Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

37 C 119/2022-52

Městský soud v Brně rozhodl předsedou senátu Mgr. Stanislavem Pulkrabem jako samosoudcem ve věci

žalobkyně: ; právnická osoba, IČO: osobní údaje žalobkyně

sídlem adresa žalobkyně

zastoupená advokátem JUDr. Ing. jméno příjmení jméno.

sídlem adresa, obec a číslo

proti

žalované: ; celé jméno žalované, narozená dne datum

bytem adresa žalované

o zaplacení 31 221 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 7 911 Kč a částku 4 028 Kč, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 8 430 Kč s úrokem ve výši 3 152,78 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 1 177 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 11 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, s úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 11 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, částky ve výši 10 196 Kč s úrokem ve výši 2 955,92 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 1 184,13 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 8 141,46 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, s úrokem ve výši 20,98 % ročně z částky 8 141,46 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, částky ve výši 656 Kč s úrokem ve výši 1 540,56 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 546,19 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 3 547,99 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, s úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 3 547,99 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 7 911 Kč a částku 4 028 Kč, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 8 430 Kč s úrokem ve výši 3 152,78 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 1 177 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 11 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, s úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 11 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, částky ve výši 10 196 Kč s úrokem ve výši 2 955,92 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 1 184,13 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 8 141,46 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, s úrokem ve výši 20,98 % ročně z částky 8 141,46 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, částky ve výši 656 Kč s úrokem ve výši 1 540,56 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 546,19 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 3 547,99 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, s úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 3 547,99 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 2. 12. 2020 domáhala zaplacení částky 16 341 Kč s příslušenstvím s tím, že její právní předchůdkyně společnost právnická osoba uzavřela s žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo částky 10 196 Kč s tím, že její právní předchůdkyně společnost právnická osoba uzavřela s žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo částky 4 684 Kč s příslušenstvím s tím, že její právní předchůdkyně společnost právnická osoba uzavřela s žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo. Předmětné pohledávky byly následně postoupeny na žalobkyni.

2. Žalovaná se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřila.

3. Po provedeném dokazování soud zjistil, že žalovaná v rámci žádosti o poskytnutí půjčky 11 000 Kč uvedla, že je svobodná, žije v nájmu, má jedno nezaopatřené dítě, je na mateřské/rodičovské dovolené, má úvěr ve výši 18 000 Kč se splátkami 2 196 Kč měsíčně, její příjmy činí 8 100 Kč měsíčně, výdaje na jídlo a oblečení 3 800 Kč měsíčně, jak se z této žádosti podává. Dle smlouvy o úvěru číslo měli účastníci uzavřít smlouvu, na základě které měla předchůdkyně žalobkyně poskytnout žalované částku 11 000 Kč, jak se z této smlouvy podává, která byla žalované poskytnuta při podpisu smlouvy, jak je z ní rovněž zřejmé. Dle tvrzení žalobkyně, kterému soud neměl důvod nevěřit, žalovaná na svůj dluh uhradila 3 089 Kč. Žalovaná v rámci žádosti o poskytnutí půjčky 8 000 Kč uvedla, že je svobodná, žije v nájmu, nemá žádné nezaopatřené dítě, pobírá podporu v nezaměstnanosti ve výši 6 770 Kč, má vedlejší příjmy ve výši 10 125 Kč, má úvěr ve výši 6 000 Kč se splátkami 732 Kč měsíčně, výdaje na jídlo a oblečení 3 000 Kč měsíčně, jak se z této žádosti podává. Dle smlouvy o úvěru číslo měli účastníci uzavřít smlouvu, na základě které měla předchůdkyně žalobkyně poskytnout žalované částku 8 000 Kč, jak se z této smlouvy podává, která byla žalované poskytnuta při podpisu smlouvy, jak je z ní rovněž zřejmé. Dle tvrzení žalobkyně, kterému soud neměl důvod nevěřit, žalovaná na svůj dluh uhradila 9 468 Kč. Žalovaná v rámci žádosti o poskytnutí půjčky 10 000 Kč uvedla, že je svobodná, žije v nájmu, nemá žádné nezaopatřené dítě, pobírá podporu v nezaměstnanosti ve výši 8 100 Kč, má úvěr ve výši 14 000 Kč se splátkami 1 708 Kč měsíčně, výdaje na jídlo a oblečení 3 800 Kč měsíčně, jak se z této žádosti podává. Dle smlouvy o úvěru číslo měli účastníci uzavřít smlouvu, na základě které měla předchůdkyně žalobkyně poskytnout žalované částku 10 000 Kč, jak se z této smlouvy podává, která byla žalované poskytnuta při podpisu smlouvy, jak je z ní rovněž zřejmé. Dle tvrzení žalobkyně, kterému soud neměl důvod nevěřit, žalovaná na svůj dluh uhradila 5 972 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek byly předmětné pohledávky postoupeny na žalobkyni, jak se podává z oznámení o postoupení pohledávek. Ani přes předžalobní výzvu žalovaná na svůj dluh ničeho dalšího neuhradila, jak se z této výzvy podává.

4. Dle ust. , , v platném znění (dále jen„ OZ“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

5. Dle ust. , o spotřebitelském úvěru, v platném znění (dále jen„ ZoSU“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

6. Dle ust. § 86 odst. 1 ZoSU poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

7. Dle ust. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

8. Dle ust. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

9. Soud se nejprve z úřední povinnosti (SDEU C -679/18 OPR-Finance) zabýval tím, zda předchůdkyně žalobkyně jakožto věřitel před uzavřením smlouvy o úvěru splnila svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalované - dlužníka, neboť úvěrová smlouva měla být jakožto s dlužníkem uzavřena se spotřebitelem ( ). Schopnost dlužníka splácet úvěr má věřitel povinnost zkoumat především z informací, které se má snažit získat od dlužníka, příp. pokud by to bylo nezbytné, také z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů ( ZoSU). Věřitel má s odbornou péčí posoudit, zda dlužník nebude mít zjevný problém úvěr splácet (nález Ústavního soudu ČR sp. zn. ), přičemž součástí odborné péče věřitele je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným dlužníkem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od dlužníka doložit (rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, č. j. -39).

10. Takto rozsáhlé požadavky na prověřování poměrů dlužníka ze strany věřitele jsou dány vývojem spotřebitelských vztahů, který má negativní celospolečenské dopady a vede ke spirále předlužování spotřebitelů, včetně pádu spotřebitele a všech osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů, jejich přechodu do šedé ekonomiky atd. (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. ). Při výkladu a aplikaci právních předpisů, tj. i zákona o spotřebitelském úvěru, nelze pomíjet jejich účel a smysl, ale je v něm třeba vždy nalézat i zásady uznávané demokratickými právními státy (srov. nález Ústavního soudu ze dne 7. 5. 2009, sp. zn. ). Mezi tyto náleží i zásada rovnosti a s ní související zásada ochrany slabší strany, jejímž projevem je i ochrana spotřebitele, vtělená do zvláštní úpravy spotřebitelských vztahů, která usměrňuje v oblasti soukromého práva uplatnění obecné zásady autonomie vůle. Nelze tedy vycházet pouze z toho, že žalovaný smlouvu uzavřel, a pokud mu podmínky smlouvy nevyhovovaly, nemusel ji s žalobkyní uzavírat. Nelze současně tolerovat systematické porušování či obcházení zákona ze strany poskytovatelů jen s poukazem na zásadu pacta sunt servanda s tím, že spotřebitel přístup poskytovatele na připraveném formuláři odsouhlasil (rozhodnutí Krajského soudu v Praze sp. zn. ).

11. Předchůdkyně žalobkyně v rámci zkoumání solventnosti žalované se vůbec nezabývala výdaji na bydlení žalované, přestože jí bylo známo, že bydlí v nájmu. Náklady na živobytí žalované se předchůdkyně žalované rovněž nezabývala se a spokojila se s tvrzením žalované, že tyto činí pouze částku do 3 800 Kč měsíčně, což byla v roce 2017 pro ženu s dítětem nereálná částka. Z uvedeného dospěl soud k závěru, že předchůdkyně žalobkyně poměry žalované do hodnocení klienta sepsala formálně, aniž by se zabývala prověřením výdajů žalované a tyto položky pak v souhrnu srovnala tak, aby z nich nemohla jinak, než zjistit, že je žalovaná natolik solventní, aby si mohla dovolit platit předpokládané splátky, nicméně z výpisu z účtu žalované je zřejmé, že na tyto splátky jí nezbývaly prostředky.

12. Vzhledem k výše uvedenému má soud za to, že předchůdkyně žalobkyně se měla podrobněji zabývat zjištěním a zejména následným prověřením zjištěného stavu (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. -39) ohledně výdajů žalované. Předchůdkyně žalobkyně se však pouze formálně spokojila s příjmy a tvrzenými výdaji, kdy prověřováním výdajů žalované se vůbec nezabývala. Přitom právě výdajovou stránku úvěrované osoby má předchůdkyně žalobkyně povinnost řádně zkoumat, aby mohla srovnání příjmů a výdajů řádně posoudit, jaký je převis příjmů nad skutečnými výdaji dlužníka a tedy jaká je jeho schopnost uvažovaný úvěr řádně splácet. Soud tak dospěl k závěru, že předchůdkyně žalobkyně dostatečně neprověřila výdaje žalované a nehodnotila všechny dostupné informace o žalované ve svém souhrnu.

13. Pokud tedy byla následně mezi předchůdkyní žalobkyně jakožto věřitelem a žalovanou jakožto dlužníkem, uzavřena úvěrová smlouva je tato smlouva neplatná jednak pro rozpor se zákonem na ochranu spotřebitele ( ve spojení s  ZoSU, rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. ) a dále pro rozpor s dobrými mravy ( , nález Ústavního soudu ČR sp. zn. ). Vzhledem k tomu, že se jedná o neplatnost pro rozpor se zákonem a dobrými mravy, jde o neplatnost absolutní, tzn. že ujednání o úrocích v úvěrové smlouvě je neplatné, aniž by žalovaná neplatnost namítala ( ). Pro absolutní neplatnost celé uvěrové smlouvy hovoří také zájem na zachování veřejného pořádku ( ), tj. zájem na posílení principu zodpovědného úvěrování, jak bylo naznačeno výše. Koncepci relativní neplatnosti spotřebitelských smluv jako nedostatečnou ochranu spotřebitelských práv shledává i judikatura Ústavního soudu, kdy v usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. , bylo uvedeno, že koncepce relativní neplatnosti spotřebitelských smluv by byla nesouladnou s českým ústavním pořádkem, konkrétně s principy rovnosti, přiměřenosti a právní jistoty, kdy v soukromém právu uplatňovaná zásada autonomie vůle musí být korigována zásadou ochrany fakticky slabší smluvní strany (spotřebitele).

14. Vzhledem k tomu, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované plnění bez právního důvodu, je třeba na plnění, které předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované (částka ve výši 11 000 Kč, 8 000 Kč a 10 000 Kč), hledět nikoli jako na plnění ze smlouvy, ale jako na bezdůvodné obohacení žalované. Žalovaná již tyto částky částečně hradila, jak je uvedeno výše.

15. Vzhledem k tomu, že absolutně neplatná byla z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti žalované a zřejmého rozporu s veřejným pořádkem a dobrými mravy celá úvěrová smlouva, nepřiznal soud žalobkyni ani úroky z úvěru, neboť podklad pro jejich přiznání byla absolutně neplatná úvěrová smlouva. Při neplatnosti celé úvěrové smlouvy tak není důvod zkoumat případnou výši obvyklého úroku, jako bývá činěno v případech pouhé částečné neplatnosti úvěrových smluv co do sjednaného vysokého úroku z úvěru. Soud tak žalobkyni nepřiznal ani žalovaný úrok ani zákonný obvyklý úrok. Z obdobných důvodů soud žalobkyni nepřiznal ani smluvní pokutu. Pro úplnost soud uvádí, že podklad pro přiznání jiných smluvních nároků (úrok, smluvní pokuty, různé poplatky apod.) nedává ani zákon o spotřebitelském úvěru. Předmětem řízení je tedy bezdůvodné obohacení žalované, jehož speciální skutkovou podstatu oproti jeho obecné úpravě v  , zákon o spotřebitelském úvěru konstruuje, a to včetně povinnosti vrátit poskytnutou jistinu v přiměřené době podle schopností spotřebitele, což znamená, že žalovaná dosud není v jakémkoliv prodlení s placením prokázaného dluhu, nýbrž že tuto splatnost soud založí teprve svým rozhodnutím. Vzhledem k tomu, že se žalovaná k jednání nedostavila, nemohl soud rozhodnout o splatnosti jinak, než dle žádání žalobkyně, neboť žalovaná své poměry a tedy své schopnosti nedoložila ani neobjasnila. Tento závěr soudu se opírá o výslovné znění shora citovaného ustanovení ZoSU, z jehož slovní konstrukce„ spotřebitel (nikoliv už dlužník) je povinen vrátit v době přiměřené“ vyplývá, že k založení nové platební povinnosti pro žalovaného dojde teprve soudním rozhodnutím, a že v době rozhodování soudu žalovaný ještě ani není za dlužníka považován. Jakékoliv odkazy na problematiku splatnosti bezdůvodného obohacení upraveného v  jsou ve světle zásady lex specialis derrogat lex generalis nepřiléhavé a nepřípustné (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022 sp. zn. ). Lhůta k plnění byla v souladu s ust. stanovena v délce tří dnů. Ve zbytku nároku byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta.

16. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení . Žalovaná byla ve sporu úspěšnější jak žalobkyně, a tato by tak byla povinna jí hradit náklady řízení. Dle obsahu spisu však žalované žádné náklady nevznikly, a proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Městského soudu v Brně.

Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost uloženou mu tímto rozhodnutím, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí nebo exekuce ( ).