Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
28 C 408/2022-39
Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Auterskou Šaškovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
pro zaplacení 25 066,47 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 14 400 Kč
s 11,75 % zákonným úrokem z prodlení z částky 14 000 Kč jdoucím od 12.3.2022 do zaplacení,
s 11,75 % zákonným úrokem z prodlení z částky 400 Kč jdoucím od 12. 3. 2022 do zaplacení,
to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Co do zbytku se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 14 400 Kč s 11,75 % zákonným úrokem z prodlení z částky 14 000 Kč jdoucím od 12.3.2022 do zaplacení, s 11,75 % zákonným úrokem z prodlení z částky 400 Kč jdoucím od 12. 3. 2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Co do zbytku se žaloba zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.
1. Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu dne 23. 9. 2022 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit jí částku 25 066,47 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi právním předchůdcem žalobkyně společnosti právnická osoba a žalovanou došlo dne 8. 6. 2020 k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo to poté, co právní předchůdce žalobkyně splnil svou zákonnou povinnost ve smyslu ustanovení § 9 zákona č. 145/2010 Sb. , s odbornou péčí posoudil schopnost žalované spotřebitelský úvěr splácet. Na základě této smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, přičemž žalovaná se zavázala peněžní prostředky vrátit včetně částky ve výši 20 593 Kč představující součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 13 286 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 22,62 % ročně a částku za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč a za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 3 872 Kč. Celkovou částku se zavázala žalovaná uhradit v hotovosti v 15 měsíčních splátkách po 2 707 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 8. 9. 2021. Žalovaná však splátky řádně a včas nehradila, kdy od uzavření smlouvy do podpisu smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022 uhradila toliko částku 6 000 Kč. Oznámení o postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno. Od té doby neuhradila ničeho. Žalobkyně se tak domáhala uhrazení dlužné jistiny ve výši 15 900,83 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 1 418,73 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 1 938,58 Kč, dále úroků ve výši 22,62 % ročně z dlužné jistiny od 29. 1. 2022 do zaplacení a úroku z prodlení v zákonné výši z dlužné jistiny od téhož data do zaplacení.
2. Žalobkyně dále uvedla, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla uzavřena dne 10. 2. 2020 smlouva o spotřebitelském úvěru číslo. I v tomto případě právní předchůdce žalobkyně s odbornou péčí posoudil schopnost žalované spotřebitelský úvěr splácet. Na základě této smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované částku 20 000 Kč v hotovosti, přičemž žalovaná se zavázala za poskytnuté peněžní prostředky zaplatit částku 13 917 Kč představující součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 9 337 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 24,24 % ročně, částku za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč a částku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 3 080 Kč. Celkovou částku se zavázala uhradit ve 12 měsíčních splátkách po 2 827 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena ke dni 10. 2. 2021. Na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 28. 1. 2022 byla smlouva postoupena žalobkyni, o čemž byla žalovaná písemně informována. Žalovaná uhradila toliko částku 19 6000 Kč. Žalobkyně tedy požadovala uhrazení dlužné jistiny ve výši 9 165,64 Kč, dále kapitalizovaných úroků ve výši 2 172,38 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 1 048,13 Kč, úroku ve výši 24,24 % ročně z dlužné jistiny jdoucího od 29. 1. 2022 do zaplacení a úroků z prodlení jdoucích z dlužné jistiny od téhož data do zaplacení.
3. Žalovaná se k věci nevyjádřila.
4. Soud v dané věci postupoval v souladu s § 115a o.s.ř. a k projednání ve věci samé nenařídil jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobcem předložených listinných důkazů. Žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila a žalovaná se v rámci lhůty ve výzvě doručené jí do vlastních rukou se v tomto směru nevyjádřila, ačkoliv byla poučena o tom, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, soud bude předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí.
5. Po zhodnocení předložených listin má soud za prokázaný následující skutkový stav. Mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobkyně došlo dne 10. 2. 2020 k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, na základě které byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč s tím, že žalovaná se současně zavázala uhradit za poskytnutí těchto prostředků poplatek ve výši 13 917 Kč, který byl vypočten jako úrok ve výši 9 337 Kč, částka za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši 1 500 Kč a částka za rozšířenou doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 3 080 Kč, celkem se tak zavázala uhradit celkem částku 33 917 Kč a to formou 12 měsíčních splátek po 2 820 Kč. Úroková sazba byla stanovena ve výši 77,4 % ročně, RPSN pak činila 135,14 %. Ze zákaznické karty – žádosti o spotřebitelský úvěr vyplynulo, že žalovaná svůj měsíční příjem uvedla v částce 18 960 Kč (k tomuto tvrzení právní předchůdce žalobkyně soudu předložil taktéž výplatní pásku žalované za období prosinec 2019 a listopad 2019 a pracovní smlouvu) s tím, že žalovaná jako odhadované měsíční výdaje uvedla částku 9 000 Kč (v souvislosti s tímto právní předchůdce žalobkyně soudu předložil smlouvu o podnájmu, ze které vyplynulo, že žalovaná za nájem měsíčně hradila částku 9 000 Kč). Z karty dále vyplynulo, že žalovaná uvedla další čistý příjem do domácnosti ve výši 18 100 Kč, k tomuto příjmu však žalobkyně žádné listin y prokazující jeho pravdivost nepředložila. Soud dále z předložených listin zjistil, že mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena dne 8. 6. 2020 smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě které byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, kdy v souvislosti s poskytnutím těchto peněžních prostředků se žalovaná zavázala uhradit poplatek ve výši 18 658 Kč, představující úrok ve výši 13 286 Kč, částku za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši 1 500 Kč a dále částku za rozšířenou doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 3 872 Kč. Dále se zavázala uhradit pojistné za doplňkové pojištění ve výši 1 935 Kč Celkem se tak zavázala uhradit částku 40 593 Kč s tím, že úroková sazba byla sjednána ve výši 86 % ročně, kdy dlužnou částku se žalovaná zavázala uhradit formou 15 měsíčních splátek po 2 707 Kč RPSN bylo stanoveno ve výši 148,46 %. I v souvislosti s touto smlouvou žalobkyně předložila zákaznickou kartu – žádost o spotřebitelský úvěr ze dne 8. 6. 2020, ze kterého vyplynulo, že měsíční příjem žalované činil dle jejího tvrzení 21 107 Kč, další měsíční příjem do domácnosti byl uveden ve výši 18 720 Kč, odhadované měsíční výdaje pak ve výši 9 000 Kč a interní splátky ve výši 2 829 Kč. Žalobkyně k dotvrzení těchto skutečností soudu předložila shora uvedené listin y, což znamená výplatní pásky z listopadu a prosince 2019, pracovní smlouvu a nájemní smlouvu. Ze smlouvy o postoupení pohledávek má soud za prokázané, že pohledávka byla postoupena žalobkyni, přičemž žalovaná byla o postoupení pohledávek písemně informována (smlouva o postoupení pohledávek, oznámení o postoupení pohledávek). Žalovaná v souvislosti s půjčkou uzavřenou dne 8. 6. 2020 uhradila toliko částku 6 000 Kč, s poskytnutím peněžních prostředků dne 10. 2. 2020 uhradila částku 19 600 Kč (tvrzení žalobkyně, tabulky umoření). Bylo případně na žalované, aby tvrdila a prokazovala opak, ale nestalo se tak.
6. Podle ustanovení § 86 odst. 1 ,2 zákona č. 257/2016 , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
7. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
8. V daném případě soud dospěl k závěru, že na obě shora uvedené smlouvy je nutno nahlížet jako na absolutně neplatné, kdy právní předchůdce žalobkyně nesplnil svoji povinnost dle ustanovení § 86 a následujících zákona o spotřebitelském úvěru řádně ověřit úvěruschopnost žalované hradit poskytnutý úvěr. V souvislosti s tímto soud poukazuje například na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 . Právní předchůdce žalobkyně nedostál povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti žalované jako spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, pokud žalovanou vyhodnotil jako osobu, která je schopná splácet částku 2 827 Kč měsíčně v případě smlouvy ze dne 10. 2. 2020 a částku 2 707 Kč měsíčně v případě smlouvy ze dne 8. 6. 2020. V daném případě žalobkyně předložila toliko výplatní pásky za období listopad a prosinec 2019 prokazující příjem žalované ve výši 19 471 Kč a ve výši 18 450 Kč a dále pracovní smlouvu ze dne 1. 11. 2019 uzavřenou na dobu určitou jednoho roku se zkušební dobou tři měsíce. Žalobkyně dále předložila nájemní smlouvu ze dne 1. 8. 2019 uzavřenou na dobu neurčitou s nájemným sjednaným včetně měsíčních záloh a paušálních plateb ve výši 9 000 Kč. K tomu je nutno uvést, že v případě smlouvy ze dne 10. 2. 2020 se právní předchůdce žalobkyně spokojil s toliko tvrzením o tom, že odhadované měsíční výdaje žalované činí částku 9 000 Kč, přičemž tato částka se rovnala sjednanému nájemnému. Je tak zřejmé, že uvedené celkové měsíční výdaje nemohly odpovídat reálné situaci, kdy minimálně v souvislosti s běžnými potřebami musela mít žalovaná další výdaje, které však nijak nebyly, dle názoru soudu zcela účelově, zohledněny. Navíc, pokud byl uveden další příjem do domácnosti ve výši 18 100 Kč, tento nebyl nijak prokázán. V případě smlouvy ze dne 8. 6. 2020 se právní předchůdce žalobkyně spokojil toliko s tím, že měsíční příjem žalované měl činit částku 21 107 Kč, když vycházel pouze z výplatních pásek za měsíc listopad 2019 a prosinec 2019, tedy tyto nebyly již aktuální a z toho, že měsíční výdaje žalované jsou 9 000 Kč stejně jako v prvém případě, kdy nad částku 9 000 Kč byla v měsíčních výdajích uvedena částka 2 827 Kč představující interní splátku. Ani v tomto případě nebyly zohledněny běžné potřeby žalované. Stejně tak nebyl žádným způsobem doložen další příjem do domácnosti ve výši 18 720 Kč. Z těchto skutečností je zřejmé, že právní předchůdce žalobkyně nepostupoval s odbornou péčí, při posouzení schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr, o čemž ostatně svědčí i skutečnost, že žalovaná poskytnuté úvěry řádně a včas neuhradila. Soud obě dvě dané smlouvy posoudil jako smlouvy absolutně neplatné a nárok žalobkyně posoudil jako nárok z bezdůvodného obohacení ve smyslu ustanovení § 2991 Občanského zákoníku . V řízení bylo prokázáno, že žalované byla poskytnuta jistina ve výši 20 000 Kč v případě smlouvy ze dne 10. 2. 2020, na kterou žalovaná uhradila částku 19 600 Kč, bezdůvodné obohacení tak činí částku 400 Kč. V případě smlouvy ze dne 8. 6. 2020 byla žalované poskytnuta částka 20 000 Kč, přičemž tato uhradila pouze částku 6 000 Kč, bezdůvodné obohacení tak činí částku 14 000 Kč. Soud tak žalobě vyhověl co do částky 14 400 Kč s tím, že žalobkyni přiznal i úrok z prodlení od data následujícího po uplynutí lhůty, která byla žalované po výzvě k úhradě stanovena tedy od 12. 3. 2022, kdy z podacího archu vyplynulo, že výzva k úhradě do 10 dnů byla zaslána dne 24. 2. 2022, domněnka dojití pak nastala dne 1. 3. 2022 v souladu s ustanovením § 573 Občanského zákoníku , nejpozději do 11. 3. 2022 měla žalovaná plnit, pokud tak neučinila dostala se od 12.3.2022 do prodlení (§ 1970 Občanského zákoníku ).
9. O náhradě nákladů řízení soud rozhodoval dle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , kdy žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů nepřiznal. Žalovaná byla ve věci převážně úspěšná (nutno přihlédnout i k požadovanému příslušenství kapitalizovanému ke dni vydání rozhodnutí), nebylo však prokázáno, že by žalované nějaké náklady vznikly.
10. O lhůtě k plnění soud rozhodoval dle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu Plzeň-město. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.