Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (3)No categories available
6 C 430/2022-14
Okresní soud v Novém Jičíně rozhodl soudkyní JUDr. Naděždou Červenkovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
proti
žalované: osobní údaje žalované
pro zaplacení 14 490 Kč,
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 3 390 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Návrh, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 11 100 Kč, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 3 390 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Návrh, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 11 100 Kč, se zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Žalobou, doručenou soudu dne 2. 9. 2022, se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 14 490 Kč včetně náhrady nákladů řízení.
2. Žalobu odůvodnila tvrzením, že dne datum poskytla žalované, na základě její žádosti ze dne datum, spotřebitelský úvěr ve výši 5 000 Kč, splatný původně dne datum. Žalovaná se zavázala vrátit žalobkyni úvěr spolu s poplatkem za jeho poskytnutí ve výši 5 340 Kč. Před poskytnutím úvěru žalobkyně prověřovala schopnost žalované poskytnutý úvěr splácet, když provedla lustraci v centrální evidenci exekucí, lustraci v insolvenčním rejstříku a ověřením úvěrové zprávy z registrů úvěrů REPI. V registru exekucí a insolvenčním rejstříku neměla žalovaná žádný záznam. Z registru REPI pak žalobkyně vzala v potaz především informaci o výši pravidelných měsíčních splátek žalované, se kterými žalobkyně dále počítala na výdajové stránce dlužníka, přičemž jako pravidelné měsíční splátky byla u žalované zjištěna částka 5 500 Kč. Dále si žalobkyně od žalované vyžádala potvrzení o příjmech předložením výplatní pásky vydané zaměstnavatelem a výpisem z bankovního účtu. Žalovaná poskytla žalobkyni tyto doklady k doložení svých příjmů. Z těchto podkladů žalobkyně vypočetla průměrný měsíční příjem žalované ve výši minimálně částka. Měsíční výdaje žalované činily částka na bydlení a energie a částka částka na osobní výdaje. Totožnost dlužníka byla ověřena z občanského průkazu a pomocí ověřovací platby 1 Kč, kterou žalovaná žalobkyni zaslala ze svého bankovního účtu. Dle smlouvy o spotřebitelském úvěru a jejího článku 7. 4. žalobkyně zaslala doporučeně žalované dvě upomínky k úhradě. Odesláním těchto upomínek jí vznikly prokazatelné náklady na jejich odeslání ve výši 450 Kč a 650 Kč. Žalobkyně byla nucena předat pohledávku k inkasnímu řízení, a za tuto službu naúčtovala žalované dle čl. 7 4. smlouvy náhradu nákladů na toto pověření ve výši 1 500 Kč. Žalovaná nebyla schopna celkové úhrady úvěru žalobkyni, proto na vlastní žádost uzavřela s žalobkyní dne Dohodu o narovnání, kde se zavázala uhradit v deseti měsíčních splátkách pohledávku ve výši 16 100 Kč, a to po 1 610 Kč splatných vždy ke každému 15. dni příslušného kalendářního měsíce, počínaje následujícím kalendářním měsícem, a to vše pod ztrátou výhody splátek při nezaplacení byť i části jediné sjednané splátky. Z dluhu žalovaná uhradila 1 610 Kč, když další splátku již nezaplatila, proto žalovaná ztratila výhodu splátkového kalendáře a dluh se stal ve zbylé výši splatným. Žalované byla zaslána upomínka a výzva k zaplacení.
3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ust. § 115a o. s. ř. o. s. ř. , zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , (dále jen „o. s. ř. ”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.
4. Po provedeném dokazování a z předložených listin vzal soud za prokázané, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě byla žalované poskytnuta na účet dne datum částka ve výši 5 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit žalobkyni tuto částku nejpozději do datum, a to spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 5 340 Kč. Dle předmětné smlouvy může úvěrující pro případ prodlení úvěrovaného s plněním dluhu vyplývajícího z této smlouvy požadovat náhradu všech nákladů, které vznikly úvěrujícímu v důsledku prodlení úvěrovaného, úroky z prodlení v zákonné výši a smluvní pokutu. Strany si dále sjednaly dle článku 7.4 smlouvy, že úvěrujícímu v případě prodlení úvěrovaného s vrácením úvěru náleží poplatek ve výši 450 Kč za první upomínku k úhradě dlužné částky po sedmi dnech prodlení s úhradou úvěru, poplatek ve výši 650 Kč za druhou upomínku k úhradě dlužné částky po dvaceti dnech prodlení s úhradou úvěru a poplatek ve výši 1 500 Kč za náklady spojené s pověřením a úhradou ceny za vymáhání pohledávky cestou inkasní agentury. (ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru, z předsmluvních informací, z potvrzení o platbě) Dle Dohody o narovnání se žalovaná zavázala uhradit v deseti měsíčních splátkách pohledávku ve výši 16 100 Kč, a to po 1 610 Kč splatných vždy ke každému 15. dni příslušného kalendářního měsíce, a to vše pod ztrátou výhody splátek při nezaplacení byť i části jediné sjednané splátky. Z dluhu žalovaná uhradila 1 610 Kč, když další splátku již nezaplatila, proto žalovaná ztratila výhodu splátkového kalendáře a dluh se stal ve zbylé výši splatným. Předmětem narovnání se stala jistina ve výši 5 000 Kč, úrok za půjčku 160 Kč, poplatek za poskytnutí půjčky 5 340 Kč a smluvní pokuty za porušení smluvních povinností v celkové výši 5 600 Kč (z Dohody o narovnání ze dne datum) K úhradě dluhu byla žalovaná vyzvána písemnou výzvou před žalobou ze dne 14. 2. 2022 (z výzvy k úhradě před podáním žaloby)
5. Soud vzal dále za prokázané, že žalobkyně zkoumala před poskytnutím úvěru anonymizováno žalované úvěr splácet. Předložila výplatní lístky žalované za období 9/2021, ze kterého byl zjištěn čistý příjem žalované ve výši částka a za období 10/2021, ze kterého byl zjištěn čistý měsíční příjem ve výši částka. V„ posouzení úvěruschopnosti“ se uvádí příjmy žalované ve výši částka. Výdaje uvádí ve výši částka na bydlení, částka osobní výdaje a částka jiné půjčky, celkem částka částka, přičemž tyto výdaje nebyly ničím doloženy – např. nájemní smlouva, pracovní smlouva, náklady na energie, obživa apod. (z výplatní pásky, z posouzení úvěruschopnosti)
6. Dle ustanovení § 2395 a následujících zákona číslo 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen o. z.), podle něhož se smlouvou o úvěru zavazuje úvěrující (věřitel), že poskytne na požádání úvěrovanému (dlužníkovi) v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje, poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
7. Podle ustanovení § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
8. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
9. Podle ustanovení § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
10. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
11. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 , 2 zákona č. 89/2012 Sb. , o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
12. Na základě zjištěného skutkového stavu soud učinil právní závěr, že úvěrová smlouva, na základě které se žalobkyně domáhá po žalované nároků, je neplatná. Žalobkyně u příležitosti poskytnutí úvěru žalované nepostupovala s odbornou péčí a neposuzovala úvěruschopnost žalované tak, aby mohla na základě dostatečných informací posoudit, že žalovaná bude schopna spotřebitelský úvěr splácet, když nezkoumala řádně skutečné výdaje žalované. Nezjišťovala skutečnou částku na obživu, bydlení, náklady na energie, nedoložila doklady – nájemní smlouvu, náklady na energie, apod. Žalobkyně se spokojila jen s dvěma předloženými výplatními lístky a dále již nezjišťovala skutečné výdaje žalované. Z těchto důvodů soud v souladu s ustanovením § 86/1 zákona o spotřebitelském úvěru posoudil smlouvu ze dne datum jako neplatnou (srovnej NS 33 Cdo 2178/2018 ).
13. Převzala-li žalovaná předmět úvěru na základě neplatně sjednané smlouvy, pak je její povinností tuto částku vrátit v souladu s výše citovaným ustanovením § 2991 odst. 1 o. z. jako bezdůvodné obohacení na základě plnění bez právního důvodu. Na poskytnuté plnění 5 000 Kč žalovaná uhradila částku 1 610 Kč, k úhradě tak zůstává částka jistiny ve výši 3 390 Kč a z tohoto důvodu soud žalobě v této části vyhověl. Ve zbývající části uplatněný návrh zamítl.
14. Pokud jde o požadovaný úrok z prodlení z jistiny, důvodová zpráva k ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, stanoví se na ochranu spotřebitele, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany. V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022).
15. Ohledně dalších požadovaných nároků soud žalobu zamítl, neboť nad přisouzenou částku ve výši 3 390 Kč, která představuje bezdůvodné obohacení žalované, jsou veškerá ujednání z uvedené smlouvy o úvěru co do základu a výše nedůvodná, neboť smlouva je jako celek neplatná z důvodu porušení zákonné povinnosti věřitele zkoumat schopnost dlužníka splácet úvěr před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru. Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká věřiteli teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.
16. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Jelikož převážně úspěšnému žalovanému žádné náklady v řízení nevznikly, rozhodl soud jak ve výroku uvedeno.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu v Novém Jičíně. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná dobrovolně, co ji ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může žalobkyně podat návrh na výkon rozhodnutí.