Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

10 C 61/2023-45

Okresní soud v Kroměříži rozhodl soudkyní Mgr. Ing. Kateřinou Navrátilovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení 8 154 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 6 000 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 2 154 Kč, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 6 000 Kč od 2. 10. 2022 do zaplacení, úroku ve výši 39 % ročně z částky 6 000 Kč od 2. 10. 2022 do 30. 12. 2022, úroku ve výši 15 % ročně z částky 6 000 Kč od 31. 12. 2022 do zaplacení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 4 714 Kč, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 6 000 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 2 154 Kč, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 6 000 Kč od 2. 10. 2022 do zaplacení, úroku ve výši 39 % ročně z částky 6 000 Kč od 2. 10. 2022 do 30. 12. 2022, úroku ve výši 15 % ročně z částky 6 000 Kč od 31. 12. 2022 do zaplacení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 4 714 Kč, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se návrhem doručeným soudu dne 19. 1. 2023 domáhala po žalovaném zaplacení částky 6 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení od 2. 10. 2022 do zaplacení. Stejně tak se domáhala zaplacení úroku ve výši 39 % ročně z částky 6 000 Kč od 2. 10. 2022 do 30. 12. 2022 a ve výši 15 % ročně z částky 6 000 Kč od 31. 12. 2022 do zaplacení. V neposlední řadě požadovala žalobkyně zaplacení nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 4 714 Kč a částky 666 Kč jakožto smluvní pokuty. Konečně žalobkyně uplatnila i nárok na zaplacení poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 1 488 Kč a náhrady nákladů tohoto řízení.

2. Žalobkyně tvrdila, že žalovanému na základě jeho žádosti ze dne 15. 8. 2022 poskytla dne

29. 8. 2022 spotřebitelský úvěr ve výši 6 000 Kč. Žalovaný měl úvěr vrátit dne 1. 10. 2022 spolu se sjednaným úrokem a poplatkem za poskytnutí úvěru. Žalovaný nicméně k uvedenému datu poskytnutý úvěr, ani přes urgence žalobkyně, nevrátil. Posledně jmenovaná v návrhu uvedla rovněž to, že před poskytnutím úvěru posoudila schopnost žalovaného splácet úvěr. Za tímto účelem si žalobkyně vyžádala potvrzení o příjmech formou výplatní pásky vydané zaměstnavatelem/daňovým přiznáním/výpisem z bankovního účtu. Výdaje žalovaného byly zjištěny jeho čestným prohlášením a ze statistického modelu vycházejícího z dat publikovaných Českým Statistickým Úřadem. Žalobkyně rovněž konstatovala, že provedla výpočet volných prostředků a nutného životního minima pro případ nenadálých životních situací, jež by mohly u žalovaného nastat. S ohledem na skutečnost, že žalovaný na spotřebitelský úvěr ničeho neuhradil, zaslala mu žalobkyně dvě upomínky k úhradě, které byly zpoplatněny částkou 450 Kč a 650 Kč. Dále byla žalobkyně nucena předat pohledávku k inkasnímu řízení a za toto dlužníkovi naúčtovala náhradu nákladů ve výši 1 500 Kč dle čl. 7 smlouvy o úvěru. S ohledem na nesplnění povinností žalovaného žalobkyně dále požadovala zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, a to za období od 2. 10. 2022 do dne podání návrhu na zahájení řízení.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Žalovaný nemá datovou schránku, ani si nezvolil doručovací adresu, a proto soud považuje ve smyslu za doručovací adresu místo jeho trvalého bydliště. Z ustanovení vyplývá, že není významné, zda se adresát na evidenční adrese skutečně zdržuje, či nikoliv. Je věcí adresáta, aby se pojistil proti doručování na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel tím, že uvede soudu adresu pro doručování, o níž ví, že mu na ni bude zásilka bezpečně doručena (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2010 sp. zn. ). Žaloba byla zaslána žalovanému na shora uvedenou adresu. Současně byl žalovaný vyzván, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s upozorněním, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude mít soud za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání podle souhlasila. Za splnění podmínek uvedených v  za použití soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání ve věci samé.

4. Soud má za prokázané následující skutečnosti:

5. Zy nadepsané jako„ předsmluvní informace“ bylo prokázáno, že žalovanému byly před podpisem smlouvy poskytnuty informace o žalobkyni a o nákladech spotřebitelského úvěru. Zy označené jako„ smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne 29. 8. 2022“ soud zjistil, že touto smlouvou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému na jeho požádání a v jeho prospěch částku ve výši 6 000 Kč. Žalovaný se naproti tomu zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit do 30 dnů a zaplatit úrok ve výši 39 % ročně. Dále se žalovaný zavázal zaplatit jednorázový poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 1 488 Kč. Celkově měl žalovaný zaplatit částku 7 680 Kč s RPSN ve výši 1916 %. Pro případ prodlení se žalovaný zavázal hradit jednak úrok z prodlení a jednak smluvní pokutu. Stejně tak se zavázal nahradit účelně vynaložené náklady ve výši 450 Kč za první upomínku, ve výši 650 Kč za druhou upomínku a ve výši 1 500 Kč za předání pohledávky k vymáhání inkasní společnosti. Konečně byly ve smlouvě uvedeny i poplatky za zaslání upomínky emailem (31 Kč), SMS zprávou (33 Kč) a na telefonický hovor (40 Kč). Uplatnění těchto poplatků za žalovaným ve výši 4 714 Kč soud zjistil zy označené jako„ rozpis účelně vynaložených nákladů na uplatnění pohledávky“.

6. Žalobkyně poskytla žalovanému částku 6 000 Kč dne 29. 8. 2022, a to formou bezhotovostního převodu na účet žalovaného (viz potvrzení o platbě ze dne 29. 8. 2022). Z listin označených jako„ upomínka k úhradě vašeho dluhu“ soud zjistil, že žalobkyně zaslala žalovaném upomínku k platbě dne 10. 10. 2022, dále dne 29. 10. 2022 a konečně dne 9. 11. 2022.

7. Naproti tomu žalobkyně neprokázala, že by dostatečným způsobem posoudila úvěruschopnost žalovaného. Tento závěr činí soud přes to, že žalobkyně předložila dokument označený jako„ posouzení úvěruschopnosti žadatele“, z něhož vyplývá, že žalobkyně učinila určité kroky k ověření úvěruschopnosti žadatele o úvěr. Její postup nicméně nelze považovat za dostačující. V uvedenéě bylo uvedeno, že žalovaný má příjem ve výši 39 568 Kč a výdaje v celkové výši 18 629 Kč (náklady na bydlení ve výši 5 553 Kč, energie 2 500 Kč, osobní náklady 5 764 Kč a jiné půjčky 4 812 Kč). Žalobkyně učinila výpočet životního minima dle , výpočet schopnosti splácet úvěr při negativních scénářích a nahlédla i do základních registrů, z nichž vyplynulo, že žalovaný má půjčeno celkem 32 000 Kč, zbývá k úhradě 79 737 Kč, nejsou na něj vedeny exekuce ani insolvenční řízení (viz rovněž výpis z centrální evidence exekucí). Žalobkyně ověřila příjmy žalovaného z výplatních pásek od jeho zaměstnavatele, kdy za měsíc číslo měl žalovaný čistý příjem celkem 41 919 Kč a za měsíc číslo celkem 37 217 Kč.

8. Žalobkyně však nikterak neověřila tvrzené výdaje žalovaného a nemohla si tak učinit objektivní obrázek o jeho schopnosti úvěr vrátit a zaplatit stanovené poplatky a úroky ve lhůtě 30 dnů

od jeho poskytnutí. Žalobkyně si od žalovaného nevyžádala ani tak snadno dostupný podklad jako je výpis z jeho bankovního účtu, kterým by mohla velmi snadno ověřit, zda žalovaný bude schopen poskytnuté peněžní prostředky vrátit. Namísto toho se spolehla pouze na jeho prohlášení a statistické údaje Českého Statistického úřadu, které mají sotva vypovídající hodnotu konkrétně ve vztahu k žalovanému.

9. Ostatní listinné důkazy soud nehodnotil, neboť neměly pro věc význam.

Závěr o skutkovém stavu

10. Ze shora provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Žalobkyně s žalovaným – spotřebitelem uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru. Na jejím základě poskytla žalobkyně dne 29. 8. 2022 žalovanému peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč. Žalovaný poskytnuté peněžní prostředky čerpal, ale nevrátil v dohodnuté době a nezaplatil ani sjednaný úrok či poplatek za poskytnutí úvěru. Žalovanému byly řádně poskytnuty předsmluvní informace o poskytnutí úvěru. Žalobkyně nicméně před uzavřením smlouvy o úvěru nezjišťovala důsledně schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr, neboť zcela rezignovala na ověření jím tvrzených výdajů.

Právní posouzení věci

11. Soud posuzoval věc dle příslušných ustanovení , (dále jen„ o. z.“), a rovněž dle , o spotřebitelském úvěru.

12. Nejprve se soud zabýval otázkou, zda mezi stranami došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel (žalovaný), bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle i ustanovení ,

o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen pod sankcí neplatnosti smlouvy posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel pak poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Shodná povinnost byla věřiteli uložena i v předchozí právní úpravě obsažené v  , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016. Dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu není pochyb o tom, že nesplnění této povinnosti bylo sankcionováno neplatností absolutní (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. ). ulice úprava spotřebitelského úvěru obsažená v zákoně č. navozuje dojem, že porušení povinnosti věřitele důsledně zkoumat úvěruschopnost žalovaného je sankcionováno pouhou relativní neplatností (viz doslovné znění citovaného zákona). Při výkladu a aplikaci právních předpisů nelze pomíjet jejich účel a smysl, soudy nemohou vycházet pouze z doslovného znění zákona. Jak vyplývá z nálezu Ústavního soudu sp. zn. ,„ Soud není absolutně vázán doslovným zněním zákonného ustanovení, nýbrž se od něj smí a musí odchýlit v případě, kdy to vyžaduje ze závažných důvodů účel zákona, historie jeho vzniku, systematická souvislost nebo některýz principů, jež mají svůj základ v ústavně konformním právním řádu jako významovém celku. Je nutno se přitom vyvarovat libovůle; rozhodnutí soudu se musí zakládat na racionální argumentaci“. Přijetím přitom zákonodárce sledoval posílení ochrany spotřebitele jako slabší smluvní strany (nikoliv její oslabení).

13. To vyplývá jak z důvodové zprávy, tak i z rozsahu zákonné právní úpravy. Pokud tedy záměrem zákonodárce nebylo novou právní úpravou oslabit ochranu spotřebitele, ale naopak tuto ochranu posílit, musí být závěr soudu takový, že neplnění povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele bude mít za následek absolutní neplatnost smlouvy o úvěru, neboť jinak (v případě pouhé relativní neplatnosti, navíc časově omezené) by nebyl naplněn smysl a účel nové právní úpravy. Současně, pokud má nová právní úprava za cíl„ posílení principu zodpovědného úvěrování“, je zřejmé, že věřitel musí být touto úpravou dostatečně efektivně motivován k řádnému plnění svých povinností, a to případně i stanovením účinných sankcí, a to i soukromoprávních. Pouhá relativní neplatnost, na rozdíl od neplatnosti absolutní, takovou účinnou sankcí není. Nadto dne 5. 3. 2020 rozhodl Evropský soudní dvůr ve věci C číslo tak, že úprava obsažená v zákoně o spotřebitelském úvěru, týkající se přezkumu úvěruschopnosti a především povinnosti spotřebitele uplatnit námitku ve stanovené lhůtě, aby byla smlouva prohlášena za neplatnou, není v souladu se směrnicí EU č. 2008 číslo.

14. Soud proto vycházel z ustanovení § 580 o. z. ve spojení s ustanovením § 588 o. z. a přihlédl i bez návrhu k neplatnosti jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele a úvěr poskytnout jen v případě, že„ nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet“, chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. ).

15. Soud aplikoval uvedené premisy na projednávaný případ a dospěl k závěru, že z předložených důkazů nevyplývá, že by žalobkyně důsledně posoudila schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splácet tak, jak jí ukládá nastíněná právní úprava. Z provedeného dokazování soud naopak zjistil, že žalobkyně neučinila žádný, byť sebejednodušší krok k ověření vyjádření žalovaného stran jeho měsíčních výdajů (alespoň výpisem z účtu). Žalobkyně se tak spolehla pouze na údaje tvrzené žalovaným, tyto nikterak neověřila a nemohla tak objektivně zhodnotit schopnost žalovaného poskytnutý úvěr vrátit a zaplatit úrok s poplatky. Tento postup je obzvlášť zarážející za situace, kdy z dalších zjištění žalobkyně vyplynulo, že žalovaný již má dluhy, které je povinen splácet. Postup žalobkyně tak, dle přesvědčení soudu, nebyl dostatečný a jeho hlavním motivem nebylo zamezit poskytnutí úvěru osobě, která jej nebude schopná splatit, nýbrž pouze formální naplnění zákonem uložených povinností.

16. Žalobkyně takto poskytla žalovanému plnění na základě absolutně neplatné smlouvy, a to konkrétně ve výši 6 000 Kč. Na straně žalovaného tak vzniklo bezdůvodné obohacení a žalovaný je povinen je vydat. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že žalovaný dosud na poskytnutou jistinu nevrátil žalobkyni ničeho. Soud proto žalovaného zavázal k zaplacení částky ve výši 6 000 Kč, a to z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru a podpůrně také dle § 2991 odst. 1 o. z.

17. Jak vyplývá z ustanovení § 87 odst. 1 poslední věta zákona o spotřebitelském úvěru, spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí ze dne 20. 4. 2022 sp. zn. dospěl k závěru, že toto ustanovení má speciální povahu vůči úpravě bezdůvodného obohacení podle § 2991 a násl. o. z. Standardně si strany v případě neplatné smlouvy musí své závazky vypořádat bez zbytečného odkladu. Zde se nicméně promítá zvýšená ochrana spotřebitele a na druhé straně i sankce pro poskytovatele úvěru, který zapříčinil neplatnost smlouvy. V tomto konkrétním případě je žalovaný, jako spotřebitel, povinen vrátit poskytnutou jistinu podle svých možností. Pokud ji takto vrací, nemůže se dostat do prodlení. Promítnutím těchto judikaturních závěrů Nejvyššího soudu do poměrů projednávané věci dospěl soud k názoru, že do prodlení se žalovaný dostane až tehdy, pokud neuhradí dlužnou jistinu úvěru ve lhůtě stanovené tímto rozhodnutím, kterou považuje soud za přiměřenou ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Pouze v případě, že by nastala nastíněná skutečnost, dostane se žalovaný do prodlení a žalobkyni vznikne nárok na úroky z prodlení.

Náklady řízení a lhůta k plnění

18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle Pro účely rozhodování

o náhradě nákladů řízení dle citovaného ustanovení bylo nutné k datu vyhlášení rozhodnutí kapitalizovat částky, jejichž zaplacení se žalobkyně žalobou domáhala, a částky, které byly žalobkyni skutečně přiznány, aby bylo možno posoudit míru úspěchu a neúspěchu žalobkyně v řízení. Žalobkyně byla ke dni vyhlášení rozhodnutí v řízení úspěšná co do přiznání částky

6 000 Kč, přičemž v žalobě požadovala ke dni rozhodnutí celkem částku 14 105,79 Kč (jistina

ve výši 6 000 Kč + poplatek ve výši 1 488 Kč, smluvní pokutu ve výši 666 Kč, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 4 714 Kč + smluvní úrok od 2. 10. 2022 do 30. 12. 2022 v kapitalizované výši 441,36 Kč + smluvní úrok od 31. 12. 2022 do zaplacení, kapitalizovaný ke dni vyhlášení rozsudku na částku 576,98 Kč + úrok z prodlení od 2. 10. 2022 do zaplacení, kapitalizovaný ke dni vyhlášení rozsudku na částku 219,45 Kč). Co do vyjádření v procentech, úspěch žalobkyně v řízení činil 42,54 % v poměru k neúspěchu 57,46 %. S ohledem na uvedené má žalovaný nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení ve výši 14,92 %. Jelikož žalovaný žádné účelně vynaložené náklady řízení nedoložil a ty se nepodávají ani z obsahu soudního spisu, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

19. Lhůtu ke splnění uložené povinnosti soud stanovil v souladu s  jako třídenní, neboť ke stanovení jiné lhůty k plnění neshledal důvody.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení , ).

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.