Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
45 C 232/2022-44
Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Petrou Koubovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 546 457 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 445 685,02 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 445 685,02 Kč od 31. 12. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se ohledně zaplacení částky 100 771,98 Kč, úroku ve výši 6,9 % ročně z částky 542 348,92 Kč od 7. 5. 2021 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 542 348,92 Kč od 7. 5. 2021 do 30. 12. 2021 a úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 96 663,90 Kč od 31. 12. 2021 do zaplacení zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 9 267,06 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 445 685,02 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 445 685,02 Kč od 31. 12. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se ohledně zaplacení částky 100 771,98 Kč, úroku ve výši 6,9 % ročně z částky 542 348,92 Kč od 7. 5. 2021 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 542 348,92 Kč od 7. 5. 2021 do 30. 12. 2021 a úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 96 663,90 Kč od 31. 12. 2021 do zaplacení zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 9 267,06 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 6. 1. 2022 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku 546 457 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 4. 4. 2019 smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 600 000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit v měsíčních splátkách spolu s úrokem v sazbě 6,90 % ročně a další ceny za případné služby, kdy výše měsíční splátky činila 6 995 Kč. Žalovaný nesplácel poskytnutý úvěr řádně a včas, byl v prodlení s úhradou 3 splátek, nereagoval na výzvy žalobkyně, proto žalobkyně využila svého práva a prohlásila úvěr upomínkou ze dne 4. 4. 2021 (pro případ neuhrazení dlužné částky) ke dni 6. 5. 2021 za okamžitě splatný v celé výši. Žalobkyně požaduje po žalovaném zaplacení dlužné jistiny ve výši 542 348,92 Kč, smluvních poplatků ve výši 4 076,02 Kč, smluvního úroku z dlužné jistiny a zákonného úroku z prodlení. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky, žalovaný však svou povinnost nesplnil a dlužná částka nebyla uhrazena. Dne 25. 8. 2022 zaslala žalobkyně k výzvě soudu doplnění žaloby, v němž uvedla, že žalovaný v souvislosti se smlouvou uhradil částku v celkové výši 154 314,98 Kč (s podrobným rozpisem plateb). Ve vztahu k prověřování úvěruschopnosti klienta sdělila, že hodnocení je založeno na porovnávání příjmů, výdajů, existujících úvěrových splátek, počtu členů domácnosti, formě bydlení a předložila sdělení posouzení úvěruschopnosti klienta včetně dokumentace doložené k žádosti o úvěr. Žalobkyně při soudním jednání konstatovala své přesvědčení, že úvěruschopnost žalovaného byla zkoumána dostatečně, byly prověřovány příjmy i výdaje žalovaného, současně byl využit ekonomický model, kdy po zadání veškerých žalovaným tvrzených údajů z výstupu ze systému vyplynulo, že žalovanému měly zůstat dostatečné prostředky, současně žalovaný neměl mít jiné závazky než již existující závazek vůči žalobkyni, který byl v rámci tohoto úvěru zkonsolidován.
2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.
3. Žalovaný se, ač řádně a včas předvolán (fikcí na adrese trvalého pobytu shora), k jednání soudu nedostavil. Soud tedy s odkazem na § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř. “) věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti.
4. Ze Smlouvy o úvěru ze dne 4. 4. 2019 bylo zjištěno, že se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 600 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit úvěr nejpozději do 20. 4. 2029 formou 120 pravidelných měsíčních splátek jistiny úvěru a úroků ve výši měsíční splátky 6 995 Kč. Roční úroková sazba byla dohodnuta ve výši 6,90 %, roční procentní sazba nákladů na úvěr v době uzavření smlouvy činila 7,43 %. Na základě této smlouvy došlo ke splacení (konsolidaci) jiného dluhu žalovaného ve výši 194 594 Kč. Výše celkové částky, kterou měl žalovaný zaplatit, činila 843 455 Kč. Žalobkyně dále předložila Ceník pro soukromou klientelu s účinností od 25.1.2021
5. Ze Standardní informace o spotřebitelském úvěru ze dne 4. 4. 2019 bylo zjištěny bližší informace ohledně předmětného spotřebitelského úvěru, jako například výše úvěru, doba trvání, splátky, celková částka, kterou je třeba zaplatit, apod.
6. Z Výpisu z úvěrového účtu za období 4. 4. 2019 - 31. 12. 2019 byly zjištěny jednotlivé pohyby na účtu a historie plateb, dále bylo zjištěno, že dne 4. 4. 2019 žalovaný čerpal úvěr v celkové výši 600 000 Kč, kdy částka 192 667,11 Kč byla odeslána na účet č. bankovní účet a částka 407 332,89 Kč na účet č. bankovní účet. V daném období splatil žalovaný na úvěr celkem 64 546 Kč.
7. Z Přehledu poplatků – pokut ze dne 22. 12. 2021 bylo zjištěno, že žalovaný poplatky vyúčtované v období od 4. 4. 2019 do 31. 12. 2020 uhradil, poplatky a pokuty vyúčtované od 30.1.2021 do 6. 5. 2021 v celkové výši 4 003 Kč neuhradil.
8. Z Podkladů pro soudní řízení ze dne 3. 1. 2022 bylo zjištěno, že dne 4. 4. 2019 žalovaný čerpal úvěr v celkové výši 600 000 Kč, celkem po součtu příchozích plateb na úvěr žalovaný zaplatil 154 314,98 Kč. Výše pohledávky po splatnosti činila celkem 546 457 Kč a sestávala z jistiny ve výši 542 348,92 Kč, úroku z prodlení ve výši 32,06 Kč a poplatků ve výši 4 076,02 Kč.
9. Z Výzvy k úhradě ze dne 3. 2. 2021 bylo zjištěno, že žalobkyně vyhotovila výzvu adresovanou žalovanému, v níž ho vyzvala k okamžité úhradě dluhu po splatnosti ve výši 7 823 Kč, uvedla platební údaje a upozornila žalovaného na následky nezaplacení dluhu.
10. Z Poslední výzvy k úhradě dlužné částky ze dne 4. 4. 2021 bylo zjištěno, že žalobkyně vyhotovila upozornění adresované žalovanému, v němž ho upozornila na dluh po splatnosti ve výši 24 521 Kč ke dni 4. 4. 2021 a vyzvala žalovaného k úhradě nejpozději do 6. 5. 2021, uvedla platební údaje a upozornila žalovaného na následky nezaplacení dluhu, včetně možného okamžitého zesplatnění celého úvěru.
11. Z Rozhodnutí o okamžité splatnosti celkového dluhu ze dne 8. 5. 2021 bylo zjištěno, že žalobkyně prohlásila pohledávku na úvěrovém účtu č. bankovní účet ode dne 6. 5. 2021 v celé zbývající části za splatnou, kdy celková dlužná částka ke dni zesplatnění činila 546 457 Kč.
12. Z Výzvy k zaplacení před podáním žaloby ze dne 15. 12. 2021 včetně dodejky bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky ve výši 594 158,56 Kč nejpozději do 30. 12. 2021 před podáním žaloby.
13. Z Posouzení úvěruschopnosti klienta bylo zjištěno, že se žalobkyně vyjádřila k posouzení úvěruschopnosti žalovaného ve vztahu k jeho žádosti o úvěr ze dne 4. 4. 2019. Žalovaný v žádosti uvedl příjem 35 489 Kč, což pracovník banky stanovil interním výpočtem na základě daňového přiznání za poslední dostupné zdaňovací období. Měl být také prověřen insolvenční rejstřík. Žalovaný dále v žádosti uvedl výdaje ve výši 0 Kč, žalobkyně proto stanovila výdaje žalovaného podle svého interního modelu (kombinace statistických dat a údajů životních nákladů a normativních nákladů na bydlení) na částku 7 129 Kč. Žalobkyně dále stanovila maximální hranici splátkového zatížení k průměrnému příjmu 19,71 %. Žalovaný neměl v žádosti uvést žádné jiné závazky než vůči žalobkyni. Žalobkyně zjistila závazek žalovaného se splátkou ve výši 3 281 Kč měsíčně (spotřebitelský úvěr ze dne 26. 9. 2018 s uvěrovým limitem 200 000 Kč), kdy tento byl v rámci úvěru konsolidován. Splátka nové úvěru činila 6 995 Kč. Po odečtení nové splátky od příjmů mělo žalovanému zbýt k pokrytí životních nákladů 28 494 Kč.
14. Z Kopie cestovního pasu, víza žalovaného bylo zjištěno, že žalovanému bylo uděleno vízum k pobytu v délce 60 dnů s platností od 5. 1. 2019 do 5. 3. 2019 a vízum k pobytu v délce 60 dnů s platností od 6. 3. 2019 do 4. 5. 2019.
15. Z Čestného prohlášení žalovaného ze dne 4. 4. 2018 (2019) bylo zjištěno, že žalovaný prohlásil, že nemá ke dni prohlášení pohledávky vůči obec správě sociálního zabezpečení ani zdravotní pojišťovně.
16. Z Výpočtu příjmu OSVČ bylo zjištěno, že žalobkyně provedla výpočet příjmu žalovaného ze základu daně, z částky 387 156 Kč při počtu měsíců podnikání 12, s výsledným měsíčním příjmem 35 489 Kč.
17. Z Výpisu z registru ekonomických subjektů ČSÚ v ARES ze dne 4. 4. 2019 bylo zjištěno, že žalovaný je registrován od 29. 11.2006 v registru ekonomických subjektů pod IČO jako zahraniční osoba samostatně výdělečně činná s ekonomickou činností maloobchod v nespecializovaných prodejnách.
18. Z Dokladu o přijaté platbě v hotovosti ze dne 26. 9. 2018 bylo zjištěno, že žalovaný zaplatil dne 26. 9. 2018 daň z příjmu fyzických osob ve výši 417 Kč, což bylo potvrzeno příjemcem (Finanční úřad pro územní celek, Územní pracoviště pro část Prahy).
19. Z Rozhodnutí odboru azylové a migrační politiky Ministerstva vnitra ČR ze dne 21. 1. 2019, č.j.: OAM číslo 2018, bylo zjištěno, že žalovanému bylo vydáno povolení k trvalému pobytu na území České republiky s přiznaným postavením dlouhodobě pobývajícího rezidenta. Rozhodnutí nabylo právní moci 2. 4. 2019.
20. Z Výzvy k převzetí průkazu o povolení k trvalému pobytu ze dne 2. 4. 2019 bylo zjištěno, že žalovaný byl vyzván z převzetí průkazu o povolení k trvalému pobytu na území České republiky.
21. Z Přiznání k dani z příjmů fyzických osob za zdaňovací období rok 2017 vč. přílohy č. 1 výkazu zisku a ztrát a rozvahy bylo zjištěno, že rozdíl mezi příjmy a výdaji žalovaného a současně základ daně v roce 2017 činil 387 156 Kč, kdy po uplatnění slev činila daň 417 Kč. Žalovanému bylo započtena daňové zvýhodnění na dvě vyživované děti (ročníky 2011 a 2015) žijící s poplatníkem ve společné domácnosti.
22. Ze Seznamu splátek úvěru, splátek pohledávek za období 4. 4. 2019 - 23. 8. 2022 bylo zjištěno, že žalovaný vrátil žalobkyni celkem částku ve výši 154 314,98 Kč.
23. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, má soud za prokázané tyto skutečnosti: Žalovaný uzavřel dne 4. 4. 2019 s žalobkyní smlouvu o úvěru. V souvislosti s touto smlouvou čerpal bezhotovostně 600 000 Kč, které se zavázal vrátit spolu s úrokem ve výši 6,90 % ročně a poplatky v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 6 995 Kč. Žalobkyně se při uzavírání smlouvy zabývala schopností žalovaného splácet úvěr tak, že vycházela z údajů poskytnutých žalovaným, z údajů zjištěných z přiznání k dani z příjmu fyzických osob za zdaňovací období roku 2017 a z výpočtu dle interního ekonomického modelu. Jelikož žalovaný nehradil splátky předmětného úvěru řádně a včas, žalobkyně v souladu se smluvními ujednáními prohlásila úvěr za splatný ke dni 6. 5. 2021. Žalovaný žalobkyni vrátil celkem 154 314,98 Kč. Žalobkyně zaslala žalovanému dne 16. 12. 2021 předžalobní upomínku ze dne 15. 12. 2021 s výzvou k zaplacení dlužné částky do 30. 12. 2021 s výstrahou soudního uplatnění pohledávky.
24. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník občanský zákoník “), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
25. Dle § 1968 občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
26. Dle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku , kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení, bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
27. Dle § 1958 odst. 1 občanského zákoníku je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele. Dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
28. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru “) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
29. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
30. Dle § 78 odst. 1 a odst. 2 písm. b) zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.
31. Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019 dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobo d. Tuto povinnost má pak obecný soud dle Ústavního soudu bez ohledu na to, zda je tento princip v nějakém zákoně zakotven či nikoliv. Závěry Ústavního soudu nepřipouštějí jiný výklad než takový, že je obecný soud povinen se shora uvedenou činností poskytovatele úvěru zabývat a pokud výsledkem tohoto zkoumání bude negativní zjištění ohledně řádné a kvalifikované činnosti úvěrujícího při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, pak soudu nezbude než shledat smlouvu absolutně neplatnou.
32. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen zčásti. Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalobkyně s žalovaným měla uzavřít dne 4. 4. 2019 smlouvu o úvěru dle § 2395 občanského zákoníku , na jejímž základě žalovaný obdržel od žalobkyně bezhotovostně částku ve výši 600 000 Kč. Soud se zabýval otázkou, zda žalobkyně před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru řádně prověřila schopnost žalovaného splácet úvěr. Vzhledem k negativnímu zjištění v tomto směru, shledal soud smlouvu o spotřebitelském úvěru neplatnou. Žalobkyně sice formálně zjišťovala příjmy a výdaje žalovaného, tvrzené skutečnosti si ověřovala jen ve vztahu k příjmům žalovaného, a to i v tomto nedostatečně, zjištěné informace ani správně nevyhodnotila a neučinila z nich odpovídající kvalifikovaný závěr, když z předložených listin jednoznačně nevyplývá, že by byl žalovaný schopen dostát svých závazků ze smlouvy o úvěru.
33. Konkrétně tedy ve vztahu k posouzení úvěruschopnosti žalovaného: žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 600 000 Kč s výší měsíční splátky 6 995 Kč (120 splátek, splacení úvěru nejpozději do 20. 4. 2029). Žalobkyně interním výpočtem na základě daňového přiznání za poslední dostupné zdaňovací období za rok 2017 a ze sdělení žalovaného v žádosti o úvěr zjistila měsíční příjem žalovaného ve výši 35 489 Kč. Žalovaný dále v žádosti uvedl výdaje ve výši 0 Kč, žalobkyně proto stanovila výdaje žalovaného podle svého interního modelu (kombinace statistických dat a údajů životních nákladů a normativních nákladů na bydlení) na částku 7 129 Kč. Žalobkyně zjistila stávající závazek žalovaného se splátkou ve výši 3 281 Kč měsíčně (spotřebitelský úvěr ze dne 26. 9. 2018 s uvěrovým limitem 200 000 Kč), kdy tento byl v rámci úvěru konsolidován. Splátka nového úvěru činila 6 995 Kč. Po odečtení nové splátky od příjmů mělo žalovanému zbýt k pokrytí životních nákladů 28 494 Kč žalobkyně při hodnocení příjmů žalovaného vycházela z daňového přiznání za rok 2017, přitom žádost o úvěr byla podána dne 4. 4. 2019, tedy více než o rok později. I když v době posuzování úvěruschopnosti neměl žalovaný pravděpodobně daňové přiznání za rok 2018 k dispozici, mohla žalobkyně při zkoumání příjmů (a i výdajů) žalovaného vycházet z pohybu na běžném účtu žalovaného, který pro žalovaného taktéž vedla, čímž by získala aktuální a jí dostupné informace o bonitě žalovaného. Tuto skutečnost však žalobkyně ani netvrdila, ani neprokázala. Žalobkyně neprověřovala osobní poměry žalovaného ani způsob bydlení žalovaného, ač takto mělo být postupováno dle jí tvrzené interní strategie. Z daňového přiznání je zřejmé, že měl žalovaný vyživovací povinnost ke dvěma nezletilým dětem, přičemž tuto skutečnost žalobkyně nijak nezohlednila při výpočtu odhadovaných výdajů. Žalobkyně dále nezjišťovala ani skutečné výdaje žalovaného, když toto ani netvrdila, ani nijak nedoložila. Již jen s ohledem na ceny energií, potravin, nájemného a dvě vyživovací povinnosti žalovaného je zřejmé, že výdaje žalovaného musely značně převyšovat částku 7 129 Kč, kterou vypočetla žalobkyně. Po zohlednění shora uvedeného a také výše měsíční splátky, délky splácení a celkové částky, kterou se žalovaný zavázal vrátit, lze uzavřít, že se žalobkyně jako profesionál v daném případě zodpovědně a s náležitou péčí nezabývala schopností žalovaného v postavení spotřebitele poskytnutý úvěr splácet. Vzájemný vztah účastníků řízení tak byl vypořádán dle pravidel pro vydání bezdůvodného obohacení.
34. Pokud pak bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému 600 000 Kč a žalovaný vrátil pouze 154 314,98 Kč, je třeba na rozdíl v obou částkách ve výši 445 685,02 Kč pohlížet jako na bezdůvodné obohacení žalovaného, neboť mu bylo plněno na základě neplatné smlouvy, tedy bez právního důvodu a je tedy povinen takové obohacení žalobkyni vydat (§ 2991 odst. 1 , odst. 2 občanského zákoníku ). Jelikož zákon neupravuje splatnost pohledávek vzniklých z bezdůvodného obohacení, je doba plnění vázána na výzvu věřitele, přičemž dlužník je povinen splnit dluh bez zbytečného odkladu poté, kdy byl o plnění požádán (§ 1958 odst. 2 občanského zákoníku ). Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dluhu nejdříve výzvou k zaplacení před podáním žaloby ze dne 15. 12. 2021, k jejímuž doručení došlo v souladu s § 573 občanského zákoníku třetí pracovní den po jejím odeslání (16. 12. 2021), tj. dne 21. 12. 2021. Žalobkyně ve výzvě stanovila žalovanému lhůtu k plnění do dne 30. 12. 2021. Jelikož pak žalovaný bez zbytečného odkladu neplnil, je od 31. 12. 2021 v prodlení (§ 1968 občanského zákoníku ).
35. Vzhledem k výše uvedenému shledal soud žalobu důvodnou co do zaplacení 445 685,02 Kč a zákonného úroku z prodlení z této částky jdoucích od 31. 12. 2021 do zaplacení a žalobě v této části vyhověl. Povinnost k zaplacení úroku z prodlení vyplývá z § 1970 občanského zákoníku a jejich výše pak z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Co do zbývajícího žalobou uplatněného nároku nezbylo soudu než žalobu zamítnout.
36. Podle § 151 o. s. ř. o. s. ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. dle většinového úspěchu žalobkyně, jež zároveň doložila, že splnila podmínky stanovené § 142a o. s. ř. o. s. ř. Náklady žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 21 858 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb. , dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 900 Kč představující 300 Kč za každý ze tří úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky (předžalobní výzva, žaloba, účast na jednání). Žalobkyně byla úspěšná ohledně zaplacení částky 445 685,02 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ke dni vyhlášení rozsudku ve výši 42 968,92 Kč, tj. celkem v částce 488 653,94 Kč. Za doplnění žaloby ze dne 25. 8. 2022 nebyla přiznána náhrada, neboť údaje obsažené v tomto doplnění měly být uvedeny již v žalobě. Žalovaný byl úspěšný ohledně zaplacení částky 100 771,98 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ke dni vyhlášení rozsudku ve výši 38 220,76 Kč (29 175,40 + 9 045,36) a kapitalizovaného úroku ke dni vyhlášení rozsudku ve výši 66 847,11 Kč, tj. celkem v částce 205 839,85 Kč. Z celkového předmětu řízení ve výši 694 493,79 Kč tak představuje úspěch žalobkyně 70,36 % a úspěch žalovaného 29,64 %. Při odečtení úspěchu od neúspěchu vychází, že žalobkyně má právo na úhradu 40,72 % svých nákladů, z částky 22 758 Kč tedy ve výši 9 267,06 Kč.
37. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. stanovil soud třídenní lhůtu k plnění uložené povinnosti, neboť nebyly shledány důvody pro stanovení delší lhůty.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.