Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
214 C 213/2022-55
Okresní soud v Kladně rozhodl samosoudkyní JUDr. Evženií Vodovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa žalobkyně
zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení, LL.M.
sídlem adresa
proti
žalované: osobní údaje žalované
trvale bytem adresa žalované
o zaplacení částky 23 593 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 14 997 Kč s 15% úrokem z prodlení z částky 14 997 Kč od 22. 11. 2022 do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.
II. Co do částky 8 596 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení od 21. 11. 2022 do 7. 12. 2020 ve výši 155,12 Kč, 15% úroku z prodlení z částky 23 593 Kč od 8. 12. 2022 do 21.11.2022 a 15% úroku z prodlení z částky 8 596 Kč od 22. 11. 2022 do zaplacení se žaloba zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 710,60 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Kladně doplatek soudního poplatku ve výši 236 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku na č. účtu: číslo – číslo pod variabilní symbol.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 14 997 Kč s 15% úrokem z prodlení z částky 14 997 Kč od 22. 11. 2022 do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku. II. Co do částky 8 596 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení od 21. 11. 2022 do 7. 12. 2020 ve výši 155,12 Kč, 15% úroku z prodlení z částky 23 593 Kč od 8. 12. 2022 do 21.11.2022 a 15% úroku z prodlení z částky 8 596 Kč od 22. 11. 2022 do zaplacení se žaloba zamítá. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 710,60 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně. IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Kladně doplatek soudního poplatku ve výši 236 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku na č. účtu: [číslo] – [číslo] pod [variabilní symbol].
1. Žalobkyně se na žalované domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 30. 3. 2022 uzavřela se žalovanou smlouvu o úvěru, na základě níž poskytla žalované částku 15 000 Kč, kterou se žalovaná zavázal splácet spolu s poplatkem za poskytnutí v částce 495 Kč, poplatkem za korunový odklad ve výši 1 485 Kč, poplatkem za bezpečnou splátku 99 Kč a úrokem ve výši 735 Kč účtovaném za druhou až osmou splátku, splatnost úvěru byla sjednána na 24 měsíců od jeho poskytnutí. Žalovaná si prodloužila splatnost aktuálně splatné splátky o jeden měsíc tzv. korunovým odkladem, k němuž došlo dne 2.5.2022 a 30.5.2022, kdy žalovaná zaplatila vždy částku 1 Kč, tuto částku zaplatila žalovaná i dne 30.6.2022, tedy celkem zaplatila 3 Kč. Sjednána byla rovněž smluvní pokuta ve výši 10 % z nesplacené jistiny a úroků. Smlouva byla uzavřena distančně prostřednictvím internetové stránky webová adresa po provedeném schvalovacím procesu, zadání SMS kódu a ověření vlastnictví účtu. Nyní se žalobkyně domáhá zaplacení jistiny úvěru ve výši 14 998 Kč, poplatku za poskytnutí 495 Kč, poplatku za bezpečnou splátku 396 Kč (99 Kč x 4), poplatku za prodloužení splatnosti korunovým odkladem 2 969 Kč (1 485 Kč x 2 – 1 Kč), úroků 2 205 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 1 030 Kč (3 x 300 Kč + 130 Kč) a smluvní pokuty ve výši 1 500 Kč (3 x 500 Kč). Dále žalobkyně požadovala kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení za období od 21. 11. 2022 do 7. 12. 2022 ve výši 155,12 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 23 593 Kč od 8. 12. 2022 do zaplacení.
2. Elektronický platební rozkaz ve věci nebyl vydán pro pochybnosti o oprávněnosti celkové žalované částky.
3. Z doplňujícího vyjádření žalobkyně soud shledal, že žalobkyně provedla lustraci v registrech SOLUS (nenalezen žádný závazek po splatnosti), NRKI (pozitivní hodnocení) CEE a ISIS (v registru nenalezen) a pro vstupní data pro zjištění kreditního skóre žalované bylo zjištěno, že splátky NRKI činí 11 273 Kč, od žalované dostala informace, že čistý měsíční příjem činí 25 000 Kč, čistý měsíční příjem ostatních členů domácnosti 20 000 Kč a měsíční výdaj domácnosti 10 000 Kč, takto vypočetla její limit nejvyšší měsíční splátky (MLS).
4. Soud ve věci nařídil jednání, žalobkyně prostřednictvím právního zástupce omluvila svoji neúčast, pokud jde o žalovanou k jednání se bez omluvy nedostavila, doručení měla vykázané, soud proto podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád (dále jen,,o.s.ř. “) jednal v její nepřítomnosti.
5. V úvěrové smlouvě ze dne 30. 3. 2022 (ID žádosti číslo) se žalobkyně zavázala poskytnout žalované 15 000 Kč jako bezúčelový úvěr, který se žalovaná spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru 495 Kč zavázala splatit ve 24 splátkách, s poplatkem za korunový odklad 99 Kč a smluvní pokutou za prodlení se splacením úvěru ve výši 10 % ze splatné jistiny a úroků. Žalovaná je zde podepsána SMS kódem odeslaným na telefonní číslo uvedeným ve smlouvě. Žalobkyně si také vyžádala kopii občanského průkazu žalované.
6. V úvěrové zprávě má žalovaná uvedeny jeden existující splátkové kontrakt, jeden nesplátkový kontrakt a jednu kreditní kartu.
7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen o.z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
8. Podle § 86 odst. 1 , 2 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen,,zsu“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
9. Dle ustanovení § 87 odst. 1 zsu platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 75 zsu poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.
10. Podle § 2 odst. 1 písm. b) zákona č. 634/1992 Sb. , o ochraně spotřebitele, ve znění předpisů pozdějších, odbornou péčí se rozumí úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.
11. Z důvodové zprávy k zákonu č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru je zřejmé, že zákon je transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS. Z důvodové zprávy k § 86 zsu se podává, že poskytovatel je povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Posouzení úvěruschopnosti přitom směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem na příjmy a výdaje spotřebitele. Při získání relevantních informací za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele věřitel vychází především z informací dodaných spotřebitelem a další informace získává při respektování principu přiměřenosti nejvýše v rozsahu nezbytně nutném pro splnění této své povinnosti při maximálním respektování spotřebitelových práv na ochranu jeho osobních údajů. Stanoví se najisto, že věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Jedná se o posílení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy jsou úvěry poskytovány nikoli s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem.
12. Podle rozsudku Nejvyššího soudu České republiky z 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 odborná péče věřitele při posouzení platební schopnosti spotřebitele vyžaduje, aby věřitel při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr nevyšel pouze z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků. Dle Nejvyššího soudu již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1. zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. To ostatně dle Nejvyššího soudu ve svém rozhodnutí dovodil také Nejvyšší Správní soud v rozhodnutí sp. zn. 1 As 30/2015 ze dne 1.4.2015. V nálezu Ústavního soudu České republiky sp. zn. III. US 4129/18 ze dne 26.2.2019 se Ústavní soud taktéž zabýval splněním povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele dané ustanovením § 9 odst. 1 . zákona č. 145/2010 a obiter dictum mimo jiné uvedl, že stávající účinná právní úprava zakotvená v § 86 zákona č. 257/2006 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, je obsahově obdobná předchozí právní úpravě, tedy pro účely tohoto výkladu lze vycházet z toho, že se právní úprava nezměnila. I v tomto nálezu Ústavní soud vyšel z prejudikatury Soudního dvora EU, a to jmenovitě rozsudku ze dne 18.12.2014 ve věci C -449/13 CA Consumer Finance s.a. versus Ingrid Bakkaus a další v němž vyložil článek 8 směrnice 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a zrušení směrnice Rady 87/102 EHS a její bod 26 preambule tak, že poskytovatel úvěru má povinnost posoudit úvěruschopnost dlužníka na základě dostatečných informací („ na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady)“, tím má být podle Soudního dvora zabráněno, aby věřitelé neposkytovali úvěry nezodpovědně. Ústavní soud tak uzavřel, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit.
13. Z rozsudku Soudního dvora Evropské unie (dále jen„ SDEU“) Consumer Finance, CE -449/13 se podává, že důkazní břemeno k prokázání tvrzení, že úvěruschopnost byla řádně podnikatelem posuzována, spočívá na poskytovateli. V případě porušení povinnosti úvěrujícího dostatečně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru je smlouva o úvěru uzavřená v režimu zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru neplatná absolutně (rozsudek SDEU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18).
14. Z rozsudku SDEU ze dne 5.3.2020 ve věci C -679/18 OPR- Finance s.r.o. proti GK se podává, že Soudní dvůr přihlásil k aplikovatelnosti svého rozhodnutí ze dne 18.12.2014 CA Consumer Finance, C -449/13 a mimo jiné také zopakoval, že z článku 8 odst. 1 směrnice 208/48 ve spojení s bodem 28 jejího odůvodnění vyplývá, že před uzavřením úvěrové smlouvy je věřitel povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele, přičemž tato povinnost může případně zahrnovat i vyhledávání v příslušných databázích. V tomto ohledu je nutno připomenout, že v souladu s bodem 26 z odůvodnění této směrnice má tato povinnost za cíl, aby věřitel jednal zodpovědně a neposkytoval úvěr spotřebitelům, kteří nejsou úvěruschopní. Tato povinnost navíc tím, že směřuje k ochraně spotřebitele před riziky nadměrného zadlužení a platební neschopnosti přispívá k uskutečnění cíle směrnice 2008/48, kterým je provést v úpravě spotřebitelských úvěrů úplnou a kogentní harmonizaci. V tomto rozhodnutí z března tohoto roku SDEU opět zdůraznil princip efektivity při interpretaci právní úpravy, která je přímou transpozicí směrnic unijního práva, tj. i směrnice 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 tak, aby byl naplněn cíl právní regulace EU. S ohledem na uvedený princip efektivity transpozice směrnice se má soud přidržet při nedostatečné transpozici do vnitrostátního práva znění Směrnice a jejího cíle.
15. V souzeném případě po zhodnocení shora provedeného dokazování a z vyjádření žalobkyně soud dospěl k závěru, že příjmy a výdaje žalované byly před poskytnutím úvěru šetřeny dotazníkovým způsobem s neověřenou informací o příjmu domácnosti žalované a ostatních členů ve výši 45 000 Kč a vůbec neověřenými reálnými výdaji na bydlení a nespecifikovanými měsíčními výdaji 10 000 Kč, soud má tyto výdaje naprosto za podhodnocené. Za takto jištěného stavu soud uzavřel, že žalobkyně řádně s odbornou péčí úvěruschopnost žalované před poskytnutím úvěru neposuzovala a soud nemohl dojít k jinému závěru, než posoudit předmětnou smlouvu jako absolutně neplatnou, k čemuž je soud povinen přihlížet z úřední povinnosti (§ 588 o. z.). Zároveň v případě absolutní neplatnosti právního jednání nepřichází moderace soudem, jako je tomu u případů relativní neplatnosti, vůbec v úvahu.
16. Soud měl v úmyslu při jednání poučit žalobkyni ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. , aby doplnila svá tvrzení a označila důkazy k tomu, že s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Žalobkyně se však jednání nezúčastnila a jak plyne z ustálené judikatury, poučení podle § 118a o.s.ř. je zásadně poskytováno při jednání. Po účastníkovi lze spravedlivě žádat, aby se takového jednání účastnil, nebo aby v opačném případě nesl procesní následky své neúčasti. Soud ani není povinen uvedené poučení sdělovat účastníkovi jinak, či odročovat kvůli tomu jednání (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. 28 Cdo 3665/2009 ).
17. Podle § 2991 odst. 1,2 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o.z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
18. Z dokladu o provedené platbě vzal soud za prokázané, že žalobkyně dne 30.3.2022 poukázala na účet č. bankovní účet částku 15 000 Kč, ze zprávy právnická osoba ze dne 3.1.2023 vzal soud za prokázané, že majitelem a disponentem předmětného účtu byla v měsíci březnu 2022 žalovaná, na tento účet byla žalobkyní dne 30.3.2022 poukázána částka 15 000 Kč.
19. Z předžalobní upomínky ze dne 21.10.2022 ve spojení s podacím archem ze dne 24.10.2022 soud shledal, že žalovaná byla upomínána o zaplacení dluhu ze smlouvy o úvěru ze dne 30.3.2022 ve lhůtě 30 dnů od sepsání výzvy.
20. Žalovaná od žalobkyně převzala částku 15 000 Kč, přičemž vrátila toliko 3 Kč, co do částky 14 997 Kč se tak bezdůvodně obohatila a je povinna plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení žalobkyni také vrátit. Vedle práva na zaplacení jistiny vznikl žalobkyni dle § 1968 o.z. ve spojení s § 1970 o.z. a nařízením vlády č. 351/2013 Sb. , kterým se určuje výše úroků z prodlení, též nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení. Požadovaný zákonný úrok z prodlení bylo možné žalobkyni přiznat až od 22.11.2022, neboť v případech bezdůvodného obohacení je pro určení splatnosti vydat bezdůvodné obohacení rozhodné doručení výzvy k vydání bezdůvodného obohacení, popř. uplynutí lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32 Cdo 4179/2007 ).
21. Co do zbytku požadovaného nároku byla žaloba zamítnuta, což obráží výrok II. rozsudku.
22. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř. , pro posouzení výše náhrady nákladů řízení vyčíslil soud požadovaný 15% úrok z prodlení z částky 23 593 Kč od 8. 12. 2022 do rozhodnutí soudu 15. 2. 2023 částkou 678,70 Kč, takto se žalobkyně domáhala zaplacení částky 24 426,82 Kč (23 593 Kč + 155,12 Kč + 678,70 Kč). Žalobkyni však byla přiznána částka 14 997 Kč a 15% úrok z prodlení z této částky od 22.11.2022 do rozhodnutí soudu 15.2.2023 ve výši 530,03 Kč, tedy celkem 15 527,03 Kč Žalobkyně byla proto úspěšná co do 63,5% a neúspěšná co do 36,5%, přísluší jí proto rozdíl mezi mírou úspěch a mírou neúspěchu, tedy 27% náhrady nákladů řízení.
23. Náklady žalobkyně jsou tvořeny zaplaceným a doměřeným soudním poplatkem v částce 1 180 Kč a náklady zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 23 593 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava zastoupení, kvalifikovaná výzva k plnění, podání ve věci samé) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % Kč ve výši 252 Kč, celkem 2 632 Kč, což s ohledem na nárok 27% náhrady nákladů řízení představuje částku 710,60 Kč O DPH bylo rozhodnuto podle § 137 odst. 3 o.s.ř. , když právní zástupce žalobkyně doložil, že je plátcem této daně, v souladu s § 149 odst. 1 o.s.ř. bylo žalovanému uloženo zaplatit náklady řízení k rukám právního zástupce žalobkyně.
24. Soudní poplatek byl zaplacen ve výši 944 Kč, avšak ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz. Soud proto podle položky 2 odst. 2 ve spojení s položkou 1 odst. 1 písm. b) Sazebníku poplatků zákona č. 549/1991 Sb. , o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, soudní poplatek žalobkyni doměřil.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím zdejšího soudu ve dvou vyhotoveních.
Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze navrhnout soudní výkon rozhodnutí nebo exekuci.
Nebude-li soudní poplatek doplacen, bude soudem vymáhán.