Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

15 C 214/2022-63

Okresní soud v Jablonci nad Nisou rozhodl samosoudkyní JUDr. Petrou Hankovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení 89 966 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Řízení o zaplacení částky 89 966 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 34 569,69 Kč za dobu od datum do zaplacení, s úrokem ve výši 44,1 % ročně z částky 34 569,69 Kč za dobu od datum do zaplacení a s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 211,84 Kč, se částečně, co do úroku ve výši 32,35 % ročně z částky 34 569,69 Kč za dobu od datum do zaplacení, zastavuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 30 205 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 30 205 Kč za dobu od datum do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žaloba o zaplacení částky 89 966 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75% ročně z částky 34 569,69 Kč za dobu od datum do zaplacení, s úrokem ve výši 11,75% ročně z částky 34 569,69 Kč za dobu od datum do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 211,84 Kč, se co do částky 59 761 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75% ročně z částky 4 364,69 Kč za dobu od datum do zaplacení, co do úroku ve výši 11,75 % ročně z částky 34 569,69 Kč za dobu od datum do zaplacení a co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 211,84 Kč, zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Řízení o zaplacení částky 89 966 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 34 569,69 Kč za dobu od [datum] do zaplacení, s úrokem ve výši 44,1 % ročně z částky 34 569,69 Kč za dobu od [datum] do zaplacení a s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 211,84 Kč, se částečně, co do úroku ve výši 32,35 % ročně z částky 34 569,69 Kč za dobu od [datum] do zaplacení, zastavuje. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 30 205 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 30 205 Kč za dobu od [datum] do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Žaloba o zaplacení částky 89 966 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75% ročně z částky 34 569,69 Kč za dobu od [datum] do zaplacení, s úrokem ve výši 11,75% ročně z částky 34 569,69 Kč za dobu od [datum] do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 211,84 Kč, se co do částky 59 761 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75% ročně z částky 4 364,69 Kč za dobu od [datum] do zaplacení, co do úroku ve výši 11,75 % ročně z částky 34 569,69 Kč za dobu od [datum] do zaplacení a co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 211,84 Kč, zamítá. IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1 Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ve formě návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu dne datum domáhala proti žalovanému zaplacení částky v celkové výši 89 966 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 34 569,69 Kč za dobu od datum do zaplacení, s úrokem ve výši 44,1 % ročně z částky 34 569,69 Kč za dobu od datum do zaplacení a s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 211,84 Kč. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalovaný uzavřel dne datum s právní předchůdkyní žalobkyně společností právnická osoba, IČO, sídlem adresa číslo s produktovým názvem anonymizována tři slova měsíční anonymizována dvě slova rok (dále jen Smlouva), jejíž nedílnou součástí byly též Smluvní podmínky. Žalobkyně přitom uvedla, že před uzavřením Smlouvy byla úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí posouzena, a to mimo jiné prostřednictvím registrů a databází, přičemž právní předchůdkyně žalobkyně dospěla k závěru, že nejsou žádné důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného poskytnutý úvěr splácet. Na základě smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému bezhotovostní zápůjčku ve výši 40 000 Kč. Za poskytnutí a spravování zápůjčky se žalovaný zavázal ve Smlouvě předchůdkyni žalobkyně zaplatit poplatek ve výši 38 338 Kč, jež byl vypočten jako součet zápůjční úrokové sazby ve výši 44,10 % ročně, částky za zpracování, doručení a flexibilní splácení a částky za administrativní činnosti a komfortní splácení. Celková částka, kterou se žalovaný zavázal zaplatit tak činila 78 338 Kč, jež se žalovaný zavázal uhradit ve 24 splátkách ve výši 3 265 Kč, když poslední splátka činila 3 243 Kč. Žalovaný na svůj závazek uhradil celkem 9 795 Kč, a to konkrétně dne datum částku 3 265 Kč, dne datum částku 3 265 Kč a dne datum částku 3 265 Kč, přičemž uhrazené platby byly započteny ve výši 5 430,31 Kč na jistinu a ve výši 4 364,69 Kč na poplatky spojené s poskytnutím a správou úvěru. Žalobkyně uvedla, žalovaný neplnil své povinnosti ze Smlouvy řádně a včas, když nehradil předepsané splátky. Pohledávka z výše uvedené Smlouvy byla přitom postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum uzavřené se společností právnická osoba, a to s účinností ke dni datum. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne datum, a to společně s předžalobní upomínkou. K tomuto dni byla pohledávka kapitalizována na částku 92 177,84 Kč, která je složena z jistiny ve výši 34 569,69 Kč, poplatků za poskytnutí a správu úvěru ve výši 32 296,31 Kč, kapitalizované smluvní pokuty ve výši 20 000 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 211,84 Kč a sankčních poplatků ve výši 3 100 Kč. Jako příslušenstvím pohledávky žalobkyně dále požadovala smluvní úrok ve výši 44,10 % ročně z jistiny 34 569,69 Kč, za dobu od datum do zaplacení a dále zákonný úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z jistiny 34 569,69 Kč, za dobu od datum do zaplacení.

