Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
18 C 401/2021-33
Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Hermanovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 14 106,01 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 7 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 7 000 Kč od 10. 5. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se co do částek jistiny ve výši 3 960,38 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 711 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 10 220,34 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 256 Kč, částky 3 145,63 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 10 960,38 Kč od 20. 7. 2021 do 9. 5. 2022 a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 3 960,38 Kč od 10. 5. 2022 do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 7 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 7 000 Kč od 10. 5. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se co do částek jistiny ve výši 3 960,38 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 711 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 10 220,34 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 256 Kč, částky 3 145,63 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 10 960,38 Kč od 20. 7. 2021 do 9. 5. 2022 a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 3 960,38 Kč od 10. 5. 2022 do zaplacení, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 26. 11. 2021 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 10 960,38 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 10 960,38 Kč od 20. 7. 2021 do zaplacení, dále kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 711 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 10 220,34 Kč, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 256 Kč, a částku 3 145,63 Kč a rovněž tak povinnost nahradit vzniklé náklady řízení s odůvodněním, že právní předchůdce žalobkyně společnost právnická osoba IČO uzavřela dne 27. 6. 2019 s žalovanou smlouvu o úvěru číslo. Na základě uzavřené smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované částku ve výši 15 000 Kč, kterou žalovaná převzala v hotovosti v místě svého bydliště. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr hradit formou pravidelných měsíčních splátek ve výši 1 992 Kč, přičemž první splátka byla splatná do měsíce od podpisu uzavřené smlouvy o úvěru. Spolu s jistinou se žalovaná ve smlouvě zavázala uhradit také úrok v celkové výši 1 444 Kč, úplatu za poskytnutí úvěru ve výši 7 350 Kč, náklady na vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 394 Kč a poplatek za inkaso platby v hotovosti v místě bydliště ve výši 2 700 Kč. Pro případ nezaplacení jakékoli splátky řádně a včas, pak byla žalovaná povinna zaplatil smluvní pokutu za každý den prodlení ve výši 0,1 % z dlužné částky. Žalovaná uhradila celkem 4 splátky celkem ve výši 8 000 Kč, které byly použity na úhradu dlužné jistiny ve výši 4 039,62 Kč a na dlužné příslušenství ve výši 3 960,38 Kč. Následující splátky pak žalovaná neuhradila řádně a včas. Právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku za žalovanou na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19. 7. 2021. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 5. 8. 2021. Žalovaná ani přes zaslanou výzvu k úhradě na pohledávku nezaplatila ničeho.
2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila.
3. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a o.s.ř., vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně ani žalovaná se k této výzvě nevyjádřily, ačkoliv jim byla výzva doručena na adresu pro doručování ve smyslu § 46 a § 46b písm. a) o. s. ř., proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise.
4. Z provedených důkazů byly zjištěny následující skutečnosti:
5. Podle Žádosti o úvěr požádala žalovaná společnost právnická osoba o úvěr ve výši 15 000 Kč. Žalovaná uvedla, že je zaměstnaná od 1. 11. 2018 s čistým měsíčním příjmem ve výši 11 321 Kč, výdaje za bydlení představují částku 1 000 Kč měsíčně, výdaje na dopravu, jídlo a osobní náklady představují částku ve výši 3 410 Kč měsíčně a dále má žalovaná měsíční výdaje ve výši 500 Kč za telefon. Jako druh bydlení uvedla žalovaná u přítele a uvedla, že nemá žádnou vyživovací povinnost.
6. Podle Smlouvy o úvěru číslo podepsané žalovanou dne 27. 6. 2019 společnost právnická osoba poskytla v místě bydliště žalované peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč. Za poskytnutí úvěru byla žalovaná povinna společnosti shora zaplatit úrok v celkové výši 1 444 Kč, za poskytnutí úvěru zaplatit úplatu ve výši 7 350 Kč, náklady na vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 394 Kč a poplatek za inkaso platby v hotovosti ve svém bydlišti ve výši 2 700 Kč. Žalovaná se zavázala uhradit celkovou dlužnou částku formou 14-ti pravidelných měsíčních splátek ve výši 1 992 Kč, přičemž první splátka byla splatná do měsíce od podpisu této smlouvy. Pro případ nezaplacení jakékoli splátky řádně a včas, pak byla žalovaná povinna zaplatil smluvní pokutu za každý den prodlení ve výši 0,1 % z dlužné částky.
7. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru vyplývají tytéž informace jako ze smlouvy o spotřebitelském úvěru popsané shora.
8. Podle pracovní smlouvy uzavřené dne 31. 10. 2018 mezi žalovanou a společností právnická osoba byla žalovaná zaměstnaná jako prodavačka na dobu určitou nejdéle do 31. 12. 2018 po dobu nemoci paní jméno příjmení s měsíční mzdou 17 600 Kč hrubého.
9. Podle Dodatku k pracovní smlouvě ze dne 31. 10. 2018 uzavřeného dne 28. 12. 2018 mezi žalovanou a společností právnická osoba pak došlo k prodloužení pracovní smlouvy s žalovanou opět na dobu určitou nejpozději do 30. 6. 2019 po dobu pracovní neschopnosti jméno příjmení.
10. Podle výplatní pásky žalované za měsíc březen 2019 byla žalované vyplacena čistá mzda ve výši 6 566 Kč, neboť se žalované strhla částka 2 717 Kč na nepředností exekuční pohledávku. Podle výplatní pásky žalované za měsíc duben 2019 byla žalované vyplacena čistá mzda ve výši 12 282 Kč, po odečtení srážky na nepředností pohledávku ve výši 3 930 Kč. Podle výplatní pásky žalované za měsíc květen 2019 byla žalované vyplacena čistá mzda ve výši 12 094 Kč, po odečtení srážky na nepřednostní pohledávku ve výši 3 089 Kč.
11. Podle nájemní smlouvy uzavřené mezi jméno příjmení jako pronajímatelem a jméno příjmení jako nájemcem dne 27. 11. 2018 byl nájemci přenechán do užívání byt v obec v ulici ulice a číslo na dobu určitou do 27. 1. 2019. Nájemce je povinen hradit nájemné ve výši 6 500 Kč. Záloha na vodu činí 500 Kč měsíčně za osobu a záloha za společné prostory činí 100 Kč za osobu.
12. Podle Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 19. 7. 2021 postoupila společnost právnická osoba na právnická osoba obec a právnická osoba pohledávky vzniklé ze smluv o úvěru, které uzavřel postupitel jako věřitel se svými klienty jako dlužníky.
13. Podle dopisu ze dne 5. 8. 2021 adresovaného žalované na adresu adresa žalované
14. Podle Podacího archu České pošty s.p. odeslala žalobkyně žalované dne 9. 8. 2021 doporučenou zásilku na adresu adresa žalované.
15. Podle dopisu ze dne 17. 8. 2021 adresovaného žalované na adresu adresa žalované.
16. Podle dopisu ze dne 6. 9. 2021 adresovaného žalované na adresu adresa žalované.
17. Podle dopisu ze dne 18. 10. 2021 adresovaného žalované na adresu adresa žalované
18. Podle Podacího archu České pošty s.p. odeslal zástupce žalobkyně žalované dne 20. 10. 2021 doporučenou zásilku na adresu adresa žalované.
19. Podle listiny Výpis úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky učinila žalobkyně celkem dva úkony realizované ve fázi mimosoudního vymáhání pohledávky za žalovanou.
20. Soud učinil tento závěr o skutkovém stavu:
21. Dne 27. 6. 2019 uzavřel právní předchůdce žalobkyně a žalovanou Smlouva, v níž se právní předchůdce žalobkyně zavázal poskytnout žalované úvěr ve výši 15 000 Kč Částku ve výši 15 000 Kč vyplatil právní předchůdce žalobkyně žalované v hotovosti při uzavření Smlouvy. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr splatit spolu s úrokem v celkové výši 1 444 Kč, úplatou za poskytnutí úvěru ve výši 7 350 Kč, náklady na vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 394 Kč a poplatkem za inkaso platby v hotovosti ve svém bydlišti ve výši 2 700 Kč formou 14-ti pravidelných měsíčních splátek ve výši 1 992 Kč, přičemž první splátka byla splatná do měsíce od podpisu této smlouvy. Před uzavřením smlouvy právní předchůdce žalobkyně od žalované vyžádal doklady o jejích příjmech, a to pracovní smlouvu, která byla uzavřena na dobu určitou a končila několik dnů po uzavření smlouvy o poskytnutí finanční hotovosti žalované a výplatní pásky z nichž byla patrná skutečnost o exekučních srážkách, které byly vůči žalované realizovány. Navíc doložená nájemní smlouva byla uzavřena na dobu předcházející době, kdy byla s žalovanou uzavřena smlouva o úvěru.
22. Žalobkyně nicméně nedoložila žádnou relevantní dokumentaci ohledně prověření schopnosti žalované splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr, když veškeré doložené dokumenty se vztahovaly k době předcházející době, na kterou byla s žalovanou sjednávána smlouva o poskytnutí úvěru. Navíc i té předcházející vyplývala skutečnost, že žalovaná již je z minulosti zatížena exekučními srážkami prováděnými ze mzdy. S odkazem na tuto skutečnost soud shledal posouzení úvěruschopnosti žalované právním předchůdcem žalobkyně jako nedostatečné, protože z předložených důkazů vyplývá, že právní předchůdce žalobkyně nevycházela ze všech nezbytných dokumentů, které jsou pro posouzení úvěruschopnosti nezbytné. právnická osoba pak pohledávku za žalovanou včetně práv spojených s pohledávkou postoupila na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 7. 2021 na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 17. 8. 2021. Dne 18. 10. 2021 zaslal zástupce žalobkyně žalované předžalobní výzvu k úhradě dlužné částky.
23. Skutkový stav soud hodnotil po právní stránce následovně:
24. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, účinný od 1. 1. 2014 („o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
25. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o úvěru, (dále jen„ ZSU“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
26. Dle § 87 odst. 1 ZSU, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
27. Z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá povinnost věřitele počínat si při sjednání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí a posoudit přitom schopnost spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (je povinen zkoumat tzv. úvěruschopnost). Pouze pokud dospěje k závěru, že spotřebitel je schopen spotřebitelský úvěr splácet, může jej poskytnout. V opačném případě je smlouva neplatná (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Toto ustanovení je přitom nutno vykládat v souladu s obecnými principy ochrany spotřebitele a neplatnost tak posoudit jako absolutní, ke které by soudy měly přihlédnout vždy, i pokud nebude v řízení ze strany dlužníka uplatněna jako procesní obrana. Ke shodným závěrům dospěl i Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, kde mimo jiné uzavřel, že vyžadovat od poskytovatele spotřebitelských úvěrů důsledné zkoumání úvěruschopnosti (budoucího) dlužníka není zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.
28. Soud dospěl po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu k závěru, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaná měly v úmyslu uzavřít smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen „o.z.“), kdy se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Právní předchůdce žalobkyně poskytla žalované finanční prostředky ve výši 15 000 Kč, na jejichž úhradu žalovaná částečně plnila, avšak celkově poskytnutou částku řádně a včas nesplnila. Při uzavírání smlouvy však nebyla dostatečně zkoumána úvěruschopnost žalované, čímž bylo poručeno ustanovení § 86 odst. 1 ZSU. Následkem této skutečnosti je uzavřená smlouva dle § 87 odst. 1 ZSU neplatná a poskytnuté plnění musí být vráceno v režimu bezdůvodného obohacení dle § 2991 odst. 1 odst. 2 o.z., neboť kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
29. K závěru o neplatnosti Smlouvy soud uvádí, že ačkoliv dikce ust. § 87 odst. 1 ZSU navozuje dojem, že porušení povinnosti zkoumat úvěruschopnost poskytovatelem způsobuje toliko relativní neplatnost samotné úvěrové smlouvy, z nálezu Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. února 2019 a rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. března 2020 C -679/18, OPR-Finance vs GK, jednoznačně vyplývá, že se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlédne i bez návrhu.
30. Protože právní předchůdce žalobkyně žalované prokazatelně poskytl finanční prostředky ve výši 15 000 Kč, vznikl mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou závazek nikoli ze smlouvy o spotřebitelském úvěru, ale z bezdůvodného obohacení, a žalované povinnost žalobkyni, na níž v souladu s § 1879 a násl. o.z. přešla pohledávka za žalovanou ze společnosti právnická osoba, vydat vše, oč se na základě neplatné úvěrové smlouvy obohatila. Dle tvrzení žalobkyně žalovaná na dluh uhradila 8 000 Kč, tedy stále jí zůstává povinnost vydat žalobkyni jako právní nástupkyni původního věřitele částku ve výši 7 000 Kč. S ohledem na skutečnost, že soud došel k závěru, že uzavřená smlouva byla od počátku neplatná, nemohlo dojít ze strany žalobkyně k započítání částečné úhrady žalované na příslušenství pohledávky tak, jak uvádí v žalobě. Soud o částečnou úhradu žalované tak ponížil poskytnutou částku.
31. Vzhledem k neplatnosti Smlouvy jako celku se neuplatní ani její ujednání o době, do kdy měly být poskytnuté prostředky vráceny žalovanou předchůdkyni žalobkyně, ani ujednání o úrocích, poplatcích a dodatečných službách. Proto soud o částečnou úhradu žalované ponížil poskytnuté peněžní plnění nikoli žalobkyní požadované poplatky, smluvní úroky a smluvní pokutu. Ve vztahu k dluhu z bezdůvodného obohacení se tak tento stal splatným po doručení žaloby žalované soudem, to při použití ustanovení § 49 odst. 1 a odst. 4 o. s. ř. dne 9. 5. 2022. Nejpozději dne 10. 5. 2022 se tak žalovaná dostala do prodlení ve smyslu § 1968 o.z. Neboť žalobkyně požadovala zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně, soud vázán jejím návrhem přiznal žalobkyni zákonný úrok z prodlení v této výši, byť dle nař. vlády č. 351/2013 Sb. byl zákonný úrok z prodlení k rozhodnému okamžiku prodlení žalované vyšší. Ve zbývající části předmětu řízení, v podrobnostech viz výrok ad II., soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.
32. Dle § 151 o. s. ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. Dle § 142 odst. 2 o. s. ř. má-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalované by v daném případě náležela náhrada nákladů řízení co do 44 % žalované (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 72 % a úspěchu žalobkyně v rozsahu 28 %), neboť byla v řízení úspěšná žalovaná, ale jelikož soud z obsahu spisu zjistil, že jí žádné náklady nevznikly, bylo soudem rozhodnuto, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu (exekuce).