Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
7 C 15/2023-77
Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudkyní Mgr. Kristinou Steinmetzovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení částky 11 904,91 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba o zaplacení částky 11 904, 91 Kč spolu
s úrokem ve výši 19,2% ročně z částky 25 061,39 KČ od 2. 2. 2021 do 16. 2. 2021,
s úrokem ve výši 19,2 % ročně z částky 23 804,91 KČ od 17. 2. 2021 do 14. 3. 2021,
s úrokem ve výši 19,2 % ročně z částky 22 104,91 KČ od 15. 3. 2021 do 13. 4. 2021,
s úrokem ve výši 19,2 % ročně z částky 20 404,91 KČ od 14. 4. 2021 do 12. 5. 2021,
s úrokem ve výši 19,2 % ročně z částky 18 704,91 KČ od 13. 5. 2021 do 14. 6. 2021,
s úrokem ve výši 19,2 % ročně z částky 17 004,91 KČ od 15. 6. 2021 do 15. 7. 2021,
s úrokem ve výši 19,2 % ročně z částky 15 304,91 KČ od 16. 7. 2021 do 17. 8. 2021,
s úrokem ve výši 19,2 % ročně z částky 13 604,91 KČ od 18. 8. 2021 do 15. 9. 2021,
s úrokem ve výši 19,2 % ročně z částky 11 904,91 KČ od 16. 9. 2021 do zaplacení,
s úrokem z prodlení ve výši 15% z částky 11 904,91 KČ od 10. 8. 2022 do zaplacení, se zamítá.
II. Žádný s účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žaloba o zaplacení částky 11 904, 91 Kč spolu</b> <b>s úrokem ve výši 19,2% ročně z částky 25 061,39 KČ od 2. 2. 2021 do 16. 2. 2021,</b> <b>s úrokem ve výši 19,2 % ročně z částky 23 804,91 KČ od 17. 2. 2021 do 14. 3. 2021,</b> <b>s úrokem ve výši 19,2 % ročně z částky 22 104,91 KČ od 15. 3. 2021 do 13. 4. 2021,</b> <b>s úrokem ve výši 19,2 % ročně z částky 20 404,91 KČ od 14. 4. 2021 do 12. 5. 2021,</b> <b>s úrokem ve výši 19,2 % ročně z částky 18 704,91 KČ od 13. 5. 2021 do 14. 6. 2021,</b> <b>s úrokem ve výši 19,2 % ročně z částky 17 004,91 KČ od 15. 6. 2021 do 15. 7. 2021,</b> <b>s úrokem ve výši 19,2 % ročně z částky 15 304,91 KČ od 16. 7. 2021 do 17. 8. 2021,</b> <b>s úrokem ve výši 19,2 % ročně z částky 13 604,91 KČ od 18. 8. 2021 do 15. 9. 2021,</b> <b>s úrokem ve výši 19,2 % ročně z částky 11 904,91 KČ od 16. 9. 2021 do zaplacení,</b> <b>s úrokem z prodlení ve výši 15% z částky 11 904,91 KČ od 10. 8. 2022 do zaplacení, se zamítá.</b> <b>II. Žádný s účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Žalobkyně se v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu doručeném soudu dne 25.8.2022 domáhala po žalované zaplacení částky vymezené ve výroku I. rozsudku. Uvedla, že původní věřitelka právnická osoba, sídlem adresa, IČO, uzavřela prostřednictvím zprostředkovatele anonymizována tři slova země anonymizováno, se žalovanou smlouvu o spotřebitelském revolvingovém úvěru dne 3.8.2017 a poskytla žalované úvěrový rámec do výše 51 000 Kč, který měla splácet formou měsíčních splátek ve výši 1 700 Kč. Žalovaná úvěr čerpala postupně výběry z bankomatů či bezhotovostními platbami. Neplnila však povinnost úvěr splácet, proto došlo dopisem z 2.8.2022 k zesplatnění. Podle doložených výpisů žalovaná postupně načerpala částku 68 694,25 Kč, uhradila 68 263,90 Kč, jak doplnila v podání z 23.3.2023. Po postoupení pohledávky na žalobkyni částku 13 600 Kč. Současně doplnila k výzvě soudu k otázce zkoumání úvěruschopnosti, že vycházela z údajů získaných od žalované při osobním pohovoru, které so následně ověřovala nahlédnutím do příslušných databází.
2. Žalovaná k žalobě uvedla, že za důvodnou by považovala úhradu jistiny. Do prodlení se však dostala v důsledku nesprávného doručování listin žalobkyní, neboť jí uvedla změnu svého bydliště, tato ji neinformovala o zesplatnění či zbývajícím dluhu. Pokud se snažila dovolat na linku úvěrující, bylo jí sděleno, že u nich již žádný úvěr nemá. Ke svým poměrům v době převzetí závazku uvedla, že v té době již měla s partnerem 2 děti, oba měli nějaké závazky, které společně hradili, bydleli v podnájmu, kde jen holý nájem činil 7 500 Kč měsíčně.
3. Soud ve věci nařídil jednání na den 24.3. 2023, k němuž se žalobkyně po předchozí omluvě nedostavila. Nejprve se zabýval s ohledem na cizí státní příslušnost žalované (st. přísl. Slovenské republiky) otázkou pravomoci soudu k řešení tohoto sporu s mezinárodním prvkem (§ 1 zákona č. 91/2012 Sb. , o mezinárodním právu soukromém) a výběrem právního řádu, dle něhož má být spor posuzován. Pravomoc soudu k rozhodnutí o tomto návrhu vůči žalované vyplývá z článku 7 písm. b) Nařízení Evropského parlamentu a Rady EU č. 1215/2012 z 12.12.2012 (Brusel I bis) podle místa poskytování plnění z předmětné smlouvy v České republice. Užití právního řádu České republiky vyplývá z ujednání smlouvy o úvěru, čl. 107 obchodních podmínek.
4. Po provedeném dokazování měl soud zjištěn následující skutkový stav.
5. právnická osoba, sídlem adresa, IČO, jednající v ČR prostřednictvím právnická osoba, pobočka obec, IČO, sídlem adresa (podepsáno žalovanou) uzavřena prostřednictvím zprostředkovatele anonymizována tři slova země anonymizováno, IČO smlouva o vydání a používání kreditní platební karty anonymizována tři slova, na jejímž základě měla společnost poskytnout žalované bezúčelový revolvingový úvěr do výše 51 000 Kč a prováděním platebních operací z úvěru prostřednictvím kreditní platební karty. Žalovaná se zavázala splácet poskytnuté prostředky v standardních měsíčních splátkách po 1700Kč. Dohodnutá úroková sazba činila 19,20%.
6. Z výpisů z anonymizována tři slova za období 7.9. 2017 až 31.1. 2021 soud zjistil že žalovaná postupně z počátečního úvěrového rámce 51 000 Kč od počátku čerpání dne 7.9. 2017 čerpala tyto částky 5 000 Kč, 12 535 Kč, 4 000Kč, 1469 Kč, 5 000 Kč, 2500 Kč, 2985 Kč, 1000 Kč, 865,76 Kč, 3000 Kč, 289,80 Kč, 200,20 Kč, 193 Kč, 309 Kč, 2000 Kč, 1949 Kč, 1000 Kč, 579,70 Kč, 627 Kč, 178,10 Kč, 1221,10 Kč, 2000 Kč, 3 000 Kč, 3000 Kč, 5 000 Kč, 2000 Kč, 951 Kč, 2000 Kč, 389 Kč, 29,35 Kč, 145,97 Kč, 108,88 Kč, 21,6 Kč, 145,97 Kč, 467 Kč, 3x 21,6 Kč, 145,97 Kč, 250 Kč, 203,02 Kč, 21,6 Kč, 19,99 Kč, 23,99 Kč, 1000 Kč (poslední čerpání 21.12. 2018), celkem 67 889,80 Kč. K tomuto jí byly účtovány poplatky za výběr z bankomatu po 45 Kč, správu kartového účtu 25 Kč a základní úrok. Po datu 21.12. 2018 čerpání již možné nebylo. Za dané období bylo uhrazeno 40 splátek po 1700 Kč.
7. V žádosti o aktivaci anonymizována tři slova z datum žalovaná mimo kontaktních údajů uvedla, že je vdaná, bydlí v podnájmu, má středoškolské vzdělání s maturitou, pracuje u společnosti právnická osoba od číslo a její příjem činí 18 983 Kč měsíčně. Další výdaje na splátky, hypotéky, leasing apod. uvedla v částce 3 tis.Kč
8. Žalobkyně z údajů o žalované doložila povolení k přechodnému pobytu, 2 výplatní listin y žalované za měsíce 5 a 6/2017 s příjmem 16 899 Kč a 23 607 Kč čistého u zaměstnavatele právnická osoba, potvrzení tohoto zaměstnavatele o průměrném výdělku žalované za posledních 6 měsíců v částce 18 993 Kč z 4.7. 2017. Dle tohoto potvrzení nebyly ze mzdy sráženy žádné jiné částky.
9. Dále předložila vyjádření ke zkoumané úvěruschopnosti, dle kterého do příjmů žalované byla zahrnuta částka 18 933 Kč, měsíční náklady splátek 3 000 Kč, životní minimum žadatele 3 410 Kč, měsíční náklad v registru 1700 Kč a 2 475 Kč a dospěla k rozdílu příjem –výdaje 11 338 Kč. K zkoumání úvěruschopnosti jiné doklady nedoložila, soudem vzhledem k absenci při jednání zmařila i možnost další výzvy dle § 118a odst. 3 o.s.ř.
10. K postoupení pohledávky na žalobkyni došlo smlouvou ze dne 1.2. 2021. Žalovaná byla o této skutečnosti vyrozumívána dopise ze dne 22.2. 2021 na adresu adresa žalované. Na shodnou adresu jí byl odeslán i zesplatňující dopis žalobkyně z 1.8. 2022, jak soud zjistil z listin doložených žalobkyní. Z těchto také vyplývá, že žalobkyně oznamovala změnu adresy na adresa žalované, tato listin listina byla žalobkyní předložena bez data a začerněnou polovinou strany dokumentu.
11. Po právní stránce soud posoudil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen o. z.) a zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen z.s.ú.) účinných ke dni uzavření předmětné smlouvy dne 15.8. 2017.
12. Podle ust. § 86 odst. 1 z.s.ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
13. Podle odst. 2 tohoto ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
14. Podle ust. § 87 odst. 1 tohoto zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
15. Podle ust. § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
16. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
17. Podle ust. § 2991 odst. 2 o.z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
18. Na základě výše uvedeného dospěl soud k závěru, že žaloba nebyla žalobkyní podána po právu v celém rozsahu. Žalobkyně se v tomto řízení domáhala zaplacení dlužné jistiny úvěru, úroků a poplatků ze smlouvy sjednané mezi její právní předchůdkyní a žalovanou v rámci podnikatelské činnosti této úvěrující dle § 2 odst. 1 a § 3 odst. 1 písm. a) z.s.ú. Současně doložila postoupení této pohledávky v souladu s ust. § 1879 o.z. S ohledem na citované ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru se soud zabýval předně posouzením míry zkoumání úvěruschopnosti žalované ze strany předchůdkyně žalobkyně jako úvěrující. Vycházel tak ve shodě s posledními judikatorními závěry, jak Nejvyššího soudu v rozhodnutí vydaném pod sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 , tak Ústavního soudu pod sp. zn. III. ÚS 4129/2018 , které reflektují právní úpravu předchozího zákona o spotřebitelském úvěru z.č. 145/2010 Sb. , dle názoru soudu, a v souladu s rozsudkem Evropského soudního dvora ze dne 5. března 2020 ve věci OPR- Finance s. r. o. proti GK, C -679/18 použitelných i za účinnosti této právní úpravy.
19. Posledně uvedené rozhodnutí Soudního dvora obsahuje závěr, dle něhož„ články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne datum o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48/ES musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“
20. Citované ust. § 86 odst. 1 z.s.ú. ve svém rámci upravuje postup při zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele a umožňuje poskytnutí úvěru až poté, nejsou-li důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Přičemž výchozími informacemi jsou skutečnosti sdělené úvěrovaným, avšak poskytovatel prověřené s uvedením příkladů databází dlužníků apod. Význam tohoto postupu shrnuje právě Ústavní soud v posledně uvedeném rozhodnutí s odkazem na předchozí rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 33 Cdo 2178/2018 a Nejvyššího správního soudu sp.zn. 1 As 30/2015 kdy uvedl, že„ důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli (zde vedlejší účastníci), aby dlužníka - spotřebitele (zde stěžovatele) náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná.“
21. Ústavní soud tak dospěl k dílčímu závěru, že poskytovatel spotřebitelského úvěru má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn, jak plyne i z judikatury Soudního dvora EU jen samotný dlužník -spotřebitel a věřitel, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Obecné soudy by proto měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.
22. Způsob tohoto prověření pak naznačuje Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne 25.7.2018 sp.zn. 33 Cdo 2178/2018 takto:„ pokud zákon o spotřebitelském úvěru v § 9 odst. 1 stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí, lze přisvědčit odvolacímu soudu, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“
23. V projednávané věci žalobkyně tvrdila, že vycházela z údajů získaných od žalované, které dále ověřovala. Mimo doložení příjmu žalované patřičnými potvrzeními tehdejšího zaměstnavatele nedoložila jiné ověření a zjišťování dalších podstatných informací k závěru o schopnosti žalované úvěr splatit. Tato v žádosti o úvěr uvedla, že žije v podnájmu, hradí další závazky. Žalobkyně nedoložila, jakým způsobem ověřovala tyto informace alespoň v dostupných registrech, co se týče závazků, a prověření alespoň nákladů bydlení, které nelze u tohoto typu (podnájemní bydlení) zahrnovat toliko částkou životního minima. Nehledě na další okolnost výdajové stránky, kterou se vůbec nezabývala, a to počet vyživovacích povinností žalované. Dle názoru soudu žalobkyně, resp. její předchůdkyně nepostupovala v intencích citovaného ustanovení § 86 z.s.ú. a judikatorních rozhodnutí s řádnou péčí při poskytnutí úvěru žalované. Tento postup proto nelze hodnotit jako odbornou péči při zkoumání její úvěruschopnosti. Uvedenou smlouvu soud vyhodnotil jako právní jednání absolutně neplatné pro rozpor se zákonem a související zjevné narušení veřejného pořádku ve smyslu § 580 odst. 1 o.z. ve spojení s ust. § 588 o. z., jež mezi smluvními stranami od samého počátku nemohlo založit subjektivní práva ani povinnosti.
24. Převzala-li žalovaná předmět plnění na základě neplatné smlouvy, je povinna tuto částku vrátit dle principů vydání bezdůvodného obohacení v § 2991 odst. 2 o.z. Žalovaná podle doložených výpisů a součtu soudu celkem čerpala částku 67 889,80 Kč, uhradila minimálně 68 000 Kč (40 splátek po 1700 Kč), jiné úhrady z její strany tvrzeny ani prokázány nebyly, žalobkyně se jednání neúčastnila, proto zmařila možnost případné další výzvy i k této skutečnosti dle § 118a o.s.ř, není proto žalovaná již povinna žalobkyni hradit ničeho a soud její žalobu v celém rozsahu zamítl včetně požadovaných úroků a úroků z prodlení.
25. O nákladech řízení soud rozhodoval dle principu úspěchu účastníků v souladu s ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. , kdy plně úspěšná žalovaná náklady řízení nepožadovala, těchto se vzdala, proto rozhodl jako ve výroku II.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Nymburce. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.