2 Ve věci byl dne datum vydán elektronický platební rozkaz číslo jednací, který však byl zrušen usnesením Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 9. 9. 2022, číslo jednací, neboť se jej nepodařilo žalovanému řádně doručit do vlastních rukou.

3 Žalobkyně následně v podání ze dne datum doplnila svá tvrzení ohledně posuzování úvěruschopnosti žalovaného. Uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně důkladně naplnila svou povinnost zkoumat úvěruschopnost žalovaného, když vycházela z informací, které si sama aktivně zjišťovala a ověřovala ze zdrojů nezávislých na spotřebiteli a dále rovněž z informací poskytnutých ze strany žalovaného. Právní předchůdkyně žalobkyně tímto postupem zjistila, že žalovaný nemá žádné negativní záznamy v Bankovním registru klientských informací (BRKI), v Nebankovním registru klientských informací (NRKI), v registru příjmení ani v interní databázi právní předchůdkyně žalobkyně. Dále bylo zjištěno, že proti žalovanému nebylo zahájeno insolvenční řízení, dále že žalovaným předložený doklad totožnosti nebyl evidován v databázi neplatných dokladů a že trvalé bydliště žalovaného se nenacházelo na adrese obecního či městského úřadu. Pokud se týká příjmů žalovaného, právní předchůdkyní žalobkyně bylo zjištěno, že žalovaný má pravidelný měsíční příjem ve výši částka, což bylo doloženo výpisy z bankovního účtu za měsíce srpen a září roku 2019 a výplatními páskami za měsíce srpen a září roku rok. Dále byly zjištěny další čisté příjmy domácnosti ve výši 19 714 Kč. V součtu tedy příjmy dosahovaly výše částka. Právní předchůdkyně žalobkyně dále zjišťovala výdaje žalovaného, přičemž odhadované výdaje žalovaného činily částka.

4 Žalovaný se k jednání nařízenému na datum ani k jednání nařízenému na datum bez omluvy nedostavil, ačkoliv byl řádně předvolán, přičemž předvolání k jednání na den datum mu bylo doručeno fikcí na adrese jeho evidovaného trvalého bydliště dne datum a předvolání k jednání na datum mu bylo doručeno rovněž fikcí dne datum, a to v souladu s  , , v platném znění (dále jen ). Soud proto podle v obou případech rozhodl, že bude jednáno v nepřítomnosti žalovaného.

5 Žalobkyně při jednání soudu dne datum navrhla vydání rozsudku pro zmeškání, přičemž tomuto návrhu nebylo ze strany soudu vyhověno, a to s ohledem na sjednanou úrokovou sazbu ve smlouvě o spotřebitelském úvěru a dále rovněž s ohledem na nedostatečné posuzování úvěruschopnosti žalovaného ze strany právní předchůdkyně žalobkyně.

