Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
7 C 247/2022-82
Okresní soud v Kolíně rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Monikou Mikšovskou jako samosoudkyní ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 22 698,52 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 9 200 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 9 200 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá co do požadavku žalobkyně na zaplacení částky 13 498,52 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 242,16 Kč od datum do zaplacení, úroku 88 % ročně z částky 9 442,16 Kč od datum do zaplacení a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 597,30 Kč.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 9 200 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 9 200 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se zamítá co do požadavku žalobkyně na zaplacení částky 13 498,52 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 242,16 Kč od [datum] do zaplacení, úroku 88 % ročně z částky 9 442,16 Kč od [datum] do zaplacení a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 597,30 Kč. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala na žalovaném zaplacení částky 22 698,52 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že její právní předchůdce, společnost právnická osoba, IČO, uzavřela se žalovaným dne datum smlouvu číslo s produktovým názvem D S0 HC týdenní 02/ 2020. Na základě této smlouvy byly žalovanému bezhotovostně poskytnuty peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Za poskytnutí a spravování zápůjčky se žalovaný zavázal původnímu věřiteli zaplatit poplatek v částce 8 917 Kč sestávající z kapitalizovaného úroku za sjednanou dobu trvání smlouvy při sazbě 88 % ročně, částky za zpracování, doručení a flexibilní splácení a z částky za administrativní činnost a komfortní splácení. Celkovou částku 18 917 Kč se žalovaný zavázal splatit v 52 pravidelných týdenních splátkách po 364 Kč. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, celkem uhradil pouze 800 Kč. V důsledku prodlení žalovaného vzniklo původnímu věřiteli právo na uhrazení smluvní pokuty v sazbě 0,1 % denně z hodnoty splátek celkové dlužné částky, ohledně nichž je žalovaný v prodlení kapitalizované ke dni datum a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ke dni datum ve výši 597,30 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum uzavřené mezi původním věřitelem a žalobkyní došlo k postoupení pohledávky na žalobkyni. Žalovaná částka 22 698,52 Kč sestává z dlužné části jistiny ve výši 9 442,16 Kč, dlužné části poplatku za poskytnutí a správu úvěru ve výši 8 256,36 Kč, kapitalizované smluvní pokuty ve výši 5 000 Kč. Dále žalobkyně požadovala výše uvedený kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení v částce 597,30 Kč, běžící smluvní úrok ve výši 88 % ročně z dlužné části jistiny 9 442,16 Kč od datum do zaplacení a běžící zákonný úrok z prodlení rovněž z částky 9 442,16 Kč od datum do zaplacení. Žalovaný svůj dluh neuhradil, přestože byl k plnění vyzván předžalobní upomínkou.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Žalovaný se k nařízeným jednáním bez včasné a důvodné omluvy nedostavil, bylo tak jednáno v jeho nepřítomnosti dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu („o.s.ř. “).
4. Soud provedl důkazy listinami, které předložila žalobkyně k prokázání svých tvrzení, a z těchto listin byl zjištěn následující skutkový stav. Právní předchůdce žalobkyně, společnost právnická osoba, IČO, sídlem adresa, a žalovaný spolu dne datum sjednali dohodu označenou jako Smlouva o spotřebitelském úvěru číslo. Na základě této smlouvy byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 10 000 Kč, přičemž byl sjednán hotovostní režim poskytnutí a splácení úvěru. Ve smlouvě se žalovaný zavázal za poskytnutí úvěru zaplatit poplatek ve výši 8 917 Kč, který se skládal z kapitalizovaného úroku za sjednanou dobu trvání smlouvy při sazbě 88 % v částce 5 101 Kč; z částky za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši 1 500 Kč a z částky za rozšířenou doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 2 316 Kč. Celkovou částku 18 917 Kč se žalovaný zavázal splatit v 52 pravidelných týdenních splátkách po 364 Kč, z toho poslední splátka činila 353 Kč (prokázáno smlouvou o spotřebitelském úvěru ze dne datum včetně standardních informací o spotřebitelském úvěru). Při uzavírání smlouvy si předchůdce žalobkyně vyžádal od žalovaného informace o jeho osobních, příjmových a výdajových poměrech (prokázáno zákaznickou kartou). Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, celkem uhradil 800 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum došlo k postoupení pohledávky za žalovaným z předmětné smlouvy z původního věřitele na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne datum (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum včetně seznamu postupovaných pohledávek, oznámením o postoupení pohledávky ze dne datum). V důsledku neplnění podmínek smlouvy o úvěru žalobkyně vyzvala žalovaného dopisem ze dne datum ke splacení (a to do dne datum) všech dlužných částek po splatnosti plynoucích z dané smlouvy, které ke dni datum dle evidence žalobkyně činily v souhrnu 23 295,82 Kč včetně příslušenství (prokázáno výzvou k okamžitému splacení dluhu ze dne datum včetně dokladu o odeslání). K úhradě dlužné částky byl žalovaný vyzván předžalobní upomínkou ze dne datum (prokázáno výzvou k úhradě dluhu - předžalobní upomínkou ze dne datum včetně dokladu o odeslání).
5. Po právní stránce soud věc posoudil tak, že žalovaný a právní předchůdce žalobkyně sjednali smlouvu o úvěru dle § 2395 a násl. z. č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen „o.z. “). Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
6. Původní věřitel uzavřel smlouvu v postavení podnikatele a žalovaný v postavení spotřebitele (§ 419 a § 420 o.z. ). Vzniklý závazek je tak kromě příslušných ustanovení o.z. , nutno posoudit rovněž podle zákona č 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen„ z.s.ú.“).
7. Podle ust. § 86 odst. 1 z.s.ú., ve znění účinném ke dni sjednání smlouvy, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
8. Podle ust. § 86 odst. 2 z.s.ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
9. Podle ust. § 87 odst. 1 z.s.ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
10. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
11. Podle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
12. Podle § 2991 odst. 1 , 2 o.z. , kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
13. Poskytovatel úvěru byl povinen před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost žalovaného (§ 86 odst. 1 z.s.ú.). Bylo na žalobkyni, aby splnění této povinnosti v průběhu řízení tvrdila a prokázala. Porušení uvedené povinnosti má za následek neplatnost smlouvy. Jedná se přitom o neplatnost absolutní (§ 588 o.z. ) – k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. spisová značka, nález Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. ústavní nález, a zejména rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne datum ve věci C číslo OPR-Finance, v němž SDEU vyslovil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a ustanovení právního předpisu EU ze dne datum o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice ustanovení právního předpisu EU EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodit důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Soud tak splnění povinnosti právního předchůdce žalobkyně posoudit úvěruschopnost žalovaného řádným způsobem zkoumal z úřední povinnosti.
14. Stran posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně uvedla, že její právní předchůdce vycházel zejména z informací, které si sám aktivně zjišťoval a ověřoval ze zdrojů nezávislých na spotřebiteli, ať již dostupných veřejně či neveřejných, které mu jsou dostupné z jeho účasti v zájmových sdruženích. Původní věřitel nezjistil žádný negativní záznam ohledně osoby žalovaného v registrech BRKI, NRKI, příjmení ani ve své vlastní interní databázi. Předchůdce žalobkyně rovněž zjistil, že proti žalovanému nebylo zahájeno insolvenční řízení ani proti němu nebyla v době uzavření smlouvy vedena žádná exekuce. Dále zjistil, že průkaz totožnosti žalovaného není veden v databázi neplatných dokladů. Ohledně příjmů a výdajů žalovaného odkázala žalobkyně na jeho zákaznickou kartu, která obsahuje údaje vyžádané od spotřebitele. Žalovaný předložil předchůdci žalobkyně živnostenský list, z něhož je patrné, že žalovaný byl v době poskytnutí úvěru osobou samostatně výdělečně činnou, a to v oboru automechanik. Svůj pravidelný čistý příjem uvedl ve výši 22 500 Kč měsíčně a byl doložen výplatními fakturami za měsíce prosinec 2019, leden a únor 2020, které byly v řízení žalobkyní soudu předloženy. K výdajům žalovaného pak žalobkyně sdělila, že její předchůdce využil zejména statistické a ekonomické modely a informace zjištěné od žalovaného, který uvedl, že jeho odhadované výdaje činí 12 000 Kč měsíčně. Ze všech získaných informací předchůdce žalobkyně usoudil, že schopnost žalovaného splácet úvěr je dána. V zákaznické kartě je mimo příjmů a výdajů žalovaného dále uvedeno, že v době poskytnutí úvěru žil v nájmu, byl svobodný, měl učňovské vzdělání, neměl závazky u jiných společností a měl na své jméno veden bankovní účet.
15. K posouzení úvěruschopnosti žalovaného ze strany původního věřitele soud konstatuje, že předchůdce žalobkyně dostatečným způsobem zjistil příjem žalovaného, přičemž existence a výše tohoto příjmu byla prokázána příslušnými výše uvedenými fakturami. Obdobně obezřetně však předchůdce žalobkyně nepřistoupil ke zjišťování skutečných výdajů žalovaného, když se spolehl pouze na jeho tvrzení. Výdaje žalovaného jsou žalobkyní i v zákaznické kartě označeny pouze za odhadované. Zákaznická karta obsahuje mj. informaci o tom, že žalovaný měl na své jméno veden bankovní účet. Za této situace by bylo jistě adekvátním způsobem ověření výdajů žalovaného vyžádání si výpisu z tohoto účtu, z nějž by předchůdce žalobkyně získal ucelený přehled o tom, jak žalovaný fakticky hospodaří. Samotná uváděná výše odhadovaných výdajů žalovaného se jeví jako neodpovídající realitě s přihlédnutím zejména k tomu, že žalovaný žil dle zákaznické karty v nájmu. Vedle výdajů na hrazení nájemného je dále nutné kalkulovat s výdaji na potraviny, hygienu ošacení, apod. Nelze pominout fakt, že dle zákaznické karty činil disponibilní příjem žalovaného 10 500 Kč měsíčně (příjem 22 500 Kč minus výdaje 12 000 Kč), přičemž si přesto půjčil od předchůdce žalobkyně částku 10 000 Kč, která je dokonce nižší než částka zmíněného disponibilního příjmu, která by měla žalovanému měsíčně zbývat. V oblasti výdajů žalovaného tak zákaznická karta evokuje dojem, že byla vyplněna pouze formálně s cílem úvěr v každém případě poskytnout. Soud tak uzavírá, že takové posouzení úvěruschopnosti považuje za nedostatečné a nelze jej hodnotit jako provedené řádně a s odbornou péčí.
16. S ohledem na to, že žalobkyně ve věci neprokázala, že při sjednávání smlouvy o úvěru byla splněna zákonná povinnost jejího právního předchůdce s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalovaného jakožto dlužníka, je tak tato smlouva absolutně neplatná. V řízení bylo naopak prokázáno, že předchůdce žalobkyně uzavřel předmětnou smlouvu s žalovaným, aniž by vzal v úvahu všechny nezbytné a relevantní faktory, které by mohly ovlivnit schopnost žalovaného daný úvěr po dobu jeho trvání splácet.
17. Vzhledem k tomu, že mezi účastníky (resp. právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným) nebyl sjednán platný závazek, má žalobkyně podle ust. § 2993 věta první o.z. nárok na vrácení peněžité částky představující nesplacenou část jistiny úvěru. Z tvrzení a listinných důkazů žalobkyně bylo prokázáno, že původní věřitel vyplatil z titulu smlouvy o úvěru žalovanému částku ve výši 10 000 Kč, žalovaný zaplatil celkem částku 800 Kč a zbývá mu tak uhradit na jistině částku ve výši 9 200 Kč. Soud proto uložil žalovanému povinnost tuto částku žalobkyni zaplatit. Žalovaný je dále povinen zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení z této dlužné části jistiny dle § 1970 o.z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , a to ode dne datum (tj. ode dne následujícího po marném uplynutí lhůty k úhradě stanovené žalovanému ve výzvě ze dne datum) do zaplacení. Soud tak v tomto rozsahu žalobě vyhověl a rozhodl, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku. Ve zbytku žalobního nároku soud z výše uvedených důvodů žalobu zamítl (výrok II. rozsudku).
18. Lhůtu k plnění soud žalovanému stanovil dle § 160 odst. 1 věta první o.s.ř. , když neshledal důvodu pro jiný postup.
19. O nákladech řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. , tedy podle míru úspěchu účastníků ve věci za situace, kdy procesně převážně úspěšnému žalovanému žádné náklady v průběhu řízení nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Kolíně.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.