Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
6 C 3/2023-42
Okresní soud v Trutnově rozhodl samosoudkyní Mgr. Naděždou Vaňurovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 21 198,48 Kč s příslušenstvím - úvěr
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 1 945,63 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Co do částky 19 252,85 Kč, co do kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 3 094,38 Kč a 1 947,88 Kč, co do kapitalizovaného úroku ve výši 8 155,41 Kč a 5 435,74 Kč, co úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 10 046,69 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení
a ve výši 8,5 % ročně z částky 6 178,43 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení, co do úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 10 046,69 Kč a z částky 6 278,43 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 1 945,63 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Co do částky 19 252,85 Kč, co do kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 3 094,38 Kč a 1 947,88 Kč, co do kapitalizovaného úroku ve výši 8 155,41 Kč a 5 435,74 Kč, co úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 10 046,69 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení a ve výši 8,5 % ročně z částky 6 178,43 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení, co do úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 10 046,69 Kč a z částky 6 278,43 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení se žaloba zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným k soudu dne 7. 10. 2022 se žalobkyně domáhala proti žalovanému zaplacení celkem částky 21 198,48 Kč s příslušenstvím, tj. s úrokem a s úrokem z prodlení shora. K odůvodnění žaloby uvedla, že žalovaný dne 23. 4. 2017 uzavřel s právním předchůdcem žalobce společností právnická osoba, IČO smlouvu o spotřebitelském úvěru č. 1201028077. Před uzavřením smlouvy posoudil právní předchůdce žalobce schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením smlouvy. Poskytnuté informace byly zaznamenány do karty zákazníka a byly ověřeny doklady uvedenými v kartě zákazníka, mezi které patří zejména výplatní pásky, pracovní smlouva, nájemní smlouva. Pokud by soud shledal, že žalobce neprokázal splnění zákonné povinnosti posoudit úvěruschopnost žalovaného, žalobce upozorňuje, že smlouva byla uzavřena po datu nabytí účinnosti zákona č. 257/2016 Sb. a neprokázání splnění této povinnosti tak nezpůsobuje absolutní neplatnost předmětné smlouvy. Na základě smlouvy byly žalovanému poskytnuty prostředky ve výši 16 000 Kč, které převzal hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal zaplatit úrok za dobu trvání smlouvy ve výši 2 240 Kč, odměnu za administrativní činnost ve výši 3 200 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 400 Kč. Celkovou částku 27 840 Kč se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti formou 58 týdenních splátek po 480 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 3. 6. 2018. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas. Žalovaný zaplatil celkem částku 19 687,15 Kč, z toho na jistinu 9 721,50 Kč, na úrok 2 240 Kč, na poplatek za administrativní činnost 3 200 Kč a na poplatek za hotovostní inkaso 4 525,58 Kč. Protože žalovaný neuhradil dlužnou částku v termínu splatnosti, neuhrazená jistina se úročí úrokem ve výši 23,72 % ročně sjednaným v čl. 1 smlouvy. Žalovaný dluží jistinu ve výši 6 278,43 Kč a poplatek za hotovostní inkaso ve výši 1 874,42 Kč.
Dne 14. 7. 2017 byla mezi stejnými účastníky uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. 1201037461. Před uzavřením smlouvy posoudil právní předchůdce žalobce schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením smlouvy. Poskytnuté informace byly zaznamenány do karty zákazníka a byly ověřeny doklady uvedenými v kartě zákazníka, mezi které patří zejména výplatní pásky, pracovní smlouva, nájemní smlouva. Pokud by soud shledal, že žalobce neprokázal splnění zákonné povinnosti posoudit úvěruschopnost žalovaného, žalobce upozorňuje, že smlouva byla uzavřena po datu nabytí účinnosti zákona č. 257/2016 Sb. a neprokázání splnění této povinnosti tak nezpůsobuje absolutní neplatnost předmětné smlouvy. Na základě uzavřené smlouvy byly žalovanému poskytnuty prostředky ve výši 15 000 Kč, které převzal v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal zaplatit úrok za dobu trvání smlouvy ve výši 2 100 Kč, odměnu za administrativní činnost ve výši 3 000 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 6.000 Kč. Celkovou částku 26 100 Kč se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti formou 58 týdenních splátek po 450 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 24. 8. 2018. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas. Žalovaný zaplatil celkem částku 13 054,37 Kč, z toho na jistinu 4 953,31 Kč, na úrok 2 100 Kč a na poplatek za hotovostní inkaso 2 998,94 Kč. Protože žalovaný neuhradil dlužnou částku v termínu splatnosti, neuhrazená jistina se úročí úrokem ve výši 23,72 % ročně sjednaným v čl. 1 smlouvy. Žalovaný dluží jistinu ve výši 10 046,69 Kč a poplatek za hotovostní inkaso 2 998,94 Kč.
