Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
8 C 244/2022-58
Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Karáskem v právní věci
žalobce: osobní údaje žalobce
se sídlem adresa žalobkyně
zastoupeného advokátem: JUDr. Ing. jméno příjmení jméno,
se sídlem adresa žalobkyně,
proti
žalované: osobní údaje žalované
trvale bytem adresa žalované, okres okres,
o zaplacení 16 710 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaná je povinna uhradit žalobci 5 510 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 11,75 % ročně od 11.2.2022 až do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se ohledně zaplacení 11 200 Kč, úroku z prodlení ve výši 975,54 Kč, úroku ve výši 2 950,69 Kč, úroku ve výši 24,57 % ročně z částky 6 000 Kč od 8.1.2022 až do zaplacení, úroku ve výši 25,23 % ročně z částky 6 362,14 Kč od 8.1.2022 až do zaplacení, úroku z prodlení z částky 12 362,14 Kč od 8.1.2022 do 10.2.2022 a úroku z prodlení z částky 6 852,14 Kč za dobu od 11.2.2022 až do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna uhradit žalobci 5 510 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 11,75 % ročně od 11.2.2022 až do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se ohledně zaplacení 11 200 Kč, úroku z prodlení ve výši 975,54 Kč, úroku ve výši 2 950,69 Kč, úroku ve výši 24,57 % ročně z částky 6 000 Kč od 8.1.2022 až do zaplacení, úroku ve výši 25,23 % ročně z částky 6 362,14 Kč od 8.1.2022 až do zaplacení, úroku z prodlení z částky 12 362,14 Kč od 8.1.2022 do 10.2.2022 a úroku z prodlení z částky 6 852,14 Kč za dobu od 11.2.2022 až do zaplacení, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobce se svou žalobou domáhal, aby soud uložil žalované zaplatit 16 710 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 975,54 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 2 950,69 Kč, úrokem z prodlení v zákonné výši z částky 12 362,14 Kč od 8.1.2022 až do zaplacení, úrokem z částky 6 000 Kč ve výši 24,57 % ročně od 8.1.2022 do zaplacení a úrokem ve výši 25,23 % ročně z částky 6 362,14 Kč od 8.1.2022 do zaplacení. V odůvodnění uvedl, že žalobu podává z titulu dluhu vzniklého na základě smluv o úvěru číslo ze dne 21.1.2020 a číslo ze dne 21.10.2019, které žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobce, společností právnická osoba, IČO. Na základě smluv bylo právním předchůdcem žalobce poskytnuto žalované 6 000 Kč, resp. 8 000 Kč, které se zavázala uhradit ve splátkách spolu se smluvním úrokem a poplatky, tzn. celkovou částku 10 800 Kč, po 180 Kč týdně, resp. 14 400 Kč, po 240 Kč týdne. Jelikož žalovaná své platební povinnosti řádně neplnila, když uhradila celkem pouze 2 270 Kč, resp. 6 220 Kč, vzniklo právnímu předchůdci žalobce od data splatnosti následující splátky právo požadovat úhradu zbytku dluhu najednou. Dlužná částka pak sestává z nezaplacené jistiny ve výši 6 000 Kč a 6 362,14 Kč a zbytek částky tvoří dlužné poplatky a úroky. Pohledávka za žalovanou byla následně postoupena žalobci na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené s žalobcem dne 7.1.2022. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno, byla rovněž upomenuta k úhradě s výstrahou soudního vymáhání, avšak marně. Při uzavírání předmětných smluv právní předchůdce žalobce splnil svou zákonnou povinnost, kdy s odbornou péčí zkoumal schopnosti žalované předmětné úvěry splácet, přičemž spotřebitel má zákonnou povinnost poskytnout tyto informace úplné a pravdivé. Tyto informace právní předchůdce žalobce získal od žalované přímo při uzavírání smlouvy, kdy byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace pak ověřeny oproti dokladům vyžádaným od žalované a uvedeny v listině„ Dokumenty k ověření“. Dále žalobce v daném ohledu uvedl, že pokud by žalovaná uvedla nějaké nepravdivé informace o své osobě, mohlo by se jednat o trestný čin úvěrového podvodu a odkázal na zásady poctivosti v občanskoprávních vztazích. Zákon o spotřebitelském úvěru v době uzavření obou smluv již neobsahoval ustanovení o absolutní neplatnosti smlouvy pro případ nezkoumání úvěruschopnosti.
2. Žalovaná se ve věci nijak nevyjádřila.
3. Žalobce následně v podání ze dne 10.12.2022 zevrubně zopakoval shora uvedené, když především dále vyzdvihl informace zaznamenané jeho právním předchůdcem v souvisejících listinách. V daném případě tak bylo vyhověno jak požadavkům zákona, tak související judikatury, v tomto ohledu dále odkázal na rozhodnutí Krajského soud v Českých Budějovicích, č.j. 5 Co 231/2020-97 ze dne 31. 7. 2020, kde bylo shledáno, že pro posouzení úvěruschopnosti klienta není rozhodné, zda má poskytovatel dané osvědčující listiny fyzicky k dispozici, ale postačuje postup, kdy tyto listiny byly prověřeny v rámci uzavírání smlouvy, což následně obě smluvní strany stvrdili svým podpisem.
4. Žalobce se z jednání soudu omluvil, žalovaná se k jednání soudu, ač řádně a včas předvolána (fikcí – vhozením do schránky – na adrese trvalého pobytu) bez omluvy nedostavila, soud tedy s odkazem na § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků řízení.
5. Ze smlouvy uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou dne 21.10.2019 vyplynulo, že jejím předmětem byl úvěr ve výši 8 000 Kč, které se žalovaná zavázala splatit spolu s poplatkem shora uvedeným a úrokem rovněž shora uvedeným v 60 týdenních splátkách po 240 Kč. Žalovaná zároveň svým podpisem stvrdila, že zmíněné finanční prostředky při uzavření smlouvy v hotovosti převzala.
6. Ze smlouvy uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou dne 21.1.2020 vyplynulo, že jejím předmětem byla půjčka ve výši 6 000 Kč, které se žalovaná zavázala splatit spolu s poplatkem shora uvedeným a úrokem rovněž shora uvedeným v 60 týdenních splátkách po 180 Kč. Žalovaná zároveň svým podpisem stvrdila, že zmíněné finanční prostředky při uzavření smlouvy v hotovosti převzala.
7. Dále žalobce doložil kartu zákazníka ze dne 21.10.2019, kde žalovaná oproti svému podpisu prohlásila údaje o svých měsíčních příjmech a výdajích s tím, že je zaměstnána s příjmem ze mzdy ve výši 12 101 Kč měsíčně. Ohledně měsíčních výdajů prohlásila, že tyto činí 7 233 Kč, z toho 2 233 Kč výdaje na nájem (s poznámkou 1/3), inkaso a energie a 5 000 Kč jsou osobní výdaje. Výdaje na splátky a půjčky činí 0 Kč. Dále zde bylo zaškrtnuto, že co se týče druhu bydlení, žalovaná je nájemníkem, žije s partnerem ve společné domácnosti. Za žalobce tuto listinu podepsal zde uvedený obchodní zástupce s tím, že žalovanou byly poskytnuty následující dokumenty: nájemní smlouva, výplatní pásky, pracovní smlouva a SIPO.
8. Dále žalobce doložil kartu zákazníka ze dne 21.1.2020, kde žalovaná oproti svému podpisu prohlásila údaje o svých měsíčních příjmech a výdajích s tím, že je zaměstnána s příjmem ze mzdy ve výši 10 700 Kč měsíčně. Ohledně měsíčních výdajů prohlásila, že tyto činí 9 700 Kč, z toho 3 350 Kč výdaje na nájem (s poznámkou ½), inkaso a energie a 5 000 Kč jsou osobní výdaje. Výdaje na splátky a půjčky činí 1 350 Kč. Dále zde bylo zaškrtnuto, že co se týče druhu bydlení, žalovaná je nájemníkem, žije s partnerem ve společné domácnosti. Za žalobce tuto listinu podepsal zde uvedený obchodní zástupce s tím, že žalovanou byly poskytnuty následující dokumenty: nájemní smlouva, výplatní pásky, pracovní smlouva a SIPO. U zaměstnání žalované bylo uvedeno, že toto trvá na dobu určitou do 31.10.2019, přičemž bylo telefonicky ověřeno, že toto bude prodlouženo.
9. Z oznámení ze dne 3.2.2022 vyplynulo, že právní předchůdce žalobce, společnost právnická osoba, oznámila žalované, že pohledávka z předmětné smlouvy byla postoupena žalobci a zároveň ji informovala o výši dluhu. Dle přiloženého podacího lístku bylo toto oznámení žalované odesláno dne 4.2.2022.
10. Z předžalobní upomínky adresované žalované právním zástupcem žalobce dne 14.4.2022 vyplynulo, že žalovaná byla vyzvána k úhradě dluhu s výstrahou soudního vymáhání. Dle přiloženého podacího lístku byla tato výzva žalované odeslána.
11. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 7.1.2022 mezi žalobcem a společností výše specifikovanou bylo soudem zjištěno, že jejím předmětem bylo postoupení pohledávek na žalobce, mj. včetně pohledávek za žalovanou uplatněných v tomto řízení.
12. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, má soud za prokázané tyto skutečnosti: Právní předchůdce žalobce s žalovanou uzavřel smlouvy, jak jsou shora specifikovány, na jejichž základě žalovaná obdržela celkem 14 000 Kč. Žalovaná na základě těchto smluv uhradila pouze 8 490 Kč. Právní předchůdce žalobce se při uzavírání smluv zabýval schopností žalované úvěr splácet způsobem, který zaznamenal v zákaznických kartách, jak jsou shora specifikovány. Pohledávky z předmětných smluv byly následně postoupeny žalobci, o čemž byla žalovaná vyrozuměna a následně jí také zaslána předžalobní výzva, jak je shora uvedeno.
13. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
14. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
15. Dle § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
16. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
17. Dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
18. Dle § 573 občanského zákoníku se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání.
19. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 87 odst. 1 zákona o úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
20. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen z části. Z provedeného řízení vyplynulo, že právní předchůdce žalobce s žalovanou uzavřel smlouvy o úvěru, jak jsou shora specifikovány, na jejichž základě žalovaná obdržela 14 000 Kč. Žalovaná na základě těchto smluv uhradila pouze 8 490 Kč. Jelikož však soud shledal tyto smlouvy neplatnými, dále se nezabýval jejich ujednáními a vzájemný vztah účastníků řízení vypořádal dle pravidel pro vydání bezdůvodného obohacení.
21. Je nepochybné, a tvrdil to konečně i žalobce, že na právní vztah, od nějž žalobce odvíjí svůj žalobní nárok, dopadá zákon o úvěru, neboť se v daném případě jedná o úvěry poskytnuté spotřebiteli. Žalobce pak opakovaně argumentoval tím, že se jeho právní předchůdce schopností žalované splácet úvěr podrobně a zodpovědně zabýval (§ 86 odst. 1 zákona o úvěru), tomuto závěru však soud nepřisvědčil. Žalobce sice po formální stránce učinil určitá šetření, nicméně tyto v souladu se zákonnými pravidly nevyhodnotil. Je dále zřejmé, že nepostačuje si pouze od spotřebitele či z jiných zdrojů opatřit příslušné relevantní informace, ale je pro naplnění smyslu zákona nutné z těchto také učinit kvalifikovaný závěr.
22. Zákaznické karty doložené žalobcem jsou bez další důkazní podpory nevěrohodné. Je velmi nepravděpodobné, že by deklarované náklady na nájemní bydlení včetně všech dalších energií a obvyklých souvisejících výdajů měly činit takto nízké částky, a to i při započtení skutečnosti, že se snad žalovaná na těchto nákladech podílí jen uvedeným zlomkem, který tvoří poměrnou část celkové částky. Soud tak uzavírá s ohledem na obecně známé obvyklé ceny nájmů a souvisejících služeb v dané době, a to i při zohlednění případně malého bytu v nedobré lokalitě apod. Lze sice v dokazování obecně vycházet ze skutečností, které obě strany stvrdily podpisem na dané listině, nicméně nikoli v situaci, kdy se jedná o zjevně nevěrohodné údaje a strany v nerovném postavení. Žalovaná měla doložit svůj příjem, nicméně příjem velmi nízký, který, zvláště v pozdějším případě ve výši 10 700 Kč měsíčně, zjevně musí obecně sotva dostačovat na úhradu základních životních potřeb při zohlednění typu bydlení. O to pečlivěji měl pak právní předchůdce žalobce postupovat, když žalované i po odečtení deklarovaných výdajů, které soud shledává nevěrohodnými a podhodnocenými, měly zůstat naprosto minimální částky k volnému použití, které již sami o sobě značí možné značné problémy při jakémkoliv neočekávaném výdaji (např. v pozdějším případě mělo žalované při velmi nízkém příjmu zbývat k volnému užití pouze 1 000 Kč měsíčně, právní předchůdce žalobce přesto neváhal žalované znovu poskytnout úvěr se splátkami kolem 800 Kč měsíčně). Je zřejmé, že bez podrobnějšího prozkoumání poměrů žalované a konkrétního doložení příjmů a výdajů žalované nelze bez dalšího shledat, že byla osobou úvěruschopnou.
23. Polemika žalobce o hypotetické možnosti spáchání trestného činu úvěrového podvodu není pro daný občanskoprávní spor vůbec podstatná a tuto otázku nechť si případně kladou orgány činné v trestním řízení. Pokud žalobce odkazuje na obecné zásady poctivosti v právním styku, tak v daném případě není objasněno za jakých okolností a z jakého důvodu má vyplněná zákaznická karta stávající podobu. Podstatné ale je, že poskytoval spotřebitelských úvěrů má dle dikce zákona sám aktivně v daném ohledu postupovat a především pak, a to mimochodem i v ryze vlastním obchodním zájmu, jednostranné informace o poměrech spotřebitele náležitě ověřovat, k čemuž v daném případě, alespoň dle doložených důkazů, nedošlo (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 sp. zn. 1 As 30/2015 a navazující usnesení Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1742/15 ze dne 8.7.2015). Svou neúčastí při jednání se pak žalobce vzdal možnosti být poučen ve smyslu § 118a odst. 1, odst. 3 o.s.ř. ohledně nutného doplnění tvrzení a důkazů v otázce úvěruschopnosti.
24. Je pravdou, že zákon o úvěru v případě otázky splnění povinnosti zkoumat schopnost spotřebitele splácet úvěr počítá i s jeho vlastní aktivitou (§ 87 odst. 1 zákona o úvěru) ve formě námitky, nicméně Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26.2.2019 dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Tuto povinnost má pak obecný soud dle Ústavního soudu bez ohledu na to, zda je tento princip v nějakém zákoně zakotven či nikoliv. Soud je tedy přesvědčen, že závěry Ústavního soudu nepřipouštějí jiný výklad než takový, že i bez námitky vznesené dlužníkem (spotřebitelem) je obecný soud povinen se shora uvedenou činností poskytovatele úvěru zabývat a pokud výsledkem tohoto zkoumání bude negativní zjištění ohledně řádné a kvalifikované činnosti při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyvodit z tohoto patřičné konsekvence ve smyslu shledání neplatnosti uzavřené smlouvy (ať již dle § 87 odst. 1 zákona o SP, tak dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku).
25. Jelikož pak soud s odkazem na výše uvedené shledal, že právní předchůdce žalobce se s odbornou péčí úvěruschopností žalované nezabýval, když z provedeného šetření vyplynul závěr opačný, resp. řada údajů v zákaznické kartě byla nevěrohodná a nedoložená, shledal soud uzavřenou smlouvu s odkazem na § 86 odst. 1 zákona o úvěru a shora uvedenou judikaturu neplatnou. Pokud pak bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce uhradil žalované 14 000 Kč, je třeba na dané plnění pohlížet jako na bezdůvodné obohacení žalované, neboť jí bylo plněno bez právního důvodu a je povinna takové obohacení spočívající v obdržených finančních prostředcích žalobci vydat (§ 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku). Z tvrzení žalobce ovšem rovněž vyplynulo, že žalovaná v souvislosti se smlouvu uhradila 8 490 Kč, zbývá tedy uhradit 5 510 Kč. Již z povahy právního vztahu vydání bezdůvodného obohacení je zřejmé, že doba plnění nemohla být mezi stranami dohodnuta a žalovaná byla tedy povinna bezdůvodné obohacení vydat bezodkladně po výzvě věřitele (§ 1958 odst. 2 občanského zákoníku). Žalobce dle doložených důkazů žalovanou vyzval k úhradě dluhu nejdříve v oznámení o postoupení pohledávky odeslaném dne 4.2.2022. Toto je třeba považovat dle § 573 občanského zákoníku za doručenou třetí pracovní den po odeslání, tedy dne 9.2.2022, jelikož pak žalovaná bez zbytečného odkladu v následující den neplnila, je od dalšího následujícího dne s úhradou ze smlouvy v prodlení (§ 1968 občanského zákoníku). S ohledem na prodlení žalované má pak žalobce od shora uvedeného data rovněž nárok na úroky z prodlení (§ 1970 občanského zákoníku), a to v zákonné výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. S odkazem na výše uvedené tedy soud žalobě vyhověl pouze v rozsahu uvedeném ve výroku č. I tohoto rozsudku a v rozsahu nad tento rámec žalobu zamítl.
26. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. Žalovaná byla v řízení většinově úspěšná a měla by tak vůči žalobci právo na náhradu poměrné části nákladů řízení dle § 142 odst. 2 o.s.ř. Jelikož však žádné náklady řízení neuplatnila a žádné na její straně ani z proběhlého řízení nevyplývají, rozhodl soud o nákladech řízení, jak je shora uvedeno.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově. Nesplní-li povinný dobrovolně uloženou povinnost, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozsudku.