Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
11 C 279/2022-18
Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudcem Mgr. et Mgr. Martinem Pavlíkem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení částky 38 884 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 30 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 30 000 Kč od 9. 9. 2022 do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba v části, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 8 884 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 8 884 Kč od 16. 7. 2021 do 8. 9. 2022, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 2 555 Kč a se smluvním úrokem z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 38 884 Kč od 16. 7. 2021 do 13. 10. 2021, se zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 556 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 30 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 30 000 Kč od 9. 9. 2022 do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba v části, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 8 884 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 8 884 Kč od 16. 7. 2021 do 8. 9. 2022, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 2 555 Kč a se smluvním úrokem z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 38 884 Kč od 16. 7. 2021 do 13. 10. 2021, se zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 556 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 38 884 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 38 884 Kč od 16. 7. 2021 do zaplacení představující dluh ze smlouvy o úvěru číslo uzavřené dne 15. 6. 2021, dle které se žalobkyně jako věřitel zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky až do výše disponibilního úvěrového limitu 30 000 Kč s možností postupného čerpání. Žalovaný se zavázal splácet vyčerpané peněžní prostředky spolu s poplatky za poskytnutí úvěru a za objednané volitelné služby vč. příslušenství dle čl. II, IV a IX smlouvy a to k datu splatnosti dle čl. IX smlouvy. Žalovaný požádal o poskytnutí úvěru prostřednictvím internetové stránky www.flexifin.cz vyplněním žádosti o poskytnutí úvěru a poskytl údaje, na základě kterých žalobkyně posoudila jeho úvěruschopnost a to následujícím způsobem - celkový počet členů domácnosti žijících ve společně hospodařící domácnosti se spotřebitelem, počet členů domácnosti žijících ve společně hospodařící domácnosti se spotřebitelem majících příjem, pravidelné měsíční výdaje uvedené spotřebitelem při žádosti o spotřebitelský úvěr, čisté měsíční příjmy uvedené spotřebitelem, ověřené čisté měsíční příjmy a další. Tyto informace žalovaný sdělil žalobkyni. Dále žalobkyně ověřila, zda se žalovaný nenachází v následujících registrech: příjmení, ISIR, registr neplatných dokladů, registr PČR hledaných osob, registr politicky aktivních osob (registr příjmení), výpis katastrálního rejstříku, výpis z registru„ sankční seznamy“ a interní registry historie klienta. Podrobný výpočet týkající se úvěruschopnosti se nachází v příloze žaloby, v němž jsou obsaženy veškeré informace ohledně ověřování úvěruschopnosti žalovaného. Žalobkyně provedla posouzení úvěruschopnosti žalovaného podle interní metodiky schválené ČNB a zcela v souladu se zákonnými požadavky, a to se závěrem, že žalovaný byl a je schopen své závazky splácet. Žalobkyně vycházela i z bankovního účtu žalovaného (dokládajícího příjmy a výdaje), případně předložení výpisu z účtu a výplatních pásek žalovaného. Žalovaný následně správnost svých údajů potvrdil a došlo k podepsání úvěrové smlouvy. Smlouva byla uzavřena elektronicky. Žalobkyně vyplatila žalovanému peněžní prostředky formou bezhotovostního převodu ve dnech 15. 6. 2021 ve výši 2 000 Kč a 5 000 Kč, 16. 6. 2021 ve výši 7 000 Kč, 4 900 Kč, 1 600 Kč a 2 900 Kč a 17. 6. 2021 ve výši 6 600 Kč. Žalovaný si objednal tyto volitelné služby:„ klidné spaní“ ve výši 110 Kč, presto ve výši 1 155 Kč a informační SMS servis ve výši 29 Kč. Úvěr byl splatný dne 15. 7. 2021, přičemž žalovaný ničeho neuhradil. V důsledku prodlení žalovaného vznikl žalobkyni nárok na úhradu zákonných úroků z prodlení a smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z jistiny od prodlení do zaplacení dle čl. 6 VOP a čl. 3 sazebníku. Žalobkyně však smluvní pokutu uplatňuje pouze za prvních 90 dnů prodlení. Právo na náhradu účelně vynaložených nákladů ve výši 2 555 Kč vyplývá z čl. 6 VOP a čl. 3 sazebníku skládající z 30 SMS, 30 e-mailů a 12 telefonátů. Ke dni podání žaloby eviduje žalobkyně za žalovaným nesplacenou pohledávku ve výši 45 430,64 Kč skládající se z jistiny ve výši 30 000 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 7 590 Kč, poplatku za službu„ klidné spaní“ ve výši 110 Kč, poplatku za službu„ presto“ 1 155 Kč, poplatku za službu„ informační SMS servis“ 29 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 3 991,64 Kč a účelně vynaložených nákladů ve výši 2 555 Kč. Žalovaný dlužnou částku neuhradil i přes upomínku učiněnou před podáním žaloby.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Soud ve věci usnesením ze dne 5. 12. 2022 vyzval žalobkyni i žalovaného, aby se vyjádřili, zda podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř. “) souhlasí s projednáním věci a rozhodnutím bez nařízení jednání s tím, že byli současně poučeni, že nevyjádří-li se do 10 dnů od doručení této výzvy, bude soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. jejich souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalobkyni doručeno dne 7. 12. 2022 do datové schránky, která sdělila, že souhlasí s rozhodnutím bez nařízení jednání a žalovanému bylo doručeno dne 19. 12. 2022 náhradním způsobem – formou uložení u pošty a následným vyvěšením na úřední desce soudu, přičemž žalovaný se k této výzvě nijak nevyjádřil a soud proto vycházel z toho, že žalovaný s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí.
4. Soud provedl důkaz listinami předloženými žalobkyní, a to smlouvou o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním ze dne 15. 6. 2021, výpisem o posouzení úvěruschopnosti, údaji o poskytovali spotřebitelského úvěru, souhlasem se zpracováním osobních údajů, identifikovanými příjmy, všeobecnými obchodními podmínkami, obecnými principy posuzování a filozofií společnosti, občanským průkazem žalovaného, autorizací ověření totožnosti, sazebníkem žalobkyně, přehledem bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli a výzvou k úhradě ze dne 25. 8. 2022 včetně podacího archu z téhož dne. Z těchto listin byl zjištěn skutkový stav, dle kterého žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním s úvěrovým disponibilním limitem ve výši 30 000 Kč. Úvěr byl poskytnut postupně ve dnech 5. 6. 2021 až 17. 6. 2021 v celkové výši 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splatit nejpozději do 15. 7. 2021 spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 7 200 Kč a dále s poplatky za služby„ klidné spaní“ 110 Kč,„ presto“ 165 Kč a informační SMS servis 29 Kč, celkem měl žalovaný uhradit částku ve výši 37 504 Kč. Úvěruschopnost žalovaného byla zkoumána dotazem na jeho příjmy a výdaje. Žalovaný dosahoval příjmů ve výši 17 840 Kč a výdaje představovaly částku nejméně 5 860 Kč (bez bližší specifikace). Disponibilní příjem žalovaného tak činil 11 100 Kč měsíčně. Žalovaný ničeho neuhradil, a proto ho žalobkyně vyzvala dopisem ze dne 25. 8. 2022 k úhradě dlužné částky ve výši 48 355,69 Kč do 3 dnů, přičemž dopis byl odeslán téhož dne.
5. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
6. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
7. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
8. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
9. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
10. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
11. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
12. Po právní stránce soud posoudil danou věc ve smyslu shora citovaných zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části. Daný právní vztah je totiž nutno posoudit ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, neboť žalovanému jako spotřebiteli byly žalobkyní poskytnuty peněžní prostředky ve formě úvěrového rámce až do výše 30 000 Kč, což znamená, že se jednalo o spotřebitelský úvěr ve smyslu ust. § 2 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru. Podle § 86 tohoto zákona tak poskytovatel úvěru měl před uzavřením samotné úvěrové smlouvy posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Jak přitom vyslovil Nejvyšší soud České republiky ve svém rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 „ povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru, stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Lze přisvědčit odvolacímu soudu, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L. a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185).“ Dle názoru okresního soudu je tato judikatura použitelná i v intencích nového zákona o spotřebitelském úvěru, tedy zákona č. 257/2016 Sb. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. V konkrétním případě nestačí pouhý pasivní sběr informací, ale právní předchůdce žalobkyně si měl rozhodné informace aktivně vyžádat a také nahlédnout do databází umožňující posouzení úvěruschopnosti žalovaného, je-li to nezbytné. Právní předchůdce byl povinen postupovat kvalifikovaně, čestně a odpovědně, proto neméně významné je i využití tzv. historických dat ve vztahu ke konkrétnímu spotřebiteli. Informace o výši příjmu spotřebitele je nutno konfrontovat s potvrzením o příjmu vystaveným jeho zaměstnavatelem, resp. příjmy skutečně připsanými na účet spotřebitele (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2007 sp. zn. 32 Odo 1726/2006 ).
13. V daném konkrétním případě pak žalobkyně tvrdila, že vycházela toliko z příjmů a výdajů uvedených žalovaným, které si ověřila z interních a externích databází vč. náhledu na bankovní účet žalovaného případně předložení výpisu z účtu a z výplatních pásek žalovaného. Soudu však tyto listin y předloženy nebyly, a i kdyby soudu předloženy byly, ničeho by to na situaci nezměnilo, pokud by se prokázalo, že žalovaný má čistý měsíční příjem ve výši 17 840 Kč. Žalobkyně poskytla žalovanému částku ve výši 30 000 Kč a tuto částku včetně veškerých poplatků (celkem částku 37 504 Kč) měl žalovaný dle smlouvy vrátit do 30 dnů. Již z tohoto pohledu není objektivně možné, aby žalovaný s příjmem ve výši téměř 18 000 Kč měsíčně, mohl uhradit za jeden měsíc dvojnásobnou částku. Ze všech těchto důvodů má tudíž soud za to, že posouzení úvěruschopnosti žalovaného splácet poskytnutý úvěr nebylo dostatečné a správné, pročež žalobkyně nemohla dostát svým povinnostem daným zákonem a nepostupovala s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Za tohoto stavu tedy soud u předmětné smlouvy dospěl k závěru, že žalobkyně dostatečně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy a tento nedostatek má za následek neplatnost předmětné spotřebitelské smlouvy. Podle § 588 o. z., je soud k této neplatnosti povinen přihlédnout i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání. Jinak by totiž byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. Výše popsaným jednáním žalobkyně porušila svou povinnost posoudit schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí dle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, a proto je smlouva o úvěru ze dne 15. 6. 2021 neplatná. Závěr o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy pak jednoznačně vyplývá také z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18.
14. S ohledem na tuto neplatnost smlouvy o úvěru si smluvní strany musí svůj vzájemný vztah vypořádat dle ustanovení § 2993 o. z., podle kterého může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala, bylo-li plněno, aniž by tu byl platný závazek (z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy). V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla dle smlouvy ze dne 15. 6. 2021 žalovanému peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč. Žalovaný dosud ničeho nevrátil, a proto je povinen žalobkyni zaplatit částku 30 000 Kč. Žalovaný byl vyzván k vrácení poskytnuté částky dopisem ze dne 25. 8. 2022, který mu byl doručován 25. 8. 2022 prostřednictvím České pošty. Při řádném doručování by se proto zásilka dostala do dispozice žalovaného nejpozději třetí pracovní den (k tomu srov. rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 7. 2019, č. j. 15 Co 128/2019 -109), tj. 30. 8. 2022 a lhůta 7 pracovních dnů k vrácení poskytnutého úvěru (vyplývající z komentářové literatury k ust. 1958 o. z. jako lhůta přiměřená ke splnění dluhu) uplynula 8. 9. 2022. Žalovaný se proto dostal do prodlení s vrácením částky 30 000 Kč dne 9. 9. 2022 a dle § 1970 o. z. je povinen zaplatit žalobkyni i úroky z prodlení z dlužné částky v žalobou požadované výši 8,5 % ročně 9. 9. 2022 do zaplacení, když zákonná výše úroku z prodlení ve smyslu vládního nařízení č. 351/2013 Sb. by byla k danému okamžiku vyšší, avšak soud při vázanosti rozsahem podané žaloby v souladu s § 153 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. nemohl přiznat žalobkyni úrok vyšší, než požadovala. S ohledem na výše uvedené, soud žalobě v tomto rozsahu vyhověl (výrok I.) a ve zbývající části byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta (výrok II.).
15. Soudem stanovená lhůta k plnění v trvání tří dnů od právní moci rozsudku má oporu v ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. o. s. ř. , neboť pro stanovení lhůty delší, případně pro povolení splátek, soud v daném případě zejména s ohledem na nízkou výši a naopak už delší dobu trvání dluhu, jakož i dosavadní zcela pasivní postoj žalovaného k tomuto dluhu žádné důvody neshledal, respektive tyto důvody nebyly účastníky ani tvrzeny.
16. Výrok o nákladech řízení má oporu v ust. § 142 odst. 2 o. s. ř, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V souladu se závěry vyslovenými v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015 soud kapitalizoval veškeré příslušenství pohledávky ke dni vyhlášení rozsudku a dospěl k závěru, že v projednávané věci měla žalobkyně úspěch jen částečný, když její žalobě bylo vyhověno v části týkající se zaplacení celkem co do jistiny vč. příslušenství 31 062 Kč (30 000 Kč + 1 062 Kč), tj. úspěch ve výši 66 %, zatímco částka představující zbývající příslušenství, pro kterou byla žaloba zamítnuta činí po kapitalizaci částku 15 808 Kč (8 884 Kč + 869 Kč + 2 555 Kč + 3 500 Kč), tj. neúspěch 34 %. Čistý úspěch žalobkyně (po odečtení neúspěchu od úspěchu) tak představuje 32 %. Žalobkyni proto ve smyslu § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. vzniklo právo na náhradu jí účelně vynaložených nákladů řízení ve výši 32 %.
17. Tyto celkové náklady jsou přitom představovány jednak zaplaceným soudním poplatkem ve výši 1 556 Kč a jednak částkou 2 178 Kč za náklady právního zastoupení žalobkyně mající oporu ve vyhl. č. 177/1996 Sb. tvořené částkou 1 500 Kč jako odměnou dle § 14b odst. 1 bodu 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. za tři žalobkyni účelně poskytnuté úkony právní pomoci do podání žaloby po 500 Kč v podobě přípravy a převzetí zastoupení, sepisu předžalobní výzvy a sepisu žaloby. Žalobkyni náleží také částka 300 Kč jako tři režijní paušály po 100 Kč za tyto tři žalobkyni účelně poskytnuté úkony právní pomoci dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb. , to vše pak včetně 21% DPH (počítáno ze základu 1 800 Kč) ve výši 378 Kč. Žalovaný by byl povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 3 734 Kč, ale s ohledem na její procesní úspěch ve výši 32 % jí náleží částka 1 556 Kč, a to rovněž do tří dnů od právní moci rozsudku v souladu s ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. o. s. ř. , když ani zde soud důvody pro stanovení lhůty delší či pro povolení splátek neshledal, přičemž určené platební místo – k rukám právního zástupce žalobkyně – vychází z ust. § 149 odst. 1 o. s. ř
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Frýdku-Místku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.