Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
12 C 390/2022-27
Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudkyní JUDr. Romanou Malou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
pro 25 962 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba se části, kde se žalobkyně domáhala zaplacení 13 712 Kč s úrokem z prodlení 8,25 % ročně z 19 712 Kč od datum do datum, a z 5 962 Kč od datum do zaplacení, zamítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 14 250 Kč s úrokem z prodlení 8,25 % ročně z 13 750 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žaloba se části, kde se žalobkyně domáhala zaplacení 13 712 Kč s úrokem z prodlení 8,25 % ročně z 19 712 Kč od [datum] do [datum], a z 5 962 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 14 250 Kč s úrokem z prodlení 8,25 % ročně z 13 750 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se domáhala zaplacení 25 962 Kč s příslušenstvím. Dle tvrzení žalobkyně uzavřela žalobkyně s žalovaným datum smlouvu o zápůjčce. Na základě uzavřené smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému zápůjčku ve výši 15 000 Kč. Za to se žalovaný zavázal zápůjčku vrátit a společně s tím zaplatit žalobkyni souhrnný poplatek ve výši 4 712 Kč, to vše nejpozději do datum. Před uzavřením smlouvy posoudila žalobkyně schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Žalovaný zaplatil na dluh ze smlouvy o zápůjčce do datum pouze 1 250 Kč. Žalovaný je tak v prodlení a žalobkyni vedle původního nároku vznikl též nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení z dlužné částky a nárok na zaplacení smluvní pokuty. V souvislosti s prodlením žalovaného vznikly žalobkyni náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř. ”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.
4. Ze smlouvy o zápůjčce ve znění dodatku číslo ze dne datum soud zjistil, že žalobkyně uzavřela s žalovaným datum smlouvu o zápůjčce. Na základě uzavřené smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému zápůjčku ve výši 15 000 Kč. Za to se žalovaný zavázal zápůjčku vrátit a společně s tím zaplatit žalobkyni souhrnný poplatek ve výši 4 712 Kč, to vše nejpozději do datum.
5. Z karty zákazníka soud zjistil, že žalobkyně nezkoumala žádným způsobem výši měsíčních výdajů žalovaného.
6. Z vyjádření žalobkyně soud zjistil, že žalovaný na dluh ze smlouvy o zápůjčce celkem zaplatil 1 250 Kč.
7. Z upomínky soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení celé dlužné částky nejpozději do datum.
8. Z upomínek soud zjistil, že žalobkyně opětovně vyzvala žalovaného k zaplacení upomínkou ze dne datum, datum, datum a datum
9. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu:
Na základě uzavřené smlouvy o zápůjčce ze dne datum ve znění dodatku číslo ze dne datum, poskytla žalobkyně žalovanému zápůjčku ve výši 15 000 Kč. Za to se žalovaný zavázal zápůjčku vrátit a společně s tím zaplatit žalobkyni souhrnný poplatek ve výši 4 712 Kč, to vše nejpozději do datum. Při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy o zápůjčce nezkoumala žalobkyně výši měsíčních výdajů žalovaného. Žalovaný celkem na dluh ze smlouvy o zápůjčce zaplatil 1 250 Kč. Následně vyzvala žalobkyně žalovaného k zaplacení celé dlužné částky nejpozději do datum. Dále žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení upomínkou ze dne datum, datum, datum a datum.
10. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen z. s. ú.) tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie (Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne datum o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, dále jen„ směrnice“) a upravuje některá práva a povinnosti související se spotřebitelským úvěrem. Spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, zápůjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkována spotřebiteli.
11. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
12. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
13. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen „o. z.“) soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
14. Na otázku, zdali nedostatečné posouzení úvěruschopnosti způsobuje neplatnost absolutní nebo relativní úvěrové smlouvy, odpovídá rozsudek Soudního dvora ze dne datum ve věci C číslo (OPR- právnická osoba proti GK), kde Soudní dvůr vyslovil při výkladu článku 8 a 23 směrnice závěr, že tyto články musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48/ES musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.
15. V souzené věci žalobkyně nejednala s odbornou péčí, když řádně neposoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Žalobkyně žádným způsobem nezkoumala výši měsíčních výdajů žalovaného a nemohla tak stanovit výši použitelného příjmu, ze kterého by žalovaný měl být schopen splácet spotřebitelský úvěr. O tom nelze učinit než učinit závěr, že před uzavřením smlouvy o zápůjčce porušila žalobkyně svou zákonnou povinnost řádně zkoumat schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Smlouva o zápůjčce je tak absolutně neplatná (viz. rozsudek Soudního dvora ze dne datum ve věci C číslo (OPR- právnická osoba proti GK)) a soud vypořádal neplatnou smlouvu příslušné právní úpravy.
16. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
17. Podle 513 o. z. příslušenstvím pohledávky jsou úroky, úroky z prodlení a náklady spojené s jejím uplatněním.
18. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
19. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
20. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku, veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence svěřenských fondů a evidence údajů o skutečných majitelích, odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.
21. Žalovaný obdržel od žalobkyně plnění ve výši 15 000 Kč. Za toto plnění zaplatil celkem 1 250 Kč. Žalobkyně tak má nárok na zaplacení rozdílu mezi přijatým a poskytnutým plněním, tzn. žalobkyně má nárok na zaplacení 13 750 Kč.
22. Žalobkyně žalovaného vyzvala k zaplacení nejpozději do datum. Ode dne následujícího vznikl žalobkyni nárok na zaplacení zákonných úroků z prodlení z dlužné částky.
23. Na základě zjištěného skutkového stavu a s odkazem na citovaná zákonná ustanovení soud žalobě v části, kde se žalobkyně domáhala zaplacení 13 750 Kč se zákonným úrokem z prodlení a nahrazení nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 000 Kč vyhověl (výrok II) a v ostatním žalobu zamítl (výrok I). Soud přiznal žalobkyni nárok pouze na náhradu nákladů s odesláním 2 upomínek, a to upomínek z datum a z datum, tj. 2 x 500 Kč. Soud nepovažuje za účelné jednání žalobkyně, kdy v rozmezí kratším než 14 dnů odeslala několik upomínek, a tím uměle a zbytečně navyšovala náklady spojené s uplatněním pohledávky. Žalobkyně nemohla rozumně předpokládat, že za 14 dní ode dne odeslání upomínky bude schopen žalovaný zaplatit celý dluh, tím spíš když neměla znalost o výši použitelného příjmu žalovaného. Soud proto přiznal žalobkyni nárok na náhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky pouze za 2 upomínky, které byly odeslány s časovou prodlevou cca 1 měsíce (ze dne datum a ze dne datum), jelikož v tomto jednání žalobkyně spatřil soud oprávněnou snahu žalobkyně domoci se uspokojení svých nároků. Naopak v případě předžalobních upomínek odeslaných v kratších časových intervalech a ve vyšším množství než 2, spatřuje soud pouze snahu žalobkyně uměle navýšit náklady spojené s uplatněním pohledávky, a proto v této části žalobu zamítl. Požadavek soudu, aby žalobkyně neodesílala neúměrně vysoký počet upomínek není jakkoliv neobvyklý. příjmení odesílání 2 výzev k plnění předtím, než je přistoupeno k vymáhání pohledávek prostřednictvím soudu, je běžná například u pohledávek vymáhaných Policií České republiky.
24. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. tak, žádnému z účastníků nepřiznal nárok na náhradu nákladů řízení, jelikož jejich úspěch ve věci byl relativně shodný. Soud žalobkyni přiznal nárok na zaplacení 14 250 Kč spolu s úrokem z prodlení a v částce 13 712 Kč s úrokem z prodlení žalobu zamítl.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Mostě. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.