Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

9 C 139/2022-34

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní Mgr. Evou Hankovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení částky 327 664,34 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 229 810,65 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 229 810,65 Kč od datum do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 97 853,69 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 125,11 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 6 359,37 Kč, úroku 8,4 % ročně z částky 275 653,31 Kč od datum do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 327 664,34 Kč od datum do datum a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 97 853,69 Kč od datum do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 14,84 % náhrady nákladů řízení, tj. částku 9 070 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 229 810,65 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 229 810,65 Kč od [datum] do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se v části, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 97 853,69 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 125,11 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 6 359,37 Kč, úroku 8,4 % ročně z částky 275 653,31 Kč od [datum] do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 327 664,34 Kč od [datum] do [datum] a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 97 853,69 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 14,84 % náhrady nákladů řízení, tj. částku 9 070 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 327 664,34 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právě tuto částku jí žalovaný dluží na podkladě smlouvy, kterou s ním uzavřela jeho právní předchůdkyně společnost, právnická osoba (dnes právnická osoba) dne datum pod číslo na refinancování. Na základě této smlouvy se předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnutou žalovanému úvěr ve výši 324 000 Kč oproti závazku žalovanému tento úvěr vrátit b 96 pravidelných měsíčních splátkách po 4 647 Kč, které v sobě zahrnovaly ujednaný úrok 8,40 % ročně, čemuž žalovaný nedostál, proto s ohledem na trvající porušování povinností předchůdkyně žalobkyně úvěr zesplatnila je dni datum a vyzvala žalovaného k úhradě zůstatku úvěru dopisem ze dne datum. Žalovaný do zesplatnění uhradil celkem 89 789,33 Kč, následně pak uhradil 4 400,02 Kč. Dne datum byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno pásemně, přičemž pohledávka ke dni postoupení činila 334 148,82 Kč a ode dne postoupení pohledávky do sepisu žaloby již žalovaný ničeho neuhradil. Žalobkyně proto požaduje po žalovaném zaplacení jistiny ve výši 275 653,31 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení z jistiny do datum ve výši 125,11 Kč, kapitalizovaného úroku z jistiny úvěru do datum ve výši 6 359,37 Kč, poplatků a smluvní pokuty ve výši 52 011,03 Kč, smluvního úroku 8,40 % ročně z jistiny ve výši 275 653,31 Kč od datum do zaplacení, úroku z prodlení v zákonné výši 8,25 % ročně z částky 327 664,34 Kč od datum do zaplacení. Před podáním žaloby byl žalovaný prostřednictvím zástupce žalobkyně vyzván k úhradě dluhu, což neučinil.

2. Žalobkyně na výzvu soudu doplnila, že její právní předchůdkyně zkoumala před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalovaného tak, že zhodnotila informace požadované a získané od žalovaného a nahlédnutím do veřejných registrů. V tomto kontextu žalobkyně upozornila na rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 7. 2020, č. j. -97 a na rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 9. 3. 2021, č. j. -170.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud ve věci nařídil jednání, jelikož žalobkyně nesouhlasila s tím, aby bylo ve věci rozhodnuto bez nařízení jednání. K jednání se bez jakékoliv omluvy nedostavil žalovaný, který byl řádně předvolán, a žalobkyně, jejíž neúčast omluvil její zástupce a souhlasil s tím, aby bylo jednáno v její nepřítomnosti. Soud proto jednal v nepřítomnosti žalobkyně a žalovaného. Při jednání soud provedl dokazování listinami, které předložila žalobkyně, a učinil z nich tato zjištění:

4. Z Návrhu na uzavření Smlouvy o půjčce na refinancování, který žalovaný podepsal dne datum, bylo zjištěno, že žalovaný tímto návrhem navrhnul předchůdkyni žalobkyně, aby mu poskytla půjčku 324 000 Kč, kterou se jí on zaváže vrátit s úrokem 8,40 % ročně, a to v 96 měsíčních splátkách po 4 647 Kč Z Akceptace návrhu na uzavření smlouvy pak vyplývá, že právnická osoba tento návrh žalovaného přijala dne datum.

5. Výzvou ze dne datum a podacím lístkem bylo zjištěno, že právní zástupce žalobkyně touto upomínkou vyzval žalovaného k uhrazení částky v celkové výši ke dni sepisu upomínky 387 821,20 Kč nejpozději do datum s tím, že jde o dluh z pohledávky vzniklé na základě smlouvy číslo zároveň žalovaného upozornil, že neuhradí-li svůj dluh ve stanovené lhůtě, bude se žalobkyně splnění tohoto nároku domáhat soudní cestou. Výzva byla dána k poštovní přepravě dne datum.

6. u označenou jako smlouva o postoupení pohledávek ze dne datum, včetně seznamu postupovaných pohledávek bylo prokázáno, že právnická osoba prodala žalobkyni předmětnou pohledávku za žalovaným za sjednanou úplatu. Půjčka měla být bez zbytečného odkladu po uzavření smlouvy bez další žádosti žalovaného odeslána na jeho běžný účet u předchůdkyně žalobkyně.

7. Z výpisu z účtu žalovaného u předchůdkyně žalobkyně vyplývá, že finanční prostředky ve výši 324 000 Kč přišly na jeho účet dne datum. Z následných výpisů z účtu vyplývá, že žalovaný hojně sázel.

8. Z dopisu„ Oznámení o postoupení pohledávky“ ze dne datum bylo zjištěno, že právnická osoba informovala žalovaného, že pohledávku ze smlouvy o Půjčce na refinancování postoupila žalobkyni a veškeré platby má nyní směřovat právě žalobkyni. Z kopie poštovního podacího archu pak vyplývá, že tento dopis byl žalovanému odeslán dne datum.

9. Z Oznámení o zesplatnění půjčky / výzvy k úhradě závazku ze dne datum soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému, že zesplatnila úvěr a vyzvala jej k zaplacení částky 287 535,81 Kč, a to do 10 dnů ide de vyhotovení této výzvy.

10. Z výpisu ze SOLUS vyplývá, že odeslaná data, nebyla nalezena, z tohoto soud usuzuje, že žalovaný neměl v registru žádný záznam.

11. Protokolem o ověření úvěruschopnosti klienta soud zjistil, že žalovaným deklarovaný příjem 20 500 Kč ověřili s využitím komplexního statistického nástroje, který určuje reálně dosažitelné příjmy na základě klientových osobních předpokladů. Z důvodu obezřetnosti deklarované výdaje oproti údajům uvedeným na žádosti navýšili. Zohlednili výdaje ve výši 15 691 Kč, z toho splátky stávajících úvěrů ve výši 5 818 Kč, výdaje na bydlení ve výši 3 463 Kč, výdaje na živobytí 3 410 Kč a ostatní výdaje 3 000 Kč. Následně přičetli k jeho volným prostředkům splátku refinancovaného úvěru ve výši 5 818 Kč. Podle jejich vyhodnocení klientovi na splátku nové půjčky a nepředvídané výdaje zbývá celkem 10 627 Kč a byl tedy schopen půjčku splácet. Žalovaný byl dále lustrován v insolvenčním rejstříku, na interním Black listu, v databázi BRKI/NRKI a SOLUS, kde neměl negativní záznamy, byly vyhodnoceny ukazatele DTI/DSTI a dále byl žalovaný rizikově vyhodnocen dle interního postupu.

12. Všechny shora uvedené důkazy soud následně hodnotil podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu věci. Žalovaný dne datum písemně navrhl právnická osoba (dále jen„ anonymizováno“ nebo„ předchůdkyně žalobkyně“), že ona mu poskytne úvěr 324 000 Kč a on se naproti tomu zaváže takto vyčerpané finanční prostředky anonymizováno splatit spolu s úrokem 8,40 % ročně, a to formou měsíčních splátek ve výši 4 647 Kč. Před odsouhlasením anonymizováno zkoumala schopnost žalovaného splácet dohodnuté splátky tak, že žalovaný vyplnil návrh, ve kterém deklarovaný příjem 20 500 Kč ověřili s využitím komplexního statistického nástroje, který určuje reálně dosažitelné příjmy na základě klientových osobních předpokladů. Z důvodu obezřetnosti deklarované výdaje oproti údajům uvedeným na žádosti navýšili. Zohlednili výdaje ve výši 15 691 Kč, z toho splátky stávajících úvěrů ve výši 5 818 Kč, výdaje na bydlení ve výši 3 463 Kč, výdaje na živobytí 3 410 Kč a ostatní výdaje 3 000 Kč. Následně přičetli k jeho volným prostředkům splátku refinancovaného úvěru ve výši 5 818 Kč. Podle jejich vyhodnocení klientovi na splátku nové půjčky a nepředvídané výdaje zbývá celkem 10 627 Kč a byl tedy schopen půjčku splácet. Žalovaný byl dále lustrován v insolvenčním rejstříku, na interním Black listu, v databázi BRKI/NRKI a SOLUS, kde neměl negativní záznamy, byly vyhodnoceny ukazatele DTI/DSTI a dále byl žalovaný rizikově vyhodnocen dle interního postupu. Předchůdkyně žalobkyně pak akceptovala návrh žalovaného a dne datum a ještě téhož dne, bez další žádosti žalovaného, mu na jeho běžný účet zaslala 324 000 Kč. Žalovaný následně porušoval povinnosti, neplnil splátky řádně a včas, proto předchůdkyně žalobkyně celou dlužnou částku zesplatnila ke dni datum a vyzvala žalovaného k úhradě zbytku dluhu. Žalovaný na svůj dluh uhradil celkem částku 94 189,35 Kč. Společnost anonymizováno dne datum prodala žalobkyni pohledávku za žalovaným za sjednanou úplatu a tuto skutečnost oznámila žalovanému dopisem ze dne datum. Zástupce žalobkyně před podáním žaloby opět vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky z uvedené smlouvy dopisem, který dal do poštovní přepravy dne datum a v němž poskytl žalovanému lhůtu k úhradě do datum.

13. Podle , o spotřebitelském úvěru, (dále jen„ ZSU“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

14. Podle § 86 odst. 1 ZSU poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

15. Podle § 86 odst. 2 ZSU poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

16. Podle § 87 odst. 1 věty první ZSU poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu.

17. Podle , (dále jen „o. z.“), neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

18. Podle § 588 věty první o. z soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

19. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

20. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

21. Po právní stránce soud posoudil zjištěný skutkový stav podle citovaných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně.

22. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne datum smlouvu o zápůjčce ve smyslu § 2390 o. z., na základě které byly žalovanému poskytnuty prostředky ve výši 324 000 Kč. Jelikož právní předchůdkyně žalobkyně je podnikatelem a finanční prostředky zapůjčila žalovanému při výkonu své podnikatelské činnosti, v rámci, které poskytuje spotřebitelské úvěry, bylo nutné na právní vztahy mezi účastníky aplikovat kromě o. z. i ZSU, jelikož i zápůjčka je spotřebitelským úvěrem (§ 2 ZSU).

23. Podle § 86 ZSU je povinností poskytovatele úvěru, v tomto případě žalobkyně, potažmo její právní předchůdkyně, před uzavřením smlouvy zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, žalovaného, tedy zkoumat, zda je v jeho schopnostech splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Toto zkoumání chrání nejen spotřebitele samotného, ale i poskytovatele tím, že předchází negativním důsledkům, ať už v podobě nevrácení zápůjčky či upadnutí do dluhové pasti. Úvěruschopnost dlužníka je věřitel povinen zkoumat s odbornou péčí. Věřitel této povinnosti nedostojí, pokud se spokojí s objektivně nedoloženým osobním prohlášením dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, jinými slovy, pokud si prohlášení učiněná dlužníkem, zaznamenaná např. do karty zákazníka, neověří listinami (doklady), které bude požadovat po dlužníku. V takovém případě nelze dospět k závěru, že zkoumání úvěruschopnosti bylo provedeno s odbornou péčí. Dostačujícím pak není ani to, že věřitel nahlédne do veřejně přístupných databází dlužníků, insolvenčního rejstříku apod., neboť tyto dokládají pouze to, že dlužník není v registrech veden, nikoliv bez dalšího, že je schopen úvěr splácet. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, pokud se jedná o příjmy. Klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými informacemi o jeho příjmech a výdajích. Pokud si věřitel neověří ničím, nebo zcela nedostatečně, pravdivost uváděných výdajů implikuje to možnou snahu uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta. Poskytovatel musí ověřit alespoň zcela základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. K tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , rozsudek Soudního dvora Evropské Unie ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13 (bod 46), rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. .

24. S ohledem na uvedený výklad, soud uzavřel, že žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, nezkoumala úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí. Předchůdkyně žalobkyně si již nepočínala s náležitou odbornou péčí při ověřování příjmů žalovaného, když se spolehla pouze na statistický nástroj, aniž by od žalovaného požadovala např. potvrzení zaměstnavatele, výpisy z účtu za předcházející období, případně výplatní pásky. Pokud se jedná o výdaje, na jejich individuální ověření předchůdkyně žalobkyně rovněž rezignovala a p deklarovaným výdajům připočetla částky podle svého uvážení, aniž by se zabývala tím, jaké jsou reálné výdaje žalovaného a jak žalovaný sám nakládá se svými finančními prostředky. Není samozřejmostí, že osoba se stejnými poměry, má stejné výdaje, jako jiná osoba se stejnými poměry. Již z následných výpisů z účtu žalovaného je zřejmé (toto soud uvádí jen nad rámec a pro dokreslení jeho závěrů, nikoliv jako relevantní doklad o úvěruschopnosti žalovaného), že tento hojně sázel v sázkových kancelářích a na účtu mu nezbývaly žádné prostředky. V situaci, kdy žalovaný žádal o refinancování již stávajícího závazku, měla být předchůdkyně žalobkyně o to více obezřetnější a nespoléhat se na nepodložená tvrzení žalovaného, a to jak o jeho příjmech, tak výdajích, případně se spoléhat na částky životního minima a normativní náklady na bydlení stanovené podle zvláštního právního předpisu. Tyto totiž nemusejí vypovídat o skutečných výdajích žalovaného. V dnešní době není nic jednoduššího než si od klientů vyžádat výpisy z účtu za přiměřené období předcházející žádosti, výplatní pásky, SIPO, nájemní smlouvu apod., ze kterých bude možné zjistit alespoň pravidelné výdaje konkrétního klienta. Soud má za to, že statistický nástroj je sice relevantním nástrojem, jak si ověřit úvěruschopnost klienta, nicméně pouze a jen jako nástroj doplňkový. Zbývá ještě dodat, že jelikož byly obě smlouvy uzavřeny za účinnosti ZSU, tak v § 78 odst. 2 písm. b) ZSU je stanovena povinnost uchovávat dokumenty sloužící pro zkoumání úvěruschopnosti. Posouzení úvěruschopnosti žalovaného splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr proto nebylo dle závěru soudu dostatečně a správné, proto právní předchůdkyně žalobkyně nemohla dostát svým povinnostem, které pro ni vyplývaly ze zákona o spotřebitelském úvěru, neboť nepostupovala s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti žalovaného, zejména pokud se týká výdajové stránky. Proto soudu nezbylo nic jiného než prohlásit smlouvu o zápůjčce v souladu s § 87 odst. 1 ZSU za absolutně neplatnou, protože v souladu s § 588 o. z. je soud povinen i bez návrhu k absolutní neplatnosti přihlížet, neboť předmětná zápůjčka je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání. V opačném případě by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. Skutečnost, že nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele způsobuje absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyplývá např. z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18. Dnes je tato skutečnost již zakotvena v  ZSU. Pro poučení žalobkyně ze strany soudu ve smyslu přitom nebyly předpoklady, neboť žalobkyně tvrdila všechny skutečnosti a předložila všechny důkazy, kterými disponovala ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného její právní předchůdkyní. Byť soud při nařízeném jednání takto žalobkyni poučil, nerozhodoval na základě neunesení břemene důkazního nebo břemene tvrzení, ale na podkladě zjištěného skutkového stavu, který ve vztahu k úvěruschopnosti, vyhodnotil jako nedostatečný.

25. Nad rámec uvedeného soud uvádí, že pokud žalobkyně opakovaně v mnoha řízeních odkazuje na závěry Krajského soudu v Českých Budějovicích, pak opomněla, že v zákoně č. , který jmenovaný soud aplikoval, absentovalo ustanovení obdobné aktuálnímu , odst. 2 písm. b) ZSU, které poskytovatelům spotřebitelských úvěrů ukládá povinnost uchovávat dokumenty týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele.

26. Jelikož byla smlouva mezi účastníky posouzena jako absolutně neplatná, bylo potřeba vztah mezi nimi posoudit jako bezdůvodné obohacení ve smyslu § 87 ZSU ve spojení s § 2991 o. z. Právní předchůdkyně žalobkyně plnila žalovanému, aniž by tady byl právní důvod takového plnění. Žalobkyně v řízení prokázala, že její právní předchůdkyně poskytla žalovanému částku 324 000 Kč a žalovaný jí vrátil částku 94 189,35 Kč, pročež jí z tohoto důvodu dluží částku 229 810,65 Kč, která představuje majetkový prospěch žalovaného na úkor žalobkyně. Pro doplnění soud dodává, že právní předchůdkyně žalobkyně, jako postupitel, uzavřela se žalobkyní, jako postupníkem, platnou smlouvu o postoupení pohledávek za žalovaným na žalobkyni, která je tak nyní aktivně legitimována k vymáhání pohledávek. Proto soud vyhověl žalobě co do zaplacení částky 229 810,65 Kč a zavázal žalovaného k jejímu zaplacení.

27. Žalobkyně v řízení prokázala, že žalovaný byl poprvé vyzván k uhrazení dlužné částky dopisem ze dne datum, kterým zástupce žalobkyně vyzvala žalovaného před podáním žaloby k úhradě dluhu a poskytla mu k tomu lhůtu do datum. Tato výzva byla dána k poštovní přepravě dne datum. K doručení zásilky došlo třetí pracovní den (srov. např. rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 7. 2019, č. j. -109), tj. dne datum. Od té doby měl žalovaný lhůtu do datum, aby dluh uhradil, kterou soud považuje za dostatečnou k tomu, aby si žalovaný finanční prostředky opatřil a vrátil je žalobkyni. Ode dne následujícího se žalovaný dostal do prodlení. Podle o. z. má žalobkyně právo na úrok z prodlení z částky 229 810,65 Kč, a to ode dne datum v žalobou požadované výši, když soud je návrhem žalobkyně v žalobě vázán ( ), jakkoliv byla zákonná úroková sazba k danému okamžiku vyšší. Ve zbytku pak byla žaloba jako nedůvodná pro výše uvedený právní závěr soudu zamítnuta.

28. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V projednávané věci soud v dalším ve smyslu usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. , přistoupil ke kapitalizaci veškerého příslušenství ke dni vyhlášení rozsudku, a to tak, že ke dni datum činil celý předmět řízení částku 421 598,27 Kč, přičemž žalobě bylo vyhověno co do částky 242 069,32 Kč (57,42%) a žaloba byla zamítnuta, co do částky 179 528,95 Kč (42,58 %) Po odečtení neúspěchu od úspěchu činí procesní úspěch žalobkyně 14,84 %.

29. Náklady řízení žalobkyni vznikly v celkové výši 61 120 Kč, představující zaplacený soudní poplatek 13 107 Kč, odměnu advokáta dle za 4 úkony právní služby učiněné zástupcem žalobkyně za přípravu a převzetí zastoupení, sepis kvalifikované výzvy k plnění, sepis žaloby, účast u jednání). Odměnu za úkon spočívající v podání ze dne datum soud nepřiznal, jelikož se jednalo o tvrzení a označené důkazy, které měly být již součástí žaloby. Jelikož žalobkyně tvrzení k úvěruschopnosti do žaloby neuvedla, vystavila se tak sama tomu, že ji soud musel k doplnění vyzvat. Za tyto 4 úkony náleží odměna ve výši 38 480 Kč (4krát 9 620 Kč). Dále jí byla přiznána náhrada hotových výdajů 4 x 300 Kč, tj. 1200 Kč a 21% DPH (počítáno ze základu 39 680 Kč) ve výši 8 333 Kč, když zástupce žalobkyně jako advokát prokázal, že je registrovaným plátcem DPH. Právo na náhradu nákladů řízení má žalobkyně však pouze v rozsahu 14,84 % z celku, tj. ve výši 9 070 Kč.

30. Lhůtu k plnění 3 dny od právní moci rozsudku soud v případě výroků I. a III. stanovil v souladu s  větou před středníkem , když v daném případě neshledal pro jiný postup podmínky.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Frýdku-Místku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.