výši 31 000 Kč. S ohledem na to, že žalobkyně plnila – poskytla žalovanému peněžitou částku ve výši 31 000 Kč, aniž by byl mezi stranami platně sjednán závazek, posoudil soud nárok žalobkyně jakožto nárok vyplývající z titulu bezdůvodného plnění, kdy v souladu s ust. § 2993 věta prvá o. z. má žalobkyně proti žalovanému právo na vrácení toho, co žalobkyně žalovanému plnila. S ohledem na to dospěl soud k závěru, že je po právu nárok žalobkyně na zaplacení částky 24 793 Kč, jež představuje jistinu dlužné částky ve výši 31 000 Kč poníženou o částečnou úhradu ze strany žalovaného v celkové výši 6 207 Kč (3x 2 069 Kč), avšak nelze mít za důvodný jí uplatněný nárok na zaplacení zbytku žalované částky ve výši 17 022,36 Kč, jež představuje smluvní pokutu a náhradu nákladů v souvislosti s prodlením žalovaného. Vzhledem k uvedenému nelze než uzavřít, že v dané části není nárok žalobkyně po právu, a proto soud žalobu výrokem II. co do částky 17 022,36 Kč a odpovídajícího příslušenství zamítl.
11 Žalobkyně se k jednání nedostavila, nemohla být proto soudem poučena o tom, jaké skutečnosti soud nemá za prokázané, a je proto třeba k jejich prokázání označit důkazy. Takové její chování z procesního hlediska znamená, že ochrany svých procesních práv, kterou jí skýtá § 118a odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. , nehodlá využít. Proto je na ni třeba nadále pohlížet jako na účastníka řádně poučeného ve smyslu tohoto ustanovení, a to se všemi s tím souvisejícími procesními důsledky (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2008, sp. zn. 28 Cdo 1537/2008 ). Poučovací povinnost podle ustanovení § 118a odst. 1 , 2 a 3 o. s. ř. o. s. ř. soud plní při jednání, popřípadě při přípravném jednání nařízeném ve smyslu ustanovení § 114c o. s. ř. o. s. ř. Při jiném úkonu soud poučení o povinnosti tvrzení a o povinnosti důkazní neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být poskytnuto poučení účastníku, který se k jednání nedostavil a který z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. 21 Cdo 4314/2008 ). Navíc nelze přehlédnout fakt, že řízení je podle § 118b odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. ze zákona koncentrované a účastníci mohou tvrdit rozhodné skutečnosti a navrhovat důkazy jen do doby skončení prvního jednání ve věci (pokud neproběhlo přípravné jednání), popř. do konce lhůty, o kterou při jednání přítomný účastník za tím účelem požádá a která mu za tím účelem byla soudem poskytnuta. V daném případě se žalobkyně z konání soudního jednání omluvila.
12 Žalovaný dluh řádně a včas neuhradil a je tedy ve smyslu § 1968 věty prvé zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník , v platném znění (dále jen o. z.) v prodlení. Podle § 1970 o. z. je žalobce v takovém případě oprávněn požadovat úhradu úroku z prodlení, a to ve výši dohodnuté účastníky smlouvy, popřípadě stanovené nařízením vlády, jestliže k uzavření dohody o výši úroků nedošlo. V daném případě nebyla výše úroků smluvena. Žalobkyni proto přísluší úrok z prodlení ve výši stanovené v ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Úrok z prodlení soud žalobkyni přiznal od doručení předžalobní upomínky za použití ust. § 573 o. z., podle kterého se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání. Předžalobní upomínka byla dle poštovního podacího archu odeslána žalovanému dne datum, doručena tak byla dne datum, ode dne následujícího tak mohl žalovaný plnil a neučinil-li tak, dostal se dnem datum s úhradou do prodlení.
13 O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Za předmět řízení je třeba považovat pro výpočet poměru úspěchu ve věci nejen žalovanou jistinu, ale i její příslušenství, které soud kapitalizoval ke dni svého rozhodnutí. Předmětem řízení tak byla celkem částka 45 551,61 Kč (37 598 Kč jistiny + 4 217,36 Kč jistina + 1 264,08 Kč úrok + 2 472,17 Kč zákonný úrok z prodlení). Žalobkyni bylo přiznáno celkem 25 964,72 Kč (24 7936 Kč jistiny + 1 171,72 Kč zákonný úrok z prodlení). Žalobkyně tak měla úspěch celkem z 57 % a žalovaný z 43 %. Vzhledem k tomu, že rozdíl mezi úspěchem účastníků je zcela nepatrný, rozhodl soud výrokem III. tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci prostřednictvím Okresního soudu v Jablonci nad Nisou.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuce.