Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
19 C 30/2023-12
Okresní soud v Karlových Varech rozhodl samosoudcem Mgr. Alešem Fikkerem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
pro 75.764,09 Kč / úvěr
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 75.764,09 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 75.714,09 Kč od 1. 7. 2020 do zaplacení ve výši 8,25 %, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 19.148 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 75.764,09 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 75.714,09 Kč od 1. 7. 2020 do zaplacení ve výši 8,25 %, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 19.148 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.
1. Žalobkyně se podanou žalobou po žalovaném domáhala zaplacení částky 75.764,09 Kč s tím, že právní předchůdce žalobkyně se žalovaným prostřednictvím prostředků komunikace na dálku uzavřeli smlouvu o úvěru číslo na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně (právnická osoba, IČO, sídlem adresa) žalovanému poskytl částku 84.855 Kč, kterou žalovaný v dohodnuté lhůtě splatnosti nevrátil. Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 3. 7. 2018 právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku, která je předmětem tohoto řízení, na žalobkyni. Vedle jistiny dluhu ve výši 63.932,24 Kč se žalobkyně s odkazem na citovanou smlouvu dále domáhala zaplacení:
-) smluvního úroku ve výši 8.711,95 Kč
-) poplatků ve výši 700 Kč
-) smluvní pokuty ve výši 1.123,98 Kč
-) nákladů na vymáhání ve výši 50 Kč
-) dlužného pojistného ve výši 1.245,92 Kč
2. Žalovaný proti žalobě ničeho nenamítal.
3. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání za splnění podmínek ust. § 115a o. s. ř. o. s. ř. .
4. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: Jelikož žalovaný proti žalobě ničeho nenamítal, provedl soud k důkazu listin y předložené žalobkyní a těmito listinami má za prokázaná všechna právně významná tvrzení. Konkrétně soud provedl k důkazu: smlouvu o úvěru, odstoupení od úvěrové smlouvy, oznámení anonymizována dvě slova o postoupení pohledávky, oznámení právnická osoba o postoupení pohledávky, předžalobní výzvu k plnění s podacím archem, výpis o načerpání úvěru, potvrzení anonymizována dvě slova o zaplacení úplaty za postoupené pohledávky, rámcovou smlouvu o postoupení pohledávek ze dne 3. 7. 2018, smlouva o postoupení pohledávek včetně seznamu postupovaných pohledávek. Na základě těchto důkazů má soud za prokázané, že žalobkyně se žalovaným uzavřeli smlouvu o úvěru číslo na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně (právnická osoba, IČO, sídlem adresa) dne 9. 10. 2017 žalovanému poskytl částku 84.855 Kč, kterou měl žalovaný vrátit v měsíčních splátkách po 3.200 Kč. Pro nesplácení právní předchůdce žalobkyně dopisem odstoupil od úvěrové smlouvy s účinností ke dni 30. 6. 2020 a žalovanému tak vznikla povinnost uhradit zbytek dluhu najednou. Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 3. 7. 2018 právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku, která je předmětem tohoto řízení, na žalobkyni. Vedle jistiny dluhu ve výši 63.932,24 Kč se žalobkyně s odkazem na citovanou smlouvu dále odkoupila:
-) smluvní úrok ve výši 8.711,95 Kč
-) poplatky ve výši 700 Kč
-) smluvní pokutu ve výši 1.123,98 Kč
-) náklady na vymáhání ve výši 50 Kč
-) dlužné pojistné ve výši 1.245,92 Kč
5. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
6. Podle § 2048 občanského zákoníku ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Podle § 2049 občanského zákoníku zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený.
7. Podle § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.
8. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
9. Úprava spotřebitelských smluv má svůj původ v právu Evropské unie (viz § 1810 a násl. občanského zákoníku ), národní úpravu národní úpravu, třebaže neprovádějící nebo nedostatečně provádějící směrnici, je nutné v co největším rozsahu interpretovat ve světle znění a účelu směrnice, aby bylo dosaženo výsledku uvedeného ve směrnici, nezbytnost ochrany je dána nerovným postavením ve vztahu spotřebitel – podnikatel (profesionál), vnitrostátní soud musí posuzovat zneužívající charakter určité smluvní klauzule z úřední povinnosti, přičemž ochrany spotřebitele se dosahuje zejména zákazem určitých typových smluvních ujednání (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 1201/2012 , který přehledně uvádí judikaturu Evropského soudního dvora týkající se spotřebitelského práva).
10. Základ národní (vnitrostátní) právní úpravy ochrany spotřebitele představují ustanovení § 1810 a následující občanského zákoníku , která jsou recepcí šesti směrnic Evropských společenství do právního řádu České republiky, mimo jiné i směrnice Rady 93/13 EHS ze dne 5. dubna 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Vymezení pojmu nepřiměřených podmínek (zneužívajících klauzulí) obsahuje § 1813 občanského zákoníku . Oproti příloze směrnice ustanovení § 1814 občanského zákoníku mezi demonstrativně vyjmenovaná nepřípustná ujednání (zneužívající klauzule) výslovně nezahrnuje požadavek na spotřebiteli, který neplní svůj závazek, aby platil nepřiměřeně vysoké odškodné písm. e)). Smluvní ujednání odporující nejen § 1813 občanského zákoníku , ale i směrnici Rady 93/13 EHS s přílohou je absolutně neplatné dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku , přičemž k takové neplatnosti soud přihlíží z úřední povinnosti.
11. Optikou citovaných zákonných ustanovení a judikaturních závěrů soud posuzoval ujednání účastníků, obsažených ve smlouvě o úvěru podle § 2395 občanského zákoníku .
12. Na základě shora uvedeného skutkového závěru, s odkazem na citovaná zákonná ustanovení, dospěl soud k právnímu závěru, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným (právní předchůdce žalobkyně coby podnikatel a žalovaný coby spotřebitel; § 1810 občanského zákoníku ) byla platně uzavřena spotřebitelská smlouva o úvěru podle § 2395 občanského zákoníku . Žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 84.855 Kč, který měl žalovaný splatit ve sjednaných splátkách. Jelikož žalovaný poskytnuté peněžní prostředky nevrátil, využil právní předchůdce žalobkyně oprávnění vyplývajícího ze smlouvy a od této odstoupil. V důsledku toho se dostal žalovaný do prodlení s úhradou zbytku dluhu, a proto soud žalovanému uložil žalované povinnosti rozsudkem. Ujednání obsažená ve smlouvě soud shledal jako souladné s citovanými zákonnými ustanoveními, jakož i shora citovanou judikaturou. Pohledávka, která je předmětem tohoto řízení, byla na žalobkyni postoupena v souladu s § 1879 občanského zákoníku .
13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 19.148,20 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 3.031 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 75.764,09 Kč sestávající z částky 4.140 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 4.140 Kč za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 4.140 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 13.320 Kč ve výši 2.797,20 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu v Karlových Varech. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.