Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

17 C 29/2023-83

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní Mgr. Martinou Valentovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o 10 316,93 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 2 150 Kč do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části o zaplacení částky 8 166,93 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 540,45 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 7 085 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení a úrokem 10,2 % ročně z částky 7 000 Kč

od 21. 5. 2020 do zaplacení.

III. Žádnému z účastníků se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 2 150 Kč do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se zamítá v části o zaplacení částky 8 166,93 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 540,45 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 7 085 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení a úrokem 10,2 % ročně z částky 7 000 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení. III. Žádnému z účastníků se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou Okresnímu soudu v Olomouci dne 6. 10. 2022 domáhala po žalovaném zaplacení částky 10 316,93 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdce žalobkyně, společnost právnická osoba, IČO, uzavřel se žalovaným dne 20. 9. 2018 smlouvu o úvěru číslo jejíž nedílnou součástí byl rovněž Předpis splátek.

Na základě smlouvy o úvěru poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému částku 7 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr vrátit s úrokem ve výši 1 960 Kč, administrativním poplatkem ve výši 1 540 Kč a poplatkem za hotovostní výběr splátek ve výši 2 240 Kč. Celkovou částku se žalovaný zavázal splácet ve 14 měsíčních splátkách po 910 Kč. Žalovaný nesplácel řádně a včas. Žalovaný od uzavření smlouvy uhradil celkem částku 4 850 Kč. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2020. Žalobkyně požaduje úhradu dlužné jistiny ve výši 7 000 Kč, úroku ve výši 85 Kč, administrativního poplatku ve výši 315 Kč, poplatku za hotovostní výběr splátek ve výši 490 Kč, smluvní pokuty ve výši 2 426,93, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 540,25 Kč, úroku ve výši 10,2 % ročně z dlužné jistiny od 21. 5. 2020 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení z dlužné jistiny od 21. 5. 2020 do zaplacení. Před podáním žaloby vyzval zástupce žalobkyně žalovaného k úhradě dlužné částky.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.

3. Soud provedl předložené listinné důkazy, z nichž učinil následující skutková zjištění:

-) z výzvy ze dne 18. 12. 2020, včetně podacího lístku, bylo zjištěno, že žalovaný byl před podáním žaloby vyzván žalobkyní k úhradě částky 13 161,83 Kč do 2. 1. 2021;

-) ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2020 uzavřené mezi právnická osoba jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem, včetně seznamu pohledávek a dodatku, bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným přešla na žalobkyni;

-) ze smlouvy o úvěru ze dne 20. 9. 2018 bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi právnická osoba a žalovaným, že výše úvěru činila 7 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr spolu s náklady úvěru ve výši 5 740 Kč splatit ve 14 měsíčních splátkách po 910 Kč. V případě prodlení se splácením byla společnost právnická osoba oprávněna požadovat úhradu celé nesplacené jistiny, úhradu zákonných úroků z prodlení a smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Součástí smlouvy byl předpis splátek;

-) ze souhlasu a informací ze dne 20. 9. 2018 bylo zjištěno, že žalovaný udělil společnosti právnická osoba souhlas se zpracováním osobních údajů ke smlouvě o úvěru;

-) z výpisu plateb žalovaného bylo zjištěno, že uhradil celkem 4 850 Kč, poslední platbu učinil dne 20. 2. 2019;

-) z dopisu ze dne 24. 7. 2020 bylo zjištěno, že žalovanému bylo oznámeno postoupení pohledávky na žalobkyni;

-) z výpisu z OR bylo zjištěno, že žalobkyně je akciovou společností s datem vzniku a zápisu 16. 5. 2005;

-) z dokladu o koupi části závodu bylo zjištěno, že část závodu právnická osoba přešla na společnost právnická osoba;

-) z finanční analýzy ze dne 20. 9. 2018 bylo zjištěno, že výše měsíčních příjmů žalovaného měla činit 7 500 Kč a výše měsíčních výdajů 3 850 Kč, že se žalovaným žily v domácnosti 4 výdělečně činné osoby a minimální měsíční výdaj žalovaného byl stanoven ve výši

2 975 Kč. Výsledkem analýzy bylo, že žalovanému lze poskytnout úvěr s maximální výší měsíční splátky 2 650 Kč;

-) z žádosti o poskytnutí úvěru ze dne 20. 9. 2018 bylo zjištěno, že žalovaný v ní uvedl své osobní údaje, že byl zaměstnán u jméno příjmení jako zedník na dobu určitou

do 31. 12. 2018, byl ženatý a bydlel v nájmu. Dále uvedl, že jeho měsíční příjem činil 7 500 Kč a příjmy domácnosti činily celkem 55 500 Kč, že výdaje na bydlení a energie činily 11 400 Kč, na stravu 4 000 Kč a průměrné výdaje žalovaného činily 3 850 Kč měsíčně. Údaje byly ověřeny pracovní smlouvou, čestným prohlášením a nájemní smlouvou;

-) z dohody o pracovní činnosti ze dne 10. 9. 2018 bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi jméno příjmení jako zaměstnavatelem a žalovaným jako zaměstnancem, že byla uzavřena na období od 10. 9. 2018 do 31. 12. 2018. Odměna za provedenou práci byla stanovena ve výši 75 Kč/hod;

-) z credit scoringu ze dne 20. 9. 2018 bylo zjištěno, že žalovanému bylo uděleno celkem 38 bodů, což znamenalo, že mu mohl být podle stanovených limitů poskytnut úvěr ve výši až 70 000 Kč.

4. Na základě uvedených skutkových zjištění dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu:

Právní předchůdce žalobkyně uzavřel se žalovaným dne 20. 9. 2018 smlouvu o spotřebitelském úvěru, jejíž nedílnou součástí byl předpis splátek, a na jejímž základě žalovanému poskytl částku 7 000 Kč. Žalovaný se v uvedené smlouvě zavázal úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách spolu se sjednaným úrokem, administrativním poplatkem a poplatkem za hotovostní inkaso splátek. V žádosti o poskytnutí úvěru žalovaný uvedl, že byl zaměstnán u jméno příjmení jako zedník na dobu určitou do 31. 12. 2018, byl ženatý a bydlel v nájmu. Dále uvedl, že jeho měsíční příjem činil 7 500 Kč a příjmy domácnosti činily celkem 55 500 Kč ulice výdaje na bydlení a energie činily 11 400 Kč, na stravu 4 000 Kč a průměrné výdaje žalovaného činily 3 850 Kč měsíčně. Dne 10. 9. 2018 žalovaný uzavřel dohodu o pracovní činnosti s jméno příjmení, na dobu od 10. 9. 2018 do 31. 12. 2018. Odměna za práci činila 75 Kč/hod. Před uzavřením smlouvy o úvěru byla provedena finanční analýza, podle níž bylo možné žalovanému poskytnout úvěr s maximální výší splátky 2 650 Kč měsíčně, a credit scoring, podle nějž bylo možné žalovanému poskytnout úvěr do výše 70 000 Kč. Žalovaný na poskytnutý úvěr uhradil 4 850 Kč. Žalovaná pohledávka byla postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2020, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne

24. 7. 2020. Zástupce žalobkyně zaslal žalovanému před podáním žaloby výzvu k úhradě dlužné částky.

5. Podle , (dále jen „ “), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Podle , o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

7. Podle poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

8. Podle poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s  větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

9. Podle , je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

10. Podle , po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

11. Podle , výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

12. Soud zhodnotil provedené důkazy v souladu se shora citovanými zákonnými ustanoveními a dospěl k tomuto právnímu závěru:

13. Prvně byla v řízení prokázána aktivní legitimace žalobkyně, na kterou žalovaná pohledávka přešla na základě platné smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2020. Dále bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně uzavřel se žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru. Jelikož žalovaný při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru vystupoval jako spotřebitel (slabší strana), je nezbytné na uvedený smluvní vztah aplikovat ustanovení ,

o spotřebitelském úvěru. V souladu s  měl právní předchůdce žalobkyně jako věřitel povinnost před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru řádně, s odbornou péčí, posoudit úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele, tj. jeho schopnost úvěr splácet. Věřitel přitom nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle , a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. ). Žalobkyně v řízení soudu neprokázala, že její právní předchůdce řádným (výše uvedeným) způsobem prověřoval schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr. Žalobkyně sice soudu předložila finanční analýzu, credit scoring, žádost o úvěr a dohodu o pracovní činnosti, nicméně soud po posouzení těchto důkazů dospěl k závěru, že prověření platební schopnosti žalovaného nebylo dostatečné, resp. nebylo provedeno řádně. Zejména se právní předchůdce žalobkyně dostatečně nezabýval výdaji žalovaného, a to za situace, kdy bylo zjištěno, že žalovaný měl v době uzavření smlouvy o úvěru příjem pouze 7 500 Kč měsíčně a že byl zaměstnán pouze na dobu určitou do 31. 12. 2018, tedy jeho pracovní poměr byl skončen dříve, než uplynula doba trvání závazku ze smlouvy. Rovněž nebylo zjištěno, že by právní předchůdce žalobkyně ověřoval další výdaje žalovaného (na bydlení, energie, telefon apod.).

14. Vzhledem k tomu, že žalobkyně soudu neprokázala, že by před uzavřením smlouvy

o spotřebitelském úvěru její právní předchůdce řádně posoudil úvěruschopnost žalovaného,

tj. schopnost žalovaného poskytnutý úvěr spolu s poplatkem žalobkyni (jejímu právnímu předchůdci) vrátit řádně a včas, dospěl soud k závěru, že právní předchůdce žalobkyně zjevně porušil svou povinnost stanovenou v  , v důsledku čehož je nutné posoudit smlouvu o spotřebitelském úvěru jako absolutně neplatnou.

15. V souladu s  je žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle závěrů uvedených v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. , je speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení. Toto ustanovení, podle kterého je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem, tak představuje určitý typ soukromoprávní sankce určené poskytovatelům„ lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok pouze na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která se neodvíjí od výzvy věřitele k plnění.

16. Jelikož v řízení nebylo zjištěno, že by se účastníci řízení dohodli na době, v níž je žalovaný povinen jistinu zápůjčky vrátit (tj. době splatnosti), určil ji soud. Žalovaný byl během celého řízení zcela pasivní, ničeho netvrdil ani soudu k věci neoznačil žádné důkazy. Vzhledem

k tomu, že soud tak nebyl schopen zjistit (platební) možnosti žalovaného, určil lhůtu pro vrácení jistiny úvěru žalobkyni jako obecnou lhůtu k plnění podle , tedy v délce tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

17. V důsledku závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru žalobkyni nevznikl nárok na úhradu poplatků, smluvního úroku ani smluvní pokuty. Rovněž žalobkyni nebyl přiznán nárok na úhradu požadovaného zákonného úroku z prodlení, neboť doba splatnosti jistiny byla soudem stanovena až uplynutím tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku a žalovaný proto není s úhradou jistiny úvěru (prozatím) v prodlení. Soud proto žalobu v této části jako nedůvodnou zamítl.

18. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle , když více procesně úspěšným účastníkem byl v řízení žalovaný. Jelikož žalovanému, který by tak měl právo na náhradu nákladů řízení v poměrné výši, žádné náklady nevznikly, soud rozhodl tak, že žádnému z účastníků řízení se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu obec, prostřednictvím Okresního soudu v Olomouci. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.