6 Soud se v projednávané věci zabýval nejdříve otázkou, zda je u žalobkyně dána aktivní legitimace a naopak u žalovaného legitimace pasivní, přičemž vycházel z žalobkyní předložených a soudem provedených listinných důkazů. Ve Smlouvě o postoupení pohledávek ze dne datum, jež byla uzavřena mezi společností právnická osoba jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem, na základě které bylo sjednáno, že postupitel postoupí za podmínek daných touto smlouvu sjednaných postupníkovi nezajištěné pohledávky vzniklé ze smluv o půjčce anebo smluv o zápůjčce specifikované v Příloze číslo této smlouvy, které uzavřel postupitel jako věřitel se svými zákazníky jako dlužníky, a to se všemi právy s nimi spojenými. Žalobkyně současně prokázala, že oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum také odeslala na poslední známou adresu žalovaného. Aktivní legitimace je tedy dána.

7 Z provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav:

8 Výzvou k zaplacení ze dne datum byl žalovaný naposledy vyzván k okamžitému splacení všech dlužných částek po splatnosti plynoucích ze smlouvy o úvěru číslo které ke dni datum činily 92 177,84 Kč včetně příslušenství a poplatků. Dále byl žalovaný upozorněn, že v případě neuhrazení dlužné částky nejpozději do datum přistoupí žalobkyně k vymáhání pohledávky soudní cestou. K tomu žalobkyně dále předložila potvrzení o podání zásilky.

9 Dne datum byla mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně společností právnická osoba uzavřena Smlouva o spotřebitelském úvěru číslo na základě které byl žalovanému v hotovosti poskytnut úvěr ve výši 40 000 Kč. Strany ve smlouvě sjednaly, že za poskytnutí úvěru náleží právní předchůdkyni žalobkyně poplatek ve výši 35 242 Kč, jež je vypočten jako součet úroku ve výši 20 886 Kč při úrokové sazbě 44,10 % a částky za zpracování spotřebitelského úvěru, garance celkové ceny a péče o zákazníka, splátkové prázdniny, garance neuplatnění pohledávky v případě úmrtí zákazníka ve výši 14 356 Kč. Dále bylo ve smlouvě sjednáno pojistné za sjednanou dobu pojištění v celkové výši 3 096 Kč. Žalovaný se současně zavázal celkovou dlužnou částku ve výši 78 338 Kč právní předchůdkyni žalobkyně zaplatit ve splátkách, když výše jedné splátky od první do předposlední činila 3 165 Kč a poslední splátka činila 3 243 Kč.

10 Předžalobní upomínkou ze dne datum byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky ve výši 95 563,21 Kč s tím, že v případě neuhrazení bude žalobkyně nucena učinit kroky k vymožení pohledávky soudní cestou. K tomu žalobkyně dále předložila potvrzení o podání zásilky.

11 Z výpisu z veřejné části živnostenského rejstříku, že anonymizováno celé jméno svědka, IČO, má v živnostenském rejstříku zapsáno živnostenské oprávnění číslo výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona, živnostenské oprávnění číslo prodej kvasného lihu, konzumního lihu a lihovin a živnostenské oprávnění číslo realitní zprostředkování.

12 Ze Zákaznické karty – žádost o spotřebitelský úvěr ze dne datum, že žalovaný byl v době sepsání zákaznické karty svobodný, bydlel s rodiči, pracoval na plný úvazek jako anonymizováno u jméno anonymizováno, IČO s čistým příjmem ve výši částka, přičemž další čistý příjem domácnosti činil částka. Pokud se týká výdajů žalovaného tyto zahrnovaly externí splátky ve výši 500 Kč a odhadované měsíční výdaje ve výši 6 000 Kč.

13 Soud rovněž provedl důkaz svědeckou výpovědí anonymizováno celé jméno svědka, jež byl předvolán k návrhu žalobkyně. Ze svědecké výpovědi soud zjistil, že svědek působí u právnická osoba anonymizováno jako obchodní zástupce, přičemž jeho činnost spočívá ve zprostředkování spotřebitelských úvěrů, jakož i vybírání splátek. Pokud se týká žalovaného, svědek uvedl, že 3 až 4 roky nazpět svědek žalovanému zprostředkovával spotřebitelský úvěr, přičemž svědkovi je současně známo, že žalovaný byl přeřazen z obchodní úrovně na vymáhací oddělní z důvodu nesplácení závazku. Dále svědek potvrdil, že předloženou zákaznickou kartu vlastnoručně podepsal s tím, že dále uvedl, že pokud se týká částky částka, jakožto dalšího čistého příjmu domácnosti, domnívá se, že se jednalo o příjem přítelkyně žalovaného, kdy svědek si konkrétně nepamatuje, co mu bylo předloženo, obecně klienti předkládají výplatní pásky či výpisy z účtů. Pokud se týká externí splátky ve výši 500 Kč uvedené v zákaznické kartě, svědek si toto nedokázal vybavit, přičemž uvedl, že obecně se do této kolonky vyplňují závazky klientů u jiných společností a dokládají se výpisy z účtů. Svědek si dále konkrétně nevzpomněl na konkrétní okolnosti ohledně výdajů žalovaného stanovených v zákaznické kartě na částku 6 000 Kč, kdy obecně jsou tyto výdaje zaznamenány dle sdělení klienta, k čemuž klienti dále nic nedokládají, přičemž aktuálně po klientech svědek požaduje výši nájemného, inkaso, počet členů domácnosti apod. Dále svědek uvedl, že v daném případě chtěl žalovaný poskytnout úvěr ve výši 20 000 Kč, přičemž sdělené údaje se následně zadají do interního systému anonymizována dvě slova, na základě čehož následně do systému přijde nabídka. K dotazu soudu, z jakého důvodu je v zákaznické kartě uvedena výše požadovaného úvěru v částce 20 000 Kč, když týž den, tj. datum, byla s žalovaným uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru na částku 40 000 Kč, svědek uvedl, že na tento konkrétní případ si nevzpomíná, obecně je to tak, že je povinen klientovi sdělit výsledek výstupu interního systému, přičemž v tomto konkrétním případě dle interního systému žalobkyně vyšlo, že žalovaný dosáhne na úvěr ve výši 40 000 Kč. Dodal, že pokud typová nabídka dle interního systému anonymizována dvě slova vyjde jiná, konkrétně vyšší částka úvěru, na kterou klient dosáhne, tak se již následně žádná další zákaznická karta s klientem k tomuto nevyplňuje.

14 Žalobkyně konečně k důkazu předložila tabulku – výpočet smluvní pokuty a tabulku – výpočet zákonného úroku z prodlení, systém časových řad – příjmení, u označenou jako Informace o zápůjčních úrokových sazbách a výpisy z BRKI A NRKI na č.l. 48-49, ze kterých soud neučinil žádná relevantní skutková zjištění.

15 Žalobkyně k výzvě soudu ve smyslu , odst. 3 podáním ze dne datum doplnila, že požadovaná výše úvěru uvedená v Zákaznické kartě ke Smlouvě číslo není nijak závazná. Jedná se o přibližnou výši úvěru, kterou žalovaný požadoval. Zákaznická karta je dokument, který je pořízen před podpisem Smlouvy a ve kterém jsou uvedeny zejména relevantní informace pro posouzení schopnosti splácet spotřebitelský úvěr. Na základě posouzení úvěruschopnosti byl právní předchůdkyní žalobkyně žalovanému nabídnut úvěr ve výši 40 000 Kč, přičemž ve Standardních informacích o spotřebitelském úvěru, které byly žalovanému předloženy před podpisem Smlouvy, žalovaný požadoval půjčení částky ve výši 40 000 Kč. Pokud se týká posuzování úvěruschopnosti žalovaného, žalobkyně dále uvedla, že příjmy žalovaného byly ověřeny na základě výplatních pásek za měsíce srpen a září rok a výpisů z bankovního účtu za měsíce září a říjen 2019. Vázaný zástupce právního předchůdce žalobce zároveň ověřil zdroj těchto příjmů, a to na základě předložené pracovní smlouvy. Vázaný obchodní zástupce rovněž prověřil výdaje žalovaného dle předložených dokumentů, tedy ověřil odhadované měsíční výdaje žalovaného na bydlení (nájem), energie, telefon a platby týkající se vyživovaných osob. Mezi tyto dokumenty patří pravidelné fixní výdaje, které vázaný obchodní zástupce prověřuje z příslušných dokladů (předpis nájemného, výpis z účtu, přepis zálohových plateb za energie, vyúčtování služeb apod.). Pravdivost a úplnost všech vyplněných údajů na Zákaznické kartě stvrdil žalovaný svým podpisem. Žalovaný byl současně dne datum prověřován v Bankovním registru klientských informací (BRKI) a nebankovním registru klientských informací (NRKI), přičemž výsledkem prověřování bylo, že žalovaný má externí závazky v celkové výši 8 075,60 Kč. Žalobkyně konečně odkázala na rozhodnutí Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. . Konečně žalobkyně vzala žalobkyně žalobu částečně zpět co do úroku ve výši 32,35 % ročně z částky 34 569,69 Kč, za dobu od datum do zaplacení, a to s ohledem na předběžný názor soudu ohledně výše úroku.

16 Podle může žalobce (navrhovatel) vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Podle je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Je-li návrh na zahájení řízení vzat zpět až po té, co již soud o věci rozhodl, avšak rozhodnutí není dosud v právní moci, soud rozhodne v rozsahu zpětvzetí návrhu též o zrušení rozhodnutí. Podle jestliže ostatní účastníci se zpětvzetím návrhu z vážných důvodů nesouhlasí, soud rozhodne, že zpětvzetí návrhu není účinné. Nebylo-li dosud o věci rozhodnuto, pokračuje soud po právní moci usnesení v řízení. Podle ustanovení odstavce 3 neplatí, dojde-li ke zpětvzetí návrhu dříve, než začalo jednání.

17 Vzhledem k tomu, že žalobkyně vzala podáním ze dne datum žalobu částečně zpět, postupoval soud dle shora citovaného zákonného ustanovení a řízení výrokem I. v rozsahu částečného zpětvzetí zastavil.

18 Právní vztah mezi účastníky se řídí , , v platném znění (dále jen o. z.). Podle o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dále se na daný právní vztah vztahuje rovněž , o spotřebitelském úvěru v platném znění. Podle tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje a) činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, b) práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a c) působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru. Podle spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle až 108 a uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy. Podle poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle , ve znění ke dni 28. 5. 2022 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s  větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

19 Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že v daném případě nemá za prokázáno splnění povinnosti právní předchůdkyně žalobkyně s náležitou odbornou péčí zkoumat úvěruschopnost žalovaného, kdy soud zejména poukazuje na skutečnost, že žalobkyně k důkazu předložila pouze zákaznickou kartu – žádost o spotřebitelský úvěr, aniž by k důkazu předložila další y, jež jí dle svého tvrzení žalovaný za účelem prověření jeho úvěruschopnosti předložil. Ve smyslu ust. je přitom ze strany poskytovatele úvěru nezbytné zkoumat důkladně nejen příjmovou složku žadatele o úvěr, tj. existenci pracovněprávního vztahu, délku jeho trvání, výši průměrné mzdy apod., ale i složku výdajovou, tj. náklady na bydlení, dopravu, běžné výdaje, závazky či dokonce případné exekuční či insolvenční řízení žadatele. Poskytovatel úvěru má tedy na základě zhodnocení příjmů a výdajů žadatele povinnost s odbornou péčí posoudit, zda žadatel (dlužník) nebude mít zjevný problém úvěr splácet, přičemž součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá pouze na údaje o schopnosti dlužníka úvěr splácet, když tyto údaje tvrdí samotný dlužník, ale sám si také musí tyto údaje prověřit, či si nechá od dlužníka doložit. V zákaznické kartě – žádosti o úvěr sice byly uvedeny informace poskytnuté poskytovateli úvěru ze strany žalovaného, nebyly však provedeny žádné kroky směrem k prověření správnosti a pravdivosti takových údajů. Zejména soud poukazuje na skutečnost, že pokud se týká dalšího čistého příjmu domácnosti žalovaného, není zřejmé, o čí příjem se jedná, když žalovaný dle vyplněných údajů v dané době bydlel u rodičů a byl svobodný. Pokud svědek uvedl, že se domnívá, že se mohlo o jednat o příjem přítelkyně žalovaného, pak tento příjem není relevantní pro posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Žádný listinný důkaz k tomu nebyl ze strany žalobkyně doložen, není tedy zřejmé, jak byl žalobkyni tento další příjem prokázán, zda se jedná o příjem ze závislé činnosti či z podnikání, zda se jedná o příjem dlouhodobý apod. Svědek vyslechnutý při jednání soudu si na konkrétní okolnosti prověřování příjmů žalovaného a na konkrétní podklady předložené ze strany žalovaného dokládající jeho příjmy nevzpomněl. Soud dále nemá za dostatečně prokázáno ani prověřování výdajů žalovaného, které byly stanoveny odhadem na částku 6 000 Kč, a to s ohledem na velmi nízké měsíční výdaje, kdy konkrétní výdaje žalovaného, např. výdaje na bydlení, dopravu, běžné výdaje, existující závazky apod. nebyly vůbec ze strany právní předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím úvěru zjišťovány. Vyslechnutý svědek si rovněž konkrétně nevybavil, jaká byla jeho praxe v době sjednávání smlouvy (tedy v roce 2019), pokud se týká stanovení běžných výdajů, kdy vypověděl, že obecně byly výdaje zanášeny do zákaznické karty dle posouzení svědka tak, aby tyto byly reálné. Konečně soud uvádí, že žalovaný sice byl lustrován v registru BRKI A NRKI, avšak z těchto důkazů nemá soud za prokázáno dostatečné zkoumání úvěruschopnosti žalovaného ze strany žalobkyně, když konkrétně není zřejmé, jaký byl výsledek lustrací žalovaného v těchto registrech. Pokud žalobkyně prokazuje prověřování úvěruschopnosti žalovaného především z údajů uvedených v zákaznické kartě, pak je třeba poukázat, že zákaznická karta byla sepsána dne datum s požadovanou výší úvěru 20 000 Kč. Ten samý den, tj. datum, však byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 40 000 Kč, aniž by byla ze strany právní předchůdkyně žalobkyně při změněné výši poskytnutého úvěru (o 100% vyššího, než téhož dne požadovaného) vyplněna za účelem prověření úvěruschopnosti žalovaného další zákaznická karta na faktickou výši poskytnutého úvěru 40 000 Kč.

20 Pokud žalobkyně dále argumentovala usnesením Ústavního soudu ze dne 22. 6. 2021, sp. zn. , skutkové okolnosti tam řešené soud nepovažuje za přiléhavé na projednávanou věc, kdy jednak poukazuje na to, že se jednalo o tzv. bagatelní věc, kterou se Ústavní soud zabýval, s konstatováním Ústavního soudu, že v takových případech je úspěšnost ústavní stížnosti pro její zjevnou neopodstatněnost vyloučena. Rovněž tak z tohoto rozhodnutí vyplývá, že v tam posuzovaném případě se jednalo o žalobu proti úvěrující společnosti o vydání bezdůvodného obohacení, kdy žalobkyně v tam posuzované věci zaplatila žalované více, než dle názoru žalobkyně žalované náleželo, tedy žalobkyně uhradila řádně a včas veškeré splátky úvěru a z tohoto pohledu soud dospěl k závěru, že její úvěruschopnost nebyla ani zpětně zpochybněna. Soud naopak poukazuje na rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. , ve kterém je odkazováno na rozhodnutí Soudního dvora EU ze dne 18. 12. 2014 ve věci sp. zn. C -449/13, ze kterého vyplývá, že poskytovatel úvěru má povinnost, resp. nese v tomto ohledu důkazní břemeno posoudit úvěruschopnost dlužníka na základě dostatečných informací, kdy na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady, čím má být podle soudního dvora zabráněno, aby věřitelé neposkytovali úvěry nezodpovědně, kdy informace o spotřebiteli by si věřitelé měli rovněž ověřovat i za trvání obchodního vztahu.

21 V souvislosti s právě uvedeným pak vyvstává otázka, zda neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru je pouze relativní, jak naznačuje ust. , ve znění do 28. 5. 2022, nebo se jedná o neplatnost absolutní. Soud má za to, že uvedené ustanovení nechrání pouze spotřebitele, na jehož ochranu je citované ustanovení určeno, ale zprostředkovaně i další subjekty. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. požadavky na prověření úvěruschopnosti chrání zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Nadto s ohledem na důvodovou zprávu k  , jímž byl novelizován a jímž byla v případě nesplnění povinnosti poskytovatele úvěru posuzovat úvěruschopnost žadatele o úvěr zakotvena právě neplatnost absolutní, má soud za to, že je třeba uplatnit ust. o. z. a přihlédnout k neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti.

22 Zákonná úprava ZSÚ měla vždy představovat transpozici směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru do českého právního řádu. Právo Evropské unie má na základě či a y ČR aplikační přednost před právem českým, přičemž princip nadřazenosti evropského práva výslovně konstatoval i Soudní dvůr Evropské unie již v rozsudku ze dne 15. 6. 1964, Costa versus Enel (C -6/64). Směrnice přijaté Evropským parlamentem jsou nadány tzv. nepřímým horizontálním účinkem, což má za následek povinnost národních soudů volit eurokonformní výklad tak, aby bylo dosaženo účelu konkrétní směrnice. Jak konstatoval také Ústavní soud ČR ve svém usnesení sp. zn. ze dne 9. 2. 2010, národní soud je povinen zajistit plný účinek norem evropského práva, a to případně i tím, že ze své vlastní pravomoci ponechá nepoužité jakékoliv odporující ustanovení vnitrostátních právních předpisů. K nutnosti národních soudů posoudit z úřední povinnosti dodržování nástrojů unijního práva zajišťujících ochranu spotřebitele se pak soudní dvůr EU vyjádřil již opakovaně např. v rozsudku ze dne 4. 6. 2015 ve věci Faber (C -497/13), ze dne 13. 9. 2018 ve věci Profi Credit Polska (C -176/17) či ve věci Pannon GSM (C -243/08) ze dne 4. 6. 2009. V rozhodnutí ve věci OPR-Finance (C -679/18) ze dne 5. 3. 2020 pak Soudní dvůr EU výslovně konstatoval, že předmětná část ustanovení ZSÚ (ve znění do 28. 5. 2022) je v rozporu se shora citovanou směrnicí a stvrdil tak povinnost soudů členských států zkoumat z úřední povinnosti, zda ze strany poskytovatele úvěru došlo k řádnému posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, tj. pod sankcí absolutní neplatnosti. Uvedený závěr jednoznačně vyplývá rovněž z aktuální judikatury viz např. nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. , rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2008, sp. zn. nebo rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. .

23 Vzhledem k výše uvedenému nelze než dospět k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru je ve smyslu ust. , ve znění do 28. 5. 2022 a ust. o. z. absolutně neplatná. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru bylo na místě právní vztah mezi účastníky posoudit dle ustanovení o. z. upravujících bezdůvodné obohacení. Soud současně poukazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. , podle kterého je účelem je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru.

24 Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 věta prvá o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

25 Soud má po provedeném dokazování za prokázané, že žalovanému byla ze strany právní předchůdkyně žalobkyně poskytnuta v hotovosti částka ve výši 40 000 Kč. S ohledem na to, že právní předchůdkyně žalobkyně plnila – poskytla žalovanému peněžitou částku ve výši 40 000 Kč, aniž by byl mezi stranami platně sjednán závazek, posoudil soud nárok žalobkyně jakožto nárok vyplývající z titulu bezdůvodného plnění, kdy v souladu s ust. § 2993 věta prvá o. z. má žalobkyně proti žalovanému právo na vrácení toho, co právní předchůdkyně žalovanému plnila. S ohledem na to dospěl soud k závěru, že je po právu nárok žalobkyně na zaplacení částky 30 205 Kč, jež představuje jistinu dlužné částky ve výši 40 000 Kč poníženou o částečnou úhradu ze strany žalovaného v celkové výši 9 795 Kč, avšak nelze mít za důvodný jí uplatněný nárok na zaplacení zbytku žalované částky ve výši 59 761 Kč, jež představuje poplatky za poskytnutí a správu úvěru, kapitalizovanou smluvní pokutu a sankční poplatky, a to z důvodu nesplnění povinnosti právní předchůdkyně žalobkyně zkoumat úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru, což má za následek absolutní neplatnost uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru. Vzhledem k uvedenému nelze než uzavřít, že v dané části není nárok žalobkyně po právu, a proto soud žalobu výrokem III. co do částky 59 761 Kč a odpovídajícího příslušenství zamítl.

26 Žalovaný dluh řádně a včas neuhradil a je tedy ve smyslu věty prvé , , v platném znění (dále jen o. z.) v prodlení. Podle o. z. je žalobce v takovém případě oprávněn požadovat úhradu úroku z prodlení, a to ve výši dohodnuté účastníky smlouvy, popřípadě stanovené nařízením vlády, jestliže k uzavření dohody o výši úroků nedošlo. V daném případě nebyla výše úroků smluvena. Žalobkyni proto přísluší úrok z prodlení ve výši stanovené v ust. Úrok z prodlení soud žalobkyni přiznal od 18. 3. 2022, a to na základě prokazatelně odeslané výzvy k okamžitému splacení dluhu ze dne 10. 2. 2022, dle které byla žalovanému poskytnuta lhůta k zaplacení do 17. 3. 2022. Vzhledem k tomu, že v této lhůtě nebyla dlužná částka ze strany žalovaného uhrazena, dostal se žalovaný dnem 18. 3. 2022 s úhradou dluhu do prodlení. Žalovaný žádné skutečnosti ohledně možností a schopností splnit dluh žalobkyni netvrdil ani neprokazoval. Vzhledem k uvedenému proto přiznal soud žalobkyni zákonný úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 30 205 Kč za dobu od 18. 3. 2022 do zaplacení, přičemž co do zbytku požadovaného zákonného úroku z prodlení žalobu zamítl.

27 O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle , dle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalovaný byl ve věci převážně úspěšný, náleželo by mu tak právo na náhradu nákladů v poměrné výši. Vzhledem k tomu, že žalovanému žádné náklady řízení nevznikly, neboť žalovaný je po celou dobu soudního řízení zcela nečinný, rozhodl soud výrokem IV. tak, že žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nemá.

28 Procesní zavinění na zastavení řízení dle lze shledat na straně žalující, neboť žalobkyně vzala žalobu částečně zpět, co do části požadovaného úroku, a to v návaznosti na sdělený předběžný názor soudu ohledně nemravnosti ve smlouvě sjednaného úroku.

29 Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s ust.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci prostřednictvím Okresního soudu v Jablonci nad Nisou.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuce.