Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
15 C 239/2022-56
Okresní soud v Jablonci nad Nisou rozhodl samosoudkyní JUDr. Petrou Hankovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 37 627,16 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 22 129,16 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 13 443,26 Kč za dobu od datum do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba o zaplacení částky 37 627,16 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75% ročně z částky 13 443,26 Kč za dobu od datum do zaplacení, s úrokem ve výši 24% ročně z částky 13 443,26 Kč za dobu od datum do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 794,20 Kč, se co do částky 15 498 Kč, co do úroku ve výši 24% ročně z částky 13 443,26 Kč za dobu od datum do zaplacení a co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 794,20 Kč, zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 075 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám advokáta anonymizováno jméno příjmení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 22 129,16 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 13 443,26 Kč za dobu od [datum] do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba o zaplacení částky 37 627,16 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75% ročně z částky 13 443,26 Kč za dobu od [datum] do zaplacení, s úrokem ve výši 24% ročně z částky 13 443,26 Kč za dobu od [datum] do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 794,20 Kč, se co do částky 15 498 Kč, co do úroku ve výši 24% ročně z částky 13 443,26 Kč za dobu od [datum] do zaplacení a co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 794,20 Kč, zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 075 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám advokáta [anonymizováno] [jméno] [příjmení].
1 Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ve formě návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu dne datum, ve znění částečného zastavení řízení na základě usnesení ze dne 26. 1. 2023, č.j. 15 C 239/2022 -48, domáhala proti žalovanému zaplacení částky částky 37 627,16 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 13 443,26 Kč za dobu od datum do zaplacení, s úrokem ve výši 24 % ročně z částky 13 443,26 Kč za dobu od datum do zaplacení a s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 794,20 Kč. Žaloba byla odůvodněna tím, že dne datum uzavřel žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně společností právnická osoba, IČO, se sídlem adresa číslo s produktovým názvem ulice půjčka v hotovosti měsíční 02/ 2018. Právní předchůdkyně žalobkyně přitom před poskytnutím zápůjčky s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného poskytnutou zápůjčku splácet. Na základě uzavřené smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 22 000 Kč, a to v hotovosti, což žalovaný potvrdil svým podpisem. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaný zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně poplatek ve výši 17 836 Kč představující zápůjční úrokovou sazbu ve výši 29 % ročně, částku za zpracování, doručení a flexibilní splácení a částku za administrativní činnosti a komfortní splácení. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatku ve výši 39 836 Kč se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti v 18 splátkách ve výši 2 214 Kč měsíčně, přičemž žalovaný celkově na svůj dluh uhradil částku 15 498 Kč. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze smlouvy. Žalobkyně uvedla, že pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy včetně příslušenství byla ze strany společnosti právnická osoba postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum na žalobkyni, přičemž postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem ze dne datum. Žalobkyně konečně uvedla, že žalovaná částka představuje celkovou dlužnou částku ve výši 38 421,36 Kč sestávající z dlužné jistiny ve výši 13 443,26 Kč, poplatků za poskytnutí a správu úvěru ve výši 10 083,90 Kč, kapitalizované smluvní pokuty ve výši 11 000 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 794,20 Kč a sankčních poplatků ve výši 3 100 Kč. Jako příslušenství pohledávky pak žalobkyně požaduje smluvní úrok a zákonný úrok z prodlení.
2 Ve věci byl dne datum vydán elektronický platební rozkaz číslo jednací, který však byl následně zrušen usnesením Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 3. 10. 2022, číslo jednací, neboť se jej nepodařil žalovanému řádně doručit do vlastních rukou.
3 Žalobkyně následně v podání ze dne datum doplnila svá tvrzení ohledně posuzování úvěruschopnosti žalovaného. Uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně důkladně naplnila svou povinnost zkoumat úvěruschopnost žalovaného, když vycházela z informací, které si sama aktivně zjišťovala a ověřovala ze zdrojů nezávislých na spotřebiteli a dále rovněž z informací poskytnutých ze strany žalovaného. Právní předchůdkyně žalobkyně tímto postupem zjistila, že žalovaný nemá žádné negativní záznamy v Bankovním registru klientských informací (BRKI), v Nebankovním registru klientských informací (NRKI), v registru příjmení ani v interní databázi právní předchůdkyně žalobkyně. Dále bylo zjištěno, že proti žalovanému nebylo zahájeno insolvenční řízení, že v době uzavření smlouvy nebyla proti žalovanému vedena žádná exekuce, dále že žalovaným předložený doklad totožnosti nebyl evidován v databázi neplatných dokladů a že trvalé bydliště žalovaného se nenacházelo na adrese obecního či městského úřadu. Pokud se týká příjmů žalovaného, právní předchůdkyní žalobkyně bylo zjištěno, že žalovaný má pravidelný měsíční příjem ve výši 7 961 Kč, což bylo výplatními páskami za měsíce listopad a prosinec roku 2018. Ostatní příjmy žalovaného byly ve výši 10 000 Kč. Dále byly zjištěny další čisté příjmy domácnosti ve výši 23 000 Kč. V součtu tedy příjmy dosahovaly výše 40 691 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně dále zjišťovala výdaje žalovaného, přičemž bylo zjištěno, že bonita žalovaného je dostatečná pro poskytnutí úvěru.
4 Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, k jednání nařízenému na datum ani k jednání nařízenému na datum se bez omluvy nedostavil, ačkoliv byl řádně předvolán, přičemž předvolání k oběma jednáním byla žalovanému doručena fikcí na adrese jeho evidovaného trvalého bydliště, a to v souladu s § 49 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád , v platném znění (dále jen o. s. ř. o. s. ř. ). Žalovaný zůstal po celou dobu soudního řízení zcela nečinný. Soud proto podle § 101 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. v obou případech rozhodl, že bude jednáno v nepřítomnosti žalovaného.
5 Žalobkyně při jednání soudu dne datum navrhla vydání rozsudku pro zmeškání, přičemž tomuto návrhu nebylo ze strany soudu vyhověno, a to s ohledem na sjednanou úrokovou sazbu ve smlouvě o spotřebitelském úvěru a dále rovněž s ohledem na nedostatečné posuzování úvěruschopnosti žalovaného ze strany právní předchůdkyně žalobkyně.
6 Soud se v projednávané věci zabýval nejdříve otázkou, zda je u žalobkyně dána aktivní legitimace a naopak u žalovaného legitimace pasivní, přičemž vycházel z žalobkyní předložených a soudem provedených listinných důkazů. Ve Smlouvě o postoupení pohledávek ze dne datum, jež byla uzavřena mezi společností právnická osoba jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem, na základě které bylo sjednáno, že postupitel postoupí za podmínek daných touto smlouvu sjednaných postupníkovi nezajištěné pohledávky vzniklé ze smluv o půjčce anebo smluv o zápůjčce specifikované v Příloze číslo této smlouvy, které uzavřel postupitel jako věřitel se svými zákazníky jako dlužníky, a to se všemi právy s nimi spojenými. Žalobkyně současně prokázala, že oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum také odeslala na poslední známou adresu žalovaného, jakož i to že byla zaplacena úplata za postoupení pohledávek. Aktivní legitimace je tedy dána.
7 Z provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav:
8 Výzvou k zaplacení ze dne datum byl žalovaný naposledy vyzván k okamžitému splacení všech dlužných částek po splatnosti plynoucích ze smlouvy o úvěru číslo které ke dni datum činily 38 421,36 Kč, včetně příslušenství a poplatků. Dále byl žalovaný upozorněn, že v případě neuhrazení dlužné částky nejpozději do datum přistoupí žalobkyně k vymáhání pohledávky soudní cestou. K tomu žalobkyně dále předložila potvrzení o podání zásilky.
9 Dne datum byla mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně společností právnická osoba uzavřena Smlouva o spotřebitelském úvěru číslo na základě které byl žalovanému v hotovosti poskytnut úvěr ve výši 22 000 Kč. Strany ve smlouvě sjednaly, že za poskytnutí úvěru náleží právní předchůdkyni žalobkyně poplatek ve výši 17 836 Kč, jež je vypočten jako součet úroku ve výši 5 392 Kč, částky za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 7 597 Kč, částky za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 4 847 Kč. Dále bylo ve smlouvě sjednáno pojistné za sjednanou dobu pojištění v celkové výši 3 096 Kč. Žalovaný se současně zavázal celkovou dlužnou částku ve výši 39 836 Kč právní předchůdkyni žalobkyně zaplatit ve splátkách, když výše jedné splátky od první do předposlední činila 2 214 Kč a poslední splátka činila 2 198 Kč. Zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 29%. Ze smlouvy se dále podává, že byla sjednána za účelem refinancování zápůjčky z dříve uzavřené smlouvy o zápůjčce číslo.
10 Předžalobní upomínkou ze dne datum byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky ve výši 39 381,91 Kč s tím, že v případě neuhrazení bude žalobkyně nucena učinit kroky k vymožení pohledávky soudní cestou. K tomu žalobkyně dále předložila potvrzení o podání zásilky.
11 Z dopisu ze dne datum, kterým žalobkyně oznámila žalovanému postoupení pohledávek, že ve vztahu k žalovanému se jednalo o postoupení pohledávky ze smlouvy číslo ve výši 38 421,36 Kč včetně příslušenství, ze smlouvy číslo ve výši 33 049,51 Kč včetně příslušenství, ze smlouvy číslo ve výši 44 895,88 Kč včetně příslušenství.
12 Z výpisu z veřejné části živnostenského rejstříku, že anonymizováno jméno příjmení, IČO, má v živnostenském rejstříku zapsáno živnostenské oprávnění číslo výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona, živnostenské oprávnění číslo prodej kvasného lihu, konzumního lihu a lihovin a živnostenské oprávnění číslo realitní zprostředkování.
Anonymizovaný odstavec.
14 Z výpisu z Centrální evidence exekucí, že ve vztahu k žalovanému jsou evidovány dvě pravomocné exekuce, s datem jejich zahájení datum (datum zápisu datum) a datum (datum zápisu datum).
15 Žalobkyně konečně k důkazu předložila tabulku – výpočet smluvní pokuty a tabulku – výpočet zákonného úroku z prodlení, ze kterých soud neučinil žádná relevantní skutková zjištění.
16 Na svědeckém výslechu označeného svědka příjmení příjmení žalobkyně netrvala a návrh na jeho svědecký výslech vzala žalobkyně při jednání soudu dne datum zpět.
17 Žalobkyně k výzvě soudu ve smyslu § 118a odst. 1 , odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. podáním ze dne datum doplnila, že další čisté příjmy domácnosti ve výši částka bylo při posuzování úvěruschopnosti žalovaného zohledněny pouze částečně, a to při posouzení výdajové stránky a další čisté příjmy domácnosti nebyly při posuzování úvěruschopnosti zohledněny jako příjem žadatele, do výpočtu byl zohledněn čistý příjem žadatele ve výši částka. Dále uvedla, že Zákaznická karta byla řádně s žalovaným vyplněna obchodním zástupcem právní předchůdkyně žalobkyně na základě údajů sdělených žalovaným, obchodní zástupce ověřoval výdaje žalovaného dle předložených dokumentů, které jsou ze strany žadatele o úvěr vždy předkládány. Pravdivost a správnost údajů stvrdil žalovaný svým podpisem. Žádné listinné důkazy (vyjma doložení zaplacení úplaty za postoupené pohledávky) žalobkyně k výzvě soudu nepředložila. Tvrzení o tom, jaké další smlouvy o zápůjčkách žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně uzavřel před uzavřením posuzované smlouvy o úvěru a jaká byla jeho platební morálka z takové (takových) uzavřené smlouvy, žalobkyně nedoplnila, rovněž nevysvětlila, z jakého důvodu je v zákaznické kartě ze dne datum uvedena požadovaná výše zápůjčky 10 000 Kč, když smlouvou o úvěru uzavřenou téhož dne byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 22 000 Kč.
18 Právní vztah mezi účastníky se řídí zákonem č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník , v platném znění (dále jen o. z.). Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dále se na daný právní vztah vztahuje rovněž zákon č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru v platném znění. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb. tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje a) činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, b) práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a c) působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 104 zákona č. 257/2016 Sb. smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , ve znění ke dni 28. 5. 2022 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
19 Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že v daném případě nemá za prokázáno splnění povinnosti právní předchůdkyně žalobkyně s náležitou odbornou péčí zkoumat úvěruschopnost žalovaného, kdy soud zejména poukazuje na skutečnost, že žalobkyně k důkazu předložila pouze zákaznickou kartu – žádost o spotřebitelský úvěr, aniž by k důkazu předložila další listin y, jež jí dle svého tvrzení žalovaný za účelem prověření jeho úvěruschopnosti předložil. Ve smyslu ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb. je přitom ze strany poskytovatele úvěru nezbytné zkoumat důkladně nejen příjmovou složku žadatele o úvěr, tj. existenci pracovněprávního vztahu, délku jeho trvání, výši průměrné mzdy apod., ale i složku výdajovou, tj. náklady na bydlení, dopravu, běžné výdaje, závazky či dokonce případné exekuční či insolvenční řízení žadatele. Poskytovatel úvěru má tedy na základě zhodnocení příjmů a výdajů žadatele povinnost s odbornou péčí posoudit, zda žadatel (dlužník) nebude mít zjevný problém úvěr splácet, přičemž součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá pouze na údaje o schopnosti dlužníka úvěr splácet, když tyto údaje tvrdí samotný dlužník, ale sám si také musí tyto údaje prověřit, či si nechá od dlužníka doložit. V zákaznické kartě – žádosti o úvěr sice byly uvedeny informace poskytnuté poskytovateli úvěru ze strany žalovaného, nebyly však provedeny žádné kroky směrem k prověření správnosti a pravdivosti takových údajů. Zejména soud poukazuje na skutečnost, že pokud se týká dalšího čistého příjmu domácnosti žalovaného, není zřejmé, o čí příjem se jedná. Žádný listinný důkaz k tomu nebyl ze strany žalobkyně doložen, není tedy zřejmé, jak byl žalobkyni tento další příjem prokázán, zda se jedná o příjem ze závislé činnosti či z podnikání, zda se jedná o příjem dlouhodobý apod. Soud dále nemá za dostatečně prokázáno ani prověřování výdajů žalovaného, které byly stanoveny odhadem na částku 6 000 Kč, a to s ohledem na velmi nízké měsíční výdaje, kdy konkrétní výdaje žalovaného, např. výdaje na bydlení, dopravu, běžné výdaje, existující závazky apod. nebyly vůbec ze strany právní předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím úvěru zjišťovány. Konečně soud uvádí, že žalovaný sice byl lustrován v registru BRKI A NRKI, avšak z těchto důkazů nemá soud za prokázáno dostatečné zkoumání úvěruschopnosti žalovaného ze strany žalobkyně, když konkrétně není zřejmé, jaký byl výsledek lustrací žalovaného v těchto registrech. Pokud žalobkyně prokazuje prověřování úvěruschopnosti žalovaného především z údajů uvedených v zákaznické kartě, pak je třeba poukázat, že zákaznická karta byla sepsána dne datum s požadovanou výší úvěru 10 000 Kč. Ten samý den, tj. datum, však byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 22 000 Kč, aniž by byla ze strany právní předchůdkyně žalobkyně při změněné výši poskytnutého úvěru (o více než 100% vyššího, než téhož dne požadovaného) vyplněna za účelem prověření úvěruschopnosti žalovaného další zákaznická karta na faktickou výši poskytnutého úvěru 22 000 Kč. Část poskytnuté zápůjčky byla v posuzovaném případě použita na refinancování zůstatku dlužné částky z dříve uzavřené smlouvy o zápůjčce, přičemž z oznámení o postoupení pohledávek ze dne datum vyplývá, že žalobkyně se stala veřitelkou pohledávek ze tří smluv o zápůjčkách uzavřených právní předchůdkyní žalobkyně s žalovaným, a to ve výši 38 421,36 Kč, 33 049,51 Kč a 44 895,88 Kč, aniž by bylo žalobkyní tvrzeno a důkazně doloženo, jaká byla platební morálka žalovaného z jiných (dříve) uzavřených smluv o úvěru a zda tuto okolnost žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalovaného rovněž hodnotila. Z vyplněné zákaznické karty vyplývá, že příjmy žalovaného byly ověřovány z pracovní smlouvy a dvou výplatních pásek za předcházející dva měsíce, které mohly být podkladem maximálně pro ověření čistého příjmu žalovaného, nikoli pro ověření ostatních a dalších příjmů žalovaného. Čistý měsíční příjem z plného úvazku žalovaného coby anonymizováno, zaměstnaného na dobu neurčitou činil částka. Ostatní příjem ve výši částka a další příjmy domácnosti ve výši částka nebyly žádným způsobem doloženy, když dle údajů v zákaznické kartě měl mít žalovaný jen jeden zdroj příjmu. Výdaje žalovaného, nijak neověřené a neprokázané, měly činit částku částka, jakožto interní splátku PF a částku částka. Již z těchto údajů je zřejmé, že po odečtení výdajů žalovaného v celkové výši částka, by příjmy žalovaného ani nepostačovaly na splátky úvěru, neboť žalovaný by se ocitl v mínusovém zůstatku.
20 Pokud žalobkyně dále argumentovala usnesením Ústavního soudu ze dne 22. 6. 2021, sp. zn. I. ÚS 1543/21 , skutkové okolnosti tam řešené soud nepovažuje za přiléhavé na projednávanou věc, kdy jednak poukazuje na to, že se jednalo o tzv. bagatelní věc, kterou se Ústavní soud zabýval, s konstatováním Ústavního soudu, že v takových případech je úspěšnost ústavní stížnosti pro její zjevnou neopodstatněnost vyloučena. Rovněž tak z tohoto rozhodnutí vyplývá, že v tam posuzovaném případě se jednalo o žalobu proti úvěrující společnosti o vydání bezdůvodného obohacení, kdy žalobkyně v tam posuzované věci zaplatila žalované více, než dle názoru žalobkyně žalované náleželo, tedy žalobkyně uhradila řádně a včas veškeré splátky úvěru a z tohoto pohledu soud dospěl k závěru, že její úvěruschopnost nebyla ani zpětně zpochybněna. Soud naopak poukazuje na rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 , ve kterém je odkazováno na rozhodnutí Soudního dvora EU ze dne 18. 12. 2014 ve věci sp. zn. C -449/13, ze kterého vyplývá, že poskytovatel úvěru má povinnost, resp. nese v tomto ohledu důkazní břemeno posoudit úvěruschopnost dlužníka na základě dostatečných informací, kdy na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady, čím má být podle soudního dvora zabráněno, aby věřitelé neposkytovali úvěry nezodpovědně, kdy informace o spotřebiteli by si věřitelé měli rovněž ověřovat i za trvání obchodního vztahu.
21 V souvislosti s právě uvedeným pak vyvstává otázka, zda neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru je pouze relativní, jak naznačuje ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , ve znění do datum, nebo se jedná o neplatnost absolutní. Soud má za to, že uvedené ustanovení nechrání pouze spotřebitele, na jehož ochranu je citované ustanovení určeno, ale zprostředkovaně i další subjekty. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 požadavky na prověření úvěruschopnosti chrání zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Nadto s ohledem na důvodovou zprávu k zákonu č. 96/2022 Sb. , jímž byl novelizován § 87 zákona č. 257/2016 Sb. a jímž byla v případě nesplnění povinnosti poskytovatele úvěru posuzovat úvěruschopnost žadatele o úvěr zakotvena právě neplatnost absolutní, má soud za to, že je třeba uplatnit ust. § 588 o. z. a přihlédnout k neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti.
22 Zákonná úprava § 87 odst. 1 ZSÚ měla vždy představovat transpozici směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru do českého právního řádu. Právo Evropské unie má na základě čl. 10 či čl. 10 a Ústav y ČR aplikační přednost před právem českým, přičemž princip nadřazenosti evropského práva výslovně konstatoval i Soudní dvůr Evropské unie již v rozsudku ze dne 15. 6. 1964, Costa versus Enel (C -6/64). Směrnice přijaté Evropským parlamentem jsou nadány tzv. nepřímým horizontálním účinkem, což má za následek povinnost národních soudů volit eurokonformní výklad tak, aby bylo dosaženo účelu konkrétní směrnice. Jak konstatoval také Ústavní soud ČR ve svém usnesení sp. zn. Pl. ÚS 1/10 ze dne datum, národní soud je povinen zajistit plný účinek norem evropského práva, a to případně i tím, že ze své vlastní pravomoci ponechá nepoužité jakékoliv odporující ustanovení vnitrostátních právních předpisů. K nutnosti národních soudů posoudit z úřední povinnosti dodržování nástrojů unijního práva zajišťujících ochranu spotřebitele se pak soudní dvůr EU vyjádřil již opakovaně např. v rozsudku ze dne 4. 6. 2015 ve věci Faber (C -497/13), ze dne 13. 9. 2018 ve věci Profi Credit Polska (C -176/17) či ve věci Pannon GSM (C -243/08) ze dne 4. 6. 2009. V rozhodnutí ve věci OPR-Finance (C -679/18) ze dne 5. 3. 2020 pak Soudní dvůr EU výslovně konstatoval, že předmětná část ustanovení § 87 odst. 1 ZSÚ (ve znění do 28. 5. 2022) je v rozporu se shora citovanou směrnicí a stvrdil tak povinnost soudů členských států zkoumat z úřední povinnosti, zda ze strany poskytovatele úvěru došlo k řádnému posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, tj. pod sankcí absolutní neplatnosti. Uvedený závěr jednoznačně vyplývá rovněž z aktuální judikatury viz např. nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 , rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2008, sp. zn. 33 Cdo 2178/2008 nebo rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2009 .
23 Vzhledem k výše uvedenému nelze než dospět k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru je ve smyslu ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , ve znění do 28. 5. 2022 a ust. § 588 o. z. absolutně neplatná. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru bylo na místě právní vztah mezi účastníky posoudit dle ustanovení o. z. upravujících bezdůvodné obohacení. Soud současně poukazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 , podle kterého je účelem § 87 zákona č. 257/2016 Sb. je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru.
24 Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 věta prvá o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.
25 Soud tedy posoudil nárok žalobkyně jakožto nárok vyplývající z titulu bezdůvodného plnění, kdy v souladu s ust. § 2993 věta prvá o. z. má žalobkyně proti žalovanému právo na vrácení toho, co právní předchůdkyně žalovanému plnila. S ohledem na to dospěl soud k závěru, že je po právu nárok žalobkyně na zaplacení částky 22 129,16 Kč, když jistina žalované částky byla ponížena o částečnou úhradu ze strany žalovaného v celkové výši 15 498 Kč. Co do zbytku žalované částky a odpovídajícího příslušenství pak soud žalobu zamítl.
26 Žalovaný dluh řádně a včas neuhradil a je tedy ve smyslu § 1968 věty prvé zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník , v platném znění (dále jen o. z.) v prodlení. Podle § 1970 o. z. je žalobce v takovém případě oprávněn požadovat úhradu úroku z prodlení, a to ve výši dohodnuté účastníky smlouvy, popřípadě stanovené nařízením vlády, jestliže k uzavření dohody o výši úroků nedošlo. V daném případě nebyla výše úroků smluvena. Žalobkyni proto přísluší úrok z prodlení ve výši stanovené v ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Úrok z prodlení soud žalobkyni přiznal od datum, a to na základě prokazatelně odeslané výzvy k okamžitému splacení dluhu ze dne datum, dle které byla žalovanému poskytnuta lhůta k zaplacení do datum. Vzhledem k tomu, že v této lhůtě nebyla dlužná částka ze strany žalovaného uhrazena, dostal se žalovaný dnem datum s úhradou dluhu do prodlení. Žalovaný žádné skutečnosti ohledně možností a schopností splnit dluh žalobkyni netvrdil ani neprokazoval. Vzhledem k uvedenému proto přiznal soud žalobkyni zákonný úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 22 129,16 Kč za dobu od datum do zaplacení.
27 O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , dle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.
28 Za situace, kdy žalobkyně požadovala úroky z prodlení do zaplacení, soud vyčíslil příslušenství ke dni svého rozhodnutí, tj. ke dni datum (srovnej Nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010 ve věci sp. zn. I. ÚS 2717/08 ). Za předmět řízení je třeba považovat pro výpočet poměru úspěchu ve věci nejen žalovanou jistinu, ale i její příslušenství. Předmětem řízení tak byla celkem částka 42 844,15 Kč (37 627,16 Kč jistina + 1 471,39 Kč zákonné úroky z prodlení, 3 005,40 Kč úrok z prodlení, 794 Kč kapitalizovaný úrok). Žalobkyni byla přiznána celkem částka 23 600,55 Kč (22 129,16 Kč jistina + 1 471,39 Kč zákonné úroky z prodlení). Žalobkyně měla úspěch z 55% a žalovaný ze 45%. Proto soud žalobkyni přiznal právo na náhradu nákladů řízení v poměrné výši 10% (tj. 55% 45%).
29 Protože se v daném případě jedná o tzv. formulářovou žalobu, kdy právní zástupce žalobkyně, jak je soudu známo z jeho činnosti, podává u soudu takových žalob velké množství, tyto mají podobu vžitého vzoru, kdy se jedna žaloba od druhé odlišuje jen v minimální míře potud, aby mohla být co do určitosti osob účastníků a předmětu řízení dostatečně individualizována, základní právní argumentace včetně její stylizace je totožná či jen s drobnými odchylkami, na straně žalovaného je spotřebitel a tarifní hodnota peněžitého plnění nepřevyšuje částku 50 000 Kč, stanovil soud výši účelně vynaložených nákladů řízení, sestávající z náhrady nákladů právního zastoupení stanovené podle ust. § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), v platném znění (dále jen advokátní tarif), za tyto úkony právní služby (při výši náhrady 500 Kč za 1 úkon právní služby):
- převzetí a příprava zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) advokátního tarifu,
- výzva k plnění dle § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu,
- podání žaloby dle § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu.
30 Náhrada nákladů právního zastoupení dále zahrnuje náhradu dle § 14b odst. 3 ve spojení s § 7 bod 5. advokátního tarifu ve výši 2 x 2 620 Kč za účast při soudním jednání dne datum a dne datum dle § 11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu, tj. 5 240 Kč.
31 Náhrada nákladů řízení dále zahrnuje 3 paušální náhrady hotových výdajů dle § 14b odst. 2 advokátního tarifu po 100 Kč za výše uvedené úkony právní služby v celkové výši 300 Kč a dvě paušální náhrady hotových výdajů po 300 Kč za jeden úkon právní služby dle § 14b odst. 5 písm. b) advokátního tarifu, tj. 600 Kč.
32 K tomu soud přiznal 21 % DPH z odměny advokáta a paušálních náhrad hotových výdajů ve výši 1 604,40 Kč (21 % z částky 7 640 Kč) a 1 506 Kč za zaplacený soudní poplatek. Náklady řízení tedy činí částku 10 750,40 Kč.
33 Poměrnému úspěchu žalobkyně v rozsahu 10% pak odpovídá částka 1 075 Kč.
34 Náhradu nákladů řízení je žalovaný podle § 149 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. povinen zaplatit k rukám advokáta žalobkyně.
35 Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci prostřednictvím Okresního soudu v Jablonci nad Nisou.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuce.