Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 C 319/2022-27

Okresní soud v Třebíči rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Rutarovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

pro zaplacení částky 24 961 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 800 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75% ročně z částky 800 Kč od 28. 1. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 13 800 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 9,75% ročně z částky 14 600 Kč od 23.12.2021 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 3 861 Kč, částky 361 Kč a částky 10 000 Kč, zamítá.

III. Žádný u účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 800 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75% ročně z částky 800 Kč od 28. 1. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 13 800 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 9,75% ročně z částky 14 600 Kč od 23.12.2021 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 3 861 Kč, částky 361 Kč a částky 10 000 Kč, zamítá. III. Žádný u účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným zdejšímu soudu dne 20. 5. 2022 se žalobkyně domáhá, aby byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku 24 961 Kč s příslušenstvím z titulu žalovanou nesplněných povinností vyplývajících ze smlouvy o úvěru č. 1 2018 uzavřené dne 14. 2. 2018 mezi právní předchůdkyní žalobkyně (právnická osoba) jako úvěrujícím a žalovaným jako úvěrovaným. Na základě této smlouvy byly žalovanému poskytnuty právní předchůdkyní žalobkyně peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, které žalovaný převzal v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit právní předchůdkyni žalobkyně poskytnutý úvěr zpět spolu s kapitalizovaným úrokem, poplatkem za správu úvěru a poplatkem za uzavření smlouvy, tj. v celkové výši 33 800 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit tuto částku ve 13 splátkách po 2 600 Kč, kdy první splátka byla splatná v kalendářním měsíci následujícím po měsíci, v němž byla smlouva uzavřena, a poslední splátka byla splatná ke dni 14. 3. 2019. Žalovaný svůj závazek nesplnil řádně a včas a ocitl se tak v prodlení. Žalovaná částka 24 961 Kč je tvořena neuhrazenou jistinou úvěru ve výši 14 600 Kč, sankčním poplatkem ve výši 1 250 Kč, paušálními náklady na vymáhání ve výši 500 Kč, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 4 550,70 Kč a smluvní pokutou ve výši 10 000 Kč. Posouzení úvěruschopnosti žalovaného provedla právní předchůdkyně žalobkyně na základě žalovaným vyplněné žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru. Správnost údajů o vlastní osobě a finanční situaci stvrdil žalovaný vlastnoručním podpisem. Na žádosti jsou rovněž vyznačeny dokumenty, které doložil. S ohledem na výši příjmů a výši požadovaného úvěru vyhodnotila právní předchůdkyně žalobkyně žalovaného jako způsobilého ke splácení takové výše úvěru, jaká mu byla poskytnuta. Žalovaný dosud na svůj dluh uhradil částku 19 200 Kč.

2. Usnesením ze dne 29. 11. 2022 byla žalobkyně soudem vyzvána, aby doplnila svá tvrzení ohledně toho, jakým způsobem a jaké konkrétní informace získala její právní předchůdkyně o schopnosti žalovaného splácet úvěr a aby označila důkazy k prokázání těchto tvrzení, jinak může být se svojí žalobou neúspěšná.

3. Následně žalobkyně svá tvrzení doplnila v tom směru, že žalovanému zbývalo k úhradě případných dalších závazků 5 200 Kč měsíčně, což bylo dostačující pro měsíční splátku poskytnutého úvěru ve výši 2 600 Kč měsíčně, neboť i po odečtení této splátky žalovaného zbývalo cca 2 600 Kč měsíčně. Žalobkyně dále doložila dokumenty credit scoring, pracovní smlouvu, výplatní pásky a finanční analýzu.

4. K jednání nařízenému na 8. 2. 2023 se bez omluvy nedostavil žalovaný, právní zástupce žalobkyně se z účasti u jednání omluvil, avšak nepožádal o jeho odročení z důležitých důvodů.

5. Soud provedl listinné důkazy, z nichž učinil následující skutková zjištění:

6. Ze smlouvy o úvěru č. 1 2018 ze dne 14. 2. 2018 soud zjistil, že tohoto dne došlo mezi právní předchůdkyní žalobkyně (právnická osoba) jako úvěrujícím a žalovaným jako úvěrovaným k podpisu smlouvy, v níž se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému v hotovosti úvěr v celkové výši 20 000 Kč. Celkové náklady spotřebitelského úvěru činily 14 600 Kč. Tato částka zahrnovala dle smlouvy poplatek za uzavření smlouvy ve výši 800 Kč, poplatek za správu úvěru ve výši 4 400 Kč, poplatek za výběr plateb v hotovosti ve výši 3 800 Kč a úrok ve výši 25,85% ročně. Žalovaný byl podle smlouvy povinen splácet celkovou částku 34 600 Kč ve 13 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2 600 Kč. V bodě V. 4. smlouvy byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1% denně z dlužné částky pro případ prodlení žalovaného. Žalovaný podepsal dne 14. 2. 2018 také předpis splátek ke smlouvě o úvěru a též formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru.

7. V žádosti o poskytnutí úvěru ze dne 14. 2. 2018 žalovaný uvedl, že je svobodný a je zaměstnán jako zedník u firmy právnická osoba s průměrným měsíčním příjmem ve výši 10 569 Kč. Výdaje uvedl žalovaný ve výši 5 200 Kč měsíčně. Svá tvrzení doložil výplatními páskami a pracovní smlouvou. Dále uvedl, že žije u rodičů. Jako ověřené doklady jsou uvedeny výplatní pásky a pracovní smlouva.

8. Z y označené jako credit scoring bylo zjištěno, že bodové hodnocení žalovaného jako žadatele o úvěr činilo 16 bodů, což odpovídá max. výši úvěru 25 000 Kč. Posuzovány byly osobní poměry žadatele, jeho úvěrová historie u právní předchůdkyně žalobkyně a hodnocení žadatele zástupcem právní předchůdkyně žalobkyně. Z finanční analýzy ze dne 14. 2. 2018 pak vyplývá, že žalovanému je možno poskytnout úvěr s měsíční splátkou v max. výši 4 369 Kč.

9. Z pracovní smlouvy ze dne 3. 8. 2016, že žalovaný je zaměstnán jako zedník u firmy právnická osoba obec, a to na dobu neurčitou.

10. Z výplatních pásek za měsíce prosinec 2017 a leden a únor 2018 bylo zjištěno, že čistá měsíční mzda žalovaného činila v průměru 10 569 Kč.

11. Smlouvou o prodeji části závodu ze dne 27. 9. 2018 přešla pohledávka za žalovaným na právnická osoba anonymizována dvě slova a následně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 22. 12. 2021 přešla na žalobkyni.

12. Oznámení o postoupení pohledávky na žalobkyni bylo žalovanému zasláno dne 12. 1. 2022, předžalobní výzva pak dne 2. 5. 2022.

13. Po právní stránce soud žalobou uplatněný nárok posoudil následujících ustanovení , (dále též jen„ o. z.“).

14. Podle , (dále též jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

15. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

16. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

17. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

18. Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

19. Podle , o spotřebitelském úvěru (dále též jen„ ZoSÚ“), je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

20. Podle § 84 odst. 2 ZoSÚ spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů.

21. Dle § 86 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

22. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

23. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná, avšak pouze zčásti. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným došlo k uzavření smlouvy o úvěru jako smlouvy spotřebitelské ve smyslu § 1810 o. z. Na základě této smlouvy byl žalovanému poskytnut spotřebitelský úvěr ve smyslu § 2 odst. 1 ZoSÚ ve výši 20 000 Kč za podmínek specifikovaných ve smlouvě. Soud však dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je ve smyslu citovaného § 87 odst. 1 ZoSÚ neplatná, neboť právní předchůdkyně žalobkyně neposoudila s odbornou péčí schopnost žalovaného jako spotřebitele splácet úvěr, resp. poskytla žalovanému úvěr za okolností, z nichž nebylo možno dovodit, že žalovaný bude schopen jej splácet. Soud přitom vycházel nejen ze znění výše citovaných právních předpisů, ale i z relevantní judikatury Nejvyššího soudu ČR (např. rozsudek ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. ) a Ústavního soudu ČR (např. nález ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. ). Byť se uvedená judikatura vztahovala k  , o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, účinnému do 30. 11. 2016, je s ohledem na téměř totožné znění dotčených ustanovení plně použitelná i při aplikaci zákona o spotřebitelském úvěru z roku 2016. Co se týče dílčího rozdílu, a to věty druhé a třetí ZoSÚ, dle nichž spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy; spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem, k tomu se vyjádřil Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 5. 3. 2020, ve věci C -679/18, OPR- právnická osoba Soudní dvůr se v uvedené věci zabýval výkladem článků 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS a jejich dopadu na aplikaci a 87 ZoSÚ. Vyložil, že vnitrostátní soudy musí z úřední povinnosti zkoumat, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a musí z toho vyvodit důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu. Přitom nelze připustit takovou vnitrostátní právní úpravu, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

24. V právě souzeném případě právní předchůdkyně žalobkyně zaznamenala informace, které získala o majetkové situaci žalovaného do žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru, přičemž z této je zřejmé, že při posouzení úvěruschopnosti žalovaného vycházela především z jím poskytnutých údajů. Žalovaný doložil pracovní smlouvu a 3 výplatní pásky. Jeho měsíční příjem byl velice nízký, v průměru pouhých 10 000 Kč čistého měsíčně., Sám žalovaný přitom uvedl, že má výdaje ve výši 5 200 Kč měsíčně. Přesto při posuzování jeho úvěruschopnosti nezohlednila právní zástupkyně žalovaným tvrzené měsíční výdaje, ale pro výpočet max. měsíční splátky úvěru vycházela z minimální výše měsíčních nákladů ve výši 3 500 Kč. Žalobkyně navíc ani netvrdila, že její právní předchůdkyně lustrovala žalovaného v evidencích ISIR, SOLUS nebo CEE, což soud považuje za naprosto základní požadavek na ověření úvěruschopnosti jakéhokoliv žadatele o úvěr v jakékoli výši.

25. Na základě těchto úvah soud dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně nedostála své povinnosti dle citovaných ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, tedy že žalovanému poskytla spotřebitelský úvěr, byť s odbornou péčí neposoudila jeho schopnost jako spotřebitele tento spotřebitelský úvěr splácet. S ohledem na to je smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne 14. 2. 2018 neplatná. V takovém případě tak má žalobkyně jako právní nástupkyně původní úvěrující vůči žalovanému právo toliko na to, aby jí žalovaný zaplatil zůstatek (nesplacenou část) poskytnutých finančních prostředků z titulu vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 odst. 1 a odst. 2 o. z.

26. Ze žalobních tvrzení vyplývá, že žalovaný žalobkyni, resp. její právní předchůdkyni dosud uhradil částku 19 200 Kč, přičemž žalovaný se na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil co do částky 20 000 Kč. Žalobní nárok je tudíž oprávněný pouze co do částky 800 Kč.

27. S ohledem na skutečnost, že se žalovaný vůči žalobkyni ocitl v prodlení s úhradou částky 800 Kč, má žalobkyně právo na to, aby jí žalovaný zaplatil úroky z prodlení z této částky podle o. z. ve spojení s Do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení se přitom žalovaný dostal až poté, co byl k zaplacení vyzván, neboť smlouva o úvěru je neplatná jako celek, tedy i co do ujednání o jeho splatnosti. Žalovaný byl prokazatelně k vrácení dlužné částky vyzván nejdříve v oznámení o postoupení pohledávek ze dne 11. 1. 2022, a to ve lhůtě do 10 dní od jeho doručení. Toto oznámení bylo žalovanému podle podacího lístku odesláno dne 12. 1. 2022. Z pravidelného chodu věcí a ustanovení o. z. je možno očekávat, že zásilka obsahující takovou výzvu došla do sféry žalované třetí pracovní den po odeslání, tedy 17. 1. 2022, neboť 15. 1. 2022 byla sobota. Desetidenní lhůta pro zaplacení uplynula dne 27. 1. 2022. Ode dne 28. 1. 2022 je tedy žalovaný v prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení ve výši 800 Kč.

28. Soud proto žalobě vyhověl ve výroku I. co do částky 800 Kč a z ní plynoucích úroků z prodlení ode dne 28. 1. 2022 ve výši platné k uvedenému dni dle ust.

29. Ve zbylém rozsahu soud ve výroku II. žalobu jako nedůvodnou zamítl.

30. Protože žalobkyně měla ve věci úspěch pouze částečný, rozhodoval soud o náhradě nákladů řízení podle , dle něhož platí, že měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V daném případě byl převážně úspěšným účastníkem řízení žalovaný, který však byl po celou dobu řízení nečinný a ze spisu nevyplývá, že by mu nějaké náklady řízení vznikly. Proto bylo rozhodnuto, jak je uvedeno ve výroku III.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Třebíči. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.