Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
4 C 188/2021-115
Okresní soud v Chrudimi rozhodl samosoudcem Mgr. Markem Horáčkem ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce
sídlem adresa žalobkyně
zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení
sídlem adresa
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
sídlem adresa žalované
zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení
sídlem adresa
o uložení povinnosti zdržet se umísťování překážek na nemovitosti,
takto:
I. Žaloba, kterou se žalobce domáhá, aby žalovanému byla uložena povinnost zdržet se umisťování jakýchkoliv překážek či jiného omezování, které by bránilo žalobci v přístupu na parkoviště, nacházející se na pozemku parc. číslo pozemku parc. číslo před budovou adresa – stavba občanského vybavení, v části územní celek anonymizováno, která stojí na pozemku parc. č. st. číslo, a v přístupu k budově adresa – stavba občanského vybavení, v části územní celek anonymizováno, která stojí na pozemku parc. č. st. číslo, vše v k. ú. a obci obec, se zamítá.
II. Žalobce je povinen nahradit žalovanému náklady řízení ve výši 32.682 - Kč, k rukám zástupce žalovaného, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žaloba, kterou se žalobce domáhá, aby žalovanému byla uložena povinnost zdržet se umisťování jakýchkoliv překážek či jiného omezování, které by bránilo žalobci v přístupu na parkoviště, nacházející se na pozemku parc. [číslo] pozemku parc. [číslo] před budovou [adresa] – stavba občanského vybavení, v části [územní celek] [anonymizováno], která stojí na pozemku parc. č. st. [číslo], a v přístupu k budově [adresa] – stavba občanského vybavení, v části [územní celek] [anonymizováno], která stojí na pozemku parc. č. st. [číslo], vše v k. ú. a obci [obec], se zamítá. II. Žalobce je povinen nahradit žalovanému náklady řízení ve výši 32.682 - Kč, k rukám zástupce žalovaného, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Podanou žalobou se žalobce domáhal vydání soudního rozhodnutí, jímž by žalovanému byla uložena povinnost zdržet se umísťování jakýchkoli překážek či jiného omezování, které by bránilo žalobci v přístupu na parkoviště nacházející se pozemku parc. číslo pozemku parc. číslo před budovou adresa – stavba občanského vybavení, v části obci část obce, která stojí na pozemku parc. č. st. číslo (dále jen parkoviště), a v přístupu k budově adresa – stavba občanského vybavení, v části územní celek anonymizováno, která stojí na pozemku parc. č. st. číslo (dále jen budova), vše v k.ú. a obci obec. Žalobce tvrdil, že je vlastníkem parkoviště a budovy. Parkoviště žalobce považoval za samostatnou věc podle občanského zákoníku . Budovu a parkoviště nabyl žalobce kupní smlouvou ze dne 30.4.2003, kterou uzavřel se právnická osoba anonymizováno. zast. anonymizováno jméno příjmení, správcem konkurzní podstaty v rámci konkurzu právnická osoba a.s. To, že žalobce je vlastníkem parkoviště lze dovozovat jednak z toho, že parkoviště je dlouhodobě (téměř 20 let) využíváno k parkování vozidel klientů a nájemníků žalobce, jednak z toho, že právní předchůdce žalobce – právnická osoba anonymizováno. parkoviště vybudoval. V době posledních dvou měsíců před podáním žaloby žalobce zjistil, že u obou vjezdů na parkoviště žalovaný umístil závory, které brání v přístupu na parkoviště žalobci, jeho zákazníkům a nájemníkům. Současně je takto bráněno i v přístupu k budově – žalobce nemá jiný přístup k budově než přes parkoviště. Přes upozornění žalovaný překážky vstupu na parkoviště neodstranil. Žalobce proto podal ke zdejšímu soudu návrh na nařízení předběžného opatření, kterým by byla žalovanému uložena povinnost překážky odstranit a současně se zdržet umísťování jakýchkoli překážek jiných. Tomuto návrhu soud vyhověl (usnesení ze dne 25.6.2021, č.j. 3 Nc 7543/2021 -41), uložil též žalobci podat do 30 dnů žalobu ve věci samé. Podanou žalobou tak žalobce činí.
2. Žalovaný s žalobou nesouhlasil. Uvedl, že přístup k budově je možný nejen přes parkoviště, ale i dalšími vchody. Dále žalovaný uvedl, že plochu parkoviště (pozemek parc. číslo v k.ú. obec) užíval žalobce do 29.2.2020 žalobce podle nájemní smlouvy (stejně tak tomu bylo i ohledně pozemku parc. č. st. číslo v k.ú. obec, na němž stojí budova). Po skončení nájmu žalovaný pronajal plochu pronajmout třetí osobě. Na pozemek byly umístěny dopravní značky zákazu vjezdu. Ty však nebyly respektovány, parkoviště užívaly i osoby bez příslušného oprávnění, proto se žalobce rozhodl užívání parkoviště regulovat umístěním závor. Žalovaný tak uplatňuje svoje vlastnické právo. Žalovaný odmítá, že by vlastníkem parkoviště byl žalobce, už proto ne, že žalobce nemá žádný nabývací titul. Žalobce měl navíc parkoviště, konkrétně pozemek parc. číslo od žalovaného pronajaté - žalovaný tedy platil nájemné za to, že užíval pozemek parc. číslo jako parkoviště. Až nyní žalobce přichází s tvrzením, že parkoviště je jeho. Pokud jde o žalobcem uváděný nabývací titul, tj. kupní smlouvu ze dne 30.4.2003, pak v ní je uvedena pouze budova nikoli parkoviště. Souhlas k prodeji budovy v rámci konkurzu vyslovený usnesením soudu se rovněž týkal pouze budovy. Konečně žalovaný nemá povinnost zachovávat žalobci přístup k budově, neboť nájemní vztah k pozemku parc. č. st. číslo, na němž budova stojí, jakož i k pozemku parc. číslo ke dni 29.2.2020 skončil. Žalovaný proto navrhl zamítnutí žaloby.
Zjištěné skutečnosti
3. Ze znění kupní smlouvy uzavřené dne 30.4.2003 mezi anonymizováno jméno příjmení, správcem konkurzní podstaty úpadce právnická osoba jako prodávajícím a žalobcem jako kupujícím vyplývá, že předmětem smlouvy je budova adresa (část územní celek příjmení) na st. parcelní číslo pro k.ú. a územní celek.
4. Z výpisu z katastru nemovitostí je zřejmé, že vlastníkem pozemků parc. číslo parc. číslo je žalovaný.
5. Na potvrzení datovaném 12.5.2003 anonymizováno jméno příjmení jako správce konkurzní podstaty úpadce právnická osoba potvrzuje, že žalovaný se na základě kupní smlouvy s účinností od 30.4.2003 stal vlastníkem mj. parkovišť a komunikací, které byly povoleny stavebním povolením číslo jednací zedne 2.7.1996. Má se jednat o stavební objekty anonymizována dvě slova Parkoviště a příjezdové komunikace. Potvrzení mělo být vydáno na žádost žalobce pro potřeby jednání s orgány státní správy a samosprávy.
6. V prohlášení ze dne 18.5.2020 podepsaného jméno příjmení, bývalým předsedou představenstva právnická osoba, je uvedeno, že tato společnost pořídila do svého vlastnictví mj. stavební objekty anonymizována dvě slova Parkoviště a příjezdová komunikace. Tyto stavby byly zpeněženy ve prospěch žalobce v rámci konkurzního řízení.
7. Usnesením Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 16.4.2003 sp. zn. 48 K 87/2002 byl správci konkurzní podstaty právnická osoba, anonymizována dvě slova jméno příjmení souhlas k prodeji mimo dražbu nemovitosti, a to budovy adresa (část územní celek příjmení) na st. parcelní číslo v k.ú. obec žalobci za cenu 2, 700.000 - Kč. Usnesení nabylo právní moci dne 22.4.2003.
8. Z výpovědi svědka příjmení jméno příjmení vyplynulo, že svědek si na podrobnosti ohledně převodu budovy adresa nevzpomíná. Budova se převáděla na žalobce, parkoviště vybudovala právnická osoba a.s., svědek si nevzpomíná, jaký byl osud parkoviště, ve smlouvě uvedeno není. Svědek připustil, že otázku přístupu k budově si měl nabyvatel dořešit se právnická osoba, ale s ohledem na časový odstup si podrobnosti nevybavuje. Jestli bylo parkoviště součástí konkurzní podstaty, svědek nevěděl. Pokud by bylo, mělo by se ve smlouvě objevit. Potvrzení datované 12.5.2003 svědek podepsal, nesepisoval ho, připravil ho někdo jiný, neví kdo, nevzpomíná si, v jaké fázi převodu budovy ono potvrzení podepisoval. Potvrzení chtěl po svědkovi žalobce, zřejmě ho potřeboval pro stavební úřad. Vůlí při uzavírání smlouvy bylo převést na žalobce jak budovu, tak příslušenství. Svědek si vzpomněl, že mezi právnická osoba a žalovaným byl nějaký smluvní vztah, na jehož základě byla právnická osoba oprávněna využívat pozemek, na kterém byla budova, ale i přístupové pozemky, tedy parkovací plochy a plochy pro zásobování.
9. Ze spisu Městského úřadu v Chrudimi, týkajícího se stavby diskontní prodejny v obec, ulice ulice a číslo, vyplynulo, že na stavbu bylo vydáno stavební povolení dne 2.7.1996, kolaudační rozhodnutí dne 2.12.1996. Z obsahu projektové dokumentace, konkrétně části označené jako anonymizováno – parkoviště a příjezdová komunikace bylo zjištěno, že konstrukce parkoviště a vozovky pro zásobování je následující: beton asfaltový 50 mm, beton asfaltový 50 mm, obalované kamenivo 60 mm, štěrkodrť 200 mm, štěrkopísek 200 mm, celkem 560 mm.
10. Smlouvou o nájmu ze dne 31.10.2003 pronajal žalovaný žalobci pozemek parc. č. st. číslo a parc. číslo v k.ú. obec, pozemky byly pronajaty za účelem provozování objektu na pozemku parc. č. st. číslo. Nájem byl dán na dobu neurčitou, počínaje dnem 1.11.2003. V čl. VII byly sjednány způsoby zániku nájmu, mj. i výpovědí s výpovědní lhůtou 6 měsíců, výpověď je možné dát i bez udání důvodu.
11. Dopisem ze dne 23.8.2019 dal žalovaný žalobci výpověď z nájmu výše uvedených pozemků.
12. Z návrhu na vydání územního rozhodnutí o využití území ze dne 3.6.2005 podaného žalobcem vyplývá, že žalobce žádal o vydání územního rozhodnutí pro využití pozemku parc. číslo v k.ú. obec k provozování stánkového prodeje, mělo se jednat o tu část pozemku parc. číslo která se nachází před supermarketem. U parcely číslo je uvedeno, že je využívána jako parkoviště, jejím vlastníkem je žalovaný.
13. V návrhu kupní smlouvy, podle níž měl žalovaný žalobci prodat mj. pozemek parc. číslo v k.ú. obec, je v čl. II poslední věta uvedeno:„ Pro vyloučení pochybností smluvní strany konstatují, že zpevněný povrch pozemků označených jako p. číslo p. číslo p. číslo s krytem tvořeným litými živičnými materiály včetně obrubníků je nedílnou součástí uvedených pozemků a kupující se tedy na základě této kupní smlouvy stává výlučným vlastníkem uvedených pozemků včetně jejich zpevněného povrchu a obrubníků. Návrh smlouvy byl žalobcem zaslán žalovanému e-mailem dne 15.7.2017.
14. Rozsudkem Okresního soudu v Chrudimi ze dne 14.10.2021, č.j. 8 C 51/2020 -165 bylo rozhodnuto, že žalobce (v řízení sp. zn. 8 C 51/2020 v postavení žalovaného) je povinen odstranit stavbu – budovu adresa na st. parcele číslo v k.ú. obec. Rozsudek nabyl právní moci dne 29.3.2022. V odůvodnění soud uvedl, že výpovědí pronajímatele zaniklo nájemci právo mít na pozemku ve vlastnictví pronajímatele umístěnou svou stavbu. Tato stavba je podle kolaudačního rozhodnutí stavbou dočasnou.
Posouzení věci
15. Žalobce se zdržovací žalobou domáhal zajištění přístupu na parkoviště a k budově. Argumentoval tím, že parkoviště je jeho vlastnictvím. Soud se proto v prvé řadě zaměřil na zkoumání toho, zda parkoviště je samostatnou věcí v právním smyslu či zda se jedná pouze o součást pozemku, který je ve vlastnictví žalobce. S ohledem na stavebně technický charakter parkoviště má soud za to, že na tuto stavbu by se mělo spíše pohlížet jako na samostatnou věc. Soud v tomto směru vychází z rozsudku NSS ze dne 11.11.2009, sp. zn. 5 As 62/2008 , kdy byly vymezeny znaky stavby jako samostatné věci. Předmětné parkoviště tyto znaky má – 1) jde o vymezitelnou část vnějšího světa – je patrné, kde končí stavba a kde začíná pozemek (viz jednotlivé vrstvy stavebních materiálů uvedené v bodě 9 odůvodnění), 2) stavba parkoviště je pevně spojena se zemí – nelze ji oddělit, aniž by došlo k jejímu porušení, 3) oddělit parkoviště od pozemku nelze bez současného znehodnocení pozemku, 4) parkoviště je komunikací s povrchem, který nelze odstranit, aniž by došlo k jeho zničení, 5) parkoviště má spojovací, dopravní funkci; pokud by v místě byl pouze pozemek, tato funkce by naplněna nebyla.
16. Parkoviště a budova byly postaveny právnická osoba, a.s., což je zřejmé ze spisového materiálu stavebního úřadu. Tato společnost tedy originárním způsobem nabyla vlastnické právo k budově a parkovišti, a to zhotovením věci (nutno vycházet z právní úpravy platné v době pořízení stavby, tedy občanského zákoníku z roku 1964). Nejistý ovšem je další právní osud parkoviště. Žalobce v této souvislosti dovozoval, že vlastnické právo k parkovišti na něj bylo převedeno kupní smlouvou ze dne 30.4.2003 Touto smlouvou nepochybně došlo k převodu vlastnického práva k budově, nicméně o parkovišti není ve smlouvě žádná zmínka. Výpověď správce konkurzní podstaty, který tuto smlouvu s žalobcem uzavíral, do věci jasno nepřinesla. Svědek si pro velký časový odstup nedokázal vybavit podrobnosti, nedokázal vysvětlit, proč parkoviště není ve smlouvě uvedeno, nedokázal ani uvést, zda parkoviště bylo či nebylo zahrnuto do konkurzní podstaty. Z jeho výpovědi ovšem vyplynulo, že přístup k budově přes pozemky žalovaného měl být dořešen až po prodeji budovy. Podobné smluvní vztahy týkající se možnosti využití pozemků žalovaného, a to jak pod budovou, tak pozemků přístupových, tj. parkoviště a plochy pro zásobování, měly existovat i mezi právnická osoba, a.s. a žalovaným. Další dokazování potom naznačuje, že otázka právního charakteru parkoviště nebyla mezi účastníky jasná ani v pozdější době. Zde má soud na mysli návrh kupní smlouvy, kterou měly být předmětné pozemky prodány žalobci. Ze znění návrhu vyplývá, že strany považují parkoviště za součást pozemku.
17. Z výše uvedeného soud dospěl k závěru, že kupní smlouvou ze dne 30.4.2003 nedošlo k převodu parkoviště na žalobce. Parkoviště není v této smlouvě uvedeno. Pokud mělo dojít k jeho převodu, mělo být do smlouvy zahrnuto (a stejné platí i pro usnesení konkurzního soudu, jímž byl k tomuto prodeji udělen souhlas; souhlas se týká pouze prodeje budovy). Soud je toho názoru, že v době uzavření kupní smlouvy strany převod parkoviště neřešily a dost možná parkoviště ani nepovažovaly za samostatnou věc. Jinak si soud nedovede vysvětlit skutečnost, že tato parkoviště není zahrnuto v kupní smlouvě. Dovozovat, že vůlí stan bylo převést i parkoviště (snad jako příslušenství budovy), není možné (odporovalo by to i judikatuře NS ČR – viz rozsudek ze dne 11.9.2003, sp. zn. 31 Cdo 2772/2000 ). Ostatně pokud by žalobce měl být vlastníkem parkoviště, pak by si nemusel zajišťovat přístup smluvně, jak o tom hovořil správce konkurzní podstaty. Na výše uvedeném závěru nic nemění ani potvrzení ze dne 12.5.2003. Toto potvrzení bylo vydáno žalobci pro potřeby jednání s orgány státní správy a samosprávy, jeho dosah je tedy omezený. Samo o sobě nemůže nahradit řádný nabývací titul.
18. Soud tedy uzavřel, že žalobce není vlastníkem parkoviště, neboť nedoložil nabývací titul. Pokud jde o otázku přístupu k budově (který je zajištěn právě přes ono parkoviště), pak zásadní význam má v této věci pravomocný rozsudek okresního soudu o povinnosti žalobce odstranit budovu (viz bod 14). Za této situace, kdy budova stojí na pozemku žalovaného bez právního důvodu a má být odstraněna, nelze žalobci poskytovat soudní ochranu spočívající v zajištění přístupu k této budově (která stojí na pozemku žalovaného v rozporu s právem) za účelem užívání této budovy. Tato budova na pozemku žalovaného podle práva již stát nemá, a pokud by soud ukládal žalovanému povinnosti spočívající v zajištění přístupu žalobce k této budově, pak by vlastně ospravedlňoval protiprávní stav. Z výše uvedených důvodů byla žaloba zamítnuta.
19. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř. , žalovaný měl plný úspěch ve věci, má proto právo na náhradu nákladů řízení. Ty představují náklady právního zastoupení. Odměna advokáta podle § 9 odst. 1 , § 7 bod 4 vyhl. 177/1996 Sb. činí 1.500 - Kč, poskytnuty byly následující úkony právní služby – příprava a převzetí věci, vyjádření k žalobě ze dne 17.8.2021, účast u jednání soudu dne 13.12.2021, vyjádření žalované ze dne 1.2.2022, účast na jednání soudu dne 21.2.2022, návrh na zrušení předběžného opatření ze dne 1.4.2022 a účast na jednání soudu dne 9.5.2022, celkem tedy 7 úkonů, odměna 7 x 1.500 - Kč, 7 x 300 - Kč režijní paušál, náhrada za promeškaný čas strávený cestou ze sídla advokátní kanceláře k soudu a zpět – trasa obec – obec, jedna taková jízda 14 započatých půlhodin, za každou půlhodinu 100 - Kč, celkem za tři jízdy 4.200 - Kč, náhrada cestovních výdajů – vzdálenost 527,2 km, v roce 2021 dle vyhl. 589/2020 Sb. amortizace 4,40 Kč/km, pohonné hmoty – litr nafty 27,20 Kč, průměrná spotřeba 5,6 l /100 km, celkem jízdné 3.122 - Kč, v roce 2022 dle vyhl. 511/2021 Sb. , amortizace 4,70 Kč/km, pohonné hmoty – litr nafty 36,10 Kč, průměrná spotřeba 5,6 l /100 km, jízdné 3.544 - Kč, při dvou cestách v tomto roce 7.088 - Kč, celkem náhrada cestovních výdajů 10.210 - Kč. Vše navýšeno o 21 % DPH v částce 5.672 - Kč, celkem náklady řízení 32.682 - Kč. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. bylo žalobci uloženo náhradu nákladů řízení zaplatit k rukám zástupce žalovaného.
20. Nebyly přiznány dva požadované úkony právní služby – odvolání proti usnesení o nařízení předběžného opatření ze dne 25.6.2021, námitka podjatosti ze dne 11.7.2021. Důvodem je skutečnost, že v tomto směru nebyl žalovaný úspěšný – odvolání nebylo vyhověno, námitce rovněž ne. Námitku podjatosti navíc podle soudu nelze považovat za úkon právní služby.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení v potřebném počtu stejnopisů prostřednictvím Okresního soudu v Chrudimi ke Krajskému soudu v Hradci Králové.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.