Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

42 C 261/2022-14

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní Mgr. Michaelou Janošcovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

o zaplacení částky 34 693 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 25 700 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11. 75 % ročně z částky 25 700 Kč od 10. 6. 2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba v části, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 3 243 Kč spolu se smluvním úrokem ve výši 21,05 % ročně z částky 28 943 Kč od 27. 5. 2022 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 28 943 Kč od 27. 5. 2022 do 9. 6. 2022 a z částky 3 243 Kč od 10. 6. 2022 do zaplacení, a dále částky 1 795 Kč, 200 Kč, 2 495 Kč a 1 260 Kč, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 3 769 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 25 700 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11. 75 % ročně z částky 25 700 Kč od 10. 6. 2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba v části, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 3 243 Kč spolu se smluvním úrokem ve výši 21,05 % ročně z částky 28 943 Kč od 27. 5. 2022 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 28 943 Kč od 27. 5. 2022 do 9. 6. 2022 a z částky 3 243 Kč od 10. 6. 2022 do zaplacení, a dále částky 1 795 Kč, 200 Kč, 2 495 Kč a 1 260 Kč, se zamítá. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 3 769 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení celkem částky 34 693 Kč (jako součtu částek 28 943 Kč, 1 795 Kč, 200 Kč, 2 495 Kč a 1 260 Kč) spolu s příslušenstvím tak, jak toto bylo specifikováno ve výroku rozsudku, když žalovanou částku měla žalovaná dlužit žalobkyni na základě úvěrové smlouvy číslo uzavřené dne 14. 12. 2021 mezi žalobkyní jako nebankovním poskytovatelem spotřebitelského úvěru a žalovanou jako spotřebitelem. Na základě této smlouvy žalobkyně poskytla žalované peněžité prostředky ve výši 30 000 Kč tak, že částku ve výši 27 500 Kč převedla dne 20. 12. 2021 souladu s čl. II. písm. b) Smlouvy o úvěru na tzv. Účet zákazníka uvedený ve smlouvě, zbytek peněžitých prostředků ve výši 2 500 Kč převedla žalobkyně v souladu s čl. II. písm. b) Smlouvy o úvěru na účet zprostředkovatele žalované jako jeho provizi. Strany se přitom dohodly, že žalovaná vrátí žalobkyni celkem částku 42 000 Kč, sestávající z poskytnutých peněžních prostředků a dohodnutých úroků dle smlouvy v pravidelných 40 měsíčních splátkách po 1050 Kč splatných vždy do každého 20-tého dne daného měsíce na účet žalobkyně, kdy splatnost 1. splátky byla mezi žalobkyní a žalovanou dohodnuta na den 20. 1. 2022. Žalovaná však úvěr nesplácela řádně a včas, pročež v souladu s čl. IV. bod 1. písm. d) Smlouvy o úvěru došlo ze strany žalobkyně k zesplatnění úvěru ke dni 26. 5. 2022. Žalobkyně následně žalované odeslala celkem 2 upomínky, a to ve dnech 25. 4. 2022 a 26. 5. 2022 (tato byla zároveň Oznámením o zesplatnění úvěru a předžalobní výzva), přičemž za každou písemně odeslanou upomínku v souladu s čl. IV., bod 4., písm. b) Smlouvy o úvěru je žalovaná povinna uhradit žalobkyni náhradu účelně vynaložených nákladů ve výši 100 Kč, celkem tedy částku ve výši 200 Kč. Žalovaná tak je ke dni podání žaloby v prodlení s úhradou částky ve výši celkem 30 738 Kč, sestávající z neuhrazených dlužných splátek ve výši 3 450 Kč (tj. součet dlužných úroků ve výši 1795 Kč a dluhu na jistině ve výši 1 655 Kč) a zesplatněné části jistiny ve výši 27 288 Kč Smluvní strany se dále ve smlouvě dohodly na roční zápůjční úrokové sazbě ve výši 21,05 %, přičemž s ohledem na zesplatnění úvěru vznikla žalované rovněž povinnost k úhradě tohoto smluvního úroku z neuhrazené jistiny, a to ode dne následujícího po dni zesplatnění úvěru do okamžiku jejího úplného zaplacení. Žalobkyně přitom před uzavřením smlouvy o úvěru zkoumala řádně úvěruschopnost žalované, kdy žalovaná žalobkyni prokázala, že její příjmy jsou dostačující a úvěr ze Smlouvy o úvěru je schopna řádně splácet. Dle čl. IV. bod 2. písm. c) smlouvy o úvěru bylo mezi stranami dále dohodnuto, že pro každý jednotlivý případ, kdy se žalovaná dostane do prodlení se zaplacením dohodnuté měsíční splátky úvěru, zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 499 Kč s omezením jejího uplatnění do okamžiku, kdy se Úvěr v důsledku prodlení žalované stane splatným (čl. IV. bod 1. smlouvy o úvěru). Žalovaná se přitom do okamžiku zesplatnění úvěru tj. do 26. 5. 2022 dostala do prodlení se splátkami úvěru v počtu 5 neuhrazených měsíčních splátek, čímž žalobkyni vznikl v souladu s čl. IV. bod 2 písm. c) smlouvy o úvěru nárok na úhradu 5 smluvních pokut, které jsou splatné okamžikem prodlení žalované se zaplacením jednotlivé měsíční splátky úvěru, tedy den následující po 20. dni splatnosti příslušné měsíční splátky; celkem je tedy žalovaná povinna z titulu smluvních pokut zaplatit žalobkyni částku ve výši 5 x 499 Kč, tedy celkem 2 495 Kč Vedle toho pak žalobkyni vznikl nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z neuhrazeného zůstatku úvěru dle čl. IV. bod 2 písm. b) smlouvy o úvěru a smluvní pokuty ve výši 0,1% denně z neuhrazených splátek dle čl. IV. bod 2 písm. a) smlouvy o úvěru, kdy tyto smluvní pokuty žalobkyně požaduje k zaplacení ode dne následujícího po dni zesplatnění úvěru, a to ve výši 0,1% denně z částky 30 738 Kč od 27. 5. 2022 do 6. 7. 2022 (tj. částku 1 260 Kč).

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Soud ve věci usnesením ze dne 5. 10. 2022 vyzval žalovanou, aby se vyjádřila, zda podle , (dále i jen ) souhlasí s projednáním věci a rozhodnutím bez nařízení jednání s tím, že byla současně poučena, že nevyjádří-li se do 5 dnů od doručení této výzvy, bude soud podle její souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalované řádně doručeno dnem 518. 10. 2022 osobním převzetím, přičemž však se žalovaná k této výzvě nijak nevyjádřila a soud proto vycházel z toho, že žalovaná s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí, stejně jako samotná žalobkyně, která s tímto postupem vyslovila souhlas již v samotné žalobě.

4. Na základě provedeného dokazování soud vzal za prokázané následující skutečnosti: Výpisem ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu, výpisem z obchodního rejstříku žalobkyně, jakož i z listin nazvaných jako Smlouva o spotřebitelském úvěru číslo ze dne 14. 12. 2021 včetně Úvěrových podmínek jako její přílohy č. 1, Formulář pro standartní informace o spotřebitelském úvěru, Tabulka umoření ke smlouvě číslo je v řízení prokázáno, že 14. 12. 2021 měla být mezi žalobkyní a žalovanou uzavřena dohoda, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalované peněžité prostředky ve výši 30 000 Kč, z toho 2 500 Kč měla činit provize zprostředkovatele úvěru, a žalovaná se měla zavázat, že žalobkyni vrátí celkem částku 42 000 Kč v pravidelných 40 měsíčních splátkách po 1050 Kč splatných vždy do každého 20-tého dne daného měsíce, kdy splatnost 1. splátky byla dne 20. 1. 2022; roční zápůjční úroková sazba činila podle smlouvy 21,05 %. V čl. IV. bod 1. písm. d) smlouvy bylo dále dohodnuto, že v případě, že žalovaná nebude úvěr splácet řádně a včas, může žalobkyně úvěr zesplatnit. Dále bylo ve smlouvě dohodnuto, že za každou písemně odeslanou upomínku v souladu s čl. IV., bod 4., písm. b) smlouvy o úvěru je žalovaná povinna uhradit žalobkyni náhradu účelně vynaložených nákladů ve výši 100 Kč; dle čl. IV. bod 2. písm. c) smlouvy o úvěru bylo dále sjednáno, že pro každý jednotlivý případ, kdy se žalovaná dostane do prodlení se zaplacením dohodnuté měsíční splátky úvěru, zaplatí žalobkyni smluvní pokutu ve výši 499 Kč s omezením jejího uplatnění do okamžiku, kdy se úvěr v důsledku prodlení žalované stane splatným (čl. IV. bod 1. smlouvy o úvěru), vedle toho byl sjednán nárok žalobkyně na smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z neuhrazeného zůstatku úvěru dle čl. IV. bod 2 písm. b) smlouvy o úvěru a smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z neuhrazených splátek dle čl. IV. bod 2 písm. a) smlouvy o úvěru.

5. Z y označené jako Posouzení úvěruschopnosti klienta ze dne 20. 12. 2021, informativního výpisu z katastru nemovitostí pro stavbu adresa v obci obec, z výplatních pásek žalované za měsíce 9, 10/2021, z výpisu z insolvenčního rejstříku a Centrální evidence exekucí je dále prokázáno, že žalovaná měla ve vztahu k žalobkyni uvést, že je zaměstnána s příjmem 17 500 Kč měsíčně, měla žít sama v rodinném domě adresa v obec anonymizována dvě slova, který byl v jejím výlučném vlastnictví, náklady na bydlení měly činit 2 000 Kč, dále měla splácet další úvěr ve výši 3 515 Kč měsíčně, na žalovanou nebyla vedena insolvence ani exekuce.

6. Potvrzením o provedení transakce na účtu žalobkyně č. bankovní účet vedeném u právnická osoba je rovněž postaveno na jisto, že dne 20. 12. 2021 odešla z tohoto účtu na účet č. bankovní účet s názvem celé jméno žalované částka 27 500 Kč a téhož dne pak na účet č. bankovní účet částka 2 500 Kč.

7. Z y označené jako Bonita smlouvy ke dni 6. 7. 2022 pak dále vyplývá, že žalovaná žalobkyni z titulu předmětné smlouvy uhradila toliko dne 11. 3. 2022 částku 850 Kč a dne 4. 4. 2022 částku 950 Kč, celkem tedy částku 1 800 Kč.

8. Upomínkou ze dne 25. 4. 2022 pro smlouvu a čestným prohlášení zaměstnance žalobkyně jméno příjmení je dále v řízení prokázáno, že žalované byla odeslána upomínka o úhradu dlužné splátky společně s upozorněním, že nebude-li tato ve stanovené lhůtě uhrazena, dojde k zesplatnění úvěru. u označenou jako Zesplatnění pro smlouvu číslo předžalobní výzva ze dne 26. 5. 2022 včetně podacího lístku z téhož dne je pak prokázáno, že žalobkyně přistoupila k zesplatnění úvěru pro nesplácení ze strany žalované a současně vyzvala žalovanou k úhradě celkové dlužné částky ve výši 30 738 Kč, smluvní pokuty ve výši 2 495 Kč a upomínacích nákladů ve výši 200 Kč do deseti dnů od odeslání výzvy s tím, že jinak se žalobkyně bude svého nároku domáhat soudní cestou.

9. Všechny shora rozvedené a provedené důkazy přitom soud hodnotil jak jednotlivě, tak ve vzájemných souvislostech a dospěl k závěru, že tyto jsou ve shodě a navzájem se doplňují a podporují. Z těchto důvodů, jakož i s ohledem na to, že k pravosti a správnosti těchto důkazů ani nikdo z účastníků nevznesl žádné námitky, soud následně všechny provedené a shora popsané důkazy vyhodnotil jako zcela věrohodné a pravdivé.

10. Na základě výše uvedených zjištěných skutečností učinil soud skutkový závěr, že žalobkyně a žalovaná se dne 14. 12. 2021 dohodli, že žalobkyně poskytne žalované peněžité prostředky ve výši 30 000 Kč, z toho 2 500 Kč měla činit provize zprostředkovatele úvěru, a žalovaná se měla zavázat, že žalobkyni vrátí celkem částku 42 000 Kč v pravidelných 40 měsíčních splátkách po 1050 Kč splatných vždy do každého 20-tého dne daného měsíce, kdy splatnost 1. splátky byla dne 20. 1. 2022; roční zápůjční úroková sazba činila podle smlouvy 21,05 %. Žalované na její účet byla ve skutečnosti převedena toliko částka 27 500 Kč, zbývajících 2 500 Kč bylo převedeno zprostředkovateli úvěru jako provize. Žalovaná přitom žalobkyni uhradila pouze částku 1 800 Kč. Při uzavírání úvěrové smlouvy žalobkyně úvěruschopnost žalované posoudila ze dvou výplatních pásek žalované, z dokladu o vlastnictví nemovitosti, z nijak nepodložených údajů získaných přímo od žalované o tom, že tato měla žít sama a její náklady na bydlení v rodinném domě měly činit pouze 2 000 Kč měsíčně, dále že splácí další úvěr ve výši 3 515 Kč měsíčně, žalobkyně pak ověřila, že na žalovanou nebyla vedena insolvence ani exekuce.

11. Podle , 2 , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

12. Podle , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni 14. 12. 2021 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s  větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Podle , , neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

14. Podle , , soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

15. Podle 991 odst. 2 , , bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

16. Po právní stránce soud posoudil danou věc ve smyslu shora citovaných zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze zčásti a je na místě jí částečně vyhovět, avšak z jiných právních důvodů, než tvrdila žalobkyně. Daný právní vztah je totiž nutno posoudit ve smyslu , o spotřebitelském úvěru, neboť žalované jako spotřebiteli byly žalobkyní poskytnuty peněžní prostředky ve výši 27 500 Kč ve formě úvěru, což znamená, že se jednalo o spotřebitelský úvěr ve smyslu ust. , o spotřebitelském úvěru. Podle tohoto zákona tak poskytovatel úvěru měl před uzavřením samotné úvěrové smlouvy posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Jak přitom vyslovil Nejvyššího soudu České republiky ve svém rozsudku sp. zn. „ povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto , o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Lze přisvědčit odvolacímu soudu, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185).“ Dle názoru okresního soudu je tato judikatura použitelná i v intencích nového zákona o spotřebitelském úvěru, tedy . V daném konkrétním případě však žalobkyně výslovně tvrdila, že schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr byla prověřována pouze tím, že žalovaná předložila žalobkyně své výplatní pásky za dva měsíce před poskytnutím úvěru a bylo prověřeno, že žalovaná je vlastnicí nemovitosti a neprochází registrem insolvencí a exekucí. Zbývající informace již nijak ověřovány nebyly, zejména nebylo zjišťováno, na jakou dobu je u žalované sjednán pracovní poměr a jaké jsou její skutečné náklady na bydlení, když žalovanou uváděná částka 2 000 Kč se jeví s ohledem na skutečnost, že žalovaná měla bydlet sama v rodinném domě, jakož i s ohledem na vývoj cen za energie v posledním roce, jako zcela nepřiměřená. Stejně tak nebyly zjišťovány žádné další výdaje žalované, ani ověřován jí uváděný další úvěr a jeho řádné splácení. Dle názoru soudu tedy taková argumentace žalobkyně o dostatečném prověřování úvěruschopnosti žalované nemůže v řízení obstát. Záměr zákonodárce, jakož i právní závěry, které Nejvyšší soud formuloval ve výše uvedeném rozhodnutí, vycházel ze směrnice Evropského parlamentu a Radu 2008 /48/, a zcela jistě nebyl takový, že se odborná péče věřitele při poskytování úvěrů spotřebiteli má zúžit toliko na statistickou pravděpodobnost dodržení úvěrových závazků ze strany klienta a na jeho ničím nepodložené sdělení o jeho příjmech a výdajích. I v rozsudku Soudního dvora ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13, v němž došlo k interpretaci směrnice Evropského parlamentu a Radu 2008 /48/ soudní dvůr vyslovil, že„ tento článek musí být vykládán zaprvé v tom smyslu, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem, za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a že jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady, a zadruhé, že neukládá poskytovateli úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu informací poskytnutých spotřebitelem“. Jak dále konstatoval Krajský soud v Praze ve svém rozhodnutí ze dne 12. 12. 2019, sp.zn. ,„ ustanovení o povinnosti poskytovatele posoudit úvěruschopnost spotřebitele je normou s relativně neurčitou hypotézou a zákon již nestanoví taxativní výčet postupů, které musí být ze strany věřitele pro její naplnění provedeny. Odvolací soud si je taktéž vědom toho, že výklad dané normy by neměl vést k nereálným požadavkům kladeným na poskytovatele úvěrů a také na žadatele o ně v souvislosti s povinností zákonem ukládanou. Nicméně, pokud má být zachován smysl a účel dané úpravy a alespoň elementární míra požadovaného odborného posouzení úvěruschopnosti, nelze přehlížet, že toto posouzení není možné bez reálného zjištění nejen příjmů a dosavadního dluhového zatížení klienta (zejména pak již ve fázi vymáhání či insolvence podle dostupných databází), ale také alespoň podstatných, zcela základních, pravidelných a nezbytných výdajů, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Takovými výdaji jsou především již zmíněné náklady na bydlení. Neověření uváděných výdajů implikuje účelovost ze strany žalobkyně - snahu uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta.“ Ze všech těchto důvodů má proto soud za to, že posouzení úvěruschopnosti žalované splácet poskytnutý úvěr nebylo dostatečné a správné, pročež žalobkyně nemohla dostát svým povinnostem daným zákonem a nepostupovala s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti žalované. Tento nedostatek ze strany žalobkyně při uzavírání smlouvy pak má za následek neplatnost předmětné spotřebitelské smlouvy o úvěru. Podle , , je soud k této neplatnosti povinen přihlédnout i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání. Jinak by totiž byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. Závěr o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy pak jednoznačně vyplývá také z Rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18.

17. Žalobkyně přitom v řízení prokázala, že žalované poskytla celkem částku 27 500 Kč, žalovaná ji doposud vrátila částku 1 800 Kč a s ohledem na tuto skutečnost tak nadále žalobkyni dluží na plnění poskytnuté bez právního důvodu (pro absolutní neplatnost smlouvy) právě částku 25 700 Kč (27 500 Kč – 1 800 Kč), když není možno žalobkyni přiznat další nároky z titulu neplatné smlouvy. Právě pro tuto částku tedy soud žalobě vyhověl a zavázal žalovanou, aby ji žalobkyni uhradila. Žalobkyně přitom vyzvala žalovanou k vrácení poskytnuté částky dopisem odeslaným žalované dne 26. 5. 2012, přitom, jak již vyslovil např. Krajský soud v Ostravě ve svém rozhodnutí ze dne 15. 7. 2019, č.j.  -109, je nutno považovat za notorietu, že zásilky podané na poště jsou doručeny adresátovi nejpozději třetí pracovní den po jejich odeslání, tedy v tomto konkrétním případě dne 31. 5. 2022. Od této chvíle běžela ve smyslu , , žalované lhůta„ bez zbytečného odkladu“ k splnění svého dluhu. Jde o lhůtu v obecné rovině nutně neurčitou, která v každém konkrétním případě může nabývat jiného rozměru. Rozhodující jsou okolnosti daného případu a povaha konkrétního plnění. Poměrně výstižně se k povaze lhůty vyjádřil Nejvyšší soud ČR v rozhodnutí sp.zn. , kdy je třeba z časového určení„ bez zbytečného odkladu“ dovodit, že jde o„ velmi krátkou lhůtu, jíž je míněno bezodkladné, neprodlené, bezprostřední či okamžité jednání směřující ke splnění povinnosti či k učinění právního úkonu či jiného projevu vůle, přičemž doba trvání lhůty bude záviset na okolnostech konkrétního případu.“ Jak dále vyplývá z komentáře k  , (Hulmák, M. a kol.: V. Závazkové právo. Obecná část ( –2054). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, strana 998 – 1014) běžně, zejména u platebních závazků obvyklé výše (nepřesahující částky standardní pro pravidelný provoz daných subjektů), půjde o lhůtu v řádu dní. Půjde v podstatě pouze o lhůtu nutnou k dostavení se k věřiteli a předání příslušné hotovosti, případně k dostavení se na místo, odkud lze zadat platební příkaz, a k realizaci tohoto převodu. Bezodkladné splnění bude tedy v těchto případech otázkou maximálně několika jednotlivých dní, a to zásadně dní pracovních. V případě peněžitých plnění běžné hodnoty lze zpravidla uvažovat o lhůtě zhruba maximálně sedmi až deseti dnů od doručení výzvy. V daném konkrétním případě pak soud vyhodnotil, že právě lhůta 7 pracovních dnů je přiměřená pro splnění dluhu a s ohledem na tuto skutečnost měla žalovaná splnit svůj dluh nejpozději dne 9. 6. 2022. Protože tak žalovaná neučinila, dostala se ode dne 10. 6. 2022 podle , , do prodlení a žalobkyně má právo i na úrok z prodlení z této části. Výše přiznaného úroku z prodlení pak odpovídá úrokové sazbě stanovené vládním pro první den prodlení. Ve zbytku pak byla žaloba jako nedůvodná pro výše uvedený právní závěr soudu zamítnuta.

18. Soudem stanovená lhůta k plnění vychází z ust. věta před středníkem a činí tři dny od právní moci rozsudku, když v daném případě zejména vzhledem k povaze a nemalé výši dluhu, jakož i k dosavadnímu zcela pasivnímu postoji žalované, pro který soud nemohl zjistit její přiměřené možnosti pro splácení dluhu ve smyslu , o spotřebitelském úvěru, soud žádné důvody pro poskytnutí lhůty delší, případně pro povolení splátek, neshledal, respektive tyto důvody nebyly žádným z účastníků ani tvrzeny.

19. Výrok o nákladech řízení pak má oporu v ust. § 142 odst. 2 o.s.ř, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V projednávané věci měla žalobkyně úspěch jen částečný, když její žalobě bylo vyhověno v části týkající se zaplacení částky 25 700 Kč s příslušenstvím v podobě úroků z prodlení, které soud zohlednil v souladu se závěry vyslovenými v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 3. 12. 2015, sp.zn. a kapitalizoval ke dni vyhlášení rozsudku na částku 1 274,09 Kč, takže celková přiznaná částka k tomuto datu činila 26 974,09 Kč. Tento její úspěch však představuje jen 69 % ze 100 % (tj. z celkového předmětu řízení kapitalizovanému včetně příslušenství ke dni vyhlášení rozsudku na částku 39 062,52 Kč). Naopak neúspěch žalobkyně představuje 31 %. Čistý úspěch žalobkyně (po odečtení neúspěchu od úspěchu) tak činí 38 % a žalobkyni proto ve smyslu vzniklo právo na náhradu 38 % jí účelně vynaložených nákladů řízení.

20. Celkové náklady žalobkyně jsou přitom představovány částkou 9 918,50 Kč, které sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 388 Kč a z nákladů právního zastoupení ve výši 8 530,50 Kč mající oporu ve vyhl. č. (tvořené částkou 24 920 Kč jako odměnou dle , ve spojení s  advokátního tarifu za dva žalobkyni účelně poskytnuté úkony právní pomoci v podobě přípravy a převzetí zastoupení a sepisu žaloby po 2 460 Kč, částkou 1 230 Kč jako odměnou ve výši jedné poloviny sazby dle , ve spojení s  advokátního tarifu za jeden žalobkyni účelně poskytnutý úkon právní pomoci v podobě jednoduché výzvy k plnění, částkou 900 Kč jako třemi režijními paušály po 300 Kč za tyto tři žalobkyni účelně poskytnuté úkony právní pomoci dle , 3 advokátního tarifu, to vše pak včetně 21% DPH, kterou je povinen z přiznané odměny a náhrad odvést zástupce žalobkyně jako advokát, jež v řízení osvědčil, že je registrovaným plátcem DPH). Žalovaná proto byla zavázána zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 38 % těchto nákladů, tedy částku 3 769 Kč, a to rovněž do 3 dnů od právní moci rozsudku v souladu s ust. věta před středníkem , když ani zde soud důvody pro stanovení lhůty delší či pro povolení splátek neshledal, přičemž určené platební místo – k rukám právního zástupce žalobkyně – vychází z ust.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Frýdku-Místku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.