Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

115 C 222/2022-33

Městský soud v Brně rozhodl samosoudkyní Mgr. Hanou Slanou ve věci

žalobce: ; právnická osoba, IČO: osobní údaje žalobce

sídlem adresa žalobkyně

zastoupený advokátkou Mgr. jméno příjmení

sídlem adresa, obec

proti

žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozený dne datum

bytem adresa žalovaného

o zaplacení 42 141,57 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 21 880,87 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobce domáhal zaplacení částky 20 260,70 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 3 223,65 Kč za období od 20. 5. 2019 do 22. 2. 2022 a úroku ve výši 14,9 % ročně z částky 39 502,29 Kč od 15. 3. 2022 do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 860,90 Kč za období od 31. 7. 2019 do 22. 2. 2022 a úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 39 502,29 Kč od 15. 3. 2022 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 21 880,87 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se v části, ve které se žalobce domáhal zaplacení částky 20 260,70 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 3 223,65 Kč za období od 20. 5. 2019 do 22. 2. 2022 a úroku ve výši 14,9 % ročně z částky 39 502,29 Kč od 15. 3. 2022 do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 860,90 Kč za období od 31. 7. 2019 do 22. 2. 2022 a úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 39 502,29 Kč od 15. 3. 2022 do zaplacení, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou na soud dne 17. 8. 2022, doplněnou o podání ze dne 20. 12. 2022, se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky ve výši 42 141,57 Kč s příslušenstvím. Uvedl, že mezi právním předchůdcem žalobce, společností právnická osoba (dále je„ právní předchůdce“) a žalovaným byla dne 24. 4. 2019 uzavřena smlouva o rychlé půjčce, na jejímž základě právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému částku 50 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit částku 50 000 Kč spolu s úrokem ve výši 14,9 % ročně a poplatky dle ceníku v 48 pravidelných měsíčních splátkách. Žalovaný neplnil řádně a včas smlouvou sjednané povinnosti a dostal se do prodlení s úhradou dlužné částky; na svůj dluh uhradil 28 119,13 Kč. Právní předchůdce žalobce dne 23. 3. 2022 postoupil pohledávku za žalovaným na přechodného věřitele anonymizováno právnická osoba, který dne 7. 4. 2022 postoupil pohledávku za žalovaným na žalobce. V důsledku prodlení žalovaného vznikl žalobci nárok na zaplacení dlužné jistiny ve výši 39 502,29 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 3 223,65 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 860,90 Kč a dlužných poplatků ve výši 2 639,28 Kč.

2. Žalovaný se k žalobě, která mu byla doručena, nevyjádřil.

3. Soud v této věci rozhodoval pouze na základě listinných důkazů, neboť to typová povaha věci umožňuje (skutková zjištění o právně významných skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, lze činit jen na základě listin) a bez jednání ve smyslu (účastníci, resp. jejich zástupci s tímto postupem soudu za použití ustanovení souhlasili).

4. Na základě návrhu na uzavření smlouvy a akceptace návrhu byla mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným dne 24. 4. 2019 uzavřena smlouva o rychlé půjčce číslo na základě které žalobce téhož dne poskytl převodem na bankovní účet žalovaného č. bankovní účet uvedený ve smlouvě částku ve výši 50 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutou částku vrátit spolu s úrokem ve výši 14,9 % ročně a s poplatky dle ceníku v 48 pravidelných měsíčních splátkách po 1 390 Kč. Žalovaný hradil splátky nepravidelně a v různé výši, na svůj dluh uhradil celkem 28 119,13 Kč, kdy poslední splátka byla uhrazena dne 9. 8. 2021. Právní předchůdce žalobce proto v souladu se smlouvou dopisem ze dne 25. 2. 2022 prohlásil celý úvěr za splatný a vyzval žalovaného k úhradě dluhu ve výši 46 226,12 Kč.

5. V souvislosti s uzavřením smlouvy byl vyplněn formulář o údajích žalovaného. Žalovaný uvedl, že je rozvedený, žije v družstevním bytě a má vyživovací povinnost vůči 2 nezletilým osobám. Výše příjmů žalovaného činila 44 000 Kč.

6. Z rámcové smlouvy o postoupení pohledávek č. 2018 ze dne 29. 8. 2018 a ze smlouvy o postoupení pohledávek č. 2018 /09/43 ze dne 23. 3. 2022 soud zjistil, že společnost právnická osoba postoupila svoji pohledávku za žalovaným na právnická osoba a.s. jako přechodného věřitele. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 12. 4. 2022.

7. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek č. 2018 /09/43 ze dne 7. 4. 2022 byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobce. Žalovaný byl o postoupení pohledávky informována dopisem ze dne 27. 5. 2022.

8. Předžalobní upomínkou ze dne 27. 5. 2022 žalobce žalovaného na výši dluhu opětovně upozornil a vyzval jej k jeho úhradě.

9. Soud zhodnotil provedené důkazy (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že tyto důkazy jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy, že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel. Pravost ani pravdivost (listinných) důkazů nebyla v tomto řízení účastníky zpochybňována.

10. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

11. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

12. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem

13. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

14. Podle musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

15. Podle soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

16. Po podřazení skutkového stavu pod výše uvedená zákonná ustanovení soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části.

17. Soud se z úřední činnosti nejdříve zabýval platností předmětné smlouvy. Smluvní ujednání mezi společností právnická osoba a žalovaným bylo svým charakterem spotřebitelskou smlouvou, neboť právní předchůdce žalobce v rámci své podnikatelské činnosti poskytoval spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, v opačném případě je třeba takovou smlouvu považovat za neplatnou.

18. Z předložené smlouvy o úvěru nevyplývá, že by se právní předchůdce žalobce řádně

a s odbornou péčí zabýval posouzením schopnosti žalovaného splácet poskytnutou částku. Žalobce v reakci na výzvu soudu uvedl, že údaje tvrzené žalovaným byly kontrolovány v registrech a databázích a úvěruschopnost byla hodnocena v porovnání se statistickými daty. Právní předchůdce žalobce se při posuzování úvěruschopnosti žalovaného spokojil pouze s tvrzením žalovaného, nepřistoupil k reálnému zkoumání příjmů a výdajů žalovaného, nezkoumal a neověřoval, zda žalovaný má tvrzený příjem a už vůbec nezkoumal, jaké jsou reálné měsíční výdaje žalovaného. Poskytnuté informace byly porovnávány s daty ze statistického úřadu, které však žádným způsobem nemohou podat informace o konkrétní osobě (žalovaném) a už vůbec nejsou způsobem, kterým by žalobce, resp. jeho právní předchůdce, mohl nahradit svoji povinnost řádného zkoumání úvěruschopnosti.

19. Právní předchůdce žalobce tedy nedostál své zákonem stanovené povinnosti, neboť nepostupoval s odbornou péčí při posuzování schopnosti žalovaného splácet úvěr (k tomu viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2019, sp. zn. ). K obdobným závěrům dospěl i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. , kdy dovodil, že„ součástí odborné péče poskytovatel úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit) …poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit…totiž proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům v podobě vykonávacího řízení subjektům, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu…“

20. Žalobce nedostál své zákonem stanovené povinnosti, když poskytl žalovanému úvěr v rozporu

s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Neplatnost smlouvy ve smyslu § 87 odst. 1 z.s.ú. jakožto důsledek porušení zákonem stanovené povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je nutno vykládat jako neplatnost absolutní. Soud poté

k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, přilíží i bez návrhu (srov. rozhodnutí ESD č. C -79/18).

21. Soud proto uzavřel, že smlouva o úvěru byla od počátku absolutně neplatná. V obecné rovině je při plnění z neplatné smlouvy nutné vycházet ze zásad bezdůvodného obohacení stanovených . Ustanovení a 2 zákona o spotřebitelském úvěru však představuje speciální úpravu k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, které vedle vypořádání plnění z neplatné smlouvy současně stanoví povinnost spotřebitele vrátit poskytnutou a dosud nesplacenou jistinu v době přiměřené možnostem spotřebitele. Účelem zákona o spotřebitelském úvěru je postih věřitele, který nedostatečně posoudil schopnost spotřebitele řádně splácet úvěr, v podobě ztráty zisku na smluvních úrocích, smluvních pokutách a dalších poplatcích. Současně je pak vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy dle zákona o spotřebitelském úvěru projevem ochrany spotřebitele v tom smyslu, že poskytnutou jistinu není dlužník povinen vrátit ihned, ale až v době odpovídající jeho možnostem. Splatnost nevrácené jistiny ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru nastává v době přiměřené možnostem spotřebitele, určení počátku prodlení spotřebitele s vrácením nesplacené jistiny proto není možné odvíjet od výzvy věřitele k plnění, jako je tomu v případě obecné úpravy bezdůvodného obohacení dle . Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení a věřiteli tak nemůže vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle . příjmení dobu splatnosti nevrácené jistiny je v takovém případě nutné určit dle dohody účastníků, v opačném případě ji založí soud svým rozhodnutím. Do této doby však není spotřebitel v prodlení s vrácením poskytnuté jistiny a věřitel není oprávněn žádat nejen veškeré smluvní úroky, poplatky či smluvní pokuty sjednané dle absolutně neplatné smlouvy, ale není ani oprávněn žádat úrok z prodlení, neboť splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, č.j. ).

22. Ve světle uvedeného proto žalobci vzniklo právo na vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny ve výši 21 880,87 Kč (poskytnutá jistina 50 000 Kč ponížená o úhradu žalovaného ve výši 28 119,13 Kč), ve zbylé části co do 20 260,70 Kč soud návrh žalobce zamítl. V části nároku na zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 3 223,65 Kč za období od 20. 5. 2019 do 22. 2. 2022 a úroku ve výši 14,9 % ročně z částky 39 502,29 Kč od 15. 3. 2022 do zaplacení soud žalobu zamítl, neboť ujednání o úroku vychází z absolutně neplatné smlouvy o úvěru. V části nároku na zaplacení kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 860,90 Kč za období od 31. 7. 2019 do 22. 2. 2022 a úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 39 502,29 Kč od 15. 3. 2022 do zaplacení soud nárok žalobce taktéž zamítl, neboť žalovaný se dosud nedostal do prodlení. Mezi účastníky nebyla ujednána lhůta splatnosti poskytnuté a dosud nevrácené jistiny. Žalovaný je dlouhodobě nekontaktní, na výzvy nereaguje. Soudu nejsou známy majetkové a výdělkové poměry žalovaného, na základě kterých by bylo možné stanovit splatnost nevrácené jistiny a určit způsob jejího splácení. Ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru proto soud určil lhůtu k plnění do tří dnů od právní moci rozsudku s odkazem na .

23. Z důvodu shora vyložených soud žalobě z části vyhověl (výrok I.) a ve zbytku nárok žalobce zamítl (výrok II.).

24. Výrok IV. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Předmětem řízení bylo zaplacení částky ve výši 42 141,57 Kč. Úspěch žalobce je v tomto případě představován částkou ve výši 21 880,57 Kč, ohledně které soud žalobě ve výroku I. vyhověl. Úspěch žalovaného je představován výrokem II., tedy částkou ve výši 20 260,70 Kč. S ohledem na skutečnost, že poměr úspěchu a neúspěchu účastníků je téměř totožný, rozhodl soud tak, že náhradu nákladů řízení nepřiznal žádnému z účastníků.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Městského soudu v Brně. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.