Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

15 C 240/2021-88

Okresní soud v Prostějově rozhodl samosoudcem Mgr. Františkem Jurtíkem ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

o zaplacení 11.740,50 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 5.410 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba na zaplacení částky 6.444,56 Kč s úrokem z prodlení 10 % p. a. z částky 486 Kč od 19. 11. 2020 do zaplacení a s úrokem z prodlení 8,25 % p. a. z částky 9.598,22 Kč od 19. 11. 2020 do zaplacení se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 5.410 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba na zaplacení částky 6.444,56 Kč s úrokem z prodlení 10 % p. a. z částky 486 Kč od 19. 11. 2020 do zaplacení a s úrokem z prodlení 8,25 % p. a. z částky 9.598,22 Kč od 19. 11. 2020 do zaplacení se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným dne 1. 6. 2021 se žalobkyně domáhala proti žalované zaplacení částky 10.734,22 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 486 Kč od 19. 11. 2020 do zaplacení ve výši 10 %, z částky 9.598,22 Kč od 19. 11. 2020 do zaplacení ve výši 8,25 %, kapitalizovaných úroků z prodlení ve výši 20,71 Kč od 16. 6. 2020 do 18. 11. 2020, 36,87 Kč od 16. 7. 2020 do 18. 11. 2020, 27,80 Kč od 16. 8. 2020 do 18. 11. 2020, 18,73 Kč od 16. 9. 2020 do 18. 11. 2020, 9,95 Kč od 16. 10. 2020 do 18. 11. 2020 a dále zaplacení částek 309 Kč a 697,28 Kč. Návrh byl odůvodněn tím, že žalobkyně uzavřela s žalovanou smlouvu o úvěru č. SU4002765761 ze dne 26. 1. 2020, jejímž předmětem bylo financování nákupu zboží (mobilního telefonu) u prodejce právnická osoba Žalobkyně takto dne datum poskytla žalované k rukám prodejce úvěr ve výši 12.299 Kč. Celková splatná částka vč. pojištění činila 15.576 Kč. Žalovaná se zavázala uhradit poskytnutý úvěr včetně sjednaného příslušenství v 12 pravidelných měsíčních splátkách po 1.298 Kč splatných nejpozději vždy k 15. dni každého kalendářního měsíce, když první splátka byla splatná dne 15. 2. 2020. Úrok z úvěru činil 48,95 % ročně. Žalovaná však neuhradil splátku úvěru číslo splatnou dne 15. 6. 2020, čímž porušila svou povinnost splácet své závazky řádně a včas. Ve smlouvě bylo přitom sjednáno, že v takovém případě je žalovaná povinna uhradit žalobkyni dlužné splátky, veškeré příslušenství, náklady a sankce související dle smlouvy a sazebníku poplatků, díle i nesplacenou část jistiny úvěru a sankce za porušení závazkového vztahu. Prodlení v plnění peněžních závazků žalované má za následek vznik práva žalobkyně na zákonný úrok z prodlení a smluvní pokutu dle sazebníku. Vedle toho je žalobkyně oprávněna požadovat úroky z úroků. Dlužná částka závazků žalované podle písemné výzvy (zesplatnění) ze dne 29. 10. 2020 činila 10 303,22 Kč (nezaplacené splátky před zesplatněním smlouvy ve výši 5.678 Kč, část jistiny zbývající po zesplatnění závazků ke dni 16. 10. 2020 ve výši 3.594,22 Kč, poplatky za zaslané písemné upomínky v celkové výši 450 Kč, účelně vynaložené náklady za oznámení o okamžité splatnosti úvěru ve výši 200 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení 72 Kč a smluvní pokuta za prodlení 309 Kč. Výzva k úhradě ze dne 29. 10. 2020 s uvedením zesplatněných pohledávek byla žalované odeslána prostřednictvím doporučené zásilky, kterou si žalovaná vyzvedla dle data na dodejce dne 5. 11. 2020. Žalované byla rovněž dne 21. 4. 2021 zaslána předžalobní upomínka s výzvou k plnění do 15 dnů. Žalobkyně po žalované požaduje uhrazení dlužné částky ve výši 10 734,22 Kč (1x neuhrazená předepsaná splátka ve výši 486 Kč + 4x neuhrazené předepsané splátky ve výši 1.298 Kč, zesplatněná jistina ve výši 3.594,22 Kč, poplatek za odeslání upomínky za 450 Kč, náklady na oznámení o splatnosti 200 Kč, provize vymáhací agentury ve výši 812 Kč), s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 114,05 Kč a zákonným úrokem z prodlení z částky 10.084,22 Kč od 19. 11. 2020 do zaplacení. Vzhledem k prodlení s plněním peněžních závazků, nárokuje žalobkyně i smluvní pokutu 10 % z dlužné splátky splatné dne 15. 6. 2020 ve výši 49 Kč, 10 % z dlužné splátky splatné dne 15. 7. 2020 ve výši 130 Kč, 10 % z dlužné splátky splatné dne 15. 8. 2020 ve výši 130 Kč a smluvní pokutu 0,1 % denně z dlužné částky ve výši 3.594,22 Kč od 19. 11. 2020 do dne podání žaloby ve výši 697,28 Kč.

2. Žalovaná se v průběhu řízení ve věci nevyjádřila.

3. Předvolání k ústnímu jednání bylo žalované doručeno fikcí do datové schránky dne 30. 12. 2022. Protože se však bez řádné a včasné omluvy nedostavila, soud věc projednal a rozhodl i v její nepřítomnosti (§ 101 odst. 3 o. s. ř.). Vycházel přitom z obsahu spisu a provedených listinných důkazů.

4. Z úvěrové smlouvy č. anonymizováno ze dne datum uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou soud zjistil, že žalované byl poskytnut úvěr na koupi zboží ve výši 12.299 Kč, a to na pořízení mobilního telefonu u prodejce právnická osoba Žalovaná se zavázala hradit měsíční splátky ve výši 1.298 Kč, počínaje dnem 15. 2. 2020 po dobu 12 měsíců (celkem částku 15.576 Kč, s dohodnutou roční úrokovou sazbou 48,95 % Poslední splátka měla být uhrazena dne 15. 1. 2021. Dále byly ve smlouvě dohodnuty některá další práva a povinnosti smluvních stran. Poskytnutí úvěru bylo prokázáno výpisem z účtu ze dne 5. 2. 2020, z něhož se podává platba na vrub žalobkyně na účet právnická osoba s.r.o. ve výši 12.299 Kč.

5. S ohledem na dobu uzavření předmětné smlouvy soud věc po právní stránce posuzoval podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“) a dále podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. V posuzované věci se totiž jedná o spotřebitelský úvěr ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., podle něhož se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

6. Podle ustanovení § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Již na tomto místě je pak třeba rovněž poukázat na ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. (dále také jen„ zákon“) o posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, kdy podle § 86 odst. 1 poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

8. Soud v průběhu řízení vyzval žalobkyni k doplnění tvrzení a předložení dokladů k prokázání posouzení úvěruschopnosti žalované, na což žalobkyně reagovala podáním doručeným dne 9. 12. 2021. Prakticky jediným důkazem předloženým ve vztahu k procesu posouzení úvěruschopnosti žalované pak byla samotná smlouva o úvěru, v níž žalovaná uvedla, že je zaměstnána u právnická osoba na dobu neurčitou, dosahuje čistého měsíčního příjmu 24.000 Kč, výdaje na bydlení činí 5.000 Kč, na spoření 1.200 Kč, bydlí ve vlastním bytě (domě), je svobodná a má jednu vyživovací povinnost. Jiné důkazy k posouzení úvěruschopnosti žalované žalobkyně v průběhu řízení prakticky nenabídla s tím, že uváděné údaje o příjmech a výdajích byly porovnávány se statistickými daty a byla vyčíslena finanční rezerva (disponibilní příjem) žalované.

9. Takto zjištěný proces posouzení schopnosti žalované spotřebitelský úvěr splácet soud považuje za nedostatečný a neprůkazný. Z uvedeného je zřejmé, že žalobkyně se spokojila jen s údaji od žalované, přičemž tyto nebyly podle obsahu spisu jakkoliv ověřeny. To se týká především žalovanou uváděných příjmů z pracovního poměru, které nebyly podloženy žádným dokladem, jakož i výdajů zejm. na bydlení. Přitom pravidelné příjmy a výdaje žadatele o úvěr nejvýrazněji ovlivňují jeho celkovou finanční situaci a měla by jim být věnována primární pozornost. Soud potom nemohl vzít za prokázané, že žalobkyně poskytnuté údaje od žalované ověřovala.

10. Lze dodat, že z ustanovení § 86 odst. 1 zákona, v němž jsou nastíněny zdroje informací, z nichž má poskytovatel vycházet, je sice zřejmý důraz na informace získané přímo od spotřebitele, těmito však nelze rozumět pouhá ničím dalším nepodložená tvrzení spotřebitele o jeho některých poměrech. V daném směru bylo již opakovaně judikaturou zdůrazněno, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení. Poskytovatel by tak měl při zjišťování informací od spotřebitele provádět prověřování sdělovaných údajů alespoň v určitém rozsahu a trvat na jejich spolehlivém a objektivním doložení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek či jiného příjmu, doložením výpisu z účtu žadatele, doložení výdajů na bydlení apod.).

11. Povinnost poskytovatele úvěru je prevenční a soud posuzuje, zda věřitel úvěruschopnost spotřebitele zkoumal řádně, a to zcela bez ohledu na to, co by případně zjistil (tzn. uvedená povinnost není splněna ani v případě, že podle výsledků dodatečného zkoumání, včetně případného soudního dokazování, bylo zjištěno, že spotřebitel úvěruschopný v době uzavření smlouvy byl). Z tohoto pohledu tedy není např. významné, zda žalovanou uváděné informace byly pravdivé či nikoliv, podstatné je to, že některými relevantními údaji o žalované se žalobkyně dostatečně nezabývala nebo je neověřovala, byť to bylo s ohledem na okolnosti konkrétního případu na místě a jednalo se o údaje jednoduše doložitelné. Relevantní nemůže být ani skutečnost, zda dlužník úvěr v určité době řádně splácel. Přitom v soudním řízení je břemeno tvrzení a břemeno důkazní o tom, zda a jak byla zkoumána úvěruschopnost spotřebitele, na žalobci (věřiteli). Z toho pak pramení i důraz na vedení a uchovávání záznamů týkajících se jak učiněných zjištění, tak postupů, jimiž k těmto zjištěním věřitel dospěl, a na to, aby věřitel vedl svou dokumentaci k úvěru tak, aby napomáhala předcházet a odhalovat zkreslení informací a také umožňovala poskytovateli u soudu prokázat, že své povinnosti splnil.

12. Soud si je vědom toho, že předmětné ustanovení o povinnosti poskytovatele posoudit úvěruschopnost spotřebitele je normou s relativně neurčitou hypotézou a zákon nestanoví ani demonstrativní výčet postupů, které musí být ze strany věřitele pro její naplnění provedeny. Výklad dané normy by neměl ani vést k nereálným požadavkům kladeným na poskytovatele úvěrů a také na žadatele o ně v souvislosti s povinností zákonem ukládanou. Nicméně pokud má být zachován smysl a účel dané úpravy a alespoň elementární míra požadovaného odborného posouzení úvěruschopnosti, nelze přehlížet, že toto posouzení není možné bez reálného zjištění nejen příjmů ale také alespoň podstatných, zcela základních, pravidelných a nezbytných výdajů, které lze u každého spotřebitele a jeho domácnosti rozumně očekávat. Neověření uváděných příjmů a výdajů by přitom mohla vést k účelovosti ze strany poskytovatele, tj. ke snaze uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta.

13. Citované ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru sice nestanoví přesný postup při ověřování úvěruschopnosti dlužníka, má-li však být posouzena tato jeho schopnost (s odbornou péčí), podle přesvědčení soudu se to v zásadě neobejde bez dostatečného ověření celkové osobní, rodinné, majetkové a finanční situace, vše s přihlédnutím k okolnostem daného případu. Potřebné údaje pak bylo potřeba získat primárně od žalovaného („ na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele“). Je povinností věřitele jednat s odbornou péčí, tedy vyžádat si od spotřebitele potřebné informace, aktivně opatřovat další přiměřené a objektivně zjistitelné informace o spotřebiteli a všechny získané informace řádně vyhodnotit (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. 32 Odo 1726/2006).

14. Schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr lze přitom chápat jako situaci, kdy v závislosti na frekvenci splácení zbude spotřebiteli v jeho osobním/domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby bez jakýchkoliv problémů a omezení mohl splácet splátku v předpokládané výši. Proto poskytovatel úvěru musí mimo jiné analyzovat spotřebitelův osobní/domácí rozpočet, a to jak stranu příjmů, tak stranu výdajů, a to vždy ve vztahu ke konkrétnímu žadateli o úvěr (tj. konkrétní příjmy ze zaměstnanecké či jiné činnosti, konkrétní náklady na bydlení, dopravu, domácnost nebo nezaopatřené děti). Analýza pouze některé ze stran rozpočtu sama o sobě k posouzení úvěruschopnosti nepostačuje (viz např. nález Finančního arbitra ze dne 28. 5. 2015, evidenční číslo: FA/5931/2015, spisová značka FA/SU/192 /2014).

15. V posuzované věci soud dovodil (viz výše), že žalobkyně v postavení věřitele nedostála řádně povinnosti stanovené jí zákonem o spotřebitelském úvěru (respektive tuto skutečnost nelze podle obsahu spisu považovat za prokázanou), když žalovanou poskytnuté údaje nebyly podle obsahu spisu ověřovány žádnými doklady. Zejména lze v dané věci uvažovat přinejmenším o doložení údajů o příjmech žalované (pracovní smlouva, výplatní lístky), výdajích na bydlení (platby za energie) a příp. o její celkové platební bilanci (výpisy z účtu), což by ani pro žalovanou nemělo představovat, pokud by ovšem žalobkyně takový požadavek vznesla, nic zatěžujícího či nepřekonatelného. Žalobkyně však tímto způsobem nepostupovala a spokojila se s pouhými informacemi od žalované. Na tomto základě proto soud uzavírá, že žalobkyně nepostupovala s odbornou péčí při posouzení schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr a i přesto úvěr žalované poskytla.

16. Následkem nesplnění uvedené povinnosti je potom podle citovaného ustanovení § 87 odst. 1 zákona neplatnost uzavřené smlouvy. Tento důsledek je potom podle přesvědčení soudu nutné vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele. K tomu soud odkazuje např. na podrobné odůvodnění rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019. Soud dále poukazuje na rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. března 2020 ve věci C -679/18 OPR-Finance, podle něhož„ Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a  Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ Toto rozhodnutí tedy jednoznačně deklaruje povinnost soudu zabývat se ex offo, i bez námitky dlužníka, otázkou, zda věřitel (poskytovatel) posoudil náležitě (slovy zákona„ na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“) úvěruschopnost spotřebitele, a pokud této povinnosti nedostál, povinnost soudu dovodit z tohoto porušení (z úřední povinnosti) následek stanovený vnitrostátním právem, tj. (absolutní) neplatnost smlouvy.

17. Důsledkem závěru o neplatnosti smlouvy je pak podle § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru omezenost nároku žalobkyně vůči žalovanému na vrácení pouhého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru. Toto ustanovení představuje soukromoprávní sankci v podobě speciální úpravy vydání bezdůvodného obohacení z neplatné smlouvy (viz též § 2993 o. z.). Poskytovatel naopak nemůže požadovat jiná plnění ve formě např. smluvního úroku či jiných poplatků za půjčení peněz, smluvní pokuty, apod.

18. Z hlediska výpočtu dlužné částky soud vycházel ze zjištění o výši poskytnuté a žalovanou vrácené částky. Z podání žalobkyně ze dne 9. 12. 2021, jakož i z přehledu plateb pro smlouvu (č. l. 26 spisu) se podává, že žalovaná dosud z titulu úvěrové smlouvy uhradila dne 11. 5. 2020 částku 6.889 Kč. Vzhledem k uvedenému proto zbývá k úhradě částka 5.410 Kč (12.299 Kč – 6.899 Kč). V tomto rozsahu soud proto žalobě vyhověl a uložil žalované dlužnou částku zaplatit. Ve zbytku předmětu řízení byla potom žaloba zamítnuta.

19. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru se mění se i doba plnění, kdy spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru„ v době přiměřené jeho možnostem“. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

20. K tomu soud s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, č. j. 33 Cdo 3675/2021-262, dodává, že již z textu (tj. gramatického výkladu) ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že toto ustanovení upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, resp. ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první. Vzhledem k tomu, že plnění z neplatné smlouvy bývá obecně vypořádáváno podle obecných zásad bezdůvodného obohacení (§ 2993 věta první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z.), představuje toto ustanovení speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy (systematický výklad).

21. Spotřebitel je tak povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Pokud pak spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad). Pokud je o vrácení jistiny spor, rozhodne o jejím splácení soud. Často dojde k tomu, že splátky jistiny budou zcela minimální a nelze a priori vyloučit ani to, že soud uzná, že v možnostech spotřebitele není v daném okamžiku vracet jistinu vůbec.

22. Nejvyšší soud uzavřel, že ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů„ lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru.

23. V posuzované věci tedy splatnost zbývající části jistiny ještě nenastala (není zde ani dohody stran, ani rozhodnutí soudu o lhůtě k plnění podle možností spotřebitele) a zatím nemohl vzniknout ani nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení. Co do požadovaného příslušenství byla proto žaloba zamítnuta.

24. S ohledem na uvedená zjištění a závěry nejsou pro rozhodnutí soudu relevantní některé další skutečnosti zjištěné z provedených listinných důkazů a soud je proto pro stručnost neuvádí.

25. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. za situace, kdy žalovaná byla ve věci úspěšnější, podle obsahu spisu jí však náklady nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od doručení písemného vyhotovení, ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Prostějově.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí.