Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 C 189/2022-45

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Jakubcovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení 160 413,26 Kč s příslušenstvím,

takto:

I. Řízení se zastavuje co do částky kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 5 925,86 Kč.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 121 936,94 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 121 936,94 Kč od 21. 12. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žaloba se zamítá co do částky ve výši 32 550,46 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 21 697,19 Kč od 21. 12. 2021 do zaplacení a co do zákonného úroku ve výši 8,5 % ročně z částky 7 935,11 Kč od 21. 12. 2021 do zaplacení.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 23 902,63 Kč Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám anonymizováno jméno příjmení, advokáta se sídlem v obec a číslo, ulice a číslo, PSČ.

Odůvodnění:

I. Řízení se zastavuje co do částky kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 5 925,86 Kč. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 121 936,94 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 121 936,94 Kč od 21. 12. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Žaloba se zamítá co do částky ve výši 32 550,46 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 21 697,19 Kč od 21. 12. 2021 do zaplacení a co do zákonného úroku ve výši 8,5 % ročně z částky 7 935,11 Kč od 21. 12. 2021 do zaplacení. IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 23 902,63 Kč Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám [anonymizováno] [jméno] [příjmení], advokáta se sídlem v [obec a číslo], [ulice a číslo], [PSČ].

1. Žalobkyně se podáním ke zdejšímu soudu ze dne 20. 7. 2022 domáhala zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že uzavřela se žalovaným smlouvu o úvěru nazvanou konsolidace půjček číslo na jejímž základě se zavázala žalovanému poskytnut úvěr ve výši 160 000 Kč. Žalovaný se zavázal splatit úvěr v počtu pevně stanovených měsíčních anuitních splátek ve výši 3 186,58 Kč. Při posuzování úvěruschopnosti žalovaného vycházela žalobkyně z informací získaných od spotřebitele, kdy byl úvěrovaný dotazován zejména na výši úvěru a na veškeré možné relevantní údaje pro posouzení příjmové a výdajové stránky. Žalobkyně se však nespokojila toliko s tvrzeními žalovaného o příjmové a výdajové stránce a vyvinula aktivní činnost k získání informací o finančních poměrech úvěrovaného. Především ověřila získané informace nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Žalobkyně ověřila informace nahlédnutím do BRKI a NRKI a insolvenčního rejstříku, ISIR a databáze Ministerstva vnitra ČR aj. Zároveň zohlednila státem publikované údaje o životním existenčním minimu dle a o průměrných výdajích obyvatelstva dostupných z databáze Českého statistického úřadu. Žalobkyně kladla na posouzení úvěruschopnosti velký důraz, přičemž v případě nesplnění nezbytných podmínek ze strany žalovaného by žalobkyně úvěr žalovanému neposkytla. Zákon nijak nekonkretizuje, jakými postupy má probíhat posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Z požadavku odborné péče nelze jistě dovozovat 1 konkrétní nejlepší postup posuzování úvěruschopnosti spotřebitele. Nelze ovšem opomenout, a že již před více než 30 lety bylo zjištěno, že lege artis vytvořený a správně použitý statistický model předvídá selhání spotřebitele lépe než posouzení úvěrovým pracovníkem bez použití takového modelu. Pokud má tedy poskytovatel možnost pro konkrétní případ takovýto statistický model použít, bylo by nesmyslné jej nutit k tomu, aby jeho výsledek nahrazoval posouzením úvěrového pracovníka. V případě žalovaného v zaměstnaneckém poměru vycházela žalobkyně z příjmů, který žalovaný doložil potvrzením o výši příjmu, výpisem z běžného účtu nebo deklaroval žádosti o úvěr. Při hodnocení úvěruschopnosti žalovaného tak žalobkyně porovnávala jeho příjem a jeho výdaje odhadnuté na základě historických dat Českého statistického úřadu. Výpočtem byla získána částka disponibilních zdrojů žalovaného. Žalobkyně zároveň provedla lustraci stávajících úvěrových závazků žalovaného, a to jak interních, tak externích, kdy výsledek lustrace byl uveden v přiloženém vyjádření k posouzení úvěruschopnosti.

2. Úvěr ve výši 160 000 Kč žalovaný načerpal tak, že v souladu se smluvními ujednáními byla část úvěru použita na úhradu stávajících závazků úvěrového a případná zbývající část byla načerpána převodem na bankovní účet úvěrového. Protože ze strany žalovaného docházelo k opakovanému porušování smluvních ujednání ve smyslu prodlení s úhradou měsíčních splátek ze strany žalovaného zaslal mu žalobkyně oznámení o prohlášení úvěru za splatný, kdy žalovaného informovala o prohlášení úvěru za splatný ke dni 20. 12. 2021 a současně ho vyzvala k úhradě splatné částky. Žalovaná pohledávka se skládala z načerpané neuhrazené jistiny úvěru v částce 143 634,13 Kč, dále z obchodního úroku kapitalizovaného ke dni zesplatnění pohledávky, která činila 7 935,11 Kč, dále úrokem z prodlení počítaným z částky dlužné jistiny a kapitalizovaný ke dni předání případu k vymáhání do advokátní kanceláře, tedy ke dni 28. 6. 2022 v částce 5 925,86 Kč, přičemž žalobkyně byla oprávněna požadovat jen část úroku, která by jí dle zákona náležela, dále byla žalovaná pohledávka tvořena úrokem z prodlení počítaným z částky dlužného obchodního úroku a kapitalizovaným ke dni předání případu k vymáhání do advokátní kanceláře to je ke dni 28. 6. 2022 v částce 438,16 Kč, dále částka 1 580 Kč za dílčí poplatky předepsané žalovanému dle sazebníku jako poplatek za prohlášení úvěru za splatný, poplatek za odeslání upomínky k úhradě dluhu, případně též z dlužné pojištění z pojistné za pojištění schopnosti splácet úvěr. Částku 900 Kč požadovala žalobkyně za dílčí poplatky předepsané žalovanému, když se jednalo o poplatek za prohlášení úvěru za splatný, poplatek za odeslání upomínky k úhradě dluhu, případně též dlužné pojistné za pojištění schopnosti splácet úvěr.

3. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.

4. Žalobkyně vzala zpět žalobu co do kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 5 925,86 Kč.

5. Podle ust. ,2 může vzít žalobce za řízení zpět návrh na jeho zahájení zcela nebo zčásti. Soud ve smyslu provedeného zpětvzetí řízení zcela nebo zčásti zastaví.

6. Skutkový stav byl v řízení zjištěn z důkazů listinných, jejichž provedením jednotlivě i ve vzájemné souvislosti měl soud za to, že v žádosti o úvěr konsolidace půjček ze dne 10.9.2020 žalovaný uvedl své jméno a příjmení, státní příslušnost, platnost vydaného občanského průkazu a platnost vydaného řidičského průkazu, uvedl, že bydlí v nájmu, má základní vzdělání, je svobodný, pracovní poměr má uzavřen na dobu neurčitou od 17. 9. 2018, není ve výpovědní ani zkušební lhůtě, uvedl svou korespondenční i trvalou adresu, e-mailovou adresu, číslo mobilního telefonu, výši svého průměrného čistého měsíčního příjmu za 3 měsíce ve výši 20 000 Kč a uvedl celkový čistý měsíční příjem domácnosti ve výši 20 000 Kč, když zdrojem příjmu byla pouze jeho mzda. Uvedl název zaměstnavatele: právnická osoba jeho adresu i pracovní pozici dělník/řemeslník.

7. Ze žádosti o úvěr konsolidace půjček ze dne 10. 9. 2020 soud dále zjistil, že současné závazky žalovaného u žalobkyně činil úvěr ve výši 35 000 Kč, který měl být měsíčně splácen splátkou ve výši 735 Kč, jehož aktuální výše činila 35 144,52 Kč dále úvěr ve výši 150 000 Kč, který měl být splácen měsíční splátkou ve výši 2 512,71 Kč a jehož aktuální výše činila 74 216,17 Kč.

8. Z vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti soud zjistil, že poskytnutým úvěrem s měsíční splátkou ve výši 3 186,58 Kč měly být konsolidovány dosavadní závazky žalovaného se splátkami v celkové výši 3 247,71 Kč.

9. Z vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti soud zjistil, že žalovaný deklaroval čistý měsíční příjem ve výši 20 000 Kč, a že tento příjem byl ověřen z dokladu o příjmu doloženého k jiné žádosti o úvěr, dále mělo být zjištěno, že dosavadní interní splátky činily 946,07 Kč, že žalovaný bydlí v pronajatém domě nebo bytě a náklady na bydlení hradí ve výši 100 %.

10. Z potvrzení o výši příjmu ze dne 5. 3. 2015 soud zjistil, že čistý měsíční příjem žalovaného činil v době vydání potvrzení 14 713 Kč, že pracovní poměr byl sjednán na dobu neurčitou, a že žalovaný byl na pozici dělníka zaměstnán od 2. ledna 2013 u zaměstnavatele právnická osoba

11. Z výpisu z běžného účtu ze dne 30. 9. 2020 soud zjistil, že dne 10. 9. 2020 žalovaný načerpal úvěr ve výši 50 639,31 Kč, že od zaměstnavatele obdržel 18 391 Kč a 9 506 Kč a od České správy sociálního zabezpečení 4 849 Kč. Konečný zůstatek na účtu ke dni 30. 9. 2020 činil 2 482,62 Kč.

12. Z výpisu z běžného účtu ze dne 30. 9. 2020 soud zjistil, že zůstatek nesplacené jistiny úvěru činil 160 000 Kč s úrokovou sazbou 12,70 % ročně, a že zbývající počet řádných splátek činil 72.

13. Z výpisu z běžného účtu ze dne 30. 9. 2020 soud zjistil, že dne 15. 9. 2020 vybral žalovaný hotovost ve výši 12 000 Kč.

14. Z výpisu z běžného účtu ze dne 31. 8. 2020 soud zjistil, že dne 5. 8. 2020 žalovaný načerpal úvěr ve výši 4 386 Kč a obdržel mzdu mzdou od svého zaměstnavatele 1 ve výši 11 944 Kč a dále ve výši 21 157 Kč dále obdržel nemocenskou od České správy sociálního zabezpečení ve výši 3 489 Kč.

15. Z výpisu z běžného účtu ze dne 31. 8. 2020 soud zjistil, že pravidelné výdaje žalovaného zahrnovaly platby za plyn ve výši 200 Kč, za internet ve výši 531 Kč, za elektřinu ve výši 800 Kč, za nájem ve výši 6 200 Kč. Zřízen byl trvalý příkaz na 300 Kč a na 680 Kč a dále dne 16. 8. 2020 byla odepsána z běžného účtu žalovaného splátka na úvěr číslo ve výši 915 Kč a rovněž splátka ve výši 2 668,71 Kč na úvěr číslo.

16. Z výpisu z běžného účtu ze dne 31. 8. 2020 soud zjistil, že konečný zůstatek na účtu žalovaného ke konci srpna 2020 činil - 33 044,08 Kč.

17. Z výpisu z běžného účtu ze dne 31. 8. 2020 soud zjistil, že dne 14. 8. 2020 žalovaný vybral hotovost ve výši 16 400 Kč a 9 400 Kč dne 17. 8. 2020.

18. Z výpisu z běžného účtu ze dne 30. 7. 2020 soud zjistil, že žalovaný obdržel mzdu od svého zaměstnavatele ve výši 13 882 Kč, 16 774 Kč a 18 075 Kč. Dále, že jeho pravidelné platby v červenci 2020 činily 200 Kč za plyn, 531 Kč za internet, 800 Kč za elektřinu, až 6 200 Kč za nájem. Trvalé příkazy činily 300 Kč a 680 Kč. Konečný zůstatek ke dni 31. 7. 2020 na běžném účtu žalovaného činil - 35 118,95 Kč.

19. Výpisem z běžného účtu ze dne 31. 7. 2020 soud zjistil, že žalovaný dne 15. 7. 2020 vybral hotovost ve výši 16 600 Kč a dne 15. 7. 2020 vybral hotovost ve výši 14 000 Kč.

20. Výpisem z běžného účtu ze dne 30. 6. 2020 soud zjistil, že žalovaný obdržel dne 15. 6. 2020 od svého zaměstnavatele mzdu ve výši 15 028 Kč, 15 267 Kč, a 17 118 Kč dne 15. 6. 2020 vybral v hotovosti 30 000 Kč dne 18. 6. 2020 byly z účtu žalované odečteny platby za plyn 200 Kč za internet 531 Kč za elektřinu 800 Kč a za nájemné 6 20 Kč. Konečný zůstatek ke dni 30. 6. 2020 činil - 34 732,65 Kč.

21. Výpisem z běžného účtu ze dne 29. 5. 2020 soud zjistil, že žalovaný obdržel dne 15. 5. 2020 mzdu ve výši 15 354 Kč, 16 732 Kč, 20 319 Kč. Dne 15. 5. 2020 vybral hotovost ve výši 16 400 Kč ke dni 18. 5. 2020 odešli z účtu žalovaného platby za plyn ve výši 200 Kč za elektřinu ve výši 800 Kč za internet ve výši 531 Kč za nájem ve výši 6 20 Kč a 2 trvalé příkazy ve výši 300 Kč a 680 Kč dne 16. 5. 2020 vybral žalovaný hotovost ve výši 18 700 Kč konečný zůstatek na účtu ke dni 29. 5. 2020 činil - 34 699,85 Kč.

22. Výpisem z běžného účtu ze dne 30. 4. 2020 soud zjistil že žalovaný obdržel dne 7. 4. 2020 nemocenskou od České správy sociálního zabezpečení ve výši 12 100 Kč dne 15. 4. 2020 mzdu ve výši 3 952 Kč, mzdu ve výši 18 659 Kč, a mzdu ve výši 20 989 Kč dne 15. 4. 2020 vybral hotovost ve výši 20 00 Kč teč dne 20. 4. 2020 odešli z účtů žalovaného platby za plyn ve výši 200 Kč za elektřinu ve výši 800 Kč, za internet ve výši 531 Kč a nájemné ve výši 5 200 Kč konečný zůstatek na účtu činil - 25 854,90 Kč.

23. Z platební historie bylo zjištěno, že úvěrem ve výši 160 000 Kč konsolidoval žalovaný 2 úvěry, a sice prvý ve výši 35 044,52 Kč a druhý ve výši 74 216,17 Kč s tím, že částka ve výši 50 639,31 Kč mu byla vyplacena dne 10. 9. 2020 na účet.

24. Z platební historie bylo zjištěno, že žalovaný řádnými splátkami uhradil na poskytnutý úvěr celkem 38 063,06 Kč.

25. Ze smlouvy o úvěru s pojištěním schopnosti splácet, konsolidace půjček soud zjistil že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 160 000 Kč ke dni 10. 9. 2020 a žalovaný se zavázal splácet tento poskytnutý úvěr měsíční splátkou ve výši 3 186,58 Kč tyto splátky byly splatné ke každému 16 tému dni v měsíci počínaje dnem 16. 10. 2020.

26. Ze smlouvy o úvěru s pojištěním schopnosti splácet, konsolidace půjček soud zjistil, že žalobkyně poskytla peněžní prostředky účelově na úplnou úhradu dluhů sjednaných mezi žalovaným a žalobkyně na úvěrovém účtu číslo bankovní účet ve výši 35 144,52 Kč a na úvěrovém účtu číslo bankovní účet ve výši 74 216,17 Kč. Zbývající částka jistiny úvěrů byla vyplacena ve prospěch běžného účtu číslo bankovní účet. Ve smlouvě byly sjednány poplatky, a sice 17 95 za poskytnutí úvěru 50 Kč za každé vyhotovení výpisu z úvěrového účtu na žádost klienta 100 Kč za každou změnu data měsíční splátky 200 Kč za vedení pohledávky v případě ukončení smlouvy o vedení běžného účtu určeného ke splácení dluhu, 600 Kč za zaslání každé písemné upomínky a 300 Kč za prohlášení úvěru za ihned splatný.

27. Ze smlouvy o úvěru z pojištění schopnosti splácet, konsolidace půjček soud zjistil že žalobkyně a žalovaný se dohodli, že žalovaný bude pohledávky bance banky splácet bezhotovostně je povinen zajistit, aby nejpozději v pracovní den, v němž je pohledávka banky vyplývající ze smluvních ujednání splatná, byl na běžném účtu dostatek peněžních prostředků k její úhradě.

28. Oznámí o prohlášení úvěru za splatný ze dne 22. 12. 2021 soud zjistil, že žalobkyně sdělila žalovanému, že v důsledku opakovaného porušování smluvních podmínek prohlašuje úvěr číslo bankovní účet na částku 160 000 Kč za splatný ke dni 20. 12. 2021 celková dlužná částka k tomuto dni činila 154 271,06 Kč žalobkyně vyzvala žalovaného o úhradě této částky ve lhůtě nejpozději do 5. ledna 2022.

29. Z dalších ve věci provedených důkazů nebyly zjištěny žádné právně relevantní informace, které by vedly k objasnění skutkového stavu.

30. Na základě shora zjištěných skutečností soud dospěl k závěru, že žalovaný v době před poskytnutím úvěru ve výši 160 000 Kč měl na svém běžném účtu vždy záporný zůstatek. Předtím než mu byl poskytnut úvěr ve výši 160 000 Kč měl již dva nesplacené úvěry, které mu také poskytla žalobkyně, a to jeden ve výši 35 144,52 Kč a druhý ve výši 74 216,17 Kč. Dne 10. 9. 2020 mu žalobkyně z požadovaných 160 000 Kč vyplatila na účet 50 639,31 Kč Smlouvou o konsolidaci půjček bylo mezi stranami dohodnuto, že částka ve výši 101 278,62 Kč bude žalobkyní použita na doplacení těchto úvěrů. Tvrzením žalobkyně i platební historií měl soud za prokázáno, že žalovaný na splátkách úvěru poskytl žalobkyni celkem částku ve výši 38 063,06 Kč. Pokud se jednalo o získávání údajů nezbytných k posouzení úvěruschopnosti žalovaného pak soud dospěl k závěru, že na účet žalovaného chodily v měsících duben 2020 až září 2020 celkem tři mzdy tzn. že účet žalovaného byl platebním místem pro ještě další 2 osoby pracující u zaměstnavatele právnická osoba O tom, která z uvedených plateb byla mzdou žalovaného, nebylo možné učinit žádný závěr. Pravidelné platby žalovaného zahrnovaly nájemné, platbu za elektřinu a plyn, platbu za internet a trvalé příkazy ve výši 300 a 680 Kč. Na základě těchto zjištěných skutečností soud dospěl k závěru, že výdaje žalovaného činily bez pravidelných splátek úvěru celkem částku ve výši 8 531Kč. Žalobkyně vůbec neověřovala, jakým výdělkem disponoval žalovaný v září roku 2020, jestliže z výpisu z běžného účtu nebylo možné dospět k závěru, kolik činí mzda žalovaného v daném měsíci a potvrzení o výši příjmu pocházelo z roku 2015. Co se týkalo výpisu závazků žalovaného z evidencí jako Nebankovní registr klientských informací a Bankovní registr klientských informací pak tato důkazní povinnost zatěžovala žalobkyni a nelze se jí zbavit tím způsobem, že ji žalobkyně přenese na soud. Sama skutečnost, že žalovaný nedokázal splatit dva předcházející úvěry již vypovídala o tom, že schopnost splatit úvěr u něho není dána a ze strany žalobkyně bylo možné předpokládat, že když sleví ze zákonné povinnosti zkoumat s odbornou péčí jeho příjmy a výdaje, zaviní tak neplatnost sjednané smlouvy o úvěru.

31. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Na projednávaný případ je nutno aplikovat ustanovení , o spotřebitelském úvěru (dále již jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť se jedná o úvěr poskytovaný spotřebiteli ( zákona o spotřebitelském úvěru). Z zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá povinnost věřitele počínat si při sjednání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí a posoudit přitom schopnost spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (je povinen zkoumat tzv. úvěruschopnost). Pouze pokud dospěje k závěru, že spotřebitel je schopen spotřebitelský úvěr splácet, může jej poskytnout. V opačném případě je smlouva neplatná ( zákona o spotřebitelském úvěru). Toto ustanovení je přitom nutno vykládat v souladu s obecnými principy ochrany spotřebitele a neplatnost tak posoudit jako absolutní, ke které by soudy měly přihlédnout vždy, i pokud nebude v řízení ze strany dlužníka uplatněna jako procesní obrana. Ke shodným závěrům dospěl i Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. , kde mimo jiné uzavřel, že vyžadovat od poskytovatele spotřebitelských úvěrů důsledné zkoumání úvěruschopnosti (budoucího) dlužníka není zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Ostatně konflikt vnitrostátní úpravy při aplikaci absolutní a relativní neplatnosti úvěrových smluv při nesplnění podmínky zkoumání úvěruschopnosti byl vyřešen před Soudním dvorem Evropské Unie dne 5.3.2020, jak je dále uvedeno:

32. Okresní soud v Ostravě položil Soudnímu dvoru dne 5. 11. 2018 následující předběžné otázky: Brání článek 8 ve spojení s článkem 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS vnitrostátní právní úpravě, která za porušení povinnosti věřitele před uzavřením úvěrové smlouvy posoudit úvěruschopnost spotřebitele stanoví sankci neplatnosti úvěrové smlouvy spojenou s povinností spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, přičemž však tato sankce (neplatnost úvěrové smlouvy) se uplatní jen v případě, že se jí spotřebitel v tříleté promlčecí době dovolá (tj. namítne neplatnost smlouvy) ?

33. Zakládá článek 8 ve spojení s článkem 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS povinnost vnitrostátního soudu aplikovat sankci stanovenou ve vnitrostátní právní úpravě za porušení povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele z úřední povinnosti (tj. i v případě, že se jí spotřebitel aktivně nedovolá) ?

34. Rozsudek Soudního dvora (druhého senátu) ze dne 5. března 2020 k žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce Okresního soudu v Ostravě rozhodl tak, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

35. K tomuto výroku dospěl Soudní dvůr i na základě důvodů, z nichž si soud dovoluje zmínit zejména následující: Z článku 8 odst. 1 směrnice 2008/48 ve spojení s bodem 28 jejího odůvodnění vyplývá, že před uzavřením úvěrové smlouvy je věřitel povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele, přičemž tato povinnost může popřípadě zahrnovat i vyhledávání v příslušných databázích. V tomto ohledu je nutno připomenout, že v souladu s bodem 26 odůvodnění této směrnice má tato povinnost za cíl, aby věřitel jednal zodpovědně a neposkytoval úvěr spotřebitelům, kteří nejsou úvěruschopní.

36. Tato povinnost navíc tím, že směřuje k ochraně spotřebitele před riziky nadměrného zadlužení a platební neschopnosti, přispívá k uskutečnění cíle směrnice 2008/48, kterým je, jak vyplývá z bodů 7 a 9 jejího odůvodnění, provést v úpravě spotřebitelských úvěrů úplnou a kogentní harmonizaci v celé řadě klíčových oblastí, která je považována za nezbytnou pro zajištění vysoké a rovnocenné úrovně ochrany zájmů všech spotřebitelů v Evropské unii a pro usnadnění vzniku dobře fungujícího vnitřního trhu spotřebitelských úvěrů (rozsudek ze dne 27. března 2014, LCL Le Crédit Lyonnais, C -565/12, EU:C: 2014, bod 42). Tato povinnost má tedy pro spotřebitele zásadní význam.

37. Existuje také nezanedbatelné nebezpečí, že se spotřebitel, zejména z důvodu nevědomosti, nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně (rozsudek ze dne 21. dubna 2016, Radlinger a Radlingerová, C -377/14, EU:C: 2016, bod 65 a citovaná judikatura).

38. Z předchozích úvah vyplývá – jak již Soudní dvůr rozhodl v oblasti dodržování informační povinnosti stanovené v čl. 10 odst. 2 směrnice 2008/48, která rovněž přispívá k uskutečňování cíle této směrnice připomenutého v bodě 21 tohoto rozsudku – že spotřebitele by nebylo možné efektivně chránit, pokud by vnitrostátní soud nebyl povinen zkoumat z úřední povinnosti, jakmile k tomu má k dispozici nezbytné právní a skutkové okolnosti, zda byla splněna povinnost věřitele stanovená v článku 8 této směrnice (obdobně viz rozsudek ze dne 21. dubna 2016, Radlinger a Radlingerová, C -377/14, EU:C: 2016, body 66 a 70).

39. Navíc pokud vnitrostátní soud z úřední povinnosti konstatoval porušení této povinnosti, má povinnost vyvodit veškeré důsledky, které z takovéhoto porušení podle vnitrostátního práva vyplývají, aniž by vyčkal příslušného návrhu spotřebitele, s tou výhradou, že musí být dodržena zásada kontradiktornosti a sankce stanovené vnitrostátním právem musí respektovat požadavky stanovené v článku 23 směrnice 2008/48, jak je vyložil Soudní dvůr (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 21. dubna 2016, Radlinger a Radlingerová, C -377/14, EU:C: 2016, body 71, 73 a 74). V tomto ohledu je třeba připomenout, že článek 23 této směrnice stanoví, že pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě článku 8 uvedené směrnice musí být stanovena tak, aby sankce byly účinné, přiměřené a odrazující, a dále že členské státy přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. V těchto mezích je volba uvedených sankčních pravidel na uvážení členských států (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 27. března 2014, LCL Le Crédit Lyonnais, C -565/12, EU:C: 2014, bod 43).

40. V projednávaném případě žalobkyně po posouzení úvěruschopnosti žalovaného dospěla k závěru, že je bonitním klientem, a že mu zůstává dostatek finančních prostředků pro řádné splácení požadovaného spotřebitelského úvěru. K tomuto závěru, však nemohla dospět, pokud by uvažovala v kontextu reálného života a logických závěrů učiněných z údajů, které sama zjistila. V prvé řadě na základě provedení listin předložených žalobkyní bylo zjištěno, že žalovaný žádal o úvěr ve výši 160 000Kč v situaci, kdy už dva poskytnuté úvěry splácel měsíční splátkou ve výši 3 247,71 Kč. Celá konsolidace měla za výsledek to, že žalovaný splácel tři úvěry měsíční splátkou ve výši 3 186,58 Kč. Celkově si tedy polepšil o 61,13Kč. V žádosti o konsolidaci půjček uvedl, že dosahuje příjmu ze zaměstnání ve výši 20 000Kč. Tuto informaci nebylo možné v žádném případě ověřit, protože na běžný účet žalovaného byly vypláceny mzdy třech zaměstnanců právnická osoba a nebylo možné zjistit, která z nich svou výší náleží právě žalovanému. Pokud šlo o výdaje žalovaného uvedla žalobkyně, že tyto jsou žalovaným hrazeny ve výši 100%. Co si pod tím představit? Snad jen to, že žalovaný žije sám a sám platí všechno, co potřebuje. Ale kolik je toho co potřebuje? A kolik za to měsíčně utratí, zůstalo pro žalobkyni skryto, přesto, že vedla žalovanému běžný účet. Na základě provedených výpisů z běžného účtu bylo zjištěno, že pravidelná částka výdajů činila 8 531Kč. Nebylo však možné zjistit od jaké příjmové položky ji odečítat. Po příjmové stránce tedy žalobkyně zkoumání úvěruschopnosti podcenila. Navíc od dubna 2020 do srpna 2020 hospodařil žalovaný na svém účtu se záporným zůstatkem. Nebylo tedy pravdou, že by žalovaný byl bonitním zákazníkem ať už žalobkyně využila statistický či jiný model, vždy musela prostým matematickým vyhodnocením získaných informací dospět k tomu, že se splácením úvěru problém u žalovaného bude, což ostatně vyplynulo i z předloženého splátkového kalendáře (Platební historie). Přesto splatil 38 063,06 Kč.

41. Podle ust. § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

42. Podle ust. § 588 soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Ve spojení s § 588 o.z. je zde pak vytvořen prostor pro to, aby smlouvy nebo jejich oddělitelné části, které se dobrým mravům příčí, byly neplatné absolutně, a to prohlášením soudu i bez návrhu druhé strany. Každý by měl odpovědně zvážit jakou smlouvu a v jaké situaci s jakým obsahem podepisuje, avšak v režimu spotřebitelských smluv je tento legální požadavek zeslaben tím, že zákonodárce chrání spotřebitele jako stranu slabší a do určité míry vydanou všanc těm, kteří by chtěli nečestnými způsoby dosahovat zisku na jeho úkor.

43. V kontextu požadavku žalobkyně, aby si soud sám opatřil od provozovatelů nebankovního a bankovního registru klientských informací údaje o závazcích žalovaného soud konstatuje, že žalobkyně je bankovním domem s licencí od České národní banky a v této souvislosti upozorňuje soud na rozhodnutí Sekce licenčních a sankčních řízení ČNB ze dne 25. 8. 2020, Č.j. 2020 / 105775 570 ke sp. zn. Sp /2019/330/573, v němž udělila ČNB nebankovnímu poskytovateli spotřebitelského úvěru pokutu 4 000 000 Kč mimo jiné za to, že v prověřovaných úvěrových případech neuchovával dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele včetně dokumentů nebo jiných záznamů týkajících se poskytování spotřebitelského úvěru v rozsahu nezbytném pro hodnověrné osvědčení o řádném plnění povinností při posuzování úvěruschopnosti spotřebitele. Lze předpokládat, že u bankovního poskytovatele by to mohlo být ještě přísnější.

44. V řízení však bylo prokázáno, že žalobkyně žalovanému poskytla peněžní prostředky ve výši 160 000Kč. Toto plnění soud shledal plněním bez právního důvodu, kterým se žalovaný bezdůvodně obohatil a je povinen obohacení vydat (§ 2991 o.z.). Po odečtení částky ve výši 38 063,06 Kč soud dospěl k závěru, že bezdůvodné obohacení na straně žalovaného dosáhlo částky ve výši 121 936,94 Kč, čemuž odpovídá výrok I. tohoto rozsudku. Soud z vyložených důvodů shledal žalobu v části, jíž se žalobkyně domáhala vrácení poskytnutých a dosud nevrácených peněžních prostředků důvodnou a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 121 936,94, a to včetně úroků z prodlení podle o.z. ve výši stanovené Lhůtu k plnění pak soud stanovil v souladu s  , když neshledal důvody pro stanovení lhůty delší, než tam uvedené třídenní.

45. Jinak tomu však bylo, pokud se žalobkyně domáhala zaplacení dalších 32 550,46Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 21 697,19Kč od 21.12.2021 do zaplacení a co do zákonného úroku ve výši 8,5 % ročně z částky 7 935,11 Kč od 21. 12. 2021 do zaplacení. Ohledně těchto nároků soud proto žalobu výrokem II. tohoto rozsudku jako nedůvodnou zamítl. (Z důvodu neplatnosti úvěrové smlouvy).

46. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 23 902,63 Kč, přičemž tato částka představuje 52 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 76 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 24 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 8 021 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle a , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 160 413,26 Kč sestávající z částky 7 540 Kč za každý ze čtyř úkonů uvedených v  a. t. včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 31 360 Kč ve výši 6 585,60 Kč.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu nebo v exekuci dle z.č. (exekuční řád).