Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
74 C 330/2022-45
Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Kaplanovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 21 912 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 15 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 15 000 Kč od 20. 2. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky ve výši 6 912 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 766,88 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 5 313,48 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 15 000 Kč od 8. 1. 2022 do 19. 2. 2022 a s úrokem ve výši 24,81 % ročně z částky 15 000 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 15 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 15 000 Kč od 20. 2. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky ve výši 6 912 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 766,88 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 5 313,48 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 15 000 Kč od 8. 1. 2022 do 19. 2. 2022 a s úrokem ve výši 24,81 % ročně z částky 15 000 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se žalobou doručenou Okresnímu soudu v Ústí nad Labem dne 22. 7. 2022 domáhala zaplacení částky ve výši 21 912 Kč s příslušenstvím z titulu nezaplaceného úvěru, který poskytla žalovanému společnost právnická osoba, IČO číslo, sídlem adresa (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“) na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo ze dne datum. Právní předchůdce žalobkyně žalovanému poskytl úvěr 15 000 Kč, když žalovaný si tuto částku převzal v hotovosti v den uzavření smlouvy o úvěru. Žalovaný se zavázal vrátit právnímu předchůdci žalobkyně částku 27 360 Kč, tvořenou jistinou 15 000 Kč a náklady spotřebitelského úvěru 12 360 Kč v 60 týdenních splátkách po 456 Kč. Náklady spotřebitelského úvěru se skládají z úroku ve výši 3 000 Kč, z administrativního poplatku ve výši 3 000 Kč, z poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč a z poplatku za pojištění anonymizována dvě slova ve výši 360 Kč. Žalovaný své závazky nehradil řádně a včas. Žalobou uplatňovaná částka ve výši 21 912 Kč, se skládá z nesplacené jistiny ve výši 15 000 Kč a z nákladů spotřebitelského úvěru 6 912 Kč. Požadovaný kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 1 766,88 Kč představuje úrok z prodlení v zákonné výši z částky 15 000 Kč od 12. 8. 2020 do postoupení pohledávky, tj. do 7. 1. 2022. Požadovaný kapitalizovaný úrok ve výši 5 313,48 Kč představuje úrok ve výši 24,81 % ročně z částky 15 000 Kč od 12. 8. 2020 do postoupení pohledávky, tj. do 7. 1. 2022. Žalobkyně dále požaduje úhradu úroku ve výši 24,81 % ročně z částky 15 000 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 15 000 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 7. 1. 2022 došlo k postoupení shora specifikované pohledávky společnosti právnická osoba na žalobkyni. Žalobkyně uvedla, že její právní předchůdce řádně zkoumal schopnost žalovaného splácet úvěr, když údaje o jeho majetkové situaci zapsal do zákaznické karty a zároveň do ní uvedl, které údaje byly právním předchůdcem žalobkyně ověřeny z předložených dokladů. Žalovaný pohledávku neuhradil ani na základě předžalobní výzvy.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k nařízenému jednání se nedostavil.
3. Z listin y označené jako smlouva o úvěru číslo ze dne datum včetně prohlášení o poskytnutí informací soud zjistil, že na základě ní předal právní předchůdce žalobkyně (právnická osoba, IČO číslo, sídlem adresa) žalovanému dne 18. 6. 2019 částku ve výši 15 000 Kč, kterou se, a to včetně nákladů spotřebitelského úvěru ve výši 12 360 Kč (celkem 27 360 Kč), žalovaný zavázal vrátit právnímu předchůdci žalobkyně v 60 týdenních splátkách po 456 Kč. Celková částka ve výši 27 360 Kč je tvořena jistinou ve výši 15 000 Kč, úrokem ve výši 3 000 Kč (32,15 % ročně), administrativním poplatkem ve výši 3 000 Kč, poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč a poplatkem za pojištění anonymizována dvě slova ve výši 360 Kč. První splátka byla splatná ve lhůtě 7 dnů od data uzavření smlouvy.
4. Z listin y označené jako zařazení zákazníka do pojistného programu vyplývá, že ji žalovaný podepsal dne 18. 6. 2019, když jejím prostřednictvím požádal o zařazení do pojistného programu – životního pojištění.
5. Z karty zákazníka - žádosti o spotřebitelský úvěr soud zjistil, že do předtištěného vzoru byly vyplněny (zaškrtnuty) údaje o žalovaném, když dle nich má bydlet v podnájmu, žije s manželkou, nemá nezaopatřené dítě. Vyplývá z ní, že jako průměrný příjem do ní byla zapsána částka 11 000 Kč (pracovní poměr na dobu určitou), jako průměrné výdaje byla zapsána částka 8 100 Kč (bydlení 3 100 Kč, osobní výdaje 5 000 Kč), tedy použitelný příjem činí 2 900 Kč. V části žádosti o úvěr nazvané dokumenty k ověření finanční situace žadatele je zaškrtnuta pouze kolonka výplatní pásky, potvrzení o příjmu a nájemní smlouva.
6. Z kopie části nájemní smlouvy soud zjistil, že se jedná o velmi špatnou kopii části nájemní smlouvy a SIPO složenky. Dále z ní plyne, že jako pronajímatel je v ní uveden příjmení a jako nájemce je uvedena nějaká žena, když výši nájmu z předložené části nelze zjistit. Z kopie SIPO vyplývá, že jméno příjmení hradí prostřednictvím SIPA nájem ve výši 2 156 Kč.
7. Z kopie části pracovní smlouvy soud zjistil, že se jedná o velmi špatnou kopii části pracovní smlouvy a mzdových listů. Dále z ní plyne, že jako zaměstnanec je v ní uveden žalovaný, když výši mzdy ani délku pracovního poměru z předložené části nelze zjistit. Z kopií mzdových listů vyplývá, že žalovanému jsou prováděny srážky ze mzdy na přednostní pohledávky, když mzda činí přes 17 tisíc (přesná výše je nečitelná). Dva ze tří mzdových listů jsou nečitelné.
8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 7. 1. 2022 včetně části seznamu postupovaných pohledávek soud zjistil, že došlo k postoupení shora specifikované pohledávky společnosti právnická osoba za žalovaným na žalobkyni.
9. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 3. 2. 2022 včetně informací o zpracování osobních údajů soud zjistil, že společnost právnická osoba žalovanému oznámila, že došlo k postoupení pohledávky ze smlouvy číslo na žalobkyni. Dále z něj plyne, že oznámením byl žalovaný vyzván k úhradě žalobou uplatňované pohledávky, a to do 10 dnů ode dne doručení oznámení. Oznámení bylo žalovanému odesláno dne 4. 2. 2022 (podací lístek).
10. Z předžalobní výzvy ze dne 14. 4. 2022 soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě žalobou uplatňované pohledávky, a to do 29. 4. 2022. Předžalobní výzva byla žalovanému odeslána dne 19. 4. 2022 (podací lístek).
11. Z výpisu z obchodní rejstříku žalobkyně plyne, že se jedná o akciovou společnost zapsanou v obchodním rejstříku České republiky.
12. Soud má za prokázaný následující skutkový stav: Žalovaný a právní předchůdce žalobkyně podepsali dne datum listin u označenou jako smlouva o spotřebitelském úvěru číslo. Žalovaný si při podpisu smlouvy od právního předchůdce žalobkyně převzal v hotovosti částku 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit právnímu předchůdci žalobkyně částku 27 360 Kč, a to v 60 týdenních splátkách po 456 Kč. Celková částka ve výši 27 360 Kč je tvořena jistinou ve výši 15 000 Kč, úrokem ve výši 3 000 Kč (32,15 % ročně), administrativním poplatkem ve výši 3 000 Kč, poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč a poplatkem za pojištění anonymizována dvě slova ve výši 360 Kč. První splátka byla splatná ve lhůtě 7 dnů od data uzavření smlouvy. Pohledávka včetně příslušenství byla smlouvou ze dne 7. 1. 2022 postoupena žalobkyni. Právní předchůdce žalobkyně před poskytnutím úvěru dne 18. 6. 2019 zjišťoval od žalovaného informace o jeho příjmech a výdajích, které následně zanesl do žádosti o úvěr, dle nich má bydlet v nájmu, žije s manželkou, nemá nezaopatřené dítě, je zaměstnán na hlavní pracovní poměr na dobu určitou. Dle žádosti o úvěr si právní předchůdce žalobkyně k ověření údajů vyžádal pouze výplatní pásky, potvrzení o příjmu a nájemní smlouvy. Příjem činí dle údajů uvedených v žádosti o úvěr částku ve výši 11 000 Kč (pracovní poměr), průměrné výdaje činí částku ve výši 8 100 Kč (bydlení 3 100 Kč, osobní výdaje 5 000 Kč). Žalovaný předložil nájemní smlouvu, když žalobkyně předložila pouze špatnou kopii její části, dle které nájemcem byla nějaká žena a výši nájemného z ní nelze zjistit. Žalovaný předložil pracovní smlouvu, když žalobkyně předložila pouze špatnou kopii její části, ze které nelze zjistit výši mzdy ani délku pracovního poměru. Žalovaný předložil mzdové listy, když žalobkyně předložila pouze jejich špatnou kopii, když z nich vyplývá, že žalovanému jsou prováděny srážky ze mzdy přednostní pohledávky a mzda činí přes 17 tisíc (přesná výše je nečitelná).
13. Podle ustanovení § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník občanský zákoník “), není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.
14. Podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku , se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
15. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru ve znění účinném od 4. 1. 2019 (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěru schopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
16. Podle ustanovení § 87 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.
17. Podle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku , neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
18. Podle ustanovení § 588 občanského zákoníku , soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
19. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 občanského zákoníku , kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce druhého téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
20. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku , po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
21. Podle ustanovení § 1879 občanského zákoníku , věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
22. Dle názoru soudu v daném případě právní předchůdce žalobkyně nedostál povinnosti mu zákonem stanovené v ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, když před poskytnutím úvěru dne datum s odbornou péčí neposoudil schopnost žalovaného splatit úvěr, když žalobkyně sice uvedla, že právní předchůdce žalobkyně zkoumal příjmy a výdaje žalovaného, ale jím uvedené údaje si řádně neověřil, když si ověřil pouze výši příjmů a nikoliv již výši výdajů. Právní předchůdce žalobkyně navíc při ověření příjmu zjistil jinou výši příjmu (přes 17 000 Kč) nežli je uvedena v zákaznické kartě (11 000 Kč), avšak buď tuto nesrovnalost zcela ignoroval, nebo zákaznickou kartu špatně vyplnil (špatně poučil žalovaného, jak ji má vyplnit). Ze mzdových listů zároveň právní předchůdce zjistil, že žalovanému jsou již ze mzdy prováděny srážky, a to na přednostní pohledávku/y, a výše mzdy po srážkách činí cca 11 000 Kč. Skutečnost, že žalovanému jsou již prováděny srážky ze mzdy, tedy že je prováděno vymáhání již dříve neuhrazené pohledávky či pohledávek, nijak do zákaznické karty nezaznamenal. Právní předchůdce žalobkyně vůbec nezjišťoval výši a původ splatné/ých a vykonatelné/ých dluhů žalovaného. Právní předchůdce žalobkyně tak vůbec nezohlednil skutečnost, že žalovaný již v minulosti nebyl schopen hradit své závazky a muselo být přistoupeno k nucenému výkonu. Soud dodává, že dle údajů v zákaznické kartě má navíc žalovaný pracovní poměr pouze na dobu určitou, tedy právní předchůdce žalobkyně měl zjistit, zda pracovní poměr neskočí bezprostředně po uzavření smlouvy o úvěru, popř. zda má žalovaný zajištěn příjem i po ukončení stávajícího pracovního poměru. Právní předchůdce žalobkyně neověřil výši výdajů, žalovaný sice předložil nájemní smlouvu, ale není v ní uveden jako nájemce a ani z ní nelze zjistit výši nájemného, ani osobu nájemce například, zda se jedná o manželku žalovaného. Navíc tvrzené výdaje na bydlení nedosahují ani normativních nákladů na bydlení. Ostatní výdaje žalovaného nebyly ověřovány vůbec. Pokud právní předchůdce žalobkyně posuzoval výdaje žalovaného tak, že celkové výdaje domácnosti, které sdílí s manželkou,„ vydělil“ dvěma, měl zároveň do zkoumání příjmů zahrnout i příjmy (a další výdaje) manželky. Soud zdůrazňuje, že zkoumání úvěruschopnosti s odbornou péčí zahrnuje individuální vyhodnocení rizik jednotlivých klientů, tedy i podrobnější zkoumání finanční situace rizikovějších klientů, u kterých je větší pravděpodobnost, že by nemuseli být schopni úvěr splácet jako například klientů, proti kterým je vedena exekuce či výkon rozhodnutí. Právním předchůdcem žalobkyně vyžádané listin y byly nedostatečné proto, aby zjistil, jaká je majetková situace žalovaného (jaké jsou jeho reálné příjmy a výdaje) a právní předchůdce žalobkyně tak nemohl nezjistit, jaké jsou„ volné“ peněžní prostředky žalovaného a zda z nich bude žalovaný schopen uhradit splátky úvěru. Právní předchůdce žalobkyně měl zkoumání úvěruschopnosti žalovaného věnovat větší pozornost. Soud tak dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobkyně nepostupoval při zkoumání úvěruschopnosti s odbornou péčí. Nedodržení povinnosti zkoumat schopnost žalovaného splatit úvěry s odbornou péčí má dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru za následek neplatnost smlouvy o úvěru. Pokud jde o charakter neplatnosti smlouvy o úvěru uzavřené po nedostatečném posouzení úvěruschopnosti žalovaného právním předchůdcem žalobkyně, je třeba, aby k takové neplatnosti smlouvy soud přihlédl i bez návrhu, když se soud ztotožňuje s právními závěry uvedenými ve stanovisku generální advokátky Juliane Kokott ve věci C -679/2018„ Povinnost vnitrostátního soudu zkoumat z úřední povinnosti porušení některých ustanovení práva na ochranu spotřebitelů je v ustálené judikatuře označována za opatření nezbytné k dosažení ochrany spotřebitele zamýšlené příslušnými směrnicemi. Tato skutečnost vychází z předpokladu, že se spotřebitel nachází v nerovném postavení vůči prodávajícímu nebo poskytovateli z hlediska jak vyjednávací síly, tak úrovně informovanosti. Existuje tedy nezanedbatelné nebezpečí, že se spotřebitel, zejména z důvodu nevědomosti, nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně. Povinnost vnitrostátních soudů posuzovat z úřední povinnosti porušení předpisů na ochranu spotřebitele je tedy nezbytná, aby bylo narovnáno nerovné postavení mezi spotřebitelem a prodávajícím nebo poskytovatelem zásahem, který je nezávislý na smluvních stranách, ze strany vnitrostátního soudu.“ (obdobně rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 201/2018 , ze dne 20. 3. 2019). Závěry podepsaného soudu jsou v souladu i s rozhodnutím Evropského soudního dvora C -679/2018 ze dne 5. 3. 2020. Soud dodává, že porušením svých povinností zakotvených v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru právní předchůdce žalobkyně nezasáhl pouze do zájmů žalovaného jako spotřebitele, nýbrž zjevně narušil veřejný pořádek, když uvedené ustanovení chrání nejen žalovaného, ale také celou společnost (srov. rozhodnutí Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18 ). Účelem zkoumání úvěruschopnosti je mimo jiné minimalizování rizika, že klient spadne do dluhové pasti a sním i celá jeho rodina. Soud dodává, že zákonnou povinnost řádně zkoumat schopnost žalovaného splácet úvěr nelze přenášet na žalovaného, neboť splnění této povinnosti má chránit celou společnost i samotného žalovaného, který nemusí svou finanční situaci vidět objektivně a nemusí být schopen dohlédnout všechna rizika spojená s úvěrem. Povinnosti zkoumat úvěruschopnost se nelze zprostit s odkazem na to, že žalovaný byl povinen sdělit právnímu předchůdci žalobkyně všechny rozhodné skutečnosti, předně proto, že tato povinnost byla zákonem uložena přímo právnímu předchůdci žalobkyně jako odborníkovi, ale i proto, že žalovaný jako laik nemusí vědět, jaké skutečnosti jsou rozhodné pro jeho schopnost splácet úvěr, jaké jsou rizikové faktory, co snižuje jeho schopnost splácet úvěr.
23. Soud uzavírá, že právní předchůdce žalobkyně jako poskytovatel úvěru nepostupoval s odbornou péči a náležitě tak nezjistil schopnost žalovaného splatit poskytnutý úvěr, a proto je smlouva o úvěru číslo (§ 2395 občanského zákoníku ) ze dne datum neplatná, neboť se jedná o spotřebitelskou smlouvu, která odporuje § 580 odst. 1 občanského zákoníku a k této neplatnosti tak soud přihlédl bez návrhu žalovaného (§ 588 občanského zákoníku ).
24. Vzhledem ke skutečnosti, že smlouva o úvěru číslo je ze shora uvedených důvodů absolutně neplatná, nevznikl právnímu předchůdci žalobkyně nárok na úhradu poplatku za administrativní činnost, poplatku za hotovostní inkaso splátek, úroku (běžícího ve výši 32,15 % ročně resp. požadovaného 24,81 % ročně, kapitalizovaného úroku ve výši 5 313,48 Kč), poplatku za pojištění, neboť tyto byly sjednány v absolutně neplatné smlouvě. V řízení však bylo zjištěno, že žalovanému byla na základě neplatné smlouvy o úvěru poskytnuta částka ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se tak o tuto částku bezdůvodně obohatil na úkor právního předchůdce žalobkyně, a je tak podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku povinen tuto částku právnímu předchůdci žalobkyně vrátit. Zda žalovaný něčeho uhradil, se v řízení nepodařilo zjistit. Skutečnost, zda bylo něco uhrazeno, byl povinen tvrdit a prokazovat žalovaný. Pohledávka byla v souladu s § 1879 občanského zákoníku právním předchůdcem žalobkyně postoupena na žalobkyni. Jelikož je smlouva o úvěru neplatná, nemohla být ani stanovena splatnost jednotlivých nároků na vrácení poskytnutých peněžních prostředků, žalovaný tak byl dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku povinen splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění požádán. Žalovaný byl poprvé vyzván k úhradě dlužných částek oznámením ze dne 3. 2. 2022, které se do jeho dispozice dostalo dne 9. 2. 2022 (odesláno dne 4. 2. 2022 a do dispozice se dostalo dle § 573 občanského zákoníku dne 9. 2. 2022, srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 2926/2009 ), když splatnost byla stanovena do 10 dnů ode dne doručení tj. do 19. 2. 2022. Jelikož žalovaný ničeho neuhradil, od 20. 2. 2022 se tak dostal do prodlení a je povinen uhradit žalobkyni úrok z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
25. Žalobkyni vzniklo právo na vrácení bezdůvodného obohacení, soud proto žalobě, co do částky 15 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 15 000 Kč od 20. 2. 2022 do zaplacení, vyhověl (výrok I.).
26. Jelikož žalobkyni nevzniklo právo na úhradu poplatku za administrativní činnost, poplatku za hotovostní inkaso splátek, úroku (běžícího ve výši 32,15 % ročně, kapitalizovaného úroku ve výši 5 313,48 Kč), poplatku za pojištění, soudu tak nezbylo než žalobu, co do částky 6 912 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 766,88 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 5 313,48 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 15 000 Kč od 8. 1. 2022 do 19. 2. 2022 a s úrokem ve výši 24,81 % ročně z částky 15 000 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení, zamítnout (výrok II.).
27. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.
28. Na rozhodnutí o náhradě nákladů řízení soud aplikoval § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , když v řízení byl převážně úspěšný žalovaný a měl by právo na (poměrnou část) náhradu nákladů řízení. Žalovaný však náhradu nákladů nepožadoval, proto mu soud náhradu nákladů nepřiznal (výrok III.).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím soudu podepsaného. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nebudou-li povinnosti uložené tímto rozsudkem splněny v uvedených lhůtách, bude možné se domáhat po právní moci rozsudku výkonu rozhodnutí u soudu, nebo prostřednictvím exekuce.