Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
40 C 18/2022-47
Okresní soud v Opavě rozhodl soudkyní Mgr. Bc. Lucií Koupilovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa
zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 20 900 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 8 700 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba, podle které je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni 12 800 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 104,83 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 300,44 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5% ročně z částky 6 000 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení, úrok ve výši 24,36% ročně z částky 6 000 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 432,5 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 1 061,6 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 8 944,52 Kč od datum do zaplacení, úrok ve výši 20,25 % ročně z částky 8 944,52 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 8 700 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba, podle které je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni 12 800 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 104,83 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 300,44 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5% ročně z částky 6 000 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení, úrok ve výši 24,36% ročně z částky 6 000 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 432,5 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 1 061,6 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 8 944,52 Kč od [datum] do zaplacení, úrok ve výši 20,25 % ročně z částky 8 944,52 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se vůči žalované domáhala zaplacení částky 20 900 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně, právnická osoba (dále také jako„ poskytovatel úvěru“), s žalovanou uzavřela
dne 16. 4. 2020 Smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo (dále jen„ smlouva o úvěru 1), na základě které žalované poskytla úvěr ve výši 10 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy o úvěru 1. Žalovaná se zavázala hradit právní předchůdkyni žalobkyně úrok z poskytnutého úvěru ve výši 2 000 Kč, odměnu za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč (vše dále označeno jako„ úhrady za služby“). Žalovaná byla povinna splácet poskytnutý úvěr včetně úhrad za služby formou šedesáti týdenních splátek po 300 Kč, počínaje 23. 4. 2020; poslední splátka měla proběhnout dne 10. 6. 2021. Žalovaná k 10. 6. 2021 úvěr řádně a v plné výši neuhradila, a od 11. 6. 2021 se dostala do prodlení s neuhrazenou jistinou a úrokem sjednaným pro tento případ v čl. 1 smlouvy o úvěru, přičemž žalobkyně požaduje úrok nižší, tj. ve výši 20,25 % právnická osoba ze smlouvy o úvěru 1 vůči žalované byla na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 7. 1. 2022 s účinky k témuž datu postoupena na žalobkyni, což postupitelka oznámila žalované dopisem ze dne 7. 1. 2022. Za dobu trvání smlouvy o úvěru 1 žalovaná uhradila částku ve výši 6 500 Kč, kterou právní předchůdkyně žalobkyně započetla v částce 1 055,48 Kč na jistinu, v částce 2 000 Kč na úrok, v částce 2 000 Kč na poplatek za administrativní činnost a v částce 2 000 Kč na poplatek za hotovostní inkaso splátek. Ke dni postoupení, to je k 7. 1. 2022, činila výše pohledávky bez příslušenství částku 15 100 Kč. Šlo o dlužnou jistinu ve výši 8 944,52 Kč, a dlužný poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 555,48 Kč, součástí je i navýšení účtované původním věřitelem, které žalobkyně neuplatňuje. Příslušenství pohledávky dále tvořily úroky a zákonné úroky z prodlení. Žalobkyně požaduje zaplacení dlužné částky ve výši 11 500 Kč, sestávající z dlužné jistiny ve výši 8 944,52 Kč a dlužných úhrad za služby ve výši 2 555,48 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 1 061,60 Kč (jedná se o úrok ve výši 20,25 % ročně z částky 8 944,52 Kč od 11. 6. 2021 do data postoupení 7. 1. 2022), kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 432,50 Kč (jedná se o zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 8 944,52 Kč od 11. 6. 2021 do data postoupení 7. 1. 2022), úroků ve výši 20,25 % ročně z dlužné jistiny ve výši 8 944,52 od 8. 1. 2022 do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 8,25 % ročně z dlužné jistiny ve výši 8 944,52 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení, a
dne 31. 8. 2020 smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo (dále jen„ smlouva o úvěru 2“), na základě které žalované poskytla úvěr ve výši 6 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy o úvěru 2. Žalovaná se zavázala hradit právní předchůdkyni žalobkyně úrok z poskytnutého úvěru ve výši 1 200 Kč, odměnu za administrativní činnost ve výši 1 200 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 400 Kč (vše dále označeno jako„ úhrady za služby“). Žalovaná byla povinna splácet poskytnutý úvěr, včetně úhrad za služby formou 60 týdenních splátek po 180 Kč, počínaje 7. 9. 2020; poslední splátka měla proběhnout dne 25. 10. 2021. Žalovaná sjednané splátky nehradila řádně a včas, a od 26. 10. 2020 se dostala do prodlení s neuhrazenou jistinou ve výši 6 000 Kč a úrokem sjednaným pro tento případ v čl. 1 smlouvy o úvěru, dle rozhodnutí žalobkyně ve výši nižší, a to 24,36 % ročně. právnická osoba ze smlouvy o úvěru 2 vůči žalované byla na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 7. 1. 2022 s účinky k témuž datu postoupena na žalobkyni, což postupitelka oznámila žalované dopisem ze dne 7. 1. 2022. Za dobu trvání smlouvy o úvěru 2 žalovaná uhradila částku ve výši 800 Kč, kterou právní předchůdkyně žalobkyně započetla v částce 600 Kč na úrok za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy o úvěru 2, v částce 200 Kč na poplatek za hotovostní inkaso splátek. Ke dni postoupení, to je k 7. 1. 2022, činila výše pohledávky částku 13 600 Kč. Jednalo se o dlužnou jistinu ve výši 6 000 Kč, dlužný úrok za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 600 Kč, dlužný poplatek za administrativní činnost ve výši 1 200 Kč a dlužný poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 200 Kč, součástí je i navýšení účtované původním věřitelem, které žalobkyně neuplatňuje. Příslušenství pohledávky pak tvořily úroky a zákonné úroky z prodlení. Žalobkyně požaduje zaplacení částky 10 000 Kč, sestávající z dlužné jistiny ve výši 6 000 Kč a dlužných úhrad za služby ve výši 4 000 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 300,44 Kč (jedná se o úrok ve výši 24,36 % ročně z 6 000 Kč od 26. 10. 2021 do data postoupení 7. 1. 2022), kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 104,83 Kč (jedná se o zákonný úrok z prodlení ve výši 8,50 % ročně z 6 000 Kč od 26. 10. 2021 do data postoupení 7. 1. 2022), úroku ve výši 24,36 % ročně z dlužné jistiny ve výši 6 000 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení a úroku z prodlení v zákonné výši 8,50 % ročně z dlužné jistiny ve výši 6 000 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení.
Ačkoliv byla žalovaná před podáním žaloby žalobkyní písemně vyzvána k úhradě celkové dlužné částky, dlužnou částku neuhradila.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3. Ve věci bylo nařízeno jednání na 26. 1. 2023, žalovaná se k jednání bez omluvy nedostavila, o odročení jednání požádáno nebylo, dle ust. § 101 odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř. “) soud ve věci jednal v nepřítomnosti žalované.
4. Soud provedl důkaz listinami, konkrétně Smlouvou o spotřebitelském úvěru v hotovosti číslo (smlouva o úvěru 1), Smlouvou o spotřebitelském úvěru v hotovosti číslo (smlouva o úvěru 2), Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 7. 1. 2022 včetně Seznamu pohledávek anonymizována dvě slova datum str. číslo a str. číslo, Oznámením o postoupení pohledávky ze dne 3. 2. 2022 včetně podacího lístku z 4. 2. 2022, předžalobní upomínkou z 14. 4. 2022 včetně podacího lístku z 19. 4. 2022, a zjistil tento skutkový stav: Žalobkyně se dne 16. 4. 2020 zavázala poskytnout žalované spotřebitelský úvěr ve výši 10 000 Kč, a to v hotovosti při podpisu smlouvy, pokud není mezi smluvními stranami dále dohodnuto refinancování staršího úvěru. Žalovaná se zavázala splácet tento úvěr, úrok ve výši 2 000 Kč, administrativní poplatek 2 000 Kč, a odměnu za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč, to vše ve formě 60 týdenních hotovostních splátkách po 300 Kč (do 10. 6. 2021). Podle čl. 1 smlouvy o úvěru 1 činí úroková sazba v případě smlouvy uzavřené na 60 týdnu 32,15 % ročně z výše jistiny. Žalobkyně se dále dne 31. 8. 2020 zavázala poskytnout žalované spotřebitelský úvěr ve výši 6 000 Kč, a to v hotovosti při podpisu smlouvy, pokud není mezi smluvními stranami dále dohodnuto refinancování staršího úvěru. Žalovaná se zavázala splácet tento úvěr, úrok ve výši 1 200 Kč, administrativní poplatek ve výši 1 200 Kč, a odměnu za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 400 Kč ve formě 60 týdenních hotovostních splátkách po 180 Kč (do 25. 10. 2021). Podle článku 1.4 smlouvy o úvěru 2 činí úroková sazba v případě smlouvy uzavřené na 60 týdnů 32,15 % ročně. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 7. 1. 2022 byla na žalobkyni postoupena pohledávka společnosti právnická osoba ze smlouvy o úvěru 1 ve výši 15 100 Kč a ze smlouvy o úvěru 2 ve výši 13 600 Kč. Dne 4. 2. 2022 oznámil postupitel žalované postoupení pohledávky v celkové výši 28 700 Kč na žalobkyni. Dne 19. 4. 2022 vyzvala žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce žalovanou k zaplacení dlužné částky.
5. Co se týká posuzování úvěruschopnosti žalované ze strany právní předchůdkyně žalobkyně jako poskytovatele úvěru, soud provedl k důkazu Kartu zákazníka – žádost o spotřebitelský úvěr ze dne 16. 4. 2020 a Kartu zákazníka - žádost o spotřebitelský úvěr z 31. 8. 2020, a zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně v obou případech vycházela toliko z údajů, jež jí poskytla sama žalovaná. Tato dne 16. 4. 2020 uvedla, že od 12/2017 je na rodičovské dovolené, a pobírá rodičovský příspěvek ve výši 10 000 Kč, žije ve spolubydlení s partnerem, má jedno nezaopatřené dítě. Výdaje na bydlení činí 2 000 Kč, osobní výdaje 3 000 Kč. Ačkoliv jsou na Kartě zákazníka z 16. 4. 2020 zaškrnuty u Dokumentů k ověření finanční situace žadatele kolonky doklad o přiznání mateřské/rodičovské, s komentářem, že je nutno pořídit kopie alespoň jednoho typu z ověřovacích dokumentů na straně příjmů i výdajů, přičemž není nutné kopírovat celou smlouvu, když stačí strany s identifikací osob a podpisy; žádné takové dokumenty žalobkyně soudu k důkazu nedoložila. Dne 31. 8. 2020 pak žalovaná uvedla, že je od 12/2017 na rodičovské dovolené a pobírá rodičovský příspěvek ve výši 10 000 Kč, k tomu má další, blíže neupřesněný příjem ve výši 9 600 Kč, žije ve spolubydlení s partnerem, má jedno nezaopatřené dítě. Výdaje na bydlení činí 2 000 Kč, osobní výdaje 3 000 Kč. Na předchozí úvěr ve výši 10 000 Kč splácí měsíčně 1 300 Kč (pozn. žalovaná evidentně musela mít další závazky mimo předchozí úvěr u právnická osoba, který splácela měsíčně částkou 300 Kč). Ačkoliv jsou na Kartě zákazníka z 16. 4. 2020 zaškrnuty u Dokumentů k ověření finanční situace žadatele kolonky doklad o přiznání mateřské/rodičovské a výplatní pásky, s komentářem, že je nutno pořídit kopie alespoň jednoho typu z ověřovacích dokumentů na straně příjmů i výdajů, přičemž není nutné kopírovat celou smlouvu, když stačí strany s identifikací osob a podpisy; žádné takové dokumenty žalobkyně soudu k důkazu nedoložila. Z uvedeného je zřejmé, že právní předchůdkyně nedisponovala ověřenými informacemi ani o příjmech, ani o výdajích žalované. Žalobkyně k důkazu nepředložila jedinou listin u, s níž by bylo patrné, že její právní předchůdkyně příjem a výdaje žalované ověřila. Nadto, žalobkyně neprokázala, že by její právní předchůdkyně ověřovala platební morálku žalované ve veřejně dostupných databázích a registrech, nebo v insolvenčním rejstříku. Přitom z provedených důkazů je zřejmé, že si žalovaná od právní předchůdkyně žalobkyně půjčila opakovaně, v poslední smlouvě žalovaná dokonce uvedla, že jsou na její majetek vedeny celkem 2 exekuce. Poskytovatel úvěru jako profesionál měl ověřit, zda a v jaké výši má žalovaná další závazky, a zvážit, zda se v případě poskytnutí (dalšího) úvěru již nedostane do dluhové spirály, resp. zda bude další závazek schopna při porovnání svých příjmů a výdajů splácet.
6. Podle zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (jež byl do českého právního řádu přijat jako implementace aktuálních směrnic Evropského společenství požadujících zvýšenou ochranu spotřebitele v prostředí spotřebitelských úvěrů), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli (§ 2 odst. 1 ). Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledků posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (§ 86 ). Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (§ 87 odst. 1 ).
7. Rozsudkem z 5. 3. 2020, ve věci C -679/18, Soudní dvůr EU při výkladu směrnice 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru, potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. Zjistí-li porušení, jsou vnitrostátní soudy povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího. Soudní dvůr EU konstatoval, že vnitrostátní úprava, podle níž se sankce platní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem (na to ostatně reagovala novela zákona o spotřebitelském úvěru č. 96/2022 Sb. , která s účinky od 28. 5. 2022 změnila ust. § 87 tak, že soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu).
8. Podle § 1880 odst. 1 postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená včetně jejího zajištění.
9. Žaloba je důvodná pouze částečně, a to z jiných právních důvodů, než uvádí žalobkyně.
10. Oznámením o postoupení pohledávky žalobkyně prokázala svou aktivní legitimaci ve věci namísto společnosti právnická osoba jako původní věřitelky. Předmětem podnikání právní předchůdkyně žalobkyně je poskytování nebo zprostředkování spotřebitelských úvěrů, žalovaná je typickým spotřebitelem ve smyslu § 419 OZ . Účastníci spolu uzavřeli dle ust. § 2395 a násl. OZ smlouvu o úvěru; jednalo se o smlouvu spotřebitelskou upravenou zákonem č. 257/2016 Sb. Soud se primárně zabýval tím, zda právní předchůdkyně žalobkyně splnila svou zákonnou povinnost vyplývající z § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění platném ke dni uzavření smlouvy o úvěru, a to, s ohledem mj. na výše citovaný rozsudek Soudního dvora EU, z moci úřední. Věřitel poskytne úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se takový úvěr sjednává, neplatná. Přestože až do 28. 5. 2022 byla v zákoně o spotřebitelském úvěru neplatnost smlouvy konstruována jako relativní (tedy k námitce spotřebitele), taková úprava neodpovídala evropskému právu, dosavadní judikatuře Soudního dvora Evropské unie, Ústavního soudu, Nejvyššího soudu a vůbec smyslu ochrany spotřebitele. Soudní dvůr Evropské unie opakovaně ve svých rozhodnutích konstatoval, že evropské směrnice nesmí být v různých členských státech vykládány a aplikovány různě. Proto i v případech smluv uzavřených před účinností novely zákona o spotřebitelském úvěru č. 96/2022 Sb. soud k neplatnosti při řádném nezkoumání úvěruschopnosti přihlíží vždy v jakékoliv fázi řízení. Obecně je totiž kladen velký důraz na ochranu spotřebitele před vlastní neschopností splácet a s tím souvisící nutnost poskytovatelů úvěrů postupovat s odbornou péčí. Smyslem je minimalizovat rizikové úvěry a rozmáhající se zadlužování domácností se všemi nežádoucími dopady jak pro jednotlivce, tak pro celou společnost. Tímto způsobem ustanovení na ochranu spotřebitele, coby ustanovení kogentní, chrání i veřejný zájem a pořádek. Jiný výklad by nutně znamenal popření smyslu kogentní právní úpravy ochrany spotřebitele směřující k narovnání slabšího – nerovného - postavení spotřebitele vůči podnikateli a zakotvoval by nižší standard ochrany, než který zamýšlela směrnice 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru, z 23. 4. 2008. Článek 8 této směrnice vyložil Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku z 18. 12. 2014 ve věci C -449/13 (právnická osoba v . jméno příjmení a další) a zdůraznil důkazní břemeno poskytovatele úvěru stran splnění povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele.
11. V daném případě poskytovatel úvěru vyšel toliko z informací poskytnutých samotnou žalovanou, a žalobkyně v řízení neprokázala, že by tyto informace ověřil například ze mzdových pásek, výpisů z účtu, nájemní smlouvy apod. Poskytovatel úvěru sám informace nezbytné pro posouzení úvěruschopnosti žalovaného aktivně nezjišťoval. Žalobkyně tvrdila, že poskytovatel úvěru nashromážděné a ověřené údaje zaslal svého obchodního informačního systému k vyhodnocení skóre žadatele, hodnotící jeho schopnost splácet, nic takového ale z předložených podkladů nevyplývá. Ačkoliv žalobkyně dále tvrdila, že poskytovatel úvěru ověřil údaje o žalované z insolvenčního rejstříku, i pokud by toto své tvrzení prokázala, pouhá lustrace z ISIR k ověření úvěruschopnosti žadatele nestačí. Poskytovatel úvěru navíc minimálně ve druhém případě věděl, že žalovaná má 2 exekuce, a přesto ji v žádném z registrů dlužníků nelustroval. Lze tedy shrnout, že právní předchůdkyně žalobkyně ani v jednom z případů nepostupovala jako profesionál a řádně se nezabývala poměry žalované, aby ji ochránila před nezodpovědným zadlužením, a nedostála své zákonné povinnosti dle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Přesto s žalovanou smlouvy uzavřela a úvěry jí poskytla. V důsledku uvedeného jsou obě smlouvy o úvěru ex lege neplatné. Žalovaná získala na úkor původní věřitelky, potažmo žalobkyně, majetkový prospěch v podobě poskytnuté částky bez právního důvodu a je povinna ji vrátit jako bezdůvodné obohacení. Podle § 87 odst. 1 věta třetí zákona je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Toto ustanovení představuje ve vztahu k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení speciální úpravu na vypořádání plnění z neplatné smlouvy, dle něhož má poskytovatel úvěru nárok toliko na nesplacenou jistinu bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti, která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka. Tedy, nárok na zákonné úroky z prodlení věřiteli vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny (viz rozh. NS ČR sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 -262). Žalovaná obdržela v prvním případě částku ve výši 10 000 Kč, dle žalobních tvrzení na úvěr uhradila 6 500 Kč, rozdíl činí 3 500 Kč; v druhém případě obdržela částku 6 000 Kč, na ni uhradila 800 Kč a rozdíl tak činí 5 200 Kč. Soud proto žalobkyni přiznal částku 8 700 Kč. Břemeno tvrzení a důkazní o tom, že tu jsou skutečnosti, pro které není v možnostech žalované dlužnou částku vrátit bez zbytečného odkladu, nese v plném rozsahu žalovaná. Žalovaná zůstala v řízení nečinná; netvrdila, že není v jejich možnostech a schopnostech vrátit dlužnou jistinu v době přiměřené, proto soud rozhodl, že žalovaná je povinna vrátit dlužnou částku do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 věta před středníkem, o. s. ř. o. s. ř. ).
12. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. a vyplývá z poměru procesního úspěchu a neúspěchu žalobkyně a žalované. Žalobkyně se domáhala zaplacení celkem částky 28 155,27 Kč (úrok z prodlení a úrok byly kapitalizovány ke dni rozhodnutí soudu), úspěšná byla co do částky 8 700 Kč (výrok I. tohoto rozhodnutí), neúspěšná byla co do částky 19 455,27 Kč (výrok II. tohoto rozhodnutí); celkový úspěch žalobkyně tak představuje 31 % a neúspěch 69 %. Žalované, která byla ve věci převážně úspěšná, žádné náklady řízení nevznikly, proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím podepsaného soudu, písemně, ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).