2. Pohledávka vyplývající z výše uvedených smluv byla postoupena žalobci smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 7. 1. 2022, což bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne 7. 1. 2022. Ke dni postoupení činila výše pohledávky bez příslušenství částku 13 045,63 Kč a 8 152,85 Kč, tj. celkem 21 198,48 Kč. Její příslušenství tvoří úroky ve výši 23,72 % ročně a úroky z prodlení v zákonné výši, které byly kapitalizovány do dne postoupení. Platbu těchto částek žalovaný neprovedl, ač k tomu byl vyzván předžalobní upomínkou.
3. Vydaný elektronický platební rozkaz byl soudem zrušen, neboť se jej nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovaného. K jednání dne 22. 3. 2023 se žalobkyně omluvila a souhlasila, aby bylo jednáno v její nepřítomnosti. Žalovaný k návrhu uvedl, že poskytnuté prostředky přestal splácet z finančních důvodů, když byl v pracovní neschopnosti a po delší dobu nemohl pracovat.
4. Žalobkyně byla soudem vyzvána k označení a doložení důkazů k prokázání tvrzení, že byla řádně prověřena úvěruschopnost žalovaného, a byla poučena, že jinak bude soud věc posuzovat podle ustanovení o bezdůvodném obohacení a žalobkyně bude ve věci částečně neúspěšná.
5. Na výzvu soudu žalobkyně reagovala přípisem ze dne 9. 2. 2023, ve kterém zopakovala, že má za to, že úvěruschopnost žalovaného byla řádně posouzena s tím, že její právní předchůdce neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivost tvrzení žalovaného. Zopakovala rovněž právní názor, že neprokázání splnění této povinnost nezpůsobuje absolutní neplatnost smlouvy. Žalobkyně nemá k dispozici doklady od žalovaného; nenavrhla další důkazy k prokázání tvrzené skutečnosti a odkázala na rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 7. 2020, čj. 5 Co 231/2020 -97.
6. Ve věci byly provedeny listinné důkazy a to kartami zákazníka – žádostí o půjčku ze dne 23. 4. 2017 a 14. 7. 2017, smlouvami o spotřebitelském úvěru ze dne 23. 4. 2017 a 14. 7. 2017 včetně doplňujících ustanovení, smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 7. 1. 2022, oznámením o postoupení pohledávky ze dne 3. 2. 2022 a předžalobní výzvou právního zástupce žalobkyně ze dne 14. 4. 2022.
7. Na základě provedených důkazů vzal soud za prokázané, že dne 23. 4. 2017 byla mezi věřitelem právnická osoba, IČO a žalovaným jako dlužníkem uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru. Žalovaný je ve smlouvě označen jménem, příjmením, adresou a rodným číslem. Ve smlouvě je odkaz na zákon o spotřebitelském úvěru. Právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši 16 000 Kč, které žalovaný převzal v hotovosti při uzavření smlouvy, což potvrdil podpisem smlouvy. Žalovaný se zavázal spolu s půjčenou částkou 16 000 Kč zaplatit i úrok 2 240 Kč, poplatek 3 200 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek 6 400 Kč celkem tedy částku 27 840 Kč. Celková částka měla být zaplacena v 58 týdenních splátkách po 480 Kč. Dle bodu 9 smlouvy bylo sjednáno, že z poskytnutých prostředků 16 000 Kč bude část použita na úhradu závazků z předchozí smlouvy o spotřebitelském úvěru č. 254013 a spotřebitelském úvěru č. 285444, takže žalovanému bude vyplacena pouze zbývající částka 9 718 Kč. Dle karty zákazníka žalovaný uvedl, že žije s rodiči, pracuje jako OSVČ, jeho čistý měsíční příjem činí 28 000 Kč a výdaje 10 040 Kč, z toho 1 900 Kč na bydlení, 3 700 Kč na osobní výdaje (telefon, jídlo, léky, doprava, ošacení) a 4 440 Kč na splátky půjček. Jako doklady k ověření finanční situace žalovaného byly označeny výplatní pásky a daňové přiznání. Soudu však předloženy nebyly. Dle žalobkyně žalovaný zaplatil celkem částku 19 687,15 Kč.
Následně byla dne 14. 7. 2017 mezi stejnými účastníky uzavřena smlouva o úvěru, na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému úvěr ve výši 15 000 Kč, který žalovaný čerpal v hotovosti při uzavření smlouvy, což potvrdil podpisem smlouvy. Žalovaný se zavázal spolu s půjčenou částkou 15.000 Kč zaplatit i poplatek i úrok 2 100 Kč, poplatek 3 000 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek 6 000 Kč Celkem se tak žalovaný zavázal zaplatit 26 100 Kč a to v 58 týdenních splátkách po 450 Kč. Dle bodu 9 smlouvy se smluvní strany dohodly, že část prostředků z poskytnutého úvěru bude použita na zaplacení závazků z předchozí smlouvy o spotřebitelském úvěru č. 285444 a žalovanému bude vyplacena zbývající částka 10 084 Kč. Dle karty zákazníka – žádosti o zápůjčku ze dne 14. 7. 2017 žalovaný uvedl totožné adresy trvalého pobytu i místa výběru, uvedl však, že je nájemníkem; pracuje jako OSVČ, jeho měsíční příjem činí 30 000 Kč a výdaje 13 580 Kč, z toho 1 600 Kč na bydlení, 3 700 Kč na osobní výdaje, 4 440 Kč na splátky úvěrů a 3 840 Kč na další výdaje (sociální – zdravotní pojištění, odpovědnostní plnění apod.). Jako dokumenty k ověření uvedených údajů byly označeny nájemní smlouva, výpis ze živnostenského rejstříku, daňové přiznání a faktury. Soudu však doloženy nebyly. Dle žalobkyně žalovaný zaplatil celkem částku 13 054,37 Kč. Žalovaný netvrdil, že by platbu provedl ve větším rozsahu, než je tvrzeno žalobkyní.
8. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 7. 1. 2022, včetně seznamu postoupených pohledávek, bylo prokázáno, že pohledávka za žalovaným ze smluv byla postoupena žalobci. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne 3. 2. 2022 odeslaným na adresu výběru dle karty zákazníka. Dne 14. 4. 2022 zaslal zástupce žalobce žalovanému předžalobní výzvu.
9. Dle § 86 odst. 1 , 2 z. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen ZSÚ) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
10. Dle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
11. Dle § 2991 odst. 1 , 2 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
12. Právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému na základě spotřebitelských smluv o úvěru uzavřených v období od 23. 4. 2017 do 14. 7. 2017 (tj. během cca 3 měsíců) částky
16 000 Kč a 15.000 Kč, z nichž část byla použita na úhradu závazků z předchozích smluv
o spotřebitelském úvěru žalovaného a zbývajících 9 718 Kč a 10 084 Kč žalovaný převzal hotově. Žalovaný je ve smlouvách označen jménem, příjmením, adresou a rodným číslem
a nepochybně se jedná o spotřebitelské smlouvy, na které je nutno vztáhnout ZSÚ. Žalobkyně tvrdila, že před poskytnutím úvěrů její právní předchůdce řádně prověřil úvěruschopnost žalovaného. K prokázání tohoto tvrzení nepředložila jiné důkazy než kartu zákazníka, a to ani poté, kdy byla soudem vyzvána k jejich předložení a byla poučena o následcích, pokud se tak nestane. Na základě provedeného řízení dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobkyně řádně neposoudil úvěruschopnost žalovaného. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018 ve věci sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 věřitel nedostojí povinnosti stanovené ZSÚ (nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr), vyjde-li z objektivně nepodloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho poměrech. V kartách zákazníka je sice uvedeno, že bylo kontrolováno daňové přiznání, výplatní pásky, faktury a nájemní smlouva, soudu však předloženy nebyly. Nelze přitom přehlédnout, že žalovaný je označen jako OSVČ a není tedy zřejmé, o jaké výplatní pásky (typické pro zaměstnanecký poměr) by se mělo jednat; rovněž není uvedeno, za jaké období bylo doloženo daňové přiznání. Pokud jde o bydlení, žalovaný v obou kartách zákazníka uvádí stejnou adresu trvalého pobytu i místa výběru, v prvním případě však uvádí, že zde bydlí s rodiči jako spolubydlící, ve druhém případě, že je nájemníkem. Výdaje žalovaného jsou v kartě zákazníka silně podhodnoceny tak, že je jednoznačně patrné, že nemohou odpovídat realitě. V případě nákladů na bydlení dokonce uvádí nižší výdaje jako nájemník, než jako spolubydlící. Náklady na nájemní bydlení ve výši 1 600 Kč jsou přitom nevěrohodné. Nelze rovněž přehlédnout, že žalovaný v obou případech uváděl i vysoké měsíční splátky z předchozích úvěrů, které nebyly splněny, přesto právní předchůdce žalobkyně uzavřel s žalovaným před doplacením předchozích úvěrů další smlouvy. Nelze mít za to, že úvěry byly žalovanému poskytnuty v rozsahu přiměřeném skutečným majetkovým poměrům žalovaného. Skutková situace ve věci je tak odlišná od věci, kterou posuzoval Krajský soud v Českých Budějovicích v rozsudku čj. 5 Co 231/2020 -97, na který žalobce odkazuje.
13. Dle konstantní judikatury je soud povinen zkoumat prověřování úvěruschopnosti a jeho vlivu na platnost úvěrové smlouvy z úřední povinnosti. Ustanovení § 87 ZSÚ, které zkoumání úvěruschopnosti a posuzování platnosti smlouvy váže jen na námitku spotřebitele, je v rozporu s právem Evropské unie a nelze jej použít (viz rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci sp. zn. C -679/18). Protože právní předchůdce žalobkyně neprověřil řádně úvěruschopnost žalovaného, jsou smlouvy ze dne 23. 4. 2017 a 14. 7. 2017 dle § 87 ZSÚ neplatné a soud je povinen k této neplatnosti přihlédnout z úřední povinnosti. Žalobkyně se proto nemůže domáhat plnění sjednaných v těchto smlouvách.
14. Protože právní předchůdce žalobkyně vyplatil žalovanému částky 16 000 Kč a 15 000 Kč na základě neplatných smluv, došlo k plnění bez právního důvodu a na straně žalovaného vzniklo bezdůvodné obohacení, které je žalovaný povinen vydat. Žalobkyně se stala ve věci aktivně legitimována na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 7. 1. 2022, o čemž byl žalovaný písemně vyrozuměn.
15. Co do výše bezdůvodného obohacení soud dospěl k závěru, že částka 16 000 Kč vyplacená dle smlouvy o úvěru ze dne 23. 4. 2017 byla vrácena v celém rozsahu, když dle tvrzení žalobkyně zaplatil žalovaný na tuto smlouvu celkem 19 687,15 Kč. Z částky 15 000 Kč vyplacené dle smlouvy o úvěru ze dne 14. 7. 2017 nebylo vráceno 1 945,63 Kč (15 000 – 13 054,37 Kč), když žalovaný neprokázal, že na smlouvu zaplatil více, než uvádí žalobkyně, přičemž všechny platby žalovaného soud započítává na jistinu. Dle § 87 odst. 1 ZSÚ je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Z rozsudku Nejvyššího soudu ČR čj. 33 Cdo 3675/2021 -262 ze dne 20. 4. 2022 plyne, že„ důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele je neplatnost smlouvy a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vrácení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů„ lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté nebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka.“ S ohledem na tento závěr Nejvyššího soudu ČR je nutno mít za to, že žalovaný se doposud neocitl v prodlení, neboť nová doba splatnosti nebyla mezi účastníky dohodnuta a je stanovována soudem až v tomto rozhodnutí.
16. Žalobce se nemůže domáhat nad nevrácenou jistinu plnění sjednaných v neplatných smlouvách, proto co do částky 19 252,85 Kč, požadovaného úroku a úroku z prodlení byla žaloba zamítnuta.
17. Výrok o nákladech řízení účastníků se opírá o § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. Žalobkyně měla ve věci větší neúspěch než úspěch, proto mu požadovaná náhrada nákladů řízení nebyla přiznána ani částečně. Ve věci více úspěšnému než neúspěšném žalovanému náklady řízení nevznikly, proto bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení dvojmo ke zdejšímu soudu. O odvolání rozhoduje Krajský soud v Hradci Králové.
Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost uloženou tímto rozsudkem, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